Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Křeček: jo, světýlka jsou krásná, včera večer jsem šla po městě a už všechny hlavní ulice svítily, pěkně vyzdobené, sice nevím, proč s tím nepočkali až na tu adventní neděli, ale asi to nechtěli nechávat na poslední chvíli
Monik:

Křeček: Ted jsem si uplne vzpomnela jak se muj kocourek (ted uz neboztik :-( ) snazil taky vzdycky zahrabat veci co mu nevonely. Obcas to bylo i jidlo a to me vzdycky nastval Se s tim clovek vari...

to těšení je nejlepší hlavně když jsou doma děti,ty dokážou vytvořit tu pravou vánoční atmosféruvěnec připraven a nálada taky,jen to sluníčko za okny je podezřelé

Myslím,že to krásné kouzlo předvánočního a vánočního času definitivně zmizelo v době,kdy se začalo vše poměřovat jen penězi...V dětství,aniž bychom však my děti v naší rodině věřily na ježíška-o tom jsem slyšela až asi ve druhé třídě ve škole- byla doba mnohem poklidnější a milejší...I když v obchodech skoro nic nebylo,nebo jsme na to neměli peníze(rodiče byli úředníci s extra malými platy-tehdy!),tak stačila na začátku prosince ta třpytivá výzdoba výkladních skříní,z prodejen hudebnin a desek se aspoň občas ozvala klasická hudba nebo i koledy...Už ten tajuplný název "bronzová,stříbrná,zlatá! "neděle v nás vzbuzoval představy něčeho krásného...Doma se peklo vánoční pečivo,směly jsme my děti pomáhat...Bytem se nesla vůně sidolu(leštili jsme mosazné kliky),občas i františka...Žádné věnce ani svíčky se nezapalovaly,to až o Štědrém večeru stromeček...

dadka: to je to co mi hodně chybí...ta radost a pěkný pocit ....

Riki: stromečky se sem taky nasáčkovaly, ale jaksi o něco dřív a dnes už to skoro nikomu nepřipadá jako že to není naše.

Františky miluju a celou rodinu to štve, včetně kocoura, který se je snaží zahrabat,když si je zapálím

Já to vidím tak, že dnes si to můžu udlěat každý, jak to cítí.
Když to někho nebere, tak ho k tomu (snad) nikdo nenutí, když si někdo chce dát na barák oběšeného santu, je to sice hnus, ale nikdo mu to nezakazuje.
Já se např. honím v práci, tudíž nemám možnost se honit za nákupy, ala holkám něco (nejspíš na aukru) ponakupuju, stromeček a cukroví bude.
No a jelikož miluju světálka všeho druhu, zvlášť když je tma, vlasntě mě těší i ti komerční obchodníci, protže když svištím na vlak,nemám čas lézt do obchodů, ale líbí se mi, že to svítí

Eduna:

Za totáče byly ty dvě poslední adventní neděle povelem k nákupu vánočního zboží, protože se na pultech semtam objevilo nedostatkové zboží. Dnes mně to přijde k smíchu, protože je všeho dostatek a člověk nemusí stát dlouhé fronty a mít strach, že se na něho nedostane.
Ale beztak to byl pěkný pocit....sehnat něco,z čeho budou mít holky a manžel radost.
Adventní věnec nezapaluji, ale dávám vánoční věnec na dveře. Věnce se mně líbí, nejen vánoční, je to krásná a vkusná dekorace.

Adventní věnce se sem ve velkém nasáčkovaly až po sametové revoluci. Stejně jako věnce na dveře a jiné praštěné dekorace. Podle mýho to není žádná stará tradice, leč uměle vytvořená. Zvykem bývaly betlémy, ne že věnce. No ale co už, komu se to líbí, nechť si to užije, já věnec nepotřebuju, tudíž nezapaluju. Normální svíčky ve svícnech mi stačej, vonné tyčinky popřípadě (což taky není místní tradice, ale jsou malý, levný, skladný, a alternativa františků a purpury, které mně osobně spíš smrdí).

Adventní věnec mám už na stole. Za totality se to nevedlo, ale v naší rodině, která byla věřící (evangelíci), jsem měli věnec vždy. Jednou sestra, která byla o pět let mladší, chodila v tu dobu asi do druhé třídy, nedodržela pravidlo "Nikomu to nesmíš říkat" a pochlubila se ve škole, že jsme v neděli zapalovali svíčku. Zaslechla to učitelka a mamka byla povolána do školy k vysvětlení situace. Byly to prý zlaté časy, jak někteří tvrdí. Dnes to sice také nestojí za nic, ale zatím se to totalitě nevyrovná. Ovšem co není může být.

Jarča*: no jo, ale kdyby to lidi ignorovali... vidím to v Globuse, vánoční zboží a ....nával.....

Bellana: nejsem si jistá, jestli to chtějí lidi, spíš obchodníci
Když u nás někdy jdeme o první adventní neděli na rozsvícení vánočního stromku, mívá tam projev biskup Radkovský. Mluví moc hezky právě o tom, že bychom se neměli honit jen za materiálnem, ale mít otevřená srdce vůči sobě, porozhlédnout se, jestli kolem nás nepotřebuje naši pomoc atd., neumím to tak napsat. A taky o tom rozjímání a zklidnění, které se nám stejně asi daří málokomu, ale bývá moc pěkné si to poslechnout

pálím svíčky každý den, jak se setmí, už zapaluji, manžel mi říká svíčkoví bába jednu na verandě a jednu u foto.....

Bellana:

Křeček: Na dveřích jsme adventní věnce neměli - v našem kraji nebyla taková tradice. Možná u vás v Čechách to tradice byla, u nás ne. Adventní věnce měli v rodinách mých věřících kamarádek, naše rodina byla bez vyznání a maminka si na serepetičky nepotrpí. My neslavíme ani Velikonoce. Vánoční atmosféra očekávání u nás začala vždycky na Barboru a na Mikuláše. To u nás "létali čerti". V každé vesnici k nim měli jiný příběh a jiný důvod, proč mají právě takové maškary. Tahle tradice u nás v kraji přerušená nebyla, i když za války možná ano, musím se maminky zeptat. Tu atmosféru nám nedělali obchodníci, tu jsme si dělali sami. Byla spojená s vůněmi. S vůní čisticích prostředků, perníkového koření, vanilky, ... Mně osobně to běsnění kolem dárků se Santou a soby spíš Vánoce znechutilo. Nebrojím proti tomu. Lidi to chtějí, mají to mít.