Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dokončení:
Snacha je vlastně v nižším postavení a oproti tchýni v nevýhodě a hodně záleží na tchýni, jak ji přijme, jestli jí podá ruku a naváže s ní rovnocenný vztah nebo zůstane chladná a odměřená - pak taková nejspíš zůstane i snacha. "Tykání" nabízí vždycky starší. "Tykání" v uvozovkách, protože v tomhle případě nejde jen o formu oslovení, ale o formu celého vztahu, jestli zůstane spíš formální nebo jestli se snacha stane součástí rodiny.

Aleno, proč bys měla mít snachu denodenně na očích, když budou mít samostatnou bytovou jednotku? Pokud jste schopní se domluvit na nějakých pravidlech a nepolezete si vzájemně do soukromí, je přece jedno, jestli budou mladí bydlet o patro nad vámi nebo v sousední ulici. Já bych do toho klidně šla, ale s tím, že se budu k mladým chovat jako k jakýmkoliv jiným nájemníkům - písemnou smlouvu na dobu určitou (domluvte se synem, jak dlouhé "dočasně" si představuje a podle toho stanovte délku smlouvy), v ní jasně vymezená práva a povinnosti obou stran, pravidla užívání společných prostor, že si budou platit svoje náklady a přispívat přiměřenou částkou na údržbu domu by měla být samozřejmost. I když chtějí šetřit na vlastní, nemůžou očekávat, že je necháte bydlet zadarmo.
A taky by mě zajímalo, čí to byl nápad. Dost pochybuju, že by se snacha hrnula do bydlení s tchýní, se kterou se nemusí (nemysli si, ona to vycítí, že ji nemáš ráda, i když se chováš slušně). To bude spíš iniciativa syna, který je jako chlap k těmhle věcem imunní, a snacha je z toho možná stejně "nadšená" jako ty.
No a nakonec, možná bych se na tvém místě pokusila dát snaše šanci a líp ji poznat. Třeba se povýšenně jenom jeví, někteří lidé tak působí, protože jsou naopak hodně plaší a uzavření a moc s druhými nemluví, protože se stydí. Jestli ji vídáš jen na návštěvách u vás doma, čili v pro ni cizím prostředí, moc objektivní obrázek si udělat nemůžeš. Jak dobře snachu znáš? Co takhle si s ní před definitivním rozhodnutím párkrát sednout na kafe v neutrálním prostředí někde v kavárně a popovídat si jako ženská s ženskou? A taky ruku na srdce, jak jednáš ty s ní? Já jsem přesvědčená, že ve valné většině případů formuje vztah tchýně-snacha spíš ta tchýně. Ona je starší a je "doma", zatímco snacha přichází do už existující rodiny, jejíž zvyklosti nezná a ze začátku má k tchýni ústu a respekt, někdy hraničící až se strachem. Pak může vypadat povýšeně a odměřeně, ale ve skutečnosti je to tím, že neví, jak a o čem má s tchýní mluvit, co si může dovolit. Snacha je vlastně v nižším postavení a oproti tchýni v nevýhodě a hodně záleží na tchýni, jak ji přijme, jestli jí podá ruku a naváže s ní rovnocenný

když si oddělíte domácnosti, nemusíte se ani moc potkávat, natož střetávat. Důležité je od začátku zavést samostatné hospodaření já pán-ty pán. Oni si budou platit to, co spotřebují stejně jako vy a varuju před vyvářením, pečením, žehlením....na zahradě si to taky rozdělit, každý má jinou představu. Hlavně projednat všecko dopředu, nejlépe i smlouvou. Možná se to mladé paní ani nebude líbit a nebude pak co řešit.

Tím chci říct, že hůře se vystrnaďují z baráku do nového podnájmu než naopak....

Za sebe říkám - nikdy! Mám ráda svůj klid a soužití nikdy nedělá dobrotu. Tedy možná jsou výjimky, ale jste to zrovna vy? Co když nenašetří a budete je tam mít navěky? Dobře si to rozmyslete, jakým životním stylem žijete. Existují i podnájmy, alespoň je to rychleji donutí postavit se na vlastní nohy. O barák nepřijdou tak jako tak.

loupák - 26.7.2013 6:25

podnájemník má smlouvu, poruší a jde. Rodina? to je velice složité, znám z okolí co si někdy pak dovolí na rodiče, samo, že ono to je i z druhé strany, když mají mladí maminku či tchýni nalezlou v bytě.
Jak bych cítila špatnou energii tak bych nevzala. Já jsem v jednom baráku více jak 60 let a na stará kolena bych nechtěla, aby mne třeba kvůli mému špatnému rozhodnutí někdo donutil dům opustit a nebo prodat.

píšeš, že nemáte k sobě vřelý vztah ( já to tak vycítila )

do společného bydlení bych nešla ani náhodou.

Také bych se snažila vypátrat, čí to byl návrh. Raději bych si vzala podnájemníky, ti pokud budou porušovat pavidla můžeš po uplynutí smlouvy vystěhovat a z peněz pokud to budou platiči dělat opravy.
Jak se nastěhuje syn, píšeš, že se snachou nemusíte, tak počítej stím, že až bude venku na zahradě ty budeš zalezlá doma pokud to nepřekonáš. Počítej podle toho co jsem již slyšela kolem, že tam zůstanou na trvalo, proč by stavěli, když mohou bydlet zdarma.
Kousek od nás rodiče moc dobře nedopadli, nakonec se ze svého domu vystěhovali

Já jsem zůstala bydlet v domě rodičů, otec nastavil pravidla. Podíleli jsme se na výdajích za udržbu domu co se týkala i nás, platili jsme vodu, energii a veškeré opravy našeho bytu. Přišlo mě to spravedlivé a nikdy se za to nezlobím, že to tak bylo.

Jak se tu píše -- stejná práva a povinnosti, jako u cizích podnájemníků. Hlavně se snaž k nim nechodit bez pozvání a to hlavně, až se narodí mimi. Počkej si, až tě sami požádají o pomoc, nebo se zeptej, jestli snacha nechce mimi pohlídat - povozit a rychle vrátit. Četla jsi tu jistě u jiných článků, jak snachy reagují na nevyžádanoU pomoc a radu a pak by jsi byla prostě baba .... Jinak ber a oťukávej -- třeba to opravdu nebude tak horký ..... ALE NEPŘEKRAČOVAT SOUKROMÍ !!!! OBOUSTRANNĚ !!!

Já bydlela v domě s exmanželovými rodiči ještě 4 roky po rozvodu .... S babi máme dobrý vztah nadále ale dědek je nesnášenlivej bývalej ředitel školy, špatně s ním vycházejí i vnoučata natož já, která nebyla jeho synáčkovi dobrou ženou Už nikdy bych do toho nešla..... možná tak na přechodnou a velmi krátkou dobu.... ale babičku mám fakt moc ráda, ráda jí vidím, dokonce jsem jí i byla popřát k naroezinanám, voláme si a tak ... takže dvougenerační bydlení pouze jako východisko z nouze

Aleno, my presne takhle bydlime s mym otcem a moji macechou a mym bratrem.
No. Jak bych to rekla. Asi jsme vsichni radi, ze my uz si o kus dal rekonstruujeme svoje.
Ale je to spis o te macese. Delala jeden cas hrozny sceny, slysela jsem od ni jak je to tady jeji (pritom dum je pouze taty, nabyl ho pred manzelstvim) a zklidnila se a dela se kamaradskou az po te, co jsme si poridili vlastni.
Akorat narozdil od vas, my tu bydleli driv nez oni, oni meli byt a ja tu bydlela s babkou a po jeji smrti sama. To jim bylo dobre, ze barak neni opusteny. Pak prodali byt a zacalo to.
Tatovi nevadime, ale ji jo.

Ty mas tu vyhodu, ze jste ve svem a muzete urcovat pravidla. Treba kdyz by u vas bydleli, tak by se snacha prestala chovat povysene, ale to nikdo dopredu nevi
Asi bych byt vami chtela termin, do kdy tam budou (treba jestli rok, dva, nejakou pribliznou dobu) aby pak z toho nebylo peklo na dalsich deset let.
A mozna bych si zkusila promluvit se synem, proc vahate

Bellana: představ si,že v době těhotenství to bylo mezi náma ok a taky jsme to zvažovali,že by jsme u nich bydleli po dobu než postavíme...tenkrát mě taky překvapila reakce tchýně,která po našem návrhu dočasnýho společnýho žití,se zatvářila tak kysele,že jsem to okamžitě zavrhla..takže ze stavění sešlo a raději jsme koupili byt....z článku mi vyplývá,že i snacha souhlasí se společným bydlením a asi jí teď taky překvapil,,čas na rozmyšlenou,, si teda myslim..
...samozřejmě že máš pravdu v tom,že DNES už bych k nim nešla ani za nic,to bych radši šla pod most

Bellana: my jsme u manželových rodičů bydleli rok a půl. Extchyně byla dost autoritativní, ale myslím si, že snahu měla, a většinou to bylo v pohodě - i když taky ne vždycky. Už jsem se taky těšila, až vypadneme do svého.
Hůř na tom asi byli naši, když bydleli u tatího maminky v 1+1 do mých tří a půl let. Moje mami je dost snášenlivej člověk, ale už toho měla taky dost, vzpomínala, jak po ní babička přeskládávala i vyžehlené prádlo Ale že by se pak přestaly stýkat, to ne. Nezapomenu na mami slova: Dneska už bych si s babičkou rozuměla líp, ale mladej člověk má moc energie.

sallie - 26.7.2013 1:03
Taky by nebylo od věci vědět, jak dlouhou dobu u vás plánují, aby ze dvou let nebylo najednou deset a pak napořád

loupák: Ty by ses s manželovými rodiči v jednom domě snesla? Podle toho, co o nich píšeš, o tom silně pochybuji. Či spíš mám jistotu, že ne. Představ si, že jsou tchyně, které mají stejné obavy ze svých snach jako ty snachy z nich. Kromě toho snáz rozvážeš nájem s cizím člověkem, kterého už víckrát neuvidí, než s vlastní rodinou, kterou ještě vídat chceš. Za sebe jako snachu - já bych do jednoho domu s manželovámi rodiči nešla už ani na dobu omezenou. Stačil mi jeden rok. Být to déle, nebudu se s nimi chtít už nikdy stýkat. A to rodiče vůbec nejsou špatní a já nestartuji na první našlápnutí.

Já tak bydlím třicet let, v domě u manželových rodičů. Tchyňka je zlatá, s chtánem to je trochu horší, pořád muselo být po jeho, ale dnes mu je přes osmdesát a už se trochu zklidnil. Ale už bych do toho nešla.
Osobně zastávám názor, každý ve svém, ale když je to na omezenou dobu, tak bych pomohla.