Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Souhlas s Alicí. Je to metoda pro děti opravdu nemocné, né normálně vzteklé.
Na vzteklounky funguje v akutní fázi, kdy se dusí, pár proutkem přes zadeček, nebo studená sprcha.
Sedmiletému dítěti bych asi pořídila malou svěrací kazajku...

no, když jsem mladší (2.r) zkusila pevně u sebe přidržet, když se vztekala, tak šla do takového řevu až ztratila dech :-( už to nikdy zkoušet nebudu, navíc i já z toho mám spíš špatný pocit . Malá se bránila, kopala, vzpírala se a trvalo to děsně dlouho, nakonec se uřvala do bezvědomí. Dál používám odchod z místnosti a přijdu za ní až slyším, že přešla ze vzteku do vzlykání, když ji tehdy zvednu tak se sama tulí a nechá se pochovat a nemusím ji držet jak blázen. Posledních tak 14dní, když se vztekne tak už sama odchází do pokojíku, chce mít klid a prostor. Já si myslím, že se dítě musí naučit zvládat svůj vztek, už vidím jak jej všichni okolo touží držet a chlácholit, takhle to ve školce/škole/životě asi nepůjde. Starší (5.r), když se vzteká je vykázána do pokojíku s tím, že až přestane křičet ráda ji uvidím, stačí jí tak 4-5min o samotě a uklidní se.

Používám mtodu vykázání z místnosti
jak dcery nemají publikum, přestávají ječet téměř okamžitě

souhlas s Alicí... navíc tedy v sedmi letech mi fakt přijde pozdě... dokážu si představit batole v období vzdoru, které si se svým vztekem neví rady - že mu rodičovská přítomnost pomůže to nějak zvládnout... ale u sedmiletého kluka... no nevím - to že ho otec vlastně fyzicky přemůže, to mi přijde spíš jako vyřizování účtů ve smečce než jako rodičovský přístup...

Na syna jsem to zkusila, dopadlo to hrozně, spíš ho to víc vytočilo. Je nekontaktní člověk tak jako já.

Já si hlavně myslím, že je to metoda používaná pro menší děti než je sedmiletý kluk, a že v tomto věku s tím teprve začínat je nesmyslné a nic pozitivního to nepřinese. Jinak názory na tuto metodu mám smíšené, docela se přikláním k tomu, co napsala Alice. Jsem ráda, že na svoje děti ji používat nemusím.

Na nektere deti zabira dokonale, na jine ne.
Musis to vyzkouset.
Vim s jistotou, ze na me by to nezabralo. Nesnasim pevna objeti, svou "zonu" si chranim co to da. Pri hadkach, vzteku atd nesnasim vubec jakykoliv fyzicky dotek.
Zato muj nejstarsi tohle vylozene potrebuje.

Jsou lidé, kteří na tuhle metodu nedají dopustit a naopak, lidé kteří jí nemůžou příjít na jméno. I mezi psychology se názory na pevné objetí liší - Kritikové poukazují na to, že tato metoda byla původně vyvinuta a používána u problémových autistických osob, dospělých, později i u dětí...celkově ale u osob, které měly prokázaná traumata týkající se vazby k rodičům, traumata při porodu...prostě docela závažné psychické problémy.
Až později začali někteří psychologové používat tuhle metodu i na normální vztekající se děti. Výsledky se samozřejmě dostaví, ale za cenu toho, že používáte na dítě sílu, které se ono přirozeně brání a tím pádem u něj můžete vypěstovat spojení, že svoboda (které se vzpouzející dítě snaží dosáhnout) přichází jedině tehdy pokud se podvolí silnějšímu, v tomhle případě rodiči. To podle mě není zrovna dobrá věc k zafixování si. Jo, docílíme toho co chceme - dítě se přestane vztekat, ale za cenu toho, že z něj vychováváme poddajného člověka co si v budoucnu může raději vybírat cestu menšího odporu.

Já jsem pevné objetí zkoušela použít párkrát když byl syn mladší (než jsem si o tom něco přečetla) a nedopadlo to nikdy dobře. Vzpouzel se ještě víc, bylo vidět jak je mu moje držení nepříjemné a celkově jsem z toho vůbec neměla dobrý pocit. Jedinkrát kdy to zafungovalo bylo v případě kdy byl nemocný a dostal téměř amok, byl úplně mimo a jen blektal a ječel...tam pomohlo když jsem ho držela a jemně k němu mluvila, moje sevření ho v tu chvíli uklidnilo. Což by odpovídalo tomu co jsem pak o tom vyčetla - je to terapie pro děti s problémama a tam by se měla také používat. Jinde ne.