Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

My jsme měli pokoj společně s mladším bráchou až do doby, kdy jemu bylo 12 a mně 18 - pak jsem se vdávala() Taky si nepamatuju, že bychom s tím měli nějaký problém.
Ložnici bych asi neobětovala - souhlasím s tím, co napsala mashanka.

Já jsem vyrůstala z bratrem v jednom pokoji a jelikož ten pokoj měl troje dveře /kuchyň,chodba, ložnice/ tak moc možností k soukromí nebylo. Nepamatuji si, že by mi to jako dítěti a později puberťačce někdy vadilo. Dnešní doba je trošku jiná a moje děti taky syn a dcera, rozdíl věku 3 roky, měli taky společný pokoj, ale měli uprostřed pokoje skřňky zadní stěnou k sobě, takže jim rozdělovali pokoj, kde měli každý své soukromí. U známých to vyřešli rozdělení sádrokartonem do poloviny pokoje Rozhodně bych nešla spát do obýváku na rozkl. gauč a dětem dala vlastní ložnici. Jsou to sourozenci a pokud si dobře rozumí, tak ve společném bydlení v jednom pokoji nevidím problém. Pokud trvají na soukromí, tak to vyřešte buď těmi skříněmi nebo nějakou žaluzií, která se dá vždy zatáhnout.

My jsme byli se ségrama v jednom pokoji až do mých 20 let, než jsem odešel z domova, nedalo se to jinak řešit, měli jsme 1+1. Nepamatuju si, že bychom s tím měli problém, naopak učili jsme se vzájemně ohleduplnosti a respektu, zvlášť k mladší sestřičce, která je o 14 let mladší. Z pohledu dospělého bych se dneska na gauč do obýváku rozhodně nestěhoval, máte právo si odpočinout a uchránit si kousek soukromí.

Jani, tohle bych vůbec neřešila. Svůj pokojík mají tak ať se v něm srovnají.
Tady u nás jsou byty 2+1 a dětský pokoj se řeší tak, že děti dostanou ložnici, rodiče si přepůlí obývák a hned je z toho i ložnice.
V dětském pokoji normálně bydlí i 3-4 děcka a srovnají se.
Nějak nechápu proč by smíšený pár měl mít problém společného bydlení
Převlíkat se můžou v koupelně.
Naši jsou od sebe rok, je jim 15 a 16 a mají zaběhaný pravidla. Funguje to bezvadně a není co řešit.

My jsme tohle taky s bráchou absolutně neřešily. V pubertě jsme jednoduše pokoj rozdělily stříněma, a každý jsme měli svoje soukromí. Nevidím v tom žádný problém.

tohle je i můj problém, mám páreček 20m od sebe a jako jedináček tohle absolutně neumím řešit- a manžel měl bráchu. Fakt je, že jsem vlastní pokojíček měla až na VŠ koleji. Spala jsem s našima v ložnici za skříněma

My jsme měli s bratrem jeden pokoj do té doby, dokud jsem se nevdala - absolutně jsme s tím neměli žádný problém a nechápu, co je na tom nevhodného. Nevhodné mi spíš připadá,aby se ve třípokojovém bytě dva lidi krčili v obýváku, který je navíc společný i pro ty druhé dva a druzí dva měli každý svůj pokoj

Ja jsem vyrostla ve 2+1 a bracha je mladsi o 4 roky. Nikdy mi to neprislo divny
Pozdeji, kdyz uz jsme byli pubosi, tak nasi zrusili detsky pokoj a udelali si tam loznici. My se prestehovali do obyvaku a tam spali vedle sebe na rozkladacim gauci.
Opravdu nikdy jsem ja ani on s tim nemeli problem.
Pokud jde o prevlikani, tak jsme se prevlikali v koupelne. (jedine velke zrcadlo bylo v predsini, takze jsme se v koupelne fakt jen prevlikali a neokupovali ji). Ve spodnim pradle jsme se pred sebou nestydeli v rodine nikdo.

Mám o 2roky staršího bratra a měli jsme vždy společný pokoj a nikdy jsme neměli problém. Ani si neuvědomuji jak jsme řešili oblékání apod., ale určitě to nějak šlo. Brácha pak odešel na kolej když studoval na vysoké, takže jsme spolu bydleli v jednom pokoji do mých cca 16, jeho 18let. Takže já se přikláním k názoru, že na tom nic není, otázka je jak se na to tváří dcera se synem, každý to třebas snáší jinak.