Syn a dcera. Na každého jiný metr?
Řeším spor s manželem a zároveň výchovný problém se synem. Máme dvě děti – dvanáctiletou dceru a devítiletého syna. Dcera je hodně samostatná, šikovná, na svůj věk až neuvěřitelně pracovitá. Od malička se mi motala v kuchyni pod nohama a chtěla všechno dělat se mnou. A nejenom v kuchyni. Umí se postavit takřka ke každé domácí práci, je moc šikovná. Skoro u ní neznám nějaké ofrňování, když po ní něco chci, až mi to připadá neuvěřitelné.
Syn je její pravý opak. Jemu je zatěžko uklidit si i sám po sobě. Pořád čeká, že to za něj udělá někdo jiný. Neustále se s ním dohaduju, pořád mu musím všechno připomínat. A stejně to většinou neudělá.
Problém je patrně v přístupu mého manžela, který má zažitý model rozdělování prací na mužské a ženské. Pravda je, že bydlíme na vsi, máme domek a malé hospodářství, takže té mužské práce má dost. Baráček jsme zdědili po jeho babičce, je na něm spousta práce a většinu manžel zvládá svépomocí. Nadře se na něm opravdu dost. Navíc se převážně on stará o naše zvířectvo, slepice, králíky. Jemu je to tak přirozené, vlastně v tom domku vyrostl, já jsem holka z města.
Proto po něm ani nechci, aby mi doma pomáhal s nádobím nebo s luxováním. A syn patrně vidí, že táta doma nic dělat nemusí a napodobuje to. Ještě nedokáže rozlišit, že táta dělá zase něco jiného. Je ještě malý, takže k těm mužským pracím ho manžel zatím nebere, ale má to v plánu. Já si však myslím, že by syn měl už nějaké povinnosti mít, už není úplně malý.
A v tom je ten problém. Jakmile se ho snažím k nějaké práci přitáhnout a on se ksichtí, manžel mne hned peskuje, proč ho nenechám být, že tohle není práce pro kluka. Malý toho hned využije, protože cítí v tátovi oporu a neposlechne mne. Už mě dokonce neposlouchá, ani když u toho táta není, rovnou mi řekne, že to (utírání nádobí, uklízení povalujících se věci, luxování…) dělat nebude, že je to práce pro holky.
Dost mne to štve. Sama jsem vyrůstala s bratrem a nepamatuji se, že by mezi námi rodiče dělali rozdíly. Dokonce jsme měli rozdělené služby po týdnu a museli jsme svou práci udělat. Manžel tvrdí, že ve městě je to jiné, že když je dům a hospodářství, tak je tam ta dělba práce nastavená klasicky na mužské a ženské. A že si nepřeje, abych z kluka vychovávala nějakou kuchyňku, až prý ještě trochu povyroste, tak ho zapřáhne na domě.
Jenže já si to nemyslím. Kdyby ho chtěl už něco začít učit, tak by dávno mohl. Jenže manžel na to nemá trpělivost, něco mu vysvětlovat a opravovat ho. Proto o jeho asistenci nestojí a vždycky, když syn projevil o něco zájem, ho odehnal, ať nepřekáží.
Bojím se, aby nám takhle ze syna nevyrostl lenoch, který bude očekávat, že se o něj někdo postará. Protože dneska je podle mne už jiná doba. Nikde není psáno, že kluk zůstane na vesnici, co když se přestěhuje, najde si přítelkyni z města, už vidím nějakou současnou mladou dívku, která mu bude radostně dělat posluhovačku.
Jak vychováváte své děti, pokud máte syna a dceru, vy? Měříte jim oběma stejně, nebo máte na každého z nich jiný metr?
1.2.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 34 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Syn a dcera. Na každého jiný metr?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
devět let mě připada až dost, na to aby pomahal kolem baraku a zvirat. takze jestli bude v jeho povinnostech prevladat pece o zvirata nebo zahradu atd, tak prosim. Ale domaci prace musi taky umet. zacala bych uklizenim sam po sobe, ve svem pokoji.
Tohle si musíte vyřešit s manželem. Rozdělit mužské a ženské práce je podle mě akorát tak past na ženské. Většina těch mužských prací je totiž mnohem zajímavější a kreativnější než ty nudné stereotypní ženské kolotoče. 
Tak jak to máte momentálně nastavené, ze syna vychováte pěkného lenocha. A jeho manželka bude muset mít svatozář a nebo rychle zdrhne.
mimochodem, přála bych manželovi se potkat s místníma kanadskýma farmářskýma holkama. Ty vám spraví střechu, auto, pokácí strom a podojí krávu a když jim budete říkat že to jsou přece mužské práce, tak si budou ťukat na hlavu. 
Pracuje ten kdo má ruce a dělá to co je potřeba. Ať už je to vaření a nebo krmení králíků.
.gif)
Market3: 
výchova je ženská práce 
Noooooooo
Tak za prvé, není mu teprv 9, je mu už 9!
Já mám dvy kluky - sedm a devět... ale srovnání s holčičkou mám, máme neteř... a ta teda fakt nemusí NIC!
Holce je dvanáct a minulý víkend se divila tomu, že naši kluci luxují a utírají prach...
A syn si neuklidí ani po sobě? No tak srovnat do latě! Aspoň po sobě, a pak teda, když už je takovej chlap, tak ať pomáhá venku tátovi- hrablo na sníh, hrábě a pomaže!
Narovinu?:D Jsem mladší sourozenec a jsem ještě docela mladá a u nás to je přesně to samý...děti nejsou pitomý ba naopak vychcaný jakmilem vidí že nic dělat nemusí a že ho omlouváte věkem a tak dále tak nic dělat prostě nebude:)a ani nezačne(proč by taky začal když nemusí?:):D)...rozhodně ne sám od sebe, momentálně z něj vychováváte lenocha nic víc, dokonce bych řekla že už je docela pozdě (takže omlouvat ho tím že mu je teprv 9??:DD...), jediný co teď můžete udělat je si prostě vydupat že to co řeknete udělá hned teď a když neposlechne ukázat mu pořádný "tóčo" tím ho donutíte udělat aspoň něco ale přístup a ochotu už nezměníte. A tatínkoj bych prostě řekla ať se do toho neplete že výchova je ženská práce:)))
Ani u nás nikdo nemá výhody typu to je či není pro holky či kluky... Rozdíly pamatují v tom, že někdo umí něco lépěji a ten druhý díky soutěživosti se to chce naučit také. Zvol jinou taktiku - ne práce, ale zábava a dovednost.
Pamatuji, kdy měl syn asi 4 roky a udělal si díru na gatích. A sám si to chtěl zašít. Neodporovala jsem mu a táta jen koukal... nic neřekl. Oproti tomu dcera zase klidně šla opravovat auto.
Každá znalost práce se hodí. Bez rozdílu pohlaví. Nikdy nevíš, kdy co budeš potřebovat.
Co je ale veliký problém, to je že s manželem netáhnete za jeden provaz. To podrývá autoritu. A tady bys měla na svého milovaného přitlačit. Kdyby se s manželem něco stalo, nechci malovat čerta na zeď (stačí jen dlouhodobější nemoc), budeš mít všechno na starosti Ty. Protože syn NIC nemusí. ... ten dnešní situace využívá, ale časem mu to bude velmi chybět.
Oběma stejně. Po sobě musí oba uklízet stejně, podílet se na chodu domácnosti taky - neexistuje držkování.
Občas se to trošku dělí, ale to je u "dobrovolných" prací. Jestliže dceru baví zdobit vánoční cukroví a syna ne, tak to dělat nemusí. Když se dcera bála na stromě (prořezávání), tak to dělat nemusela (MMCH - dceři je šest a na tom stromě s pilkou byla - co brání DEVÍTILETÉMU klukovi trošku se zapojit??????)
Možná bych s manželem zavedla řeč na to, že i holka by měla umět věci kolem baráku (mě osobně teda bavilo víc kosit trávu než třeba mejt nádobí) a kluk že by měl umět základní domácí práce. A za řeči typu "to je holčičí práce" by letěli oba - manžel i syn.
