Mám mu říct, že jsem byla jako dítě zneužitá?
Některým z vás možná bude moje trápení připadat směšné, přesto jsem se rozhodla sebrat odvahu a takto veřejně (i když anonymně) se vám svěřit. Třeba tady najdu trochu povzbuzení, které tolik potřebuji.
Je mi 24 let a dosud jsem panna. V tom to celé vězí. Dosud jsem se intimně nesblížila s žádným mužem nikoli proto, že bych si panenství úzkostlivě střežila nebo například z důvodu víry, kdepak. Strašně ráda bych měla normální, plnohodnotný partnerský život. Bohužel pokaždé, když začnu s nějakým klukem chodit a pomalu se schyluje k intimnostem, stáhnu se a nedokážu se překonat, uvolnit se.
Můj strach pravděpodobně pochází z doby, kdy mi bylo deset a trávila jsem prázdniny u babičky spolu s šestnáctiletým bratrancem. Zneužíval mne. Tehdy jsem nevěděla, o co se jedná, jen si pamatuji, že mi to bylo velmi nepříjemné. Osahával mě a dotýkal se mě v místech, která si každá žena chrání. Nutil mě, abych se s ním líbala a hladila mu penis.
Byla jsem malá, bála jsem se ho. Nebyl to žádný svatoušek, odmalička byl spíš vyhlášený rváč a také ve škole i doma s ním měli velké problémy. Vyhrožoval mi, že když to někomu řeknu, zbije mě tak, že se z toho už nikdy nedostanu. Měla jsem hrozný strach a skutečně jsem se nikdy nikomu nesvěřila. Až teď.
Prožila jsem s ním jen jediné prázdniny, od té doby se prakticky nestýkáme. Postupně jsem na ty nepříjemné zážitky zapomněla, myslela jsem si, že už je to pryč, a vzpomínky na ošklivé léto jsem záměrně nevyvolávala.
Až na střední škole jsem zjistila, že v mém vztahu k opačnému pohlaví něco není v pořádku. Nikdy jsem se klukům nechtěla vyhýbat, naopak jsem toužila prožít lásku. Jakmile však došlo na líbání a dotyky, byl konec.
Teď je mi 24 let, seznámila jsem se mužem, který je o šest let starší. Imponuje mi, je mi s ním hezky, rozumíme si. Náklonnost je vzájemná. Dá se říci, že jsme na začátku vztahu, který máme šanci společně budovat. A já se moc bojím, že to zase všechno pokazím a zničím. Napadlo mě, že bych se mu mohla svěřit, říct mu to, aby věděl, jak to se mnou je, ale mám strach, aby ho to neodradilo.
Co byste mi poradili? Je lepší být k partnerovi otevřená, nebo mám to, co jsem prožila v deseti letech, nechat zamčené tak jako dosud? Stala se někdy některá z vás obětí sexuálního zneužívání? Podařilo se vám vyrovnat se s tím?
7.5.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 38 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám mu říct, že jsem byla jako dítě zneužitá?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Gargamel: Alice.: to napsali dobře- vymluvit se, ale jinde, dobře si rozmysli, jestli to má tvůj chlap vědět. Já bych své slabiny neodhalovala - leda před důvěrnou dlouholetou kamarádkou a psychiatrem..psychologem?. Problém může být doba, jaká od té doby uplynula- anebo nesprávní partneři...jsem přesvědčená, že se správným partnerem by blok neexistoval
Pokud k němu máš důvěru a pokud o něj stojíš - určitě mu to řekni
V žádném případě pro mě nejsi trapná-stalo se mi to samé.Byl to spolužák ze základky,grázl každým coulem. Nesla jsem si to v sobě hodně dlouho,protože jsem se za to styděla...a díky tomu jsem byla panna až do 23-ti.Potkala jsem někoho,o koho jsem hodně stála a moc jsem mu důvěřovala,tak jsem se mu svěřila. Měl velké pochopení a společně se nám to podařilo zvládnout a překonat... Držím pěstičky
Ano řekni mu to,jnak se budeš stále sama v sob trápit,potřebuješ toto se sebe dostatven a komu jinému to říci,mežli osobě milované,vždyt o tiv tomto bude oporou a tobě se mnohe uleví. .......Alice to napsala skutečně perfektně
.gif)
modroočka: co je na tom riskantniho??????
souhlas s Alici a Gragamelem...mluvit, mluvit a mluvit. Neco o tom vim a pokud chces, napis mi do vzkazu....
Přidávám se k těm co radí psychologa. Tyhle věci potřebují ven a potřebuješ se s tím vyrovnat a zahojit si bolavou duši...i když to bude zpočátku určitě těžké o tom všem začít mluvit s někým jiným, je to nutné pro to, abys mohla začít navazovat normální vztahy a přestala se bát intimností s muži.
Jestli jste už s přítelem na rovině začínajících intimností, tak mu to řekni...jestli to nebude umět překousnout, jeho chyba...takový partner by stejně za nic nestál.
Já sice nemám naštěstí zážitek se zneužíváním v dětství, ale v dospělosti jsem byla znásilněná...a u mě hodně zafungovalo o tom mluvit a po čase pocity ponížení a vzteku úplně zmizely.
Vyhýbat se vzpomínce na to je chyba. Chce to ze sebe vymluvit. Problém, o němž se nemluví, narůstá a i když se někdy ztratí do podvědomí, funguje jako psychický blok. Lepší je mluvit o něm aby zevšedněl. Raději ovšem s dobrým psychologem. Znám ten problém protože znám více žen, které tím prošly a proto vím, že kdo to ze sebe nedostane ven, nezbaví se toho.
Jestli o tom máte promluvit s přítelem, je sporné. V někom to probudí ochranitelský postoj a je to pro vztah lepší, ale někdo se s tím nevyrovná, ať vás má rád sebevíc. Je to typ problému, který může mnoho mužů vyděsit, protože slibuje komplikace, s nimiž si ani on, ani ona nemusí vědět rady. Než se mu svěříte, poraďte se s psychlogem a nejlíp, když si bude moci otypovat i vašeho přítele.
Já bych mu to neřekla... jste na začátku vztahu, je to velmi riskantní.
.jpg)
ja bych ti predne poradila psychologa a urcite mu to rict.Ale tezko rict jaka bude jeho reakce, jestli te ma opravdu rad tak bude vice mene v duchu, ze chce pomoci.Muze se vnitrne bat jak se k tobe chovat.Proto by jsi mela vyhledat odbornou pomoc.Drzim palce a hodne
