Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Problémy s rodiči tchán tchyně

Jak se postarat o staré rodiče?

Jak se postarat o staré rodiče?

Chtěla bych vás poprosit o vaše zkušenosti ohledně péče o staré rodiče. Právě tento problém řeším a jsem docela v koncích. Vůbec nevím, jak mám naši situaci vyřešit. Rodiče mám moc ráda, jsou mezi námi opravdu krásné vztahy a proto je pro mě celá záležitost tak bolestná.

Je mi šestapadesát let, mám pár roků do důchodu. Mým rodičům je skoro osmdesát. Nebydlíme blízko sebe, když mi bylo dvacet, vdala jsem se a odstěhovala do jiného města vzdáleného dvě stě kilometrů. S rodiči jsme se celé roky vzájemně navštěvovali, v té době nám ta vzdálenost nijak zvlášť nevadila. Jenže teď je všechno jinak, logicky, naši už jsou opravdu staří, navíc oba dva nemocní.

Maminka je nemocná hodně, už nezvládne dojít ani nakoupit, dokonce ani uvařit. Kromě jiného má parkinsonovu chorobu a strašně se jí klepou ruce, horko těžko se sama nají. Tatínek je po fyzické stránce na tom zatím relativně dobře, takže obstará nákupy, vaření a údržbu domácnosti, ale v poslední době mi připadá, že začíná upadat duševně. Zapomíná, dělá různé drobné „kiksy“, třeba dá brambory v hrnci na plotnu, ale nezapne ji a pak se diví, proč už nejsou uvařené apod.

Prostě na nich vidím, že pomalu ale jistě přestávají být schopni samostatného života. Jezdím za nimi pokud možno každý víkend, s tátou dojdu nakoupit, uklidím, uvařím, vyperu, vyžehlím, popovídám si s nimi, pohladím je, potěším a pak se musím vrátit domů, abych mohla jít v pondělí do práce. V týdnu jim každý den volám, abych se ujistila, že jsou v pořádku. Zatím to takto funguje, ale říkám si, jak dlouho ještě. Kdy budou potřebovat skutečnou celodenní péči, protože už pro ně bude nebezpečné, aby zůstali sami. Je mi jasné, že v ne moc dlouhém časovém horizontu to přijde.

A tak to řeším a přiznám se, nevím, jak. Naši bydlí ve svém bytě, jsou tam od roku 1959, prakticky celý život. Je to jejich domov, místo, kde jsou zvyklí, kde mají své vzpomínky, jsou tam prostě doma. Když jsem navrhla možnost přestěhování blíž k nám, rozplakali se, že něco takového si neumí představit. Pro mě stěhování taky nepřipadá v úvahu. Manžel tady má práci, já taky, pár let před důchodem bychom místo jinde těžko sháněli, navíc naši bydlí v lokalitě s vysokou nezaměstnaností.

Nevím, co s tím, jak to všechno vyřešit. Napadlo mě zajistit pečovatelku, která by k nim, až nadejde čas, každý den chodila, ale nevím, jak by naši cizího člověka snesli. Jsou dost uzavření, spíš takoví sami pro sebe, nikdy neměli ani moc přátel, málokdy k nim přišel někdo na návštěvu apod. Těžko říct, jak by snášeli, kdyby jim cizí paní hospodařila v jejich bytě. No, kdyby nebylo vyhnutí, zvyknout by si asi museli.

Přesto se snažím přijít na nějaké jiné řešení, i když mám pocit, že žádné není. Proto jsem se rozhodla napsat sem a požádat vás o radu a vaše zkušenosti. Chci se o své rodiče postarat, pomoci jim, být jim oporou, snažím se a dělám, co je v mých silách, ale mám obavu, že za nějakou dobu to už bude málo a bude potřeba starat se víc. Jak to všechno skloubit a zajistit? Předem vám děkuji.

Radka


27.2.2017   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 40   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Jak se postarat o staré rodiče?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-40
sharon
sharon - 1.3.2017 12:02

Majolka: ano , to je známý výrok......ale je to mnohdy složitější.....třeba když měla maminka 80 tak já měla 52....a určitě už tehdy bych ji třeba ze země sama nezvedla ani náhodou.....

 
Majolka
Majolka - 1.3.2017 11:08

Jeden známý mi před lety napsal: Jeden rodič se postará i o 10 dětí, ale 10 dětí se nepostará o jednoho rodiče. Je to pravda vytesaná do kamene.
Pomáhala jsem manželovi se starat o rodiče, babička umřela před rokem,tak teď jen o dědu - manželového tatínka. Manžel je ze 3 kluků a krom neteře skoro nikdo nepomáhá. Mám děti dospělé a bydlí daleko, jinak by mi pomáhaly i ony. Mám velkou výhodu, že je děda hodně samostatný a větší zdravotní problémy nemá. Letos mu bude 88 let.

 
sharon
sharon - 1.3.2017 8:44

Jaguška: no právě , o tom taky někdy přemýšlím, copak děcka mám fajn ale čas nemají jako každý pracující dnes.....zatím mám muže a jsme si oporou ale zůstat sama si neumím představit....to já bych zase do nějakého penzionu šla , pokud bych byla sama a nezvládala prodám byt a půjdu tam kde mi uklidí, pomůžou s hygienou, uvaří a tak.......uvidíme co bude......

 
sharon
sharon - 1.3.2017 8:40

Jaguška: moje mamka zemřela 2005 tak ty tři - čtyři roky předtím , doktorka mi dala jen papíry na vyplnění do domova důchodců které jsem měla v šuplíku a až víc jak rok po její smrti jsem je vyhodila nevyplněné....ona by tam nešla....doktorka chodila k ní domů a do špitálu sanitkou.....jinak doma se šourala ale ven to nešlo , 3.patro bez výtahu a tam byl problém....achjo....jinak jí domů chodila pedikérka a obědy jí vozili denně - platila jsem jí dietu - měla cukrovku....stáří je na prd , to by nemělo existovat...............

 
Jaguška
Jaguška - 1.3.2017 8:38

sharon: ještě dodatek. Starala jsem se skoro 10 let, poslední rok mi přispěl stát. Taxíky stály od 100 do 600 Kč. Teď už se zabývám tím, jak skončím já, nechci být nikomu na obtíž.smajlik - 26

 
Jaguška
Jaguška - 1.3.2017 7:50

sharon: v kterých letech jsi se starala? Moje maminka umřela 2008. Nemohla chodit, po doktorech jsme jezdili taxíkem, auto nemám. Doktorka mi doporučila ať si zažadám o příspěvek na dopravu. Šla jsem na sociálku a tam mi řekli, ať si napřed zažadám o podporu na ošetřování. To vyřizování trvalo rok, pak jsem si zažádala o příspěvek na dopravu, mezi tím maminka umřela a nedostala jsem nic. Sociálka nepospíchá, čeká až lidi ty jejich příspěvky nebudou pokračovat.

 
sharon
sharon - 28.2.2017 22:40

Jaguška: já se starala , prala , uklízela, okna myla i s manželem.....a nic jsem nebrala....smajlik - 26

 
rychlonožka
rychlonožka - 28.2.2017 20:16

Ano, její babičky byly trvale na lůžku. Ovšem tihle starouškové od Radky na tom dobře nejsou, měla by jim nechat posoudit zdravotní stav, nakolik jsou schopni sami žít a pak se rozhodnout podle výsledku. Tady je problém to stěhování. Kdyby žili v jednom městě, bylo by to snazší. Také nevíme, co Radka dělá, kdyby třeba pracovala na PC, mohla by to dělat z domova při rodičích na půl úvazku třeba....Ovšem, starý strom člověk nepřesadí. Také záleží na postoji manžela. Nemělo by jí o oběť, ale o rozhodnutí po dohodě všech zúčastněných. Dát rodiče do pečovateláku či domova pro seniory v tomhle případě vidím jako odsoudit je k pomalému odchodu. Něco jiného je, když se tak starý člověk rozhodne o svojí vůli /nemá děti, nezvládá v domě topit, bojí se tam, nemá kolem sebe v paneláku dobré sousedy nebo bezpečné bydlení v lokalitě, chce mezi stejně staré lidi/.

 
Jaguška
Jaguška - 28.2.2017 14:49

rychlonožka: 12000 Kč za opatrování je jen u úplných ležáků, Radčini rodiče jsou celkem soběstační, tam by to bylo mnohem méně, pokud by jim to vůbec přiznali. Já jsem to řešila u maminky tak, že jsem jí zajistila donášku obědů a 3x týdně pečovatelku. Mezi tím jsem k mamince chodila já, prala jsem, uklízela... Za opatrování jsem dostávala 2000 Kč a když maminka umřela, tak tu nejnižší částku snížili na 800 Kč.

 
rychlonožka
rychlonožka - 28.2.2017 13:31

Ono jak kde. Jak říkám, v tom zmiňovaném případě žili staří i mladí v jednom domku a druhá babička v sousední vsi. Takže se toho moc nezměnilo. A peněz bylo víc: dva důchody babiček a dvacet čtyři tisíc na péči. Oni na dovču stejně nejezdili, mají velikou zahradu s bazénem a věnují se malým vnoučátkům. Známá měla podporu rodiny, obě děti bydlí hodně blízko a její muž byl rád, že je o obě matky, které pro ně hodně udělaly, dobře postaráno. Večer babičky uložili, poseděli spolu na zahradě nad kafem. Dneska už na babičky vzpomínají. Zde to nebyla oběť, ale společná vůle. Nyní je paní v práci celý den, nebaví ji to tam a plat má malý.

 
Moirain
Moirain - 28.2.2017 12:00

Zařídit pečovatelku, příspěvek na péči a podat přihlášky do domu s pečovatelskou službou. Obětovat vlastní život, vlastní rodinu péči je sice krásné, ale vede to k vyhoření, k rozbití vztahů a chudobě. Dům s pečovatelskou službou nebo domov důchodců neznamená, že se o rodiče nezajímáte a odkládáte je. Znamená to spíš opak a zdravý rozum. Teda se mnoho let starala o tchyni s Alzheimerem, paní byla hodně dlouhověká. Celý řád rodiny, výběr zaměstnání potomků se tomu musel podřídit, žádné dovolené, žádný společenský život a za to nadávky a ... špína.

 
sharon
sharon - 28.2.2017 10:15

kubikm: přesně , i já to chtěla napsat ....pečovatelské služby nabízí spousty služeb......já mamince platila pedikuru, kadeřníka, úklid vše u ní v bytě , když jsem ještě musela do práce.....i když bydlela se synovcem tak ten by jí pedikuru neudělal....smajlik - 26

 
kubikm
kubikm - 27.2.2017 21:28

zajít na sociálku v místě bydliště a domluvit pečovatelskou službu, na rozsahu se dá domluvit.
Ideální by byl institut, jak kdysi byl vejminek - dvougenerační byty bohužel nejsou....

 
rychlonožka
rychlonožka - 27.2.2017 20:32

Známá se rozhodla ve stejné situaci odejít z práce. Měla to o to ulehčené, že jedna maminka bydlela s nimi v odmě a druhou si přivezli ze sousední vsi. Několik let se starala o obě maminky, než zemřely. Brala na ně na každou 12 tisíc. Takže se jí to počítalo do důchodu a obě babičky pobíraly samozřejmě svůj důchod. Byla mladší, než Vy. Nyní chodí opět do práce, babičky už nejsou, a taky má asi pět let do důchodu. Vy Vaše rodiče nepřestěhujete. Šlo by ale se k nim nastěhovat, brát příspěvek, a za Vaším manželem odjet třeba v pátek večer a vrátit se v neděli ráno. Starouškové by to snad ten jeden den vydrželi. Jednou byste si mohla vyčítat, že jste v tomhle věku, kdy /je mně stejně/ pro naše zaměstnavatele přestáváme být atraktivní, dala přednost práci před lidmi, kteří si zaslouží, abyste s nimi strávila posledních x měsíců či let a oplatila jim, co pro Vás udělali. Jak Vám odejdou, je to natrvalo.....A jestli není, kdo by se jim věnoval....máte sourozence....? pak to je fakt na Vás....Jo a tahle uzavřenost...to je něco poněkud jiného, než když jsou lidi mladí a v plné síle a odmítají kontakty se snachou...já bych asi k stáru do bytu cizí lidi nepustila taky...byla bych v takové bezmocné pozici...asi bych to taky nechtěla....

 
Verera
Verera - 27.2.2017 17:13

Pokud se odmítají stěhovat a nepustí nikoho do bytu, tak je to asi těžké,ale snad pochopí, že to jinak časem nepůjde.

Teta je upoutaná na lůžko, v dětství měla obrnu a ke stáru se to zhoršilo natolik, že jednou po nemoci už nevstala. Je to pět let, chodí k ní pečovatelky, mají vždycky domluvenou dobu odkdy dokdy a co udělají. Z důchodu a příspěvku to zvládne platit ale u dvou víceméně soběstačných lidí je ten příspěvek mizerný, záleží, jak to posoudí odpovědný úřad.

Dovážka obědů je dobrá, tohle si zařídil dědeček, když si zlomil nohu a pak už to nezrušil, prý na co se patlat denně s vařením, když mu to hotové přivezou až domů. Zbývalo mu i na večeři. Bývá to tedy jen ve všední dny.

A nebo je možné někam docházet, někde mají obědy pro důchodce s příspěvkem, poptej se na možnosti v místě.

Domov seniorů taky nemusí být až takový strašák, chce to obhlídnout, ledaskde je to spíš penzion s programem pro zájemce a čekací doby se hodně liší, můžete mít zrovna v místě jejich bydliště štěstí. Pokud by tam chtěli zůstat. Praktičtější by bylo něco blíž , ale zase by je to úplně vytrhlo ze známého prostředí.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-40
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78555.
Archiv anket.