Klidně si ho pohlaď. Vždyť je to jenom hroznýš.
Před lety jsem u jedné své kamarádky zažila šok. Tak jako mnohokrát předtím jsem se u ní usadila na sedací soupravu a nic zlého netušíc započala konverzaci. Když jsme byly v nejlepším, náhle mi zamrzla řeč a šálek s kávou jsem upustila na zem. Přímo do mých očí se totiž díval had. Zahýkala jsem děsem a nebyla schopná pohybu. Z jakýchkoli plazů, počínaje zcela nevinnou žížalou, mám totiž dokonalou fobii a navíc jsem něco takového u letité kamarádky absolutně nečekala.
Mělo to prý být překvapení. Její poněkud extravagantní přítel tohoto rozkošného domácího mazlíčka bez předchozího varování a domluvy donesl domů, zřídil mu luxusní terárium a nad sedací soupravu v obývacím pokoji 
umístil mohutný samorost, aby si hroznýšek na něm mohl pohovět. Jelikož jeho barva byla téměř totožná s barvou dřeva, byl pěkně maskovaný. A já si ho všimla až ve chvíli, kdy se rozhodl si mne prohlédnout a podívat se mi hezky zpříma do očí.
Z toho, jak jsem zezelenala, měla kamarádka nefalšovanou legraci a nepochopila, proč se začínám rychle sbírat k odchodu. Dokonce se mne snažila přesvědčit, abych si jejich rodinného drahouška pohladila. Tak něco takového ani za nic.
Od té doby se naše společné kávové dýchánky konaly pouze u nás. Byla jsem rozhodnutá do jejího bytu již nikdy nevkročit. Tento stav však netrval příliš dlouho. Poté, co had v noci bez dovolení opustil terárium a schoval se na neznámém místě, prosadila kamarádka, 
že musí z domu. Pěkně ji to tehdy vyděsilo, měli tenkrát malinké dítě. Hada prý usilovně hledali několik hodin, rozmontovali kvůli němu téměř celé zařízení bytu… až ho posléze našli, kterak si spokojeně hoví zamotaný v tělese ústředního topení.
Pravda je, že lidé chovají v domácím prostředí nejrůznější zvířátka, mnohdy i nebezpečná. Nevím jak vy, ale sdílet domácnost s jedovatými pavouky či již výše zmíněnými hady bych nemohla. U nás doma momentálně kralují dva andulčí kluci, Toníček a Frantík a myslím, že je to tak akorát. Hoši jsou veselí, štěbetaví, zvídaví a je s nimi legrace. A kromě nějakého toho bordýlku, který pravidelně produkují, od nich žádné nepřístojnosti nehrozí. Máme je rádi, i když, pravda, kdyby občas ty svoje zobáčky drželi trochu na uzdě, vůbec bychom se nezlobili.
Jako nejexotičtější zvířátko jste kdy chovali? Znáte někoho, kdo má doma nějaké vyloženě nebezpečné, se kterým není radno si příliš zahrávat?
25.5.2011 Rubrika: Příroda, zahrádka | Komentářů 38 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Klidně si ho pohlaď. Vždyť je to jenom hroznýš.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Johanka74: ááá, na toho jsem zapomněla. Manžel kdysi z práce přinesl v krabici od bot něco odporného s velkým zobanem. Z holé kůže trčely pisky, no fuj. Soused, chovatel to poštovních holubů, se na to s opovržením podíval a poradil "práskněte s tím o zem, to je divoký holub". No, v práci to opatroval celý den, takže jsem vystlala senem velkou bednu, ptáka do ní usadila a krmila ho předem namočenou kukuřicí a po každém zrnku mu kapátkem kapala vodu na pití. Holub je bohužel krmivý pták. A tak si mě zamiloval, že ječel, kdykoliv jsem šla okolo. Pokaždé tedy krmení. Vyrostl, miloval mě, ale nelétal daleko, při pádu si poškodil křídlo. Po ulici to zvládl, vletěl třeba velmi pořádné sousedce do parádního pokoje a posr*l jí ubrus na stole. Mě považoval za svou družku. Kdyby ho nesežrala Bobina, jezevčík, protože jí neustále kradl žrádlo z misky, asi by mě i přežil.
.jpg)
..a pavouka Béďu na WC 
zapomněla jsem na dvě kůzlata, divoké kachny, normální kachny, čínské kachny a slepice 
Momentálně je u nás sestava dva + 1 psi (podle toho, zda majitelka 1 kusu - dcera spí u nás), 7 koček a putovní vodní želva s dvěmi morčaty(pokud dovalí druhá dcera). Ale v naší domácnosti už bylo současně 14 koček + 3 psi, 5 morčat, 2 andulky, želva, potkan a korela a předtím i strašilky, pakobylky a madagaskarští švábi (cca 8 cm velcí) a 5 kusů vodních želv , džungarští křečci.
Hadi, žáby, ještěrky, pavouci a jiný hmyz mi do bytu nesmí. Je mi to odporný, štítím se toho. Mám ráda chlupatá zvířátka, se kterýma se dá mazlit, takže jsme měli i potkánky a ty mi nevadili. Nejradši mám ovšem psy a kočičky.
Včera jsem v autobuse MHD viděla hocha s velkým ještěrem na rameni.měl malinký postroječek a vodítko,tvářil se mírumilovně a budil všeobecný zájem...My máme kočku 11 let,5 ryb v akváriu a spousty pavouků všude po bytě(vyhodím je ven a oni se zase vracejí....).Kdysi jsme měla potkanici Giselu,nosila jsem jí též na rameni a byla miloučká,oňuchávala mě,nikdy nekousla nebo tak něco.Bohužel žila jen asi 2 roky...Na stará kolena si možná pořídím žakouše,ještě nevím.....Jo a když ptáci moc řvou,tak se jim na klec hodí deka,mají tmu a brzy zmlknou....
.gif)
Ježka jsem měla taky a musím říct, že jsme se ho rádi zbavili a odvezli paní,která jich měla doma v garsonce v paneláku asi 40 
Víc než ježek smrdí už jen bílá myška
Asi nejzvláštnější můj zvířecí počin byl,když jsem coby dítko tak šestileté zachránila a vypiplala dvě holoubata (obyčejná, pražská), kterejm chlap shodil hnízdo. Měla jsem je v krabici na půdě, krmila (už ani nevím čím) a naiučila jsem je i lítat, postupným shazovaním ze schodů. nejdřív z jednoho,ze dvou..až nakonec lítali. Taky jsem piplala chudinky včelky, který daly žihadlo a měly to spočtený, do tý doby,než mi jedna dala pigáro, pak letěly z okna všechny. Taky jsem měla malýho vrabce,ale toho mi nakonec zakousl kámošky pes, když už byl skoro vypiplanej. Ve Stromovce jsem odchtyla korelu (ta žila asi 16let), holoubka diamantovýho, zakrslýho králíčka.. mým snem je mít havrana nebo krkavce,ale na mládě už jsem asi malinko stará 
No a před měsícem jsem málem obdržela darem krajtu. Byla úžasná. I s teráriem a odbornou literaturou, no neberte to. Ale jelikož mám svý zkušenosti, našla jsem si, co taková krajta obnáší, a dozvěděla jsem se, že ten konkrétní druh dorůstá délky kolem 5 metrů, i víc, a potřebuje mít vodní nádrž a hodně, ale hodně veliké terárium... a žere králíky, slepice... a vůbec je to potom tak trochu obtížný mazlíček, kterého nikdo nechce pohlídat, když se jede na dovolenou. Tak jsem s krvácejícím srdcem krajtu odmítla, už nemám ten elán jako za mlada, a pětimetrovej had by mě asi přepral. 
orinka: ježka jsme taky měli doma, přes zimu. V listopadu ho přinesl exmanžel, nemělo to ani 10 deka, ježek bydlel u nás v bedně po fretce, v noci rejdil po bytě, funěl, dupal a šramotil, nejradši někde, kde to dělalo uprostřed nočního ticha největší efekt. Kradl žrádlo kočkám i psům, a měl miliony blech... Lovila jsem mu venku žížaly, aby si neodvykl "přírodní stravě". V dubnu jsme ho pouštěli do přírody, to už byl vyžranej přes kilo živé váhy, a ani nepoděkoval, syčák. Doufám, že si našel své místo na slunci a dožil se mnoha úspěšných ježčích let a přispěl ku rozmnožení ježčí populace. Víckrát už to doma nechci, jednou stačilo.
nejvíc exotiky u nás bylo s ježkem. ZOO vyhlásila záchrannou podzimní akci, takže kdo našel podměrečného ježka, měl ho přinést do zoo. Chytli jsme postupně dva. Jednoho tam hned vypustili na louku, druhého maličkého si nechali. Ale za tu chvilku, co jsme je měli v bedýnce doma ve sklepě, jsem zjistila, co jsou zač. Žrádlo bez problémů - totéž, co kočky - ale ten binec! A přiznávám, že poněkud smrděli I paní ze zoologické zahrady tehdy na jaře při rozhovoru se mnou připustila, že si vzali velké sousto a s ježečky v ubikaci to přes zimu neměli lehké. Oni totiž nespali a šmejdili.
.jpg)
Jo suchozemskou zelvu si jeden cas príserne prála dcera ,ale jejich ceny me odrovnaly. A tchýne si pred rokem porídila papouska a vzhledem k tomu ,ze ji je 65 a papousek se bezne dozívá nejakých 70-80roku, tak doufám ,ze ho nezdedíme.
dadka: 
máme jich doma teď zrovna 14 a s potkanem za krkem jsem zásadně chodila otevírat třeba chlapům na odečet elektřiny a tak Takže už je sice mnohem běžnější chovat doma potkany,ale jak vidno, pro hodně lidí je to stále "exotické"
No a z těch našich dvou skoropitbulů má zase radost pošťačka, občas nám dává poštu za stěrač auta místo do schránky. za plotem jsou to hlídači jak se patří, ovšem jinak jsem mírumilovnějšího psa neviděla..
Tady jedna z našich "holčiček"
A pitbulí úsměv
Nic nebezpecnýho se u nás doma nikdy nevyskytovalo.
Jako díte jsem nesmela mít zádné zvíratko, protoze jsme od 2,5roku mela alergii a nasi se o me báli. Meli jsem jenom akvárko, ale kdyz jednoho dne ruplo a znicilo bozí hodovou knihovnu, na které stávalo, bylo po zveri. Az zacátkem skoly se u nás objevili andulky. Nejdríve je bratr hlídal kamarádovi pres prázdniny a pak u nás z neznámých duvodu zustali.Asi se nasi nechali obmekcit, ze kdyz jsem v jejich prítomnoati prezila prázdniny preziju i nadále. A pak se u nás vystrádal zverine c ad vsech známých a kámosu - pohlídat zelvu pres víkend, jindy krecka, mysi, potkany, morce na dobu neurcitou.... Kdyz mi bylo 12-13 máti to vzdala a dovolila mi jezevcíka, címz se zbavila nekonecné rady ruzné haveti od známých. kdo by si k nám odlozil mys kdyz mám dome loveckého psa? Pak jsem dlouho nemela nic a ted poslední 3 roky máme dve jezevcice a od vánoc rybicky - takze nic nebezpecnýho.
A neter me jednou prekvapila jakýmsi hmyzem, vypadal jako kus dreva, mela ho v teráriu a s "klacíkem" si povídala.
Jeden muj byvaly spoluzak, ten se stal vylozene milovnikem vsech moznych pavouku . Pred ctyrmi lety jsem uz neho byla na navsteve, netusic nic o tomto jeho novem konicku. Sedime, kecame a v tom on povida, ze mi chce neco uzasneho ukazat. Zavedl mne do vedlejsiho pokoje a mel tam celou stenu plnou terarii a v tech se to jen hemzilo vsemi temi vicenohymi potvorami . Velmi rychle jsem vyklidila pole a od te doby, kdyz si s nim chci pokecat se zasadne setkavame nekde v bezpecnejsim prostredi .
Naposledy si stezoval, ze se mu nedari se seznamit s nejakou rozumnou zenskou, pac vsechny po shlednuti jeho milacku zcela nepochopitelne bud berou nohy na ramena nebo striktne vyzaduji odstraneni tech ¨uzasnych ¨ tvorecku .
.JPG)
Mně úplně stačí, že máme ve vaně pavouka
nikdo ho nepořídil, nakráčel sám a nějak nemůžu dokopat manžu, aby ho vynesl 
