Máme doma malého Harpagona
Máme dvě děti, devítiletého chlapce a sedmiletou holčičku. Od malička se snažíme vést je k tomu, aby měli hezký sourozenecký vztah, neděláme mezi nimi rozdíly, ani jedno dítě před druhým nijak nepreferujeme.
Přesto nám dělá starost syn, ze kterého pravděpodobně roste velký sobec. Od malička měl problém se s kýmkoli o cokoli rozdělit. Nikdy nechtěl na pískovišti půjčovat jiným dětem své hračky, ty jejich si však bral zcela samozřejmě a odmítal je vracet. Pořád dokola jsme mu vysvětlovali, že takhle nemůže, že když si chce něco půjčit, musí se zeptat a na druhou stranu by měl i on zapůjčit něco svého.
Kluk byl neoblomný a nikdy jsme v tomto ohledu nedosáhli žádného výsledku. Když se narodila dcera, situace se ještě zhoršila, a čím jsou děti větší, tím větší neshody mezi nimi v tomto ohledu jsou.
Marek se chová jako lakomec a sobec. Nikdy se s Maruškou o nic nerozdělí, ačkoli se o to pořád pokoušíme. Když dostanou například sáček bonbónů, vždycky ji nějak ošidí a z toho mála, co jí dá, je schopen jí ještě „ukrást“. Maruška radši ustoupí a nechá mu to. Ona je celkově taková dobrá duše, ráda a ochotně mu dá cokoli svého, půjčí barvičky, hry atd. On jí nikdy nic. Jakmile ji načape, jak si hraje s něčím, co dostal on, je k ní velice agresivní.
Nevíme si s ním rady. Kvůli této povahové vlastnosti nemá ani kamarády, děti se mu vyhýbají. Z toho je nešťastný a smutný, poradit si však nenechá. Jakoby měl nějak přehnaně vyvinutý majetnický pud, či co.
Máme obavy, jak se to bude vyvíjet s věkem, zatím to vypadá, že je to čím dál horší. Také nevíme, jaký vliv to může mít na dcerku, která je sice ještě malá, ale už teď se vlastně učí ve všem ustupovat, jen aby byl klid.
Nechceme jít na Marka silou, ani nějak přehnaně razantně, tím by se to asi ještě zhoršilo. Snažíme se mu domlouvat, vysvětlovat, ale to také nikam nevede. Poradí mi někdo, jak v synovi toho Harpagona udusit? Je šance, že z toho vyroste?
6.5.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 38 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Máme doma malého Harpagona
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Ještě bych dodala - ani setře naopak netolerovat jakékoliv ústupky vůči bratrovi a pokud něco dá dobrovolně, bez diskusí je třeba inkriminované vyhodit (pokud se jedná o jídlo), nebo odstranit z dosahu, minimálně dočasně(hračky, kreslící potřeby apod.)
Jiná pomoc není, pokud nechcete do budoucna tuhle vlastnost pěstovat a hýčkat a nelze pěstování a hýčkání dovolovat ani sestře.
Syn je patrně silná osobnost a dosahuje svého důsledností. Není to v základu špatná vlastnost, jen ji nelze pěstovat na úkor druhých. To, co strpí rodiče, nebo sestra, nebudou trpět cizí lidé, ostatně - projevuje se to už v dětském věku a později v partnerském vztahu.
Čelit tomu dokáže jen stejně silná a stejně důsledná osobnost, do budoucna můžete synovi přát silnou partnerku, zatím silnou a důslednou osobností musíte být vy a jakýkoliv prohřešek na úkor sestry netolerovat. Není třeba trestat, je třeba být důsledná. Ta rada už tu zazněla. Dělit důsledně napůl, cokoliv bude "uchváceno" navíc na úkor sestry, o to méně bude dodáno příště.
Obávám se, že pokud se jedná o základní rys povahy, ke zlepšení nedojde, je třeba syna učit sebeovládání a nikdy, ale opravdu nikdy nenechat takové chování projít bez povšimnutí i kdyby se jednalo o jediný bonbon.
Není co závidět a opravdu je třeba popřát hodně štěstí a hodně síly a důslednosti.
Je možné se poradit i s psychologem, ale obávám se, že nic jiného neporadí.
šmarjá, ono to fakt nepřejde? mám doma něco podobného, zatím ale v maličkém.
Dvě sladké holčičky, dvojčátka, povahově velmi odlišné. Jedna ale je velmi vyčuraná.
Dostanou třeba jupíka..ona si to rychle vypije, nebo hooodně odpije a pak jde zkontrolovat obsah lahve té druhé, zjistí že má víc a už to sní mění. Ta druhá to mnohdy ani nevidí, ale vidím to já akdyž se začnu rozčillovat a poučovat, že tohle teda ne, tak ta hodnější když vidí jak ta vyčuraná řve, tak ji to dobrovolně odevzdá
. A tak je to se vším, s hračkou, s jídlem...když ale chce něco ta nevyčuraná tak naopak to nefunguje, že by ta druhá ji to ochotně poskytla. To už zapomene, že ta druhá vždy ustoupí
já bych mu klidně dala po rukách, kdybych viděla, že sestře něco bere, co nemá a když je k ní agresivní, tak nevidím důvod ho za to nepotrestat pár plácnutím přes zadek. Domluva u něj evidentně nemá účinek, z toho si nic nedělá, jen ať vyzkouší, že násilí na sestře se netoleruje.
.jpg)
četla jsi knížku farma paní láry-fáry od betty mac donaldové ? tu si půjč a přesně dodrž návod 
ale vážně, prostě jim rozděluj všechno přesně napůl a pokud synek dceru obere, tak příště dostane o to míň, aby věděl, že víš....
ale nezávidím ti to, je to pěkně protivné, dělat dětem drába
Myslím, že v 9-letech už by měl vědět co a jak. Jak psala Mirabelka, potrestat ho jinak - zákaz TV, počítače, pokud dostává peníze tak mu je nedat, ..... A dcerce bych doporučila aby se nedala. Pokud to nezabere, možná by pomohl nějaký dětský doktor. Jináč nevím co poradit, vlastní dítě zatím nemám. Přeji hodně 
.jpg)
Nechcete ho řezat- s tím souhlasím. Ale prdel bych mu proutkem zmalovala jak velikonoční vajíčko.
On moc dobře ví, že když se šprajcne, dosáhne svého. Nechtěla bych být jeho mladší sestrou.
Každopádně bych vyhledala psychologa a požádala o synovo vyšetření a sdělení závěru. Asi bych se nebála být přísná a důrazně trvat na stanovených pravidlech.
Nevěřím tomu, že z toho vyroste. V 9ti letech už je dost starej na to aby věděl co smí a co ne.
Váš 9 letý syn je již natolik velký aby pochopil, že takto to nepůjde, zatím jak vidno velmi dobře pochopil že se mu nic nestane pokud např. okradade sestru o bonbony a chová se sobecky. Domluvy se míjejí účinkem, tak musí přijít tvrdší realita, nemyslím tím řezání dítětě, ale postih který bude tvrdě dodržen i s omluvou sestře. Chce to pevné nervy a důslednost jinak ničeho nedocílíte !!!
