Syn a dcera. Na každého jiný metr?
Řeším spor s manželem a zároveň výchovný problém se synem. Máme dvě děti – dvanáctiletou dceru a devítiletého syna. Dcera je hodně samostatná, šikovná, na svůj věk až neuvěřitelně pracovitá. Od malička se mi motala v kuchyni pod nohama a chtěla všechno dělat se mnou. A nejenom v kuchyni. Umí se postavit takřka ke každé domácí práci, je moc šikovná. Skoro u ní neznám nějaké ofrňování, když po ní něco chci, až mi to připadá neuvěřitelné.
Syn je její pravý opak. Jemu je zatěžko uklidit si i sám po sobě. Pořád čeká, že to za něj udělá někdo jiný. Neustále se s ním dohaduju, pořád mu musím všechno připomínat. A stejně to většinou neudělá.
Problém je patrně v přístupu mého manžela, který má zažitý model rozdělování prací na mužské a ženské. Pravda je, že bydlíme na vsi, máme domek a malé hospodářství, takže té mužské práce má dost. Baráček jsme zdědili po jeho babičce, je na něm spousta práce a většinu manžel zvládá svépomocí. Nadře se na něm opravdu dost. Navíc se převážně on stará o naše zvířectvo, slepice, králíky. Jemu je to tak přirozené, vlastně v tom domku vyrostl, já jsem holka z města.
Proto po něm ani nechci, aby mi doma pomáhal s nádobím nebo s luxováním. A syn patrně vidí, že táta doma nic dělat nemusí a napodobuje to. Ještě nedokáže rozlišit, že táta dělá zase něco jiného. Je ještě malý, takže k těm mužským pracím ho manžel zatím nebere, ale má to v plánu. Já si však myslím, že by syn měl už nějaké povinnosti mít, už není úplně malý.
A v tom je ten problém. Jakmile se ho snažím k nějaké práci přitáhnout a on se ksichtí, manžel mne hned peskuje, proč ho nenechám být, že tohle není práce pro kluka. Malý toho hned využije, protože cítí v tátovi oporu a neposlechne mne. Už mě dokonce neposlouchá, ani když u toho táta není, rovnou mi řekne, že to (utírání nádobí, uklízení povalujících se věci, luxování…) dělat nebude, že je to práce pro holky.
Dost mne to štve. Sama jsem vyrůstala s bratrem a nepamatuji se, že by mezi námi rodiče dělali rozdíly. Dokonce jsme měli rozdělené služby po týdnu a museli jsme svou práci udělat. Manžel tvrdí, že ve městě je to jiné, že když je dům a hospodářství, tak je tam ta dělba práce nastavená klasicky na mužské a ženské. A že si nepřeje, abych z kluka vychovávala nějakou kuchyňku, až prý ještě trochu povyroste, tak ho zapřáhne na domě.
Jenže já si to nemyslím. Kdyby ho chtěl už něco začít učit, tak by dávno mohl. Jenže manžel na to nemá trpělivost, něco mu vysvětlovat a opravovat ho. Proto o jeho asistenci nestojí a vždycky, když syn projevil o něco zájem, ho odehnal, ať nepřekáží.
Bojím se, aby nám takhle ze syna nevyrostl lenoch, který bude očekávat, že se o něj někdo postará. Protože dneska je podle mne už jiná doba. Nikde není psáno, že kluk zůstane na vesnici, co když se přestěhuje, najde si přítelkyni z města, už vidím nějakou současnou mladou dívku, která mu bude radostně dělat posluhovačku.
Jak vychováváte své děti, pokud máte syna a dceru, vy? Měříte jim oběma stejně, nebo máte na každého z nich jiný metr?
1.2.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 34 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Syn a dcera. Na každého jiný metr?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
jsem zvědavá kdo pošle manžela k psychologovi...
Myslím,že nejprve je zapotřebí o samotě promluvit s manželem,říci si,co kdo očekává do budoucnosti od sebe i dětí,jak by to vypadalo,kdyby se svět důsledně rozdělil na "ženské a mužské" práce....Teprve pak bych zasedla dohromady i s dětmi a všechno bychom v otázkách a odpovědích probrali.A pak by nastalo období zvykání si na nové úkoly a nakonec by už snad bylo vše jasné a bez zbytečných debat,až by se všechno zaběhlo.Dnešní svět je tvrdý a kdo není všeobecně vycvičen a připraven na vše,tak může špatně dopadnout....Proč asi muži převládají mezi bezdomovci? Není za tím jen alkohol,ale často i neschopnost !!! se přizpůsobit (nebo někdy i neochota,ale vždy to dopadne pro ně špatně).
.jpg)
1) - manzel po sobe neuklizi? Spinavé prádlo do kose na prádlo, ´nádobi do mycky apod. Pokud ano tak na kluka tata to delá tak ty taky. Pokud to manzel nedelá tak ho rychle preucit. Ano ok muzské prace : zenské prace (sice podle me pitomost, ale nekomu to muze vyhovovat), ale ne sluzka. Kazdy uklizi sam po sobe a pak se teprve práce deli.
2) 9 roku je uz polovicni chlap a ne dite tudíz kdyz manzel deli na muzské zenské at prideli nejakou muzskou praci i klukovi a trvá na ni. Kdyz ji kluk neudelá tak otravuj manzela. Takovy nakrmeni králiku, vyciasteni kotcu, neco u slepic (co já vím co poterebuji, no nakrmit urcite) to devitilety kluk odpoledne po skole klidne zvládne a zver si rychle zvykne, ze se ji odpoledne.
3) pokud je pro tebe bytostne nemozné rozdeleni na zenské a muzské práce (pro me tedy je) tak zaved novy rezim - obe deti krmi králiky, obe deti pomáhaji pri natirani plotu (nato manzel nepotrebuje nejakou zvlástni trpelivost) a obe deti vyklizeji mycku treba na stridacky ob tyden, vynáseji kos apod
Kazdopádne preji pevné nervy
To, že tvůj manžel s tebou nedrží za jeden provaz a dokonce tvoji práci v domácnosti snižuje jako jenom ,,ženskou´´ práci, to vidím jako velký problém. Další problém vidím v tom, že přestáváte být partnery, manžel evidentně dává přednost ,,chlapskému´´partnerství se synem před partnerstvím s tebou. S manželem bych si promluvila, protože i díky jeho postoji ztrácíš autoritu a nejspíš i úctu svého dítěte. Synovi jeho postoj škodí, nenaučí se, že jste jedna rodina, ale jste chlapi a ženský. A pokud jednou nebude chtít žít na vesnici, nebude si umět namazat ani chleba. Na druhou stranu nevím, na co čekáš, proč věc neřešíš. Opravdu devítiletý kluk řekne, že tohle dělat nebude a ty to teda přejdeš? Neřešíš to? Kluka bych srovnala raz dva a pokud by se manžel nepostavil na moji stranu, tak bych srovnala i manžela. Nenechala bych si ukrást svoji roli mámy.
no pardon teda, devítiletý kluk klidně může nakrmit králíky, slepice, zamést dvůr a podobně, sice to neudělá tak dobře jako táta , ale učit se může a ještě, jestli holku před ním vychvalujete jak je šikovná a pracovitá tak se mu ani nedívím, že doma nechce nic dělat.....
na svoje děti jsem měla stejný metr, musel dělat každý vše, po sobě si uklidit , vynést smetí, pomoct s nádobím......
Kadla: 
aha, příště si to budu pamatovat
.jpg)
kat: Já přišla na to, jak to obecně v tom chybovém stavu funguje. Když to náhodou hodí chybu, tak je potřeba NEODESÍLAT TO ZNOVU. Je třeba počkat a pak "obnovit" stránku. Příspěvek se zobrazí. Pokud ho v domnění, že se "ztratil během chyby" odešleš znovu, zobrazí se dvakrát.
V devíti letech je malý na práci kolem domu a hospodářství??? ?
To mě teda po....drž 
tak nejdřív to hodí chybu, a pak je to tu dvakrát
Mám dvě 5tilté dcery a 9tiletého syna. Všichni tři si musí po sobě uklízet a mají své drobné práce. I když syn remcá nejvíc. Jeho práce je uklidit nádobí z myčky, o víkendu vynáší koše a někdy vysává svůj pokojík. PLus že si musí uklízet po sobě. A to dělá velmi neochotně. Vlastně se sním denně dohaduju, vše mu také musím říct x krát, než to s držkama udělá. Holky jsou mnohem ochotnější, když si malují a pak chtějí třeba plyšáky, tak si nejprve pastelky uklidí, sice jim to také někdy musím říct, ale dělají to mnehem ochotněji. Syn stále nadává, protáčí oči, remcá a zkouší to ošidit. Někdy mám dojem , že mluvím do zdi, když mu 3 roky denně opakuju, uklid si aktovku do pokojíku, když ji nechá válet ve vchodu do obýváku, tak to už mi normální nepřijde.
Taklže já jsem pro výchovu společnou,s ama si napsala, co když se odstěhuje, nemusí přeci vést hospodářství, bude ve městě a nebude si umět ani pustiti pračku a spláchnout nádobí?
Nejdřív o tom ale musíš přesvědčit manžela, pak teprve působit na syna.
Mám dvě 5tilté dcery a 9tiletého syna. Všichni tři si musí po sobě uklízet a mají své drobné práce. I když syn remcá nejvíc. Jeho práce je uklidit nádobí z myčky, o víkendu vynáší koše a někdy vysává svůj pokojík. PLus že si musí uklízet po sobě. A to dělá velmi neochotně. Vlastně se sním denně dohaduju, vše mu také musím říct x krát, než to s držkama udělá. Holky jsou mnohem ochotnější, když si malují a pak chtějí třeba plyšáky, tak si nejprve pastelky uklidí, sice jim to také někdy musím říct, ale dělají to mnehem ochotněji. Syn stále nadává, protáčí oči, remcá a zkouší to ošidit. Někdy mám dojem , že mluvím do zdi, když mu 3 roky denně opakuju, uklid si aktovku do pokojíku, když ji nechá válet ve vchodu do obýváku, tak to už mi normální nepřijde.
Taklže já jsem pro výchovu společnou,s ama si napsala, co když se odstěhuje, nemusí přeci vést hospodářství, bude ve městě a nebude si umět ani pustiti pračku a spláchnout nádobí?
Nejdřív o tom ale musíš přesvědčit manžela, pak teprve působit na syna.
.gif)
HelenaPa:Ve čtyřech letech a starat se o drůbež a králíky,no to se mi ani věřit nechce
ještě pomáhat,to jo,ale starat se,nooo klobouk dolů
Jo a tchán, který si neumí uvařit ani vajíčka, rozhoduje, zda koupit myčku nebo ne. Nikdy jsem ho za 8 let mýt nádobí neviděla. Prostě primitiv.
Tak tohle mi říct manžel, vlastně kdokoliv, tak by to mělo efekt jako červený hadr na býka. Manželovi bych sdělila, že podrývá mou autoritu a chová se jako vidlák z vidlákova. Jen mu to nechte pěkně přečíst. Kolik domácností v ČR má hospodářství, že vychovává ze svého syna lenocha bez respektu k ženám? Musíte se shodnout s manželem, že např.na TV na PC může být jen to dítě, co má určité domácí povinnosti, které plní. Je nejvyšší čas. Vrcholem bylo, že kamarádka uklízela svému bratrovi pokoj.
Nevěřte, že navesnicích je nastaveno dělení na mužské x ženské práce. Bydlíme s manželovými rodiči na vesnici. Oni jsou oba rodilí "vesničani".
Oba se starají o zahradu i o zvířectvo úplna stejně. Tchán se podílí i na vaření. A docela dost. Fakt je, že do kutilství mu tchýně tedy nezasahuje.
A tohle mi hrozně moc pomohlo s naším synem. Protože od mala vidí, že všichni dělají všechhno. Takže teď má 5 a půl a o slepice a králíky se běžně stará už přes rok (krmení, voda, vypuštění a nahnání slepic, sbírání vajíček). Jen ten hnůj ještě nevyklízí. Stejně tak s manželem zatlouká, šroubuje, řeže. V kuchyni se mnou nebo s babičkou vaří a peče. A nejraději je, když napadne sníh a může jít odhrnovat chodník. Na to mu nikdo nesmí ani sáhnout.
Takže:
1) 9 let už je sakra dost na to, aby se přestal poflakovat. Škoda, že jste "prošvihli" období, kdy děti z přirozené zvědavosti chtějí všechno vyzkoušet. TeĎ bude mnohem obtížnější ho do něčeho tlačit.
2) Manželovi bych se pokusila vysvětlit, že všechno, co se syn jednou naučí, se mu může hodit (např. i při hledání práce. Člověk pracovitý a flexibilní má větší šance než omezený lenoch.) A tudíž že je potřeba, abyste táhli za jeden provaz a společně ho k tomu přiměli.
Držím pěsti, ať se to povede.
