Tříletý dudlíkový závislák
.jpg)
Mám skoro tříletého synka a trápí mne, že se stále neobejde bez dudlíku. Navykl si na něj už v porodnici a připadá mi, že od té doby jsme všichni něco jako dudlíkoví otroci.
Šimon totiž dudá pořád. Asi do roka a půl ho měl v puse neustále, dokonce se v noci vzbudil i z tvrdého spánku, když mu dudlík vypadnul z pusinky, Pokaždé strašně plakal, dokud ho nedostal zpátky.
Kolem dvou let už nevyžadoval dudlík trvale přes den, ale často si ho sám od sebe vzal a „podudával“ si při hraní, nebo když se díval na pohádku. A tak je tomu v podstatě dodnes.
Naštěstí už nedudá venku, ale doma si ho ještě i teď dopřeje. Nejhorší je to při usínání a v noci. To se prakticky nezměnilo, jakmile mu ve spánku vypadne, řve jako na lesy. Zkoušeli jsme různé metody, jak ho to odnaučit, ale žádná nezabrala. Ani vysvětlování, ani razantní odebrání. To vyváděl tak, že jsme měli až strach, aby se mu něco nestalo.
Už je dost velký, neznám žádné jiné dítě, které by tak dlouho dudalo a dudlík vyžadovalo. Navíc to určitě nemá příznivý vliv na chrup.
Poradí mi někdo, jak zbavit syna této dudlíkové závislosti? Někdy mám chuť všechny dudlíky prostě vyhodit a říct, že nejsou, ale vzhledem k tomu, jak dokáže Šimon vyvádět, jsem k tomu zatím nesebrala odvahu.
4.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 39 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tříletý dudlíkový závislák
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
podle mne už je na finty typu "odnesl ho pejsek", "dáme miminku", zapomeli jsme u babičky" synek odrostlý - ted už bych to holt nechala být - on z toho vyroste 
nebo se sama naskytne nejaká nenásilná příležitost
Dudlíček měla moje první dcera - té ho "pokousal" pejsek, když měla 2 roky a jí to bylo jedno, ač byla na dudu závislák, druhá dcera měla na dudání paleček a toho se zbavovalo fakt těžko, vydržel jí do 5 let!!! Třetí syn taky pořád dudal a já nevěděla, jak se toho zbavit. Měl cca 2,5 roku, když jel i s holkama k babičce i na spaní. Babička s dědečkem mu řekli, že ňuníček zůstal doma a byl klid!!! Doma ho samo hledal, ale to jsem mu zase já nakecala, že ho s sebou bral, ale dudu vypadl z auta, když šel s babičkou koupit masíčko na řízeček (ten miluje dodnes). A byl klid!!!!
Z dudlíků se vyvine pořádný předkus a rovnátka stojí majlant. My jsme doma zapomněli dudu, když jsme jeli na hory, první noc byl trochu rámus,ale pak se malá tak utahala ve sněhu, že už nebyl potřeba.To jí bylo něco přes rok.
Vnuci od starší dcery nikdy dudlík neměli, až mně to bylo líto. Miminko s dudlíkem je nádherné. Starší syn od druhé dcery má 3,5 roku a stále dudlá. Narodil se jim teď další chlapeček a tak jsme řekli staršímu, že až mimi přijede z porodnice, že mu všechny dudlíčky dá. Slíbil, ale nevydržel to. Malý nedudlá, starší ano.
Ale nevidím na tom vůbec nic špatného. Z ničeho nic přestane, ani nebudete vědět jak. Naše dcera měla dudlík do 5 let a následky to a ní nezanechalo. Nic se nemá lámat přes koleno.
Moje mladší sestra chodila krást ještě mladší sestře dudlíka... když ta nejmladší začala plakat, tak jí ho milostivě na chvíli půjčila, "tajně" schovaná za postýlkou... a tak se to opakovalo docela dlouho. 
Můj nejstarší syn si dudlíka oblíbil až v 1,5 roce svého života, do té doby ho odmítal... pak už to probíhalo tak, jak popisuješ. 
Abych vyřešila milovaného důdu, tak ... jsem odmítla koupit nového. Ta stará guma už tolik pamatovala, lepila se a byla doopravdy fuj... on HO MILOVAL a nevzdával se. Až jednou jsme ho zapomněli na chatě. Vrátit se nebylo možné a v nejbližším otevřeném obchodě měli jen růžového. Tady se tvrdě bránil, že je to pro holky... v noci tedy spal s růžovým důdou v ruce, protože do pusy by ho opravdy nevzal... Během týdne se odnaučil dudlat. 
U nás to probíhalo podobně. Dceři byly tak 2 a půl a měli jsme vekou zásobu dudlíků, protože kdyby nebyl, byl by řev. V tom věku už ale chápala, že prasklý dudlík se dudlat nemůže a chodila ho sama vyhazovat do koše.
Pak jsme prostě přestala dokupovat a trnula, co s e stane, až praskne poslední. Nestalo s e nic. Dcera ho vyhodila jako ty ostatní, řekli jsme že byl poslední a jiné už nemáme a od té doby je nepotřebovala. Nekonal se ani žádný noční křik.
.gif)
Ahoj jmenovkyně ,přesně jak je psáno v prvním příspěvku jsem to udělala před mnoha lety dceři ,sice poněkud dříve než ve třech letech ,asi od roku ho měla pouze na noc ,ale neustále se hledal ,prostě přinášel jen potíže .
Tak jsem ho ufikla a byl pokoj ,sice ještě pár dní ho na spaní alespon musela držet a pak byl fuj a sama ho vyhodila do koše.
.jpg)
Jindrisko, vim, ze kazde dite je jine, ale napisu ti co zafungovalo u moji dcery.Bylo ji 25 mesicu kdyz se kamaradce narodila dcera a my ji sly navstivit..posbirala jsem asi tri dudliky(ostatni duuukladne uklidila pro pripad, ze by to nefungovalo) s tim, ze je dame Zuznce, protoze jeji maminka ji je nemuze koupit....kdyz se pozdeji ptala na dudlik, tak jsem ji rekla, ze jsme je preci daly Zuzance..prijala to a to i v noci
uz nidky dudlika du pusy nevzala, krom jedne navstevy,kde ho nasla na zemi a sup s nim do pusy, ale hned ho vytahla a odevzdala
chvíli bude vyvádět a pak si zvykne. u neteře to proběhlo stejně a nebo prostě dudlík rozstřihnout a říct že ho ve spaní ukousnul a jinej není a nebude. ve 3 letech už je na dudlík opravdu velký.. synek je bez dudlíku cca od 8 měsíců
