Provoněné Velikonoce a rozbitá držka. Že to nejde dohromady?
.jpg)
Velikonoce mají pro většinu z nás podobu pomlázek, vajíček a roztomilého beránka. Pro mě to byly v dětství hory. Když jsem byla malá, trávili jsme téměř každé Velikonoce v Krkonoších, v Malé Úpě. Takže místo prvních nesmělých poupátek, líhnoucích se kuřátek a dalších známek jara jsem spíš viděla lyže, sáňky a řádění na posledních zbytcích sněhu.
Jezdili jsme na tatínkovu podnikovou chatu, která byla opravdu vybavena velice spartánsky. Pro lepší představu: chata byla celá dřevěná, v každém pokoji byla kamínka, v nichž si hosté topili sami, když si tedy v dřevárně naštípali dříví, a vodovod suplovala trubka, trčící uprostřed ze stěny vedle dřevárny s volně tekoucí vodou. No a koupelna? Plechové koryto, které tuto vodu zachycovalo.
Ovšem my děti jsme tuhle chatu milovaly, už jen pro ten dětský kolotoč, co si zaměstnanci továrny, které chata patřila, postavili sami pro své potomstvo, a němu patřící houpací lavičky se stříškou.
Kromě pokojíčků v patře pro čtyři až šest lidí měla chata i takzvanou „ratejnu“ v přízemí. Tam byla vždycky ubytována parta svobodné mládeže z podniku. Jejda, jak jsme jim obvzláště v době puberty záviděli tu svobodu. My pod dohledem rodičů a oni, jak by řekl filmový klasik, Sodoma Gomora velebnosti.
V pokoji vládl veselý chaos a volnost. Bujaře obráželi místní restaurace, prováděli sobě i ostatním hostům všelijaké ptákoviny a všechno pod taktovkou svého uznávaného vůdce s přezdívkou „Čouda“. Jen on sám nikdy na nic nenaletěl a spokojeně se vyškleboval postiženým.
Jedním z jeho posledních nápadů byla velikonoční přepadovka servírek restaurace Zátiší. Místo očekávaného vodopádu panáků zdarma ovšem pány čekala jiná místní tradice. Servírky hochy pokropily všemi voňavkami, které tehdy poskytovala místní Jednota i tajné šuplíky. Od Živých květů, Šeříkového parfému po výdobytek sovětské parfumérie, zvané „Moskovskyje důchy“. Vše dohromady byla vražedná kombinace.
Koledníci při návratu byli cítit daleko dříve, než se objevili za přilehlým kopcem. Ve středověké umývárně se „vůně“ spláchnout ani nedala, obyvatelé chaty je obcházeli obloukem a vyhrožovali, že pokud se odéru nezbaví do druhého dne, poběží domů za autobusem, aby neudusili zbytek výpravy. A milý Čouda se tiše vychechtával, protože jako správný vůdce vyvázl bez úhony, ačkoliv to všechno vymyslel.
Pánové skřípali zuby, protože je odmítaly i jejich jinak přítulné družky, průběžně se drhli v ledové vodě, blýskalo se jim v očích a tiše kuli pomstu. Večer všichni vyrazili na poslední noční lyžovačku a kolem půlnoci už celá chata spala spánkem spravedlivých. Ve dvě ráno se ozval mohutný řev: „Hořííííííí!!!“
Vyděšení návštěvníci se v pyžamech vyřítili před chatu, ale žádný požár se nekonal. Z ratejny se ozýval chechot i klení. V navoněném pokoji se ze země těžce zvedal Čouda, z nosu mu tekla krev a obličej mu začínal hrát všemi barvami. Při zběsilém úprku před fiktivním požárem totiž skočil do bot a chystal se zachránit si holý život. Ovšem každá bota byla k dřevěné podlaze přibitá solidním hřebíkem. Pomsta kamarádů byla sladká.
Druhý den ráno se autobusem vznášel jen slabý odér pojízdné parfumerie, zato Čoudův obličej hrál všemi barvami a vypadal jako reklama na převelice barevné kraslice. Už nikdy jsem o Velikonocích neviděla tak pěkně „rozbitou držku“. Jó, Velikonoce našeho dětství měly něco do sebe.
10.4.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 38 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Provoněné Velikonoce a rozbitá držka. Že to nejde dohromady?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Velikonoce naštěstí neslavíme, vajíčka barvíme jen z donucení, páč dcera je zblblá ze školky, odmítám i velikonoční výzdobu a pečení...a letos to hodlám bojkotovat celý, neni mi dobře, bolí mě v krku, aspoň mám alibi, že velikonoce proležím v pelechu 
Sice vím, že mě to má údajně omladit, ale stejně Velikonoční pondělí z duše nesnáším odmala. Volný den, ale k ničemu. Vždycky mi to přišlo opravdu debilní
, ponižující a čím dál víc se v tom utvrzuju. Nejhorší bylo, že mám dva bratry a ti si smlsli. A mamku, která dodržuje tradice
Stanik: chtěly vědět původ, tak jsem ho našla
talenka: omladit, neomladit, vzdycky mi to prislo strasne nefer a por tu holku ponizujici
Zaffira: presne tak to citim i ja... a jelikoz jsem byla od malicka tak trochu rebel, udesne me to stvalo... a stve pokazde, jen si na to vzpomenu
Zaffira: barka: Vrba a pomlázka
Říká se, že mladé proutky vrby přináší zdraví a mládí každému, kdo s nimi dostane našleháno. Pomlázka (pochází ze slova pomladit ) – pletenou pomlázku, vytvořenou z proutků vrby – proto po staletí používali chlapci, kteří šli na velikonoční pondělí symbolicky vyšlehat děvčata.
Pomlázka. Velikonoční zvyk, pocházející již ze 14.st., při němž se hlavně mládež šlehá umně spletenými proutky z vrby, které si různě zdobí. Tento zvyk se symbolicky vztahuje k omládnutí jarní přírody a šleháním se přenáší síla z čerstvě probuzené přírody na lidi. Proto se s oblibou takto vyšlehávají hlavně dívky, aby byly zdravé, krásné a po celý rok veselé. Ale také přátelé se mezi sebou navštěvují a přejí si zdraví symbolickým šlehnutím proutku. Hospodář zase vymrská čeládku, aby mu nezlenivěla. Podobný význam má i velikonoční polévání studenou vodou.
barka: taky by mě zajímal původ toho nesmyslu, i u těch slováků, protože v západní evropě a vůbec jinde po světě se jen hledají vajíčka v trávě nebo děti - všechny, dostávaj sladkosti.
Stanik: nejsi sama ani zdaleka. Naštěstí naši naše protesty braly vážně a neotvírali, ale párkrát jsem to zažila, a vzhledem k tomu, že ani ve školce, ani ve škole nám nebyl sdělen smysl toho, proč kluci mlátí holky, a ti zmetci se v tom leckdy vyžívali, vnímám to jako násilí, navíc snižování sebevědomí holčiček a dávání najevo, že si musí nechat líbit cokoliv si chlap zamane 
Vikina:
Tak mě jako holku z města šlehání pomlázkou minulo, jen nám zajíček nosil dárky. Když dneska zazvoní děti-koledníci, tak je spíš přemlouvám, ať mě tou pomlázkou aspoň symbolicky plácnou, abych byla zdravá - samy si netroufají 
Křeček: 
Zatím mi nikdo nevysvětlil, proč jenom u nás
je ta "pomlázka", v Polsku je to polévání
voňavkou, na Slovensku vodou,
jinde např. V Německu a ve Francii zajíček
"zahrabe" na zahradě něco dobrého a děti to
potom hledají, proto je tolik zajíčků z čokolády.
Manžel to taky nedodržuje, aby nebyl obviněn
z domácího násilí. Ještě tu je babička,
která to dodržuje, pozve koledníky dál, aby si s nimi
ještě popovídala. Co jsou dcery vdané, chodí jen
sousedi. Taky ten zvyk nesnáším
.gif)
Velikonoce tak neprožívám,většinou jsem stejně v práci. Ale dnes se vyprdnu na robotu na zahradě,na Velký pátek se nemá pracovat s půdou. Aspoň dnes nejsem líná,ale dodržuju tradici.
Zaffira: a vubec holky.. jsem rada, ze v tom nejsem sama.. jeste dnesak kdyz si vzpomenu, jak me v detsvi i pres protesty, proste vysupali... uplne si vybavuju, jaky bych vzteky brecela...
ted jsou pro mevelikonoce maximalne prijemnym prodlouzenym vikendem.. obzvlaste letos po dlouhe a umorne zime se tesim, jak si ho uzijem venku... manzela pry tyhle zvyky nebavily ani jako dite, pravil ze v zivote nemel pomlazku a nevidel nidky duvod s tou pitomou tradici zacinat.. takze je fajn, ze mame o nadchazejicim volnu spolecne predstavy
P.S. nemate nektera nahodou tip na pekny pesi vylet, nekde po okoli Prahy? mame toho uz dost projiteho.. delka tak cca 8-10km, musim ty svy chlapy trochu setrit, bude to prvni delsi po zime
Almega: dadka: Stanik: taky se hlásím k nesnášečům velikonoc, teď už to teda neřeším, neslavím, ignoruju. Pokud nějakej nedovtipa plánuje se zastavit, poznamenám něco o násilí a policii a je klid
Křeček:
dadka: tak to jsme dve.. vzdycky mi to prislo desne ponizujici, ze by do me mel nekdo mydlit a jeste za to chtit odmenu... jako dite jsem par pomlazek zlomila, pak jsem prestala kolednikum otevirat
Velikonoce bytostně nesnáším od dětství.
