Společný pokoj pro dceru a syna. Dokdy jim vydrží?
Máme dvě děti, syna a mladší dceru. Bydlíme v třípokojovém bytě a děti mají jeden pokoj společně. Zatím jsou oba poměrně malí, ale období dospívání se nezadržitelně blíží a my s manželem přemýšlíme, jak potom bydlení dětí vyřešíme.
Ani jeden z nás nepochází se smíšeného sourozeneckého páru. Já jsem byla jedináček, takže jsem měla pokoj sama pro sebe a manžel měl o dva roky staršího bratra, tak u nich také nebyl problém.
Zajímalo by mne, jaký máte názor na společný pokoj dvou dospívajících dětí. Mezi synem a dcerou je rozdíl rok a půl, synovi je skoro dvanáct, dceři deset. Nepřipadá nám vhodné, aby později sdíleli jednu místnost a soukromí společně, ale třeba na tom nic není. Lidi žijí společně i s dětmi kolikrát v mnohem stísněnějších podmínkách.
Přesto uvažujeme, že bychom ze stávající ložnice udělali další dětský pokoj a my se s manželem odstěhovali do obýváku na rozkládací gauč. Není to sice ideální řešení, ale zároveň se nejedná o kdovíjakou oběť. I když bychom asi přišli o soukromí.
Zkrátka promýšlíme všechny možné varianty, jak to udělat. Ráda bych se zeptala, jak jste společné bydlení dospívajících dětí řešili vy. Předem děkuji.
Jana
Milá Jano,
já tedy hned přispěji svou osobní zkušeností. U svých dětí jsem tento problém řešit nemusela, protože mám dvě dcery, ale jako dítě jsem vyrůstala se starším bratrem. Také jsme měli společný pokoj. Když bylo bratrovi 14 a mně 12, tak nám ten pokoj naši jednoduše přepažili nějakou deskou. Od dveří k oknu, takže jsme každý měl takový pidipokojíček pro sebe. Nebylo to sice úplně ideální řešení, protože jsme vlastně pořád byli v jednom pokoji, ale alespoň jakýs takýs pocit soukromí jsme měli.
Pokud by bylo něco takového možné i u vás, tak to doporučuji. S vystěhováním z ložnice bych asi dost váhala, protože nejenom děti, ale i vy s manželem potřebujete své soukromí.
Meryl
9.7.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 39 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Společný pokoj pro dceru a syna. Dokdy jim vydrží?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Já jsem měla s bráchou pokojík odjakživa dohromady a to máme 4+1. Bohužel v té další místnosti má taťka kancelář a dílničku, tak to nešlo. Brácha (o 5 let mladší) vypadl v 19 na VŠ, pak se sice vrátil, ale já už byla v Anglii a nakonec přestěhovaná k tehdejšímu příteli. Teď mám pokoj pro sebe (a přítele, když jsme o víkendu u nás), brácha bydlí jinde.
Za celou dobu nám to fungovalo. Tolerovali jsme se, pozdní příchody neřešili. Na televizi, byť ji v pokoji máme, se taky každý díval jinde, když ten druhý chtěl spát.
Almega: my nemáme obří ale asi 3,6x3,6 metru... i jsme nedávno uvažovali to prosklít (zabydlet) ale v podstatě nějak nevyšly peníze během rekonstrukce
Ota: Taky to tak máme,jen ta obří terasa je 3/4 roku na nic,kdybychom měli místo toho další pokoj,tak by to bylo lepší...ale zase tam máme rajčata a už konečně červenají...
Almega: u nás je např obývák spojený s kuchyní a máme v jeho rohu jídelní kout a v druhém rohu terasu ... čili je to takový komunikační prostor.
ja zkusim pohled z jine strany. Potrebujete obyvak? jestli mate prostornou kuchyn a nechodi k vam moc navstev, tak by treba sel zrusit. ale ne tak jak jsi to rikala ty (dva detske pokoje + verejna mistnost kde spi rodice) ale jako tri loznice aby vam do te vasi nikdo nelezl.
Různé návrhy už padly,přikláním se taky ke změně-největší pokoj nějak rozdělit,i když celkem nechápu,na co je v dnešní době dobrej tzv.obývák...My máme jeden velký pokoj,kde je vše dohromady,naše spaní,jídelna i televize,jinak to nešlo a děti (syn starší a dcera mladší) byly dohromady od mala a vždy se nějak dohodly i když to v některých obdobích bylo moc těžké.
nemyslím,že je to až tak o pohlaví,spíš o tom,jak si rozumí a dovedou se domluvit.Mám tři děti,dva kluky a mezi nimi jedna holka - mezi ní a starším bráškou jsou dva roky, od toho mladšího ji dělí šest let.Taky jsem se kdysi vzdala ložnice a vyrobila dva dětské pokoje,ale nebyly pro kluky a holku,napřed bydlel v tom samostatném starší syn,protože potřeboval spíš klid na učení,když odmaturoval,tak se přestěhoval k bráškovi a sestřička do samostatného pokoje,aby zase mohla v klidu odmaturovat ona.Starší syn už se odstěhoval,má svůj byt,ale ti dva spolu sdílejí pokoj pořád i když je jim už 24 a 18,já mám svou ložnici zpátky a nejmladší si samostatný pokoj k nastávající maturitě nenárokuje,protože dospělá sestra už prostě neruší
DANDYNA1: to jsou jenom iluze, moje ségry se rvaly jako koně mezi sebou. Žena se sestrou taktéž..... prostě holčičky jsou taky jenom lidi.
dadka: ono se to řeší jinak ve 4+1a jinak v malém bytě. Moji dnes už dospělí syn s dcerou taky byli v jednom pokoji a myslím, že je to nějak nepoznamenalo. Potom byla dospělá dcera v pokoji s nejmladší, uznávám, že to nebylo nic ideálního, ale taky to zvládaly v pohodě, a až teď si to malá užívá, že má pokoj sama pro sebe.
hm tak čtu samé pozitivní názory na to jak je v poho bydlet se sourozencem v jednom pokoji pro mně osobně to bylo peklo mám o dva roky stašího bratra dělal tam bordel nahlas pouštěl rádio nebo televizi když jsem se chtěla učit nebo spát schválně mě furt provokoval a nenechl chvíli v klidu neřeknu když jsou sourozenci stejného pohlavý tak se to ještě nějak dá ale rozdílného pohlavý by měli mát nejdéle od patnácti let pokoj rozhodně oddělený
u nás nebyl problém v ložnici, ale v koupelně ... když ji ségry v podstatě okupovaly
My jsme, až do mých 15 let, žili v jednom pokoji všichni... pak se nejstarší sestra vydala na studia.
Přepažit, alesponě paravánem vybavit je sluchátky.
Vlastní pokoj neobětovat, prototože čím starší budou vaše děti tím déle se vám budou rojit po bytě.....
já bych se taky ložnice nevzdávala - nejak bych zkusila "přepažit" tu "detskou" mísnost. my meli s bráchou dlouho společný pokoj a když mi bylo cca 15 naši využili, že z té místnosti byly dveře do komory/do té doby šatny - zaslepili dveře z predsíne a v té místnustce jsem mela postel, noční stolek a skřín.
kominice: Myslím si, že by i děti měly mít nárok na trochu soukromí, především když jsou rozdílného pohlaví. Do určitého věku to nevadí, ale v pubertě a později to není zrovna ideální řešení bydlet společně v jedné místnosti.
Máme 2 holky a velký 4+1, takže problémy nebyly. Ale trošku bych asi překopala byt, dětem bych dala ten největší pokoj který bych přapažila. Dnes jsou dostupné různé dělící stěny, sádrokartony apod. Jako ložnice vám může sloužit nejmenší pokoj. Známá to tak měla a bylo to nejen praktické, ale i hezké.Pokud je takové bydlení nadlouho, raději bych se poradila s bytovým architektem.
Mám dve dcery, takze tohle neznám, ale dcery jsou jako den a noc, navíc slusne receno temperamentní (=rvaly se jako kone), kazdá spala jindy a navzájem se budily..... zkrátím to 7 let jsem nespala víc jak 2x 2 hodiny a mín, takze v rámci mého dusevního zdraví jsme byli nuceni byt prodat a koupit 4+1 aby holky mely kazdá svuj pokoj.
Moje dobrá kámoska mela bráchu o 4 roky starsího, meli palandy a na kazdé posteli záves, kdyz se chtela prevlíknout a nebo jenom spát kdyz se brácha po nocích ucil, tak zatáhla záves kolem postele a mela soukromí.