Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Bleblebleblebleééé, hudry, hudry, hudryyy. Dneska chodí Mikuláš.

Bleblebleblebleééé, hudry, hudry, hudryyy. Dneska chodí Mikuláš.

„Bleblebleblebleééé, hudry, hudry, hudryyy. Tak kde je ta zlobivá holka, která nechce pít mlíko a kouše si nehty?“ Dva neskutečně ohavní čerti vbíhají do bytu a pětiletá Petruška s děsem v očích a s hysterickým pláčem utíká k mamince.

Je mi devatenáct a na tuto taškařici mě pozvala kamarádka. „Přijď k nám večer, budeme mít Mikuláše. Petrunka bude ráda, když tam budeš.“ Kdybych jen tušila, čeho se stanu svědkem, mileráda bych si tu „veselou“ podívanou odpustila. Hladím škytající a vzlykající holčičku a v duchu si dávám předsevzetí, že až budu jednou mít děti, nikdy nic podobného nedopustím.

A jak jsem si předsevzala, tak se i stalo. Když starší dcerka dovršila téměř tří let, rozhodli jsme se s manželem, že nastal čas dopřát jí návštěvu onoho impozantního bělovousého muže. Oba jsme se shodli na tom, že ji ušetříme případného stresu a šoku z opilých čertů, a manžel se ochotně chopil hlavní role. Ušila jsem krásný kostým a dumali jsme, kterak to celé zaonačit, aby nebyl odhalen.

Mikulášský večer nadešel a my jsme začali hrát naše představení: „Ale nééé, zapomněla jsem koupit vajíčka a máslo,“ naoko nešťastně lamentuji. „Tak já skočím do obchodu, ještě mají otevřeno,“ pokračuje v našem dialogu manžel. A vzápětí křepce vybíhá z bytu. Na chodbě u kumbálu se převléká do připraveného kostýmu a za chvíli již ťuká na dveře. Otvírám a usilovně se snažím udržet vážnou tvář.

„Bydlí tady holčička jménem Janička?“ Sakra, pomalu ani já ten hlas nepoznávám. Přivádím naši malou cácorku, která s očima na vrch hlavy a s velkým respektem pozoruje bílé vousy, ohromnou čepici a stříbrnou berlu, o které neví, že je to alobalem obalená násada od koštěte. „Prý jsi byla celý rok moc hodná, Janičko. Povíš mi nějakou básničku?“

Chudák Mikuláš. Naše extrovertní dcera s kybernetickou pamětí přikývne a poté se pustí do recitace. „Narodil se chlapeček, malý jak tvůj paleček…“ A jéje, to bude na dlouho. Když se dostala k „na dvě misky přeberu tě, už si na tě dělám chutě“, zaznamenám, že se Mikuláš stává jaksi dýchavičným. Není divu, pod tou maskou musí být asi velké vedro. Konečně. Janička s uspokojením triumfálně zakončí svůj přednes, vyslechne pochvalu, převezme balíček s dárky a září štěstím.

Za deset minut přichází tatínek s taškou, ve které jsou vajíčka a máslo. „Tatínku, byl tu Mikuláš, a tys ho neviděl.“

Tento scénář jsme pak dodržovali rok co rok. Na svět přišla druhá dcerka a k nám pokaždé chodil jeden a ten samý Mikuláš.

Když se děvčatům blížil sedmý a čtvrtý rok, dělala jsem si starosti, jak naši rodinnou tradici dodržím. Na naše manželské divadelní představení jsem totiž zůstala sama. Přesto jsem holčičky nechtěla o mikulášský zážitek připravit. Rozhodla jsem se tedy, že Mikulášem budu já.

Povolala jsem na výpomoc babičku a s ní jsme sehrály scénku s vajíčky a máslem. U kumbálu jsem na sebe navlékla kostým a myslím, že jsem předvedla velmi slušnou hereckou etudu. Vyslechla básničky, předala balíčky a důstojně odkráčela. Poté jsem vzala tašku s nákupem a vrátila se domů. Byla jsem strašně zvědavá, co mi budou dcerky vyprávět.

Sotva jsem otevřela dveře, obě dvě přiběhly. Starší holčička si mne prohlížela velmi zkoumavým pohledem a mladší švitořila: „Maminko, byl tady Mikuláš. A přinesl nám dobroty. A představ si, jak je Janička hloupá, ona si myslí, že ten Mikuláš jsi byla ty. Ale to přece není možný, to byl Mikuláš. Já jsem ho viděla.“

A safra. Co teď? Tápu, protože na takto otevřenou konfrontaci jsem nebyla připravena. Janinka mě stále pronikavě sleduje a vidím, že čeká, co řeknu. No jo, ale co mám říct? Potvrdit Ivance, že ano, že její sestra je hloupá? A tvrdit, že jsem to nebyla já? To by nebylo vůči starší dcerce fér. Nebo mám tedy uvést vše na pravou míru a přiznat, že jsem to byla já, a sebrat té mladší její dětské iluze, na které má ještě nárok?

Nakonec jsem se zmohla jen na „laskavé maminkovské“ pousmání a odvedla řeč jinam. „Tak se pochlubte, co vám přinesl.“

Když se pak večer přehoupl a mladší dcerka už spala, přisedla si ke mně ta starší a na rovinu se zeptala: „Mami, byla jsi to ty, že jo? Já jsem tě poznala po hlase.“ Nedá se nic dělat. Musím s pravdou ven. Vysvětlila jsem Janičce, jak to tedy všechno je, proč se tato tradice dodržuje. Zaujatě mě poslouchala, a pak se s výrazem, který zračil hluboké uspokojení, odebrala spát. Asi za půl hodiny se ale v obýváku zjevila znovu a bez skrupulí a pěkně přímo mi položila poslední, zásadní otázku: „Mami, a Ježíšek taky není, že ne?“

A tak jsem své starší dceři odhalila pravdu i o Ježíškovi. A když potom už opravdu usnula, zamáčkla jsem slzu. Protože mi bylo jasné, že ta skoro sedmiletá slečna se právě přehoupla do další životní etapy.

Meryl


5.12.2013   Rubrika:   |   Komentářů 36   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,8/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Bleblebleblebleééé, hudry, hudry, hudryyy. Dneska chodí Mikuláš.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-40
Ploduska
Ploduska - 5.12.2013 7:47

i já právě zamáčkla slzu, moc hezky napsané smajlik - 47

 
HelenaPa
HelenaPa - 5.12.2013 7:44

No a jak se u nás provalilo, že naděluju já?
Pro syna jsem měla dřevěný adventní kalendář ve tvaru stromečku s malými šuplíčky. Velikostně se do nich vešlo tak akorát kolečko arabesek (to želé v čokoládě). Takže to byla častá (ale ne jediná) náplň šuplíčků. No a protože syn by byl schopen všechno vyjíst 1., tak jsem mu šuplíky plnila každý den ráno. Letos (je mu 7) jsem mu zaněco jako odměnu dala jednu tu arabesku a následovalo:
"Hmmm... To chutná jako to, co jsme míval ve stromečku."
"Tohle jsem koupila v Globuse. Asi tam Mikuláš taky nakupuje."
"Neee, do toho stromečku jsi to dávala ty."
"Proč myslíš?"
"Někdy, když jsem se ráno vzbudil dřív než ty, tak to tam ještě nebylo."
Jo, holt jsem si občas večer nevzpomněla a musela jsem to dohánět ráno. Takže pak samozřejmě přišla i řeč na Ježíška.
"Mami, a je Ježíšek?"
"Co myslíš?"
"No, někteří říkají, že ne, ale já myslím, že ano. Ale dárky dáváš taky ty, že?"
"Když má někdo někoho rád, tak mu pod stromeček něco dá. AJežíšek nosí jen ty největší překvapení."
"Jo, aha."

 
loupák
loupák - 5.12.2013 7:11

Takhle po ránu a já už jsem naměkkosmajlik - 85...děkuju za krásné vyprávěnísmajlik - 47smajlik - 60...
Už jsem to sem několikrát psala na tohle téma,dodnes vyčítám rodičům,že jsme si odnesly se segrou trauma z čertů a Mikulášů,chodili k nám dva týpci,vožralí jako hovada,strkali naší maminku do pytle,mlátili ji(asi jen na oko,ale my jako malý děti,jsme to viděli jinak), prej zlobila nejvícsmajlik - 36smajlik - 37,dodnes mám staženej žaludej jen co slyším chrastit řetěz a blebleblesmajlik - 20...taky jsem se zařekla,že tohle NIKDY mýmu dítěti neudělám,jen pokud bude chtít-chtěl četíky asi do sedmy let,pak se začal čert ví proč bát,tak jsme to utnulismajlik - 58...manžel dělá každým rokem Mikuláše,chodí s partičkou čertů a andělů,jsou pěknýsmajlik - 47

 
Bellana
Bellana - 5.12.2013 7:04

V naší vesnici nechodil Mikuláš s čertem a andělem (Děda Mráz taky nesmajlik - 58). U nás "létali čerti". Dopoledne malí čerti, odpoledne velcí čerti. Chodil s nimi i Mikuláš. Ten "nelétal", ten chodil důstojně. Báli jsme se jich, i když jsme věděli, že to jsou fotbalisté. Někteří měli na kožichu ježčí kůži a jejich objetí píchalo. Hodně. Ta tradice se v našem kraji zachovala doposud i v ostatních vesnicích. V každé má ta skupina trochu jiné složení. Nejsem etnograf, nevím, co přesně jednotlivé postavy symbolizují. Čas od času je reportáž z některé z nich v jihomoravském večerníku.

 
HelenaPa
HelenaPa - 5.12.2013 7:01

K nám domů chodíval Mikuláš tajně a dal věci za okno, tak měli rodiče klid. Ale jednou (byla jsem v 7. třídě) k nám přišel živej. Bráchové v klidu odrecitovali básničky a pak se M. kouknul na mě a řekl " A teď ty holčičko, taky nám něco zarecituješ?" Mně to přišlo vrcholně trapný, no ale co už. Zrovna jsme ve škole probírali Erbena, tak jsem spustila "U lavice dítě stálo,...." Po skončení se Mikuláš sbalil bleskovým tempem, nedostala jsem ani bonbon a už k nám takhle nikdy nepřišlismajlik - 68

 
Almega
Almega - 5.12.2013 6:33

V dětství jsme netušili,že má být nějaký Mikuláš....a že k tomu patří čert nebo anděl,to už vůbec.Byli jsme vychovávaní tak,že dárky dávají rodiče.myslím,že jsme něco dostali "k Mikuláši" až když jsem začala chodit do školy a řekla to doma.U nás nikdy tito nebyli.Já viděla "pravého" Mikuláše až na nadílce od podniku,a to mi bylo asi 12 let.Našim dětem jsme také nedělali žádné tyjátry,sice jsme hráli hru na ježíška (dopisy nejdřív kreslily,pak psali),ale bylo to spíš jako legrace.Nemyslím si,že by tím přišli o nějaké kouzlo dětství....

 
orinka
orinka - 5.12.2013 6:32

Já jsem kdysi dělala anděla na besídce u nás v práci, ale zapomněla jsem si sundat hodinky. Ty mě zradily.smajlik - 68

 
sallie
sallie - 5.12.2013 5:33

krásná historka smajlik - 60smajlik - 60smajlik - 60

U nás si mě děti postavily na kobereček loni (to jim bylo 7 a 9) ohledně vánoc... dcera z toho byla poměrně špatná, ale když jsem jí ujistila, že všechno bude fungovat stejně, že "budou vánoce", bude stromeček, dárky atd., tak to zvládla v pohodě... a nakonec jsem byla ráda... díky sněhové kalamitě jsme se dostali domů 24. prosince v půl šestý večer (místo 23. odpoledne) a bylo potřeba spolupráce celé rodiny, aby vánoce skutečně "byly"

 
modroočka
modroočka - 5.12.2013 3:06

Krásná tradice, báječně napsané ...
I moje děti poznaly tuto tradici v zahraničí a přišel čas, kdy se objevil i Mikuláš s čerty. A bylo to úžasné. smajlik - 61

 
YXH
YXH - 5.12.2013 1:46

Merylko dekuju moc hezke vypraveni. smajlik - 47
Tady bohuzel certi a mikulasove nechodi osobne, jenom nechavaji puncochu pro deti. Ale i tak vnoucata o tradici neprijdou. smajlik - 64 Jenom se jim neukazou.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-40
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77204.
    Archiv anket.