Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Já jsem používala metodu studené sprchy - tam neřval vzteky, ale zimou.(stačilo 2x za život a byl klid. Nezkoumej, co to přinese malému vzteklounovi, vyhodnoť, co to přineslo vám - nastal klid. Dětem nemusí všechno jenom něco přinášet, ale měly by se také naučit, že akce vyvolává reakci - to se jim v životě bude hodit

sharon: to ji tenkrát byly nejaké 2-2,5roku - víc urcite ne, to jsem ani nenapsala

Linda: taky bych měla strach , že mi to vzteklé děcko třeba vyrazí zuby nebo oko....to bych ho asi přidusila

Zkousela jsem, ale po pár pokusech jsem to vzdala.... byla jsem pokopaná a modrá naprosto vsude, vypadala jsem jako kdybych se srazila s nákladákem a výsledek zádný. Navíc ve Vasem prípade mi to prijde dost pozde zkouset tuto metodu, to jste meli zkusit kdyz zacal syn "projevovat" osobnost, tj. nekdy kolem 18 mesíce a trosku víc. V 7 letech mi to spís pripomína, ze ho za trest uvezníte ve svém nárucí.... promin to prirovnání, ale nic výstiznejsího me nenapadá. Navíc puberta vám klepe na dvere, za nejaký 3 roky na sebe nenechá sáhnout a díky této metode to mozná bude i drív . Osobne bych synovi zarídila vybití energie nekde jinde, aby proste uz nemel na vztekání se sílu ... co já vím nejaký fotbal, karate, box... pekne nekolikrát do týdne, k tomu zápasy a bude rád, ze vecer omdlí do postele (tuto metodu jsem taky vyzkousela a FUNGUJE!!!! uz nekolik roku, zrovna dneska ráno jsem odvezla dceru na fotbalový tábor na 4 dny a je mi jasné, ze prospí celý pátek a kus víkendu ).

O této metodě se dá něco dočíst v knize Malý tyran od Jiřiny Prekopové. Doporučuji.

sharon: Přiznám se, že vzteklé dítě jsem byla já. Když mě to popadlo, praštila jsem sebou o zem a bušila pěstičkama o zem. Maminka mě záměrně překračovala, a tvářila se, že tam nejsem. Když to nemělo patřičnou odezvu, tak jsem se za chvíli sebrala a dělala jako by nic.
Ještě lepší metodu zvolil na mě dědeček. Když jsem začala bušit do podlahy, sklonil se nade mě, a říkal : "Musíš víc, nikdo tě neslyší !" Tak jsem zabušila víc...a ono to bolelo, tak jsem toho nechala.

monja: , pátrej po příčině, proč se babi vzteká ? Asi má důvod

tak o tom byť ve svém věku slyším poprvé.....a nelíbí se mi to ,ani nemyslím že je to nějak účinné, zvlášť už na sedmileté dítě........pravda dcera má už 33 a na ní platilo když se jako malá vztekala, tak já zahrála divadlo....."kdepak je ta moje hodná holčička, kde je moje Janička ? Chodila jsem po místnosti a jako hledala......" ona ztichla a hned bylo , ..."tady jsem , a já, kdepak, moje janička se nevzteká, a ona....já už nebudu...." a byl klid......primitivní , ale účinné !

alienka: souhlas - nějakej vysilující sport, bude po roupech ale vážně - můj synovec začal chodit na aikido a je z toho hrozně nadšenej a podle mě, je s ním mnohem lepší domluva - i když to může být i běžným vývojem a věkem, že se zklidnil.... nevíte někdo, jestli metoda pevného objetí se dá použít na vzteklou babičku ????

Synek je autista a metodu uplatňuje na mne,když se na něj zlobím

Naprostej souhlas s Alicí! Myslím, že pro syna to musí být v první řadě šíleně ponižující. Otec v podstatě využívá svý fyzický převahy, aby si ho "podrobil". Myslim, že to opravdu může vést k problémům s prosazením se v dospělosti. Podle psychologie se lidi učí sociálnímu chování dvěma způsoby - pozitivním a negativním zpevněním. Pozitivní zpevnění je, že dítě odměníš, když dělá něco dobře. Pak se přirozeně vrací k tomuhle chování, protože ví, že za něj bude odměna. Negativní zpěvnění je, že ho naopak za něco trestáš. Dítě pak zase tohle chování opouští, protože ví, že za něj bude trestáno. Problém je, že dítě opravdu postupně může dojít k pocitu, že mít jinej názor = trest a v dospělosti z něj budete mít pěkně uťáplýho losera Jeslti se vám dítě od malička vzteká, tak je to podle mě známka silný osobnosti. Jen ještě neví, jak to přesně prosazovat. Tak to v něm nechtějte umrtvit, fakt se to nevyplatí. Najdetě si radši jinej způsob.

Zkuste ho prestat krmit sladkym a najdete mu nejakej hezkej sport a hned bude klidnejsi.

Asi dvakrát jsem to zkusila, doporučuje se také přitom dítě utěšovat, říkat, že ho máme rádi, ale v tom vzteku to vůbec nevnímá a ani se mu nedivím, taky bych zuřila ještě víc. A myslím si, že ty pocity musí ven, stejně jako se doporučuje vyplakat se, když se vám chce plakat.

No nevím,spíš bych si myslela,že to může fungovat na někoho,komu je smutno a pláče lítostí,než na vztek.To určitě ještě přispěje k většímu zuření,čili není to asi dobrá metoda na každý případ.

My jsme tuto metodu používali v zaměstnání u mentálně postižených dětí, když měly raptus. Ale na každého to taky nezabírá a u zdravých dětí si nejsem vůbec jistá.