Ježíšku, prosím, přines mi... Jaké bylo vaše úplně největší vánoční přání?
Vánoce, to jsou především svátky rozzářených dětských očí, napjatého očekávání a netrpělivého rozbalování dárků. Vzpomínáte si na to jemné šimrání kolem žaludku, které znemožňovalo polykat sousta štědrovečerní večeře? Víc než maminčin vynikající bramborový salát nás zajímalo, jestli pod stromečkem bude alespoň něco z toho, co jsme si usilovně, toužebně přáli.
Pro malé děti jsou nejkrásnějším dárkem hračky. Také jsem byla taková. Do určitého věku mne rozhodně nenadchly žádné kousky oblečení, to pro mne nebyly skutečné dárky, kdepak.
Za to když jsem rozbalila knížku, omalovánky, nové pastelky či zajímavou stavebnici, má radost neznala mezí. A když se pod stromečkem objevila i nějaká krásná panenka, byla jsem přímo v sedmém nebi.
V době, kdy jsem byla malá, nebylo k dostání tolik druhů panenek, jako je tomu dnes. Co si tak vzpomínám, toužila jsem postupně po třech: po chodičce, pak po panence, která vypadala jako miminko, a nakonec po nějaké 
s dlouhými vlasy, abych ji mohla česat. Jelikož jsem však byla z rodiny sic poctivé, leč chudé, na naplnění své touhy jsem si musela vždycky trpělivě počkat.
Dodnes si pamatuji, jaký je ten okamžik, kdy se to, o čem sníte a co si úplně nejvíc ze všeho přejete, promění ve skutečnost. Chvíle, kdy jsem konečně držela v dětské náruči panenku – miminko, se mi vryla hluboko do paměti a na pocit štěstí, který mne v tu chvíli zaplavil, nikdy nezapomenu. Toužila jsem po ní dlouho, žadonila, prosila... Každé narozeniny a svátek jsem čekala. Marně. A pak to najednou přišlo: Seděla jsem pod stromečkem, v náruči chovala své „opravdické“ miminko a v očích jsem měla slzy štěstí.
V té době už jsem věděla, že dárky nenosí Ježíšek, přesto jsem ty Vánoce vnímala jako zázrak.
Máte také nějakou vánoční vzpomínku, která vám utkvěla hluboko v nitru? Splnil vám Ježíšek opravdu velké a vroucí přání alespoň jednou?
7.12.2011 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 39 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Ježíšku, prosím, přines mi... Jaké bylo vaše úplně největší vánoční přání?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Na Ježíška nevěřím!!!!! 
A to asi od svých 8 let, kdy jsem byla hodná, pomáhala jsem mamince, dobře jsem se učila a měla jsem jen jedno jediné přání s tím, že si ho vybírám na deset let dopředu. Ježíšek mi přání nesplnil a tak jsem na něj hrozně zanevřela... Čekala jsem dalších 20 let, než jsem se dočkala a ono přání si vyplnila sama.
Dárky jsem moc neřešila, líbilo se mi naprosto všechno, od hraček po oblečení. Ze všeho jsem měla hroznou radost a do dneška mám. Protože se v rodině známe a víme co komu koupit. Nevhodný dárky jsem dostávala akorát od minulý tchýně. Ona za to ale nemůže, že má ráda kýč a já ne 
. Myslí to určitě dobře.
Ale pamatuju si na jedny Vánoce, muselo mi být tak čtyři, pět. Neměli jsme nikdy peníze nazbyt, matka samoživitelka s dvěma dětma. Bydleli jsme v takovym krásnym skromnym domečku po dědovi kousek za Prahou, bohužel už ho nemáme. Pamatuju si, že byl malej stromeček a pod nim takovej ten přírodní dřevěnej vláček. Byla jsem z toho nadšená. Pamatuju si tu krásnou atmosféru plnou lásky a rodinnýho štěstí a ten vláček.
.JPG)
Já si moc přála psa,ale nikdy to nedopadlo
tak jsem si ho pořídila vloni k ježíškovi
Za nás se nějak ježíškovi nepsalo ale dcerka píše, tak se snažím v rámci možností plnit o co si napíše..
Letos mě opravdu dojala, napsala ježíškovi, že by si přála jen chůdy na provázku a nějakou malou hračku, prý:hlavně ježíšku moc neutrácej, stačí když budu šťastná a veselá...kočička moje hodná
Linda: na nás mamka hvízdala na prsty,když jsme lítaly někde venku a potřebovala nás přivolat..
.jpeg)
Linda - 7.12.2011 8:31 - jé, ty spoďáry jsem taky měla
loupák - 7.12.2011 7:52 - pro mě byly krásné každé,ale mamka říká, že dodnes je to tak mrzí, že kdyby to šlo vrátit, tak by to udělali
.jpg)
Co si pamatuji tak jsem si desne prála telefonky. Máma mela ve zvyku nás svolávat k jidlu zarvánim a me to desne strvalo a predstavovala jsem si jak by bylo fantasticky, kdybych mela v pokojicku telefonek a mamka by mi z kuchyne zavolala,ze mám prijít 
. A predtím jsme si prála panenku chodicku, ale ty tenkrát neumely sedet a já porád nevedela jestli nesedici chodicku a nebo sedíci mluvicku a tak jsem to nakonec nechala na jezískovi aby sám vybral. Ten rok jsem dostala metr vysokého plysového zajice a chodicka dorazila o rok pozdeji.
A nekdy kolem 12-13roku jsem byla prímo posedlá spodnima kalhotkama s názvem dni - byly to sady na cely tyden s anglickymi názvy dni a na krajich kolem noh mely kazdy den jinou barvu krajecky. 
Na žádný konkrétní dárek si nevzpomínám, ale na to mrazení kolem žaludku ano. A dneska mě taky nejvíc baví pozorovat děti, teď už tedy jen nejmladší dceru, to je nad všechny dárky
Hezký článek - kdo ho psal?
.gif)
PEGG:
to je mi moc líto,doufám,že to byla jen jedna špatná vzpomínka na vánoce a ostatní už jsou jen hezké
Jako kdybych ten článek psala já....taky ráda vzpomínám na překvápka pod stromečkem,vždycky jsme měli nádherné vánoce a do dnes mám to příjemné mrazení kolem žaludku pokaždé,když náš synek přichází¨k vánočnímu stromečku a má ty jiskřičky v očích plné očekávání a potom tu upřímnou radost,když mu ,,Ježíšek,,nadělí něco co si moooc přál
....já už se táááák těším na vánoce
Já mám opačný zážitek. Já dostala nádhernou česací panenku když mi bylo deset, moc jsem ji chtěla. Jenže moje o pět let mladší sestra na panenky nebyla, byla spíš takový kluk a tak k těm samým vánocům dostala veliké dřevěné nákladní auto. Dodnes to naši mají vryté v paměti jako nejhorší vánoce svého života. Ji totiž ten auťák (kvůli podobnému se kamarádila se sousedovic klukem, který ho měl) vůbec nezajímal, nadchla ji ta moje panna, celý štědrý večer probrečela a naši s ní.
