Tříletý dudlíkový závislák
Mám skoro tříletého synka a trápí mne, že se stále neobejde bez dudlíku. Navykl si na něj už v porodnici a připadá mi, že od té doby jsme všichni něco jako dudlíkoví otroci.
Šimon totiž dudá pořád. Asi do roka a půl ho měl v puse neustále, dokonce se v noci vzbudil i z tvrdého spánku, když mu dudlík vypadnul z pusinky, Pokaždé strašně plakal, dokud ho nedostal zpátky.
Kolem dvou let už nevyžadoval dudlík trvale přes den, ale často si ho sám od sebe vzal a „podudával“ si při hraní, nebo když se díval na pohádku. A tak je tomu v podstatě dodnes.
Naštěstí už nedudá venku, ale doma si ho ještě i teď dopřeje. Nejhorší je to při usínání a v noci. To se prakticky nezměnilo, jakmile mu ve spánku vypadne, řve jako na lesy. Zkoušeli jsme různé metody, jak ho to odnaučit, ale žádná nezabrala. Ani vysvětlování, ani razantní odebrání. To vyváděl tak, že jsme měli až strach, aby se mu něco nestalo.
Už je dost velký, neznám žádné jiné dítě, které by tak dlouho dudalo a dudlík vyžadovalo. Navíc to určitě nemá příznivý vliv na chrup.
Poradí mi někdo, jak zbavit syna této dudlíkové závislosti? Někdy mám chuť všechny dudlíky prostě vyhodit a říct, že nejsou, ale vzhledem k tomu, jak dokáže Šimon vyvádět, jsem k tomu zatím nesebrala odvahu.
4.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 39 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tříletý dudlíkový závislák
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Tenhle problém jsem vyřesila u syna v necelých dvou letech. Odjížděli jsme na dva roky do Afriky a já vědomě dudlík nevzala s sebou.... Nadávala jsem si strašně dlouho, dlouho jsem se nevyspala a všichni byli vzteklí. Trvalo mi měsíc, než jsem zjistila, kde bych sehnala dudlík - a to už jsme ho nepotřebovali. Naštěstí si syn nezačal cucat palec.
Na koleji jsem se potkala s holkou, která při učení dudlala dudlík. Bylo to méně nebezpečné pro linii než chrupání sušenek, které jsme provozovaly my ostatní.
Podělím se s Vámi o svou zkušenost-můj syn měl dudlíky 3-dva v ručičkách a 1 v puse a jak to píšete byl konec světa když mu v noci jeden i třeba z té ručičky spadl za postel tak to registroval i v nejhlubším spánku nebyl k zastavení a tenkrát mi poradila jedna starší paní v práci a bychom je jeho samého nechali ty dudlíky spláchnout do záchodu a že už nikdy nebudou!Tak jsme to provedli auž nikdy nebyly musíte mít pevné nervya vydržet to!Měl rád takové ty hodně rozžvýkané skoro v rozkladu a když dostal nový tak to byl taky velký problém-tenkrát nebyly ještě silikonové!Přeji aby se Vám to povedlo my jsme to skončili ve 2,5 letech!
Podělím se s Vámi o svou zkušenost-můj syn měl dudlíky 3-dva v ručičkách a 1 v puse a jak to píšete byl konec světa když mu v noci jeden i třeba z té ručičky spadl za postel tak to registroval i v nejhlubším spánku nebyl k zastavení a tenkrát mi poradila jedna starší paní v práci a bychom je jeho samého nechali ty dudlíky spláchnout do záchodu a že už nikdy nebudou!Tak jsme to provedli auž nikdy nebyly musíte mít pevné nervya vydržet to!Měl rád takové ty hodně rozžvýkané skoro v rozkladu a když dostal nový tak to byl taky velký problém-tenkrát nebyly ještě silikonové!Přeji aby se Vám to povedlo my jsme to skončili ve 2,5 letech!
my jsme s oběma dávali dudlíka okolo třetího roku kačenkám...a proběhlo to u obou v pohodě
Starsí dceri se dudlík "ztratil" pri malování - to jí byly necelé tri. První noc jsme moc nenaspali, ale zvykla si pomerne rychle. Za to kdyz mladsí zacala chodit tak starsí porád otravovala, kdy ze budeme zase malovat. Trvalo nám DOST dlouho nez nám s manzelem doslo, ze ségre závidí dudu a je na case, aby se taky "ztratil". Ale jak a kdy k tomu doslo si uz nepamatuji , ale obe holky mely dudlík od malicka jenom na spaní - chces z postýlky tak odevzdat dudlík.
Naše malá byla taky závislák, když jí bylo asi 2 a 3/4, tak jsem si u doktorky posteskla, že jde ve 3 letech do školky, a co s tím. Moudrá paní doktorka poradila, že takového dudlíka občas sežere nějaké domácí zvířátko. Takže ho za pár dní "sežral" kocour, a dcera to kupodivu vzala úplně v pohodě. Dokonce tomu i dost dlouho věřila - když jsem dudlíka po několika letech likvidovala z hrnečku z kredence, kam jsem ho (pro sichr a taky trochu z nostalgie) schovala, divila se, že ho ten kocour tenkrát nesežral
Hm tuhle jsem viděl v letadle nějaké 3-4 leté američánče s 2 dudlíky.
Jinak mě to přijde podivné u nás jsme ho vždy odnaučili během tak za 2 až 3 dny, kdy kluci trochu hysterčili, ale to snad normální rodič vydrží.
Jednou to vyšlo na Mikuláše čili si ho vzal čert a dvakrát si ho z okna vzal ptáček, který ho moc potřeboval pro své miminko ...
U nás se to zrovna řešilo, vnučce bude v dubnu 3 r. a byla taky vášnivou dudlíkářkou. Do roka ho snad ani nechtěla, ale čím byla starší, tak to bylo horší. Bylo několik pokusů, kdy ráno ho měnila za všechno, ale večer řev. Dcera se rozhodla pro Ježíška. Ráno ho vnučka odevzdala, že ho dáme jemu a on nám za to dá dárečky. Čekala jsem těžký problém, ale jeden večer řvala a pak už nic. Dost mě to překvapilo, před tím byly scény, když jsme ho nemohli jenom najít.
taky moje děti měli dost dluho ňuňu jak jsem dceři řekla už né tak dudala palec až do 5let ale jen jak ji nikdo neviděl přes noc automaticky nic nepomohlo a nemá předkus vnoučat a taky dost dlouho myslím do 3let a maličká vnučka má 2 roky a ňuňáka má taky
to přijd samo,nic neřeš násilně, moje děti měli obě dudany dlóóóuho a předkus nemají, a poslední vnuk ten nikdy dudlík neměl, byl víc jak rok kojenej tak tam si podudal...
Moje dcery dudlík obě odmítaly, zato si pořád strkají do pusy všechno možné, což je na odnaučení asi ještě horší
Já prý byla závislák asi do dvou let, tak mě prý vzali na návštěvu k někomu se psem, dudlík jsme dali pejskovi a od té doby jsem ho doma nevyžadovala a u babičky jsem si ho užívala
Prvorozený měl dudlík do dvou let, ani nevím, jak jsme se ho zbavili. Druhorozený ho neměl vůbec a kolikrát jsem litovala, že ho nemá
Podle mě je teď důležitý, aby přestal dudlat přes den, jen tak mimoděk, ale aby, když už bude mít tu potřebu, si to plně uvědomil, že se jde chovat jako miminko a užil si to. Starší syn si jednu dobu strašně cucal trička a mikiny, už jsem nevěděla co s tím, ale pak mě napadlo dát mu dudlík na provázku na krk, což pro něj byla taková potupa, že s tím rychle přestal. Nicméně dudlík, jako výstraha, visí přivázaný na ledničce. A ten malej, ač dudlíkovej fakt nikdy nebyl, čas od času přijde a lehce si podudlá a má u toho slastný výraz Takže bych zkusila něco takový - chceš si dudlat, fajn, tak tady ho máš přivázanej a tady můžeš.
A pokud jde o tu noc, tu bych nehrotila, zatím, ale rozhodně bych mu ten dudlík polospícímu řvoucímu v postýlce nehledala. Když už ho chce, tak mu rozsviťte a ať si ho najde sám. A časem bych mu ho vzala, ale po domluvě a s nějakou rozumnou motivací...
staršímu synovi odnesl dudlík pavouk,využila jsem toho,že nám jedna taková velká mrcha lezla po zdi,když jsme odcházeli ven-byla jsem v osmém měsíci,tak jsem odmítla jít ho zabít a mladšímu ho vzal bubák a dokonce mu nechal dopis kde mu za něj poděkoval,ten skončil rozcupovaný na malé kousíčky,jak byl vzteklý,ale nikdy už dudel kluci neviděli,protože mi bylo jasný,že jak ho znovu vytáhnu,tak to nevyjde,i když je to kruté tak i malé děti časem pochopí,že některé věci jsou trvalé,takže vzít a pokud jste měkká,tak vyhodit do popelnice aby jste nebyla v pokušení šoupnout mu ho zpátky,hodně zdaru a vydržte!!
Dudlík.....to neznám, naše děti vyrostli bez něj, tutíž nebylo co odnaučovat, myslím si, že dudlík není k životu mimina nezbytně nutný, což se mi potvrdilo.