Přišli jsme o syna i o vnoučata. Jak se s tím máme vyrovnat?
.jpg)
Je nám s manželem skoro šedesát let, máme jednoho syna. Víc dětí jsem bohužel mít nemohli. Syn nám dělal radost, vystudoval vysokou školu, oženil se a má dvě děti, tříletou holčičku a pětiletého chlapečka.
Vnoučata jsou pro nás s manželem vším. Nesmírně je milujeme. Bohužel, stalo se něco, co pořádně zamávalo životy nás všech. Syn se po narození dcerky asi zbláznil, protože si našel milenku. Snacha i my jsme se to dozvěděli až ve chvíli, kdy oznámil, že se chce rozvést a žít se svou novou přítelkyní. Pěkně to s námi zamávalo. Snažili jsme se snaše všemožně pomáhat, podržet ji i psychicky, ale ona se uzavřela do sebe, nakonec se po rozvodu odstěhovala i s dětmi tři sta kilometrů daleko, do města, kde se narodila a kde žijí její rodiče.
Chápali jsme to, v její situaci je pro ni blízkost rodiny asi hodně důležitá a potřebná. Bohužel, přišli jsme tímto rozhodnutím v podstatě o svá vnoučata, která téměř nevídáme. Syn nás zklamal úplně, ten své děti jede navštívit jen občas a pravděpodobně mu asi nechybějí, nebo o ně nemá zájem jeho nová přítelkyně, těžko říct. Viděli jsme ji jenom asi dvakrát v životě a nelíbí se nám, což je asi oboustranný pocit, my jsme ji určitě taky do oka nepadli. Syn se od své rodiny vlastně separoval, s námi je v kontaktu pouze občas telefonicky, s dětmi jednou za dva měsíce na odpoledne, když je jede navštívit.
Strašně moc jsem se kvůli tomu naplakala. Bolí mne, jak se syn zachoval vůči nám všem a snad ještě víc mne bolí, že jsme prakticky ztratili pravidelný kontakt s vnoučaty. Dřív, dokud bydleli ještě tady, vídali jsme se pravidelně každý týden, často jsem je i hlídala, což pro mne byla opravdová radost, i pro mého muže, který je rovněž zbožňuje. Jenže teď je všechno úplně jinak.
Snacha žije daleko, takže se s nimi vidíme taky maximálně jednou měsíčně (když chceme častěji, tak to snacha odmítá, že mají na víkend jiné plány), strávíme s nimi odpoledne a zase jedeme domů. Je to pro nás strašně málo, vidíme, jak se nám děti vzdalují, přece jen ty pauzy mezi návštěvami jsou dlouhé. Ptaly jsme se snachy, jestli by nemohly jet děti třeba na pár dní k nám, na víkend, vyzvedli bychom si je a zase je přivezli, ale ona o tom nechce ani slyšet. I když jsme s ní vždycky vycházeli dobře, teď máme pocit, že nám dává za vinu to, jak se náš syn zachoval a při poslední návštěvě minulý víkend nám dokonce řekla, že by jak pro ni tak pro děti asi bylo nejlepší, kdybychom ty vztahy úplně utnuli, že otec o děti v podstatě nejeví zájem a ona nevidí smysl v tom, udržovat něco při životě jenom proto, že je zde nějaké krevní pouto. Našla si prý teď přítele, chce mít opět svou normální fungující rodinu a na to, co bylo, zapomenout.
Jsme z toho pěkně opaření. Volali jsme synovi, aby nám řekl, jak to vidí on a jeho vyjádření nás úplně dodělalo. On totiž se svou bývalou ženou souhlasí! Děti jsou prý malé a čím dřív si zvyknou na někoho nového, tím líp pro ně, aspoň nebudou mít v životě zmatek. Nechápu, jak může takhle uvažovat, jedná se přece o jeho děti!
Jsme teď s manželem z toho všeho pěkně otřesení. Na syna máme neskutečný vztek, chová se jako největší sobec, myslí jenom na sebe a vůbec nepřemýšlí, jakou bolest tolika lidem způsobil. Snachu svým způsobem chápeme, je to hodná holka, vždycky byla skvělá a obětavá máma. Nicméně její myšlenka na úplné odříznutí dětí od nás, jako pokrevních prarodičů, nás ranila na tom nejcitlivějším místě. Už takhle trpíme tím omezeným kontaktem a teď snad o vnoučata přijdeme úplně.
Jsme na dně, přišli jsme vlastně o syna i o jeho děti. Vůbec nevíme, co máme dělat, jak se zachovat a jestli se v naší situaci něco dělat ještě dá. Jsme úplně bezmocní.
3.10.2014 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 40 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Přišli jsme o syna i o vnoučata. Jak se s tím máme vyrovnat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Možná na ni moc tlačíte a pro vás je to teď čerstvý šok. Jednou za měsíc není zas tak málo.
Zkuste trochu ubrat na tlaku, dejte snaše najevo, že se synem nesouhlasíte, ale vnoučata byste rádi vídali. Ono se jí to taky bude hodit, až se trochu vzpamatuje a bude potřeba hlídat děti o školních prázdninách. Děti se časem taky budou ptát, pětiletý kluk už ví, že má babičku a dědu, které najednou nevídá.
Hlavně to nehroťte, ať nezhoršíte vztahy mezi vámi.
Jarča*: já jsem přehlídla, že se snacha odstěhovala 300km daleko. Neumím si představit, že bych jezdila častěji, než 1xměsíčně, to by přece strašně lezlo do peněz a navíc, jen na jedno odpoledne...
Není určitě zlá a také nám chybí pohled z její strany, jestli se babička až příliš neangažuje:-) V tom souhlasím i s Tornado-Lou.
Sam+3: tak jak píšeš by to mělo být, ale přesně tak, je to v lidech. Ona tady ta snacha určitě taky není zlá, jen se potřebuje trochu vzpamatovat a myslím si, že taky přijde na to, že mít fungující babičku s dědečkem je výhoda pro všechny. Akorát v pozadí těch vztahů nesmí být křivda a výčitky - možná by si to měli všichni vyříkat.
.JPG)
Syn je vůl...že se zamiloval - OK - láska si nevybírá, ale že kašle na děti?
U vás taky nevidím problém - jednou do měsíce je pořád dobré - sem tam zavoláte a až budou děti starší, tak si je vezmete třeba na týden přes letní prázdniny. Chce to vydržat, bude líp.
tornado-lou: 
Snaše se nedivím, že tak jedná. Asi opravdu chce zapomenout a založit novou rodinu. A jste rodiče syna, který je opustil...to hraje velkou roli.
Smůla je, že máte jediného syna a tím pádem i málo vnuků.
Jedna moje kolegyně prožívala to samé, ale zažádala si u soudu, aby mohla vnoučata vídat a měla určené dny, kdy je může mít u sebe.
Moje kamarádka má rozvedeného syna a jeho dvě děti zůstaly u matky a taky je vůbec nevídá. Kamarádka má naštěstí ještě další vnoučata, tak se angažuje tam.
Zkuste si třeba najít nějakou opuštěnou matku s dítětem a dělat jim adoptívní prarodiče. To by vám třeba pomohlo.
Jarmilo neblbni! Ja rozvedena nejsem, s tchyni vychazim rozumne dobre, ona ma vnoucata rada, bydlime asi 70km a taky se vidime max jednou za mesic-sest tydnu na jeden den. Neni to nic proti nim, jen mame i jinej zivot.
Kdyby tchyne chtela jezdit kazdy tyden s tim ze vnoucata moc miluje a ma pravo je videt a brecela by ze o ne prijde, tak se mi to taky nelibi.
Netlac na pilu, chvilku vyckej, sem tam zavolej, posli dopis- papirovy, to se bude deckam libit. A uvidis ze je neztratis uplne. Az povyrostou muzou prijet na prazdniny a mama bude jeste rada:-)
Zatim trochu klidu! Mas prece i jiny zivot nez jen synovu rodinu ne?
Jarča*: Můj brácha se taky tenkrát zamiloval a odešel od ženy. Snacha má přesto s mými rodiči výborné vztahy, lepší, než současná bráchova manželka, i oni jí mají raději, než tu novou. Nikdy jim nedávala za vinu, že od ní muž odešel. Je to o lidech. Místo,aby tahle snacha byla ráda, že dědeček s babičkou fungují (chtějí fungovat), tak jim ještě brání, nechápu.
Moc syna nechápu - to by se vzdal styku s dětmi i on? Možná na něj v tom smyslu tlačí jeho nová přítelkyně
Přemýšlím, co bych na vašem místě. Asi bych se snažila o to vidět děti aspoň občas. Ale možná snachu trochu vyděsilo to, že až moc tlačíte na pilu. Chápu, že jste byli zvyklí na častější kontakt. Ale psát, že se vám děti vzdalují, když je vidíte maximálně jedenkrát měsíčně, mi připadá přehnané. Já mám syna s rodinou přes 100 km daleko, tak už od toho, co se vnouček narodil, to máme tak, že ho vidím vždycky tak za 1-2 měsíce. A nemám pocit, že bychom byli nějak odcizení, vždycky si to užijeme. A co mají říkat ti, kdo mají děti v cizině, a vidí se maximálně jednou za rok, nebo ani to ne?
Snažila bych se hlavně o to nezmizet ze života vnoučat úplně. Aspoň občasnou návštěvou, kdyby měla být párkrát do roka. A až budou děti starší, jistě ocení nějaký ten týden prázdnin u babičky, a snacha třebas také bude ráda za hlídání. Hlavně bych to nehrotila nějakými výčitkami, aby se snacha nezatvrdila úplně.
Je to smutné,ale pokud by vám snacha bránila v návštěvách s vnoučaty,tak styk prarodičů s vnoučaty může řešit i soud. Zkuste se obrátit na nějakého právníka. Pokud máte zájem, tak ona vás nemůže od dětí jen tak odstřihnout.
