Klidně si ho pohlaď. Vždyť je to jenom hroznýš.
Před lety jsem u jedné své kamarádky zažila šok. Tak jako mnohokrát předtím jsem se u ní usadila na sedací soupravu a nic zlého netušíc započala konverzaci. Když jsme byly v nejlepším, náhle mi zamrzla řeč a šálek s kávou jsem upustila na zem. Přímo do mých očí se totiž díval had. Zahýkala jsem děsem a nebyla schopná pohybu. Z jakýchkoli plazů, počínaje zcela nevinnou žížalou, mám totiž dokonalou fobii a navíc jsem něco takového u letité kamarádky absolutně nečekala.
Mělo to prý být překvapení. Její poněkud extravagantní přítel tohoto rozkošného domácího mazlíčka bez předchozího varování a domluvy donesl domů, zřídil mu luxusní terárium a nad sedací soupravu v obývacím pokoji 
umístil mohutný samorost, aby si hroznýšek na něm mohl pohovět. Jelikož jeho barva byla téměř totožná s barvou dřeva, byl pěkně maskovaný. A já si ho všimla až ve chvíli, kdy se rozhodl si mne prohlédnout a podívat se mi hezky zpříma do očí.
Z toho, jak jsem zezelenala, měla kamarádka nefalšovanou legraci a nepochopila, proč se začínám rychle sbírat k odchodu. Dokonce se mne snažila přesvědčit, abych si jejich rodinného drahouška pohladila. Tak něco takového ani za nic.
Od té doby se naše společné kávové dýchánky konaly pouze u nás. Byla jsem rozhodnutá do jejího bytu již nikdy nevkročit. Tento stav však netrval příliš dlouho. Poté, co had v noci bez dovolení opustil terárium a schoval se na neznámém místě, prosadila kamarádka, 
že musí z domu. Pěkně ji to tehdy vyděsilo, měli tenkrát malinké dítě. Hada prý usilovně hledali několik hodin, rozmontovali kvůli němu téměř celé zařízení bytu… až ho posléze našli, kterak si spokojeně hoví zamotaný v tělese ústředního topení.
Pravda je, že lidé chovají v domácím prostředí nejrůznější zvířátka, mnohdy i nebezpečná. Nevím jak vy, ale sdílet domácnost s jedovatými pavouky či již výše zmíněnými hady bych nemohla. U nás doma momentálně kralují dva andulčí kluci, Toníček a Frantík a myslím, že je to tak akorát. Hoši jsou veselí, štěbetaví, zvídaví a je s nimi legrace. A kromě nějakého toho bordýlku, který pravidelně produkují, od nich žádné nepřístojnosti nehrozí. Máme je rádi, i když, pravda, kdyby občas ty svoje zobáčky drželi trochu na uzdě, vůbec bychom se nezlobili.
Jako nejexotičtější zvířátko jste kdy chovali? Znáte někoho, kdo má doma nějaké vyloženě nebezpečné, se kterým není radno si příliš zahrávat?
25.5.2011 Rubrika: Příroda, zahrádka | Komentářů 38 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Klidně si ho pohlaď. Vždyť je to jenom hroznýš.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nic mimořádného. Bílé myšky, 2 suchozemské želvy,polního zajíčka, nespočítaně křečků, kočku, rybičky, šneka.Teď momentálně nic.Asi by mně vadil potkan. Jednou mně sousedka přišla otevřít s potkanem na rameni, okolo tváře jí šmejdil holý potkaní ocás, málem jsem omdlela.
.gif)
Saturninka: želvy miluju 
jsem narozená ve znamení 
Syn má už asi 12 let užovku červenou, ale ta snad nebezpečná není. Má pro ní pěkně udělané terárium. Jinak jsme doma mívali klasiku - rybičky, želvičky, papoušky, teď už jen kočku.
Hadi mi nevadí, jsou na dotek příjemní - hladila jsem si ho kdysi na pouti, když nám s kamarádkou bylo asi 15, kamarádka s ním "zápasila" (což spočívalo v tom, že jí ho dali kolem krku) a mě obsekávali nožema
Nečekaně bych ho ale taky potkat nechtěla.
Suchozemský želvák Matylda (bohužel pošel před rokem v červenci
). Následovalo skinny morče Amálka. Velkej sklípkan Majkikí. Kupa strašilek, pochroumaná kudlanka nábožná, ryby-ryby-rybičky, afričtí šneci, pískomil, bílá myška Ferdinand. Peruánský naháč Majlí. Snad jsem na nic nezapomněla
.
Momentálně s námi bydlí už "jen" peruánský naháč Majlí, skinny slečna Amálka a nově želvák suchozemský Zuzanka. A začínám přemýšlet o orientálním kocourkovi, jmenoval by se Harley , neb můj muž stále touží po čoprovi, na který nemáme, tak bych mohla začít šetřit aspoň na kocoura
...
Riki: Naprostý souhlas.
Necpu zvíře tam, kde se dá čekat negativní odezva.
A stokrát radši hroznýše než psa švagrové. To je totiž unikát! Před dvěma týdy prokousl u nás na zahradě kamarádovi obě lýtka, až mu tekla krev..
rasa: malý sladký yorkshirek 
stat se mi tohle tak uz bych byla mrtva. i ten clanek sem precetla jen se sebezaprenim. ty obrazky jsou desivy.
Můj švagr měl doma kajmanku (druh krokodýla), varana, ještěrky a krajtu královskou. A musím říct, že jediný kdo mi vadil, byla kajmanka. Ty oči mluvily za vše. Jinak krajtu jsem měla omotanou kolem těla a musím říct, že byla krásně hladká a příjemná. Takže tohle mi nevadí. Můj synovec chová sklípkany a s tím už problém je. Jak jsem ho uviděla v terárku, srdce se mi zastavilo a šly na mě mrákoty. Pavouky opravdu ne. Mám z nich fobii. Snesu pavouka tak maxima do 0,5 cm. Pak už ječím jak o život. Jinak dřív jsem měla a naši mají 
. A teď mám doma akorát papouška. To je jediný exot. Teda, kromě přítele. Ten je taky chvílema pěkný exot. 
Upřímně - radši hroznýše, než andulky. Ty řvou, lítají z nich peříčka, všechno oklovou, do všeho vlezou, i do talíře, dělají ptačince, kde je napadne a kdo to má uklízet. A hlídat okna... kdepak. Andulky jedině ve voliéře. Volně po bytě už ne. Had je v klidu. Druhá věc je, že ač si o tom myslím svoje, necpu zvěř lidem, kteří k ní nemají vztah, nebo se přímo bojí. To je taková základní slušnost. I ve vlastním bytě, to nedá zas tolik práce, někam zvíře uklidit, má-li přijít návštěva. A nemusí se pak čistit koberec od kafe. 
Nejexotičtější zvíře? Hm, asi rorýse. Poslední roky mi bydlí na balkóně netopýři, ale ty nechovám, ti se tam tak nějak chovají sami. A jelikož se chovají slušně, a nepřekážejí, tak je tam nechávám žít...
