Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nízký krevní tlak mám, co mi paměť slouží. Na střední škole ho dorostová lékařka diagnostikovala coby ulejváni se ze školních povinností a naordinovala mi napářky. Ač léčba byla nepochopitelná, diagnóza nebyla daleka pravdě. Nicméně zmíněná lékařka používala napářky coby univerzální léčbu na každý studentský neduh, bolením v krku počínaje a zlomeninou čehokoliv konce. Zpětně musím přiznat, že na některá onemocnění typu zánět hlasivek zabíraly. Naopak dodnes je mi záhadou jak koňská dávka acylpyrinu spojená s hlavou nad hrncem s párou měla napomoci spolužákovi od bolesti břicha, z které se (kupodivu) za několik dní vyklubal “slepáček jak z učebnice”, jak to následně komentoval primář chirurgie.

Když jsem zdárně přežila péči dorostové lékařky, dal mi závodní lékař první použitelnou řadu do Zivota: “Holka s tím nic moc nenaděláš, ale ne abys mi někam spadla. Když se ti začne točit hlava, tak si někam rychle sedni, klidně i na zem a pak teprve začni počítat hvězdičky”. Kdyby mi tohle řekla ve 14 letech ta zvěrolékařka na střední, ušetřila bych si hodně modřin. No holt chybami se člověk učí.

Po roce jsem přišla o závodního lékaře a přešla do rukou obvodní lékařky. Při vstupní prohlídce ji nepřekvapilo množství léků, které jsem užívala na alergii, ač díky mě velice prosperovala místní lékárna. Nicméně nad tlakem pohybujícím se někde kolem 70/55 povytáhla obočí a pronesla životní moudro “po svatbě se to samo spraví”. Já, tenkrát naivní dvacítka, se domnívala, že myslí nějaké fyziologické změny spojené s eventuálním těhotenstvím, nebo když je člověk starší dějou se s tělem podivné věci, nebo tak něco a dál jsem se neptala. Po letech jsem pochopila. Ta moudrá žena neměla na mysli změnu mého zdravotního stavu, ale pravděpodobně byla příbuzná se Sybilou a viděla někde v budoucnosti moje dvě svérázné dcerunky. Společně se svým otcem mě omdlít nenechají, protože díky jejich nápadům mám permanentně tlak kolem 200 a jenom díky předvídavosti přírody nemám za sebou už několik infarktů.

Nedávno jsem navštívila známé. Je to starší manželsky pár, s pánem jsem před pár lety pracovala – já v kanceláří a on coby předák řemeslníků. Firma už dávno zkrachovala, ale my zůstali přáteli. Sedím s Hanne, probíráme jak jde život a najednou se přižene John s tím nejfantastičtějším dárkem, který dostal od syna k nedávným narozeninám. Hanne jenom protočila oči a odešla do kuchyně. John dostal domácí přeměřovač krevního tlaku. Posledních pár roků má trochu problémy se srdcem a jeho vysoký tlak nenechává ani dánské lékaře, jinak flegmatiky,klidné. Doporučili mu tenhle domácí přistroj, aby se mohl sám průběžně kontrolovat. Nevím, nedokážu posoudit jestli laik je shopen správně odečíst hodnoty a k něčemu je použít, ale možné je všechno. Každopádně John je jak posedlý a měří nejen sebe, ale každého, kdo mu přijde pod ruku a výsledné hodnoty porovnává s přiloženým letákem a diagnostikuje. Na mé výhrady, že mě tam vzhledem k tomu, že dcery nejsou momentálně doma a manžel slouží odpolední, ani nenajde, neslyšel a jal se měřit. Měřil jednou, měřil podruhý … a potřetí na mě nevěřícné zazíral a prohlásil “Hanne volej sanitku, vždyť vona je mrtvá”.

A teď se pochlubte vaším zdravotním stavem!