Pořád na ni jenom řve
Asi si řeknete, že mi do toho nic není, tak proč se tím zabývám. Jenže pro mě jako pro matku je to těžké. Jedná se totiž o mou dceru a její manželství.
Monice je 29 let, je dva roky vdaná a mají půlročního chlapečka Šimona. Malý je zlatíčko a miláček celé naší rodiny. Je to moje první vnouče, a tak se snažím, abych si ho užívala co nejvíc. V poslední době se však návštěvám u dcery vyhýbám, protože se tam vůbec necítím dobře. Její manžel se nějak změnil. Dřív byl celkem klidný, zato teď je z něj nesnesitelný vztekloun.
Nechodím k nim často, nejvýš jednou týdně, občas k nám přijdou v neděli na oběd. Vypadá to však, že i tohle brzy skončí. Petr se totiž chová strašně. Nic mu není vhod, cokoli Monika udělá, udělá špatně. Už na ni snad neumí promluvit normálně. Z jeho řeči je neustále cítit nervozita, netrpělivost, často na ni hodně zvyšuje hlas, dokonce i před námi. Kdoví, jak to u nich vypadá, když u toho nejsou žádní svědci.
Dceři je to trapné, za jeho chování se stydí, ponižuje ji to. Bojí se ozvat, protože když něco řekne, on ještě přitvrdí. Mám dojem, že je nešťastná. Myslím, že mi neříká úplně všechno, abych si nedělala starosti. Snažila jsem se ji přesvědčit, aby se mi svěřila a řekla, co se u nich děje, proč je tam najednou takové napětí, ale ona odpovídá spíš vyhýbavě. Petr má prý hodně práce a je nervózní i proto, že se nevyspí kvůli malému.
Vím, že je to jejich boj, život i manželství. Přesto mě to trápí. Ráda bych Monice pomohla, jenomže nevím jak. Manžel mi radí, abych na to tolik nemyslela, ale to nejde. Je to naše jediná dcera. Přála bych si, aby byla šťastná a spokojená, a trápí mne, když vidím, že není.
1.4.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 40 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pořád na ni jenom řve
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
1x měsíčně návštěva stačí, dcera může chodit k vám častěji...dceři bych řekla to samé co Evelyn..
sweet: Zastávám tvůj názor, ale přijde mi trochu divné, že se tak chová i před návštěvou. V tomhle nemá zrovna zábrany
Je to pár let, co jsme měli s manželem takovou maličkou krizi. Šlo, jak už tvětšinou bývá o nabubřelou maličkost, o které jsme si nedokázali promluvit. A já hloupá a naivní se svěřila mé matce a následně se trochu zařídila dle její rady.......
byl to docela nářez 
. Nakonec se to vše vyřešilo, ale stálo mě to hodně úsilí. Takže i když svou matku miluju, se svýma manželskýma rozepřema se jí už nesvěřuju, protože rodiče jsou přirozeně citově angažovaní, nemají nadhled a svou snahou o pomoc můžou nadělat ještě víc zmatku.
Taky bych to, Jarmilo, viděla na nemíchání se do jejich svazku. Nevíš, co se u nich děje, co mají za problémy. Souhlasím se sally - pomoz jim s dítětem, ať mají čas na sebe, to dokáže vyřešit mnohé.
Starsi dcera mela taky takoveho debila, co si z ni chtel udelat domaci putku a choval se jako nadclovek. Kdyz jsem u nich byla a videla to, tak se mi v kapse otvirala kudla. O samote jsem ji rekla, ze je to hovado a nebude lepsi, no a uz spolu nejsou
.gif)
Já souhlasim se sally. Ať si vezmeš vnoučka k sobě a oni ať mají volný čas na sebe. Popř. na manželskou poradnu. Já bych asi taky nebyla radostí bez sebe, kdybych se s tchýní vídala 2x týdně.
Ale zase je tchýně a tchýně. 
svoji dceru podpoř, řekni jí, že ji i malého miluješ a jejího manžela respektuješ. Dej jí najevo, že ať se stane cokoliv tak jsi tu pro ni, ve dne i v noci a pokud by zazvonila třeba i ve 2 v noci tak pokud nebude chtít nic říkat tak nemusí, nic vysvětlovat a cokoliv by se případně řešilo tak jen a pouze na její přání, Ty se na nic ptát nebudeš ani nebudeš nic řešit bez ní. Chápeš, že je to její život, ale jsi tu stále pro ni, pokud bude chtít a to zcela bez podmínek.
jis´tě tě toto velice bolí,ale vněšovat se do tohoto není dobré,nedělejto,ona si musí vše vyjasnit s ním,každý zásah by se ti mohl obrátit proti tobě,ale dávej dcři jistotu,že jsi její matka a jsi její oporu,co já bych za to dala,kdybych toto vědomí měla,
dadka: no bohužel by to mělo být samozřejmostí a není.... a myslím, že člověku může trochu ulehčit rozhodování to, když se i takovou "samozřejmost" dozví.
Každou mámu trápí, když se jejímu dítěti nevede. Ale je to jejich věc, nevměšoala bych se do toho, nadělala bys možná víc škody než užitku.
sally: A to, že dcera má u rodičů podporu, by mělo být samozřejmostí, o tom se přece nemusí nikdo přesvědčovat.
nechodím k nim často, nanejvýš jednou týdně a o víkendu přijdou na oběd - no nevím - mít tchýni 2x týdně - to bych asi taky byla vynervovaná....
Ale vážně - miminko je zápřah pro každé manželství, můžou procházet nějakou krizí. Jako pomoc bych viděla to, že si vezmeš prcka - místo návštěvy nabídni, že pohlídáš malého - ať má dcera čas promluvit s manželem jinak než v poklusu mezi plínama, kojením a domácností. Nabídni i hlídání dopoledne - třeba by si dcera ráda něco vyřídila - od nákupů, až třeba po manželskou poradnu (kterou se mi zdá, že by potřebovala). Jsou lidi, kteří se raději svěří cizímu odborníkovi než vlastním rodičům.
Zkus dceři v klidu sdělit, že u vás má podporu ať se děje cokoliv, že k vám může přijít, kdyby u nich byl nějaký průšvih, že jí kdykoliv pomůžete a že se NEBUDETE NA NIC PTÁT. Moc to nerozmazávej (nevíš co se děje - to, že on je na ní nepříjemný může být cokoliv - od mírné neshody až po domácí násilí), čistě sdělení, že jste tady pro ní - ale nech si pro sebe svá podezření a teorie, vysvětlování, poučování a moralizování.
