Co je víc? Sourozenec, nebo život v nadstandardu?
.jpg)
Nemůžeme se s manželem shodnout v názoru na druhé dítě. Já bych chtěla, on je razantně proti. Máme dvouletého syna a mně popadla touha po druhém dítěti. Když jsem se svěřila manželovi, narazila jsem na jeho tvrdý odpor. Přitom rodinu s alespoň dvěma dětmi jsme plánovali.
Manžel argumentuje tím, že dvě děti jsou velká finanční zátěž a že si to nemůžeme dovolit. Samozřejmě, že po mém nástupu na mateřskou se nám trochu snížila životní úroveň, ale já to nevnímám nijak katastrofálně. Když jsme byli sami a oba dva jsme pracovali a slušně vydělávali, je jasné, že jsme si mohli žít naprosto bez finančních problémů. Kultura, sport, večeře v restauracích několikrát do měsíce, v zimě hory, v létě moře. To byl náš běžný standard.
Teď je to jinak, ale hlady skutečně netrpíme. To, že si nemůžeme dopřát každý týden večeři a kulturu a ani na to moře letos nezbylo, nepovažuju za nic, kvůli čemu by bylo potřeba se hroutit. Pořád si žijeme slušně, máme i rozumnou finanční rezervu, kdyby se cokoli stalo. Platíme hypotéku, ale v podstatě ve stejné výši, jako bychom bydleli v nájmu. Žádná nehorázná částka to není. Po odečtení všech měsíčních poplatků zbývá z manželova platu 15 tisíc a k tomu můj rodičák cca 7 000, tedy celkem asi 22 000. To máme na jídlo, oblečení, nějaké výlety, ušetřili jsme z toho dokonce i na auto pro mne, abych byla soběstačná.
Nepřijde mi, že bychom si druhé dítě nemohli dovolit. Manžel to ale vidí jinak. Je pro něj důležité poskytnout synovi maximální komfort, vzdělání, zájmové kroužky atd. A tvrdí, že když bude ještě jedno dítě, ta částka za to vše by se zdvojnásobila a tím pádem bychom jim nemohli dopřát tolik, jako když zůstane syn sám.
Nesouhlasím s tím. Jsem přesvědčená, že víc, než veškeré nadstandardní zajištění je sourozenec. Pokud ho synovi nedopřejeme, ochudíme o mnohem víc, než o studium na prestižní škole. Sama jsem ze čtyř dětí, nikdy jsme v žádném luxusu nežili a přesto máme mezi sebou i s rodiči velmi pěkné vztahy a mé vzpomínky na dětství jsou krásné.
Manžel je ze tří dětí, rovněž jako dítě neměl na co si vzpomněl a myslím, že tím dodneška trpí. Možná je to způsobeno tím, že je ze svých sourozenců nejstarší, druzí dva bratři (dvojčata) se narodili až když mu bylo deset let . Přiznal se mi, že jejich příchodem hodně trpěl a dlouho mu trvalo, než si na ně zvyknul. Dnes jsou vztahy mezi nimi fajn.
Je mi to líto. Vím, že o tom, kolik bude v rodině dětí, se musí vždycky rozhodnout oba dva rodiče, bohužel, u nás to vypadá, že má touha po druhém dítěti zůstane nevyslyšena. Manžel je opravdu neoblomný.
Velmi se tím trápím, moc bych to miminko chtěla a nevím, jak na manžela zapůsobit, jak ho přesvědčit, že jeho postoj je nesprávný. A že čím déle budeme čekat, tím horší pak může příchod sourozence pro našeho syna být – viz jeho osobní zkušenost.
Chtěla bych se vás zeptat, jak jste se o počtu dětí rozhodovali u vás doma? Co hrálo hlavní roli, jaké byly vaše priority? Já si pořád myslím, že i když je dnes doba docela těžká (kdy nebyla?), tak uživit a postavit do života dvě děti by přece neměl být nijak zásadní problém?
23.7.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 38 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Co je víc? Sourozenec, nebo život v nadstandardu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
tornado-lou: Je, vy cekate dalsi. Tak to gratuluju 
A preju hodne 
sallie: 1:39 My mame rozestup necele dva roky a ani mi nemluv 
Az teprve ted,kdyz jsou mladsimu dva, si trochu spolu hrajou, ale vic se teda rvou.
Ale je fakt to s tim oblecenim a vsim, to dedi. Sice mladsi je kluk, tak je obcas v ruzovym, ale jemu se ruzova libi, tak mu to nevadi.
Ale treba odrazedlo, kolo apod., naprosto plynule dedi. Dcera z neceho odrusta a on do toho akorat dorusta 
.jpg)
sourozenec na 100%
Ivča+3: 0:05: Jo. Nebo duch svaty
Asi to mate podobne jako my 
Andreo, my mame dve deti a rozhododovali jsme se tak, ze jsem poprve otehotnela neplanovane, ale nijak nam to nevadilo. Teda muj muz mel vetsi radost nez ja 
No a pak jsme si tak u stolu pri spolecnych vecerich rikali, ze bysme mohli casem poridit jeste jedno, ze je to u toho stolu nejaky poloprazdny. Sice druhe prislo taky neplanovane a dost brzy po tom prvnim, ale je fakt, ze u stolu a nejen tam, mame ted plno dost
A to, jestli budeme mit na nejake konicky a skoly jsme neresili vubec 
Spis resime vic psychiku deti, aby z nich vyrostli jedinci se zdravym sebevedomim a sebeuctou. A to si myslim, nestoji na penezich
Tak takhle to mame my. Ale jak mas presvedcit manzela, to poradit neumim. Navic si myslim, ze on je presvedceny, ze jeho nazor je spravny, stejne jako ty. Takze ho tezko presvedcis, ze jeho nazor je nespravny.
Jestli treba neni zakopany pes v tom, ze mel nejake trauma z narozeni svych bratru. To by slo odblokovat. Ale zkuste si o tom popovidat. Ceho se opravdu boji a proc. Penize mi pripadaji trochu jako zasupny problem a vymluva. Zvlast kdyz jste predtim byli dohodnuti, ze deti budete mit vic a on najednou couva. Neco se muselo stat, co ho najednou presvedcilo o opaku
Tak to jsem nechtěla, můj počítač se asi zbláznil...pardon
Já hlasuji pro sourozence. Vyrůstala jsem jako jedináček a vím, o čem mluvím. Říká se, že jedináčci jsou rozmazlení...ne vždy je to pravda. Ale povinnosti jsem měla jenom já, nešlo je rozdělit, neměla jsem si s kým popovídat třeba večer v posteli, když otec umřel, byla jsem na máti sama, na její tragický odchod ze života taky...i teď ve starším věku mi chybí sourozenec.
A to už je krajní situace, co když by se dítěti něco stalo...Tak najednou jste sami a na další dítě by třeba bylo už pozdě. I to se stává.
Vidím to na našich holkách, jak drží spolu, jak se mají rády a jak si pomáhají a rozumějí si, i když bydlí každá na druhém konci světa.
Dnes bych si pořídila 4 děti, dvě a potom cca po deseti letech další dvě hned za sebou.
.jpg)
Jsem ze dvou dětí a s bráchou máme úžasný vztah, o to pevnější, že nám poměrně brzo zemřela maminka. No a prože se nám zdálo, že nás je málo (maminka nemohla mít další dítě ze zdravotních důvodů a adopci tatínek razantně zamítl), já sama jsem toužila nejméně po třech dětech (to se mi splnilo) a moc lituju, že jsem ještě nemohla mít další. Doufám, že mi časem děti pořídí alespoň tak 6 a více kousků vnoučat, abych se mohla dostatečně vyřádit
Já hlasuji pro sourozence. Vyrůstala jsem jako jedináček a vím, o čem mluvím. Říká se, že jedináčci jsou rozmazlení...ne vždy je to pravda. Ale povinnosti jsem měla jenom já, nešlo je rozdělit, neměla jsem si s kým popovídat třeba večer v posteli, když otec umřel, byla jsem na máti sama, na její tragický odchod ze života taky...i teď ve starším věku mi chybí sourozenec.
A to už je krajní situace, co když by se dítěti něco stalo...Tak najednou jste sami a na další dítě by třeba bylo už pozdě. I to se stává.
Já hlasuji pro sourozence. Vyrůstala jsem jako jedináček a vím, o čem mluvím. Říká se, že jedináčci jsou rozmazlení...ne vždy je to pravda. Ale povinnosti jsem měla jenom já, nešlo je rozdělit, neměla jsem si s kým popovídat třeba večer v posteli, když otec umřel, byla jsem na máti sama, na její tragický odchod ze života taky...i teď ve starším věku mi chybí sourozenec.
A to už je krajní situace, co když by se dítěti něco stalo...Tak najednou jste sami a na další dítě by třeba bylo už pozdě. I to se stává.
.gif)
tornado-lou: teda vy to berete hopem,moc gratuluju,hlavně zdraví a sílu
.jpeg)
tornado-lou - 23.7.2013 8:21 
GRATULUJI!
.jpg)
Za mě - rozhodně sourozenec, bez něj je život smutnější.
A dvě děti na dnešní dobu nejsou zas taková megazátěž na rozpočet.
Nesnasi reci o tom, jak je dnes tezka doba. Naopak. Kdykoliv predtim bylo hur.
My mame dve malicky deti, cekame treti. A kdyby se to seslo tak ctvrty berem taky:-)
Opravdu si myslim, ze kvalitu zivota neurcuje to, jestli chodi ve treti tride na keramiku a v seste na judo. Spousta krouzku je prakticky zadarmo. A navic jsem presvedcena, ze detem i dospelym prospiva, kdyz nemaji hned vsechno co je napadne.
Pokud jsou deti maly, je to druhy prakticky zadarmo.
Ovsem jak zapusobit na manzela nevim.
Mám ségru o pět let mladší, jako holky jsme se dost hádaly a rvaly, ale postupem času se to zlepšovalo a dneska děkuji nebesům, že ji mám, je super a pro mě nejbližší člověk na světě
Manžel je tak trochu sobec a když on neměl všechno jen pro sebe, tak to chce dopřát aspoň svému synovi, jen je otázka jestli mu tím spíš neublíží. Bude mít sice všechno nej nej, ale přinese mu to štěstí? To mu zřejmě jednou zakáže se i oženit a mít děti, protože by se musel s někým dělit
Nebo to zvládnete s rozumem a vychováte super člověka.
Poradit neumím, těžko si to prosadíš a pokud to uděláš, manžel bude naštvaný. Třeba by to druhé dítě odmítl přijmout a dával by mu najevo, že je u vás navíc, to by nebylo dobré a ty bys tím strašně trpěla.
Nech tomu čas a uvidíš, třeba za pár let sám přijde.
