Klidně si ho pohlaď. Vždyť je to jenom hroznýš.
Před lety jsem u jedné své kamarádky zažila šok. Tak jako mnohokrát předtím jsem se u ní usadila na sedací soupravu a nic zlého netušíc započala konverzaci. Když jsme byly v nejlepším, náhle mi zamrzla řeč a šálek s kávou jsem upustila na zem. Přímo do mých očí se totiž díval had. Zahýkala jsem děsem a nebyla schopná pohybu. Z jakýchkoli plazů, počínaje zcela nevinnou žížalou, mám totiž dokonalou fobii a navíc jsem něco takového u letité kamarádky absolutně nečekala.
Mělo to prý být překvapení. Její poněkud extravagantní přítel tohoto rozkošného domácího mazlíčka bez předchozího varování a domluvy donesl domů, zřídil mu luxusní terárium a nad sedací soupravu v obývacím pokoji umístil mohutný samorost, aby si hroznýšek na něm mohl pohovět. Jelikož jeho barva byla téměř totožná s barvou dřeva, byl pěkně maskovaný. A já si ho všimla až ve chvíli, kdy se rozhodl si mne prohlédnout a podívat se mi hezky zpříma do očí.
Z toho, jak jsem zezelenala, měla kamarádka nefalšovanou legraci a nepochopila, proč se začínám rychle sbírat k odchodu. Dokonce se mne snažila přesvědčit, abych si jejich rodinného drahouška pohladila. Tak něco takového ani za nic.
Od té doby se naše společné kávové dýchánky konaly pouze u nás. Byla jsem rozhodnutá do jejího bytu již nikdy nevkročit. Tento stav však netrval příliš dlouho. Poté, co had v noci bez dovolení opustil terárium a schoval se na neznámém místě, prosadila kamarádka, že musí z domu. Pěkně ji to tehdy vyděsilo, měli tenkrát malinké dítě. Hada prý usilovně hledali několik hodin, rozmontovali kvůli němu téměř celé zařízení bytu… až ho posléze našli, kterak si spokojeně hoví zamotaný v tělese ústředního topení.
Pravda je, že lidé chovají v domácím prostředí nejrůznější zvířátka, mnohdy i nebezpečná. Nevím jak vy, ale sdílet domácnost s jedovatými pavouky či již výše zmíněnými hady bych nemohla. U nás doma momentálně kralují dva andulčí kluci, Toníček a Frantík a myslím, že je to tak akorát. Hoši jsou veselí, štěbetaví, zvídaví a je s nimi legrace. A kromě nějakého toho bordýlku, který pravidelně produkují, od nich žádné nepřístojnosti nehrozí. Máme je rádi, i když, pravda, kdyby občas ty svoje zobáčky drželi trochu na uzdě, vůbec bychom se nezlobili.
Jako nejexotičtější zvířátko jste kdy chovali? Znáte někoho, kdo má doma nějaké vyloženě nebezpečné, se kterým není radno si příliš zahrávat?
25.5.2011 Rubrika: Příroda, zahrádka | Komentářů 38 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Klidně si ho pohlaď. Vždyť je to jenom hroznýš.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Měli jsme rybičky,vodní želvu a ted mi stačí bohatě stále línající
orinka: mě z toho bylo na , to kafe jsem ani nepila. Ale domácím to asi přišlo normální Mně to trochu připomnělo moje studia na SZŠ, taky jsme na chodbě měli vystavený exponáty naložený v lihu - apendix, embrya v různých stádiích vývoje, oko atd.
hm mám chovatelskou stanici morčat, akvárko s rybičkama a chystám se na anduláka, to je zatím tajný můj ex choval cvrčky, varany, hroznýše, krajty, myši, pakobylky a jánevímcoještě už:-)
punh: vždyť to musí strašně působit na psychiku, dívat se kolem dokola na mrtvoly...
sharon: tak to si ještě můžu gratulovat, že jsem dostala jako svatební dar šeredný broušený skleničky. Dostat hada ve flašce - mám kolaps
alexandras: my jsme nedobrovolně chovali kuny, které se nastěhovaly k nám na půdu. Taky tam bylo spousta sra**k, manžel to vynášel a nadával (nedivím se mu). Nebylo možný se jich zbavit, nic nezabíralo. Teď tam máme neustále puštěnou rušičku na kuny a snad je klid
ale to skřípění zubů, když se jedná o házení hnoje..kdo házel minule, kdo víc a kdo častěji.., v létě je to pohodička , ale v zimě tahat naložené kolečka po zledovatělé cestě, to je lahůdka, párkrát jsem skončila hubou v hnoji, a nedá se říct, že by to fungovala jako pleťová maska..je to něco za něco..pořízení zvířete je jednoduché , nejvíc práce dá to zvíře ani ne nakrmit jako vypořádat se s jeho ,, produkty metabolismu'', ať je to venčení a sbírání hovínek do pytlíku, vynášení podestýlky u hlodavců,nebo hadů( hadí exkrem. taky děsně smrdí, naštěstí to není tak často..) nebo kolečka s hnojem..Ve chvíli kdy jsou konfrontováni s hovny ,si pak spousta lidí uvědomí o co jde při chovu zvířat...
alexandras: tak tam by se naší mladé móóóc líbilo....
co se týče smradu u nás vedou kluci freťáci, tedy naštěstí venku ve voliéře, ale zase je s nima největší sranda. Je to lepší než televize, zejména lezou do nohavic a to děsně lechtá..a na mazlení jsou nejlepší koně,jsou celí sametoví ..máme čtyři a k tomu ještě pár psů a koček..vždycka se tu najde nějaká vtěrka na pohlazení a pamlsek..
punh: tu lahev dostala kdysi dcera jako svatební dar.....bléééé
punh: tak ty mrtví hadi by mi vadili víc než živí. Taky by se mi zvedal žaludek
u rodičů jsem mívala jen křečky, morčata, pak osmáka a pak králíka (toho mají naši dodnes) a na víkendy fretku, kamarád tu byl na učňáku a na víkendy jezdil domů, tak jsem mu jí hlídala od čtvrtka do pondělí
teď máme zlatou retrívřici a suchozemskýho želváka. Před želvounem jsme měli agamu a předtím osmáka
punh: to já bych taky neochutnala - bylo by mi toho hada líto
sharon: pavouci, myši, potkani mně nevadí, ale hadů se štítím a bojím. Mně i nedělá dobře, když vidím hada na obrázku. Kdysi jsme byli na dovolený a byli jsme ubytovaný v soukromí. Poslední den nás paní domácí pozvala na kafe a mně se chtělo . V obýváku po celý délce obývací stěny měli nahoře skleněný válce a v nich naložený hady, který pan domácí ulovil na cestách po celém světě. Přestože ty mrchy byly mrtvý, mně z toho bylo fyzicky špatně.
A loni naši známí přiv¨jeli z Thajska a přivezli si nějaký chlast - v láhvi naložený had. Manžel se přemohl a ochutnal, já teda ne
tak na tohle je expert naše dnes 14ti letá vnučka ...od mala, taky měli doma hada, velkýho , tlustýho, dlouhýho škrtiče.....jelikož bydleli tehdy naproti tak s ním jednou přišla k nám, brzy po ránu, otevřu oči a ona stála u mé postele s hadem omotaným kolem těla...málem mě ranilo, poprve v životě jsem si hada pohladila ( byla jsem donucena), říkává se slizkej jako had...a on není vůbec slizkej........pak ho ale museli dát pryč, už nevím proč.....
dnes má doma pejska, želvu , 3 křečky a potkana Lilinu....jo a miluje koně na kterých rajtuje, ale toho doma nemá.....
Johanka74: bílé myšky jsem měla taky: Pepinu a Pitrýska - byli velice plodní a máš pravdu...strašně smrděli všichni