Dvougenerační bydlení. Máme to zkusit?
.jpg)
Máte zkušenosti s bydlením dvou generací pod jednou střechou? Právě to s manželem řešíme. Syn se oženil, už předtím se odstěhoval ke své přítelkyni (nyní manželce) do pronájmu, takže s námi nebydlí už přes dva roky.
Teď se vzali a čekají miminko. Chtěli by si našetřit na vlastní byt, alespoň nějakou část a vzít si hypotéku. To by se jim v době, kdy bude snacha na mateřské, podařilo jen velmi těžko vzhledem k tomu, kolik platí nájem bytu. A tak za námi syn přišel s dotazem, zda by nebylo možné, aby se na pár let přestěhovali k nám. Máme rodinný dům, horní patro je samostatná bytová jednotka dva plus jedna a je momentálně volné. Ještě nedávno tam bydleli podnájemníci.
Zatím jsme synovi neodpověděli, nechali jsme si čas na rozmyšlenou. Proč? Protože bychom neradi udělali chybu, hlavně vzhledem k naší snaše, s níž si, bohužel, moc nerozumím. Respektuju ji jako manželku mého syna, snažím se k ní chovat slušně, ale otevřeně přiznám, že ji moc nevyhledávám. Je povýšená, pořád mám pocit, jakoby se na nás koukala nějak svrchu. Synovi jsem to nikdy neřekla, ani s ní jsem žádný konflikt neměla, jen se prostě v její přítomnosti necítím nejlépe.
Představa, že ji mám dennodenně v našem domě a pořád na očích, mi není příjemná. Trápí mne to, protože bych na druhou stranu mladým ráda pomohla a fakt je, že ten byt nahoře je volný. Asi bychom jim těžko vysvětlovali, že se tam nastěhovat nemůžou.
Manžel mi rozumí, i pro něj je to dilema. Tak bych se vás chtěla zeptat, zda byste za těchto okolností do toho společného bydlení šly. Možná by to našemu vztahu naopak prospělo, kdo ví? Ale třeba taky ne a ještě by se to vyhrotilo. Máte zkušenosti s takovým bydlením mladí se starými? Já totiž co slyším všude kolem sebe, každý říká, že je to děs.
26.7.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 40 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dvougenerační bydlení. Máme to zkusit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Jarča*: 
děkuju
.jpg)
Pokud by to bylo na jasnou omezenou dobu, tak bych synovi samozřejmě pomohla....stanovit jasná pravidla, a užiješ si vnouče v přímém přenosu 
To se taky počítá, věř mi ....
annie: koukám, že jsme psaly zároveň
"Možná by to našemu vztahu naopak prospělo, kdo ví? Ale třeba taky ne" ...když to nezkusíš, tak se to nedozvíš. Já bych šanci mladým určitě dala, zvlášť, když na to máte podmínky a není to napořád. V opačném případě mám obavy, že by to mohlo dost vážně pošramotit vaše vztahy.
loupák: jj, to mě taky napadlo, ale ona je kolikrát bohužel horší domluva s vlastníma, než s cizíma. Přeju pěknou dovolenou
.JPG)
No jo, jenže jak známo, s cizíma je kolikrát lepší domluva, jak s rodinou...
Asi bych syna nechala bydlet, jak píšou holky pode mnou, po vzájemném ujasnění práv a povinností.
Ty budeš mít šanci užít si vnoučka, možná i dopilovat vztahy se snachou, jim to pomůže a pokud to bude k nesnesení, tak si s tím šetřením pospíší.
Příznivcem společného bydlení nejsem, ale pokud je to na omezenou dobu a budou se chtít obě strany domluvit, tak proč ne...
Tak podnájemníky si v baráku snesla,ale u vlastního syna s rodinou sis dala čas na rozmyšlenou??????
...bez komentáře,bych se tady jenom rozčílila a to poslední den před dovolenou fakt nehodlam
Jak píšou ostatní....stanovit přesná pravidla ohledně bydlení. Stanovit částku kterou budou přispívat, tedy alespoň tzv. inkaso a časovou dobu pronájmu např.5 let, užívání společných prostor jako např. zahrada, sklep. Pokud by se mladým takto stanovená pravidla nelíbila mohou zvolit jiné řešení pro své bydlení - mají na výběr.
Pokud se vedle snachy necítíš dobře, tak by bylo lepší se na tuto situaci připravit. Nechť k vám chodí co nejčastěji, vyzkoušejte si svoji snášenlivost, zeptej se obou, syna i snachy, jak si bydlení u vás představují, proberte každou maličkost, ale všichni 4. A vyhodnoť pro a proti ...
Pokud je to rodinný domek a 2 byty, nepíšeš, zda-li má každý svůj vchod ... ... ...
Když se nebudeš cítit na společné bydlení, nenuť se do toho, snad raději z nájmu našetřit část peněz a darovat ji mladým na nové bydlení.
sedněte si se synem a snachou, a domluvte to s nimi podobně, jako jste to měli domluvené s "cizím" nájemníkem. Mít vyjasněná a pevná pravidla - od toho co kdo platí (aby nebyly problémy s tím, kdo kolik protopil za zimu a jestli se někdo nesprchuje moc často atd.) až po využití zahrady a pravidla návštěv a hluku (nahluchlý dědeček, co si ráno od pěti pouští nahlas rádio je stejně o nervy jako mladíci pořádající dvoudenní tahy, či kutil túrující cirkulárku v sobotu už v sedm ráno, nebo hospodyňka peroucí o půlnoci), využití třeba garáže atd.
Určitě dveře na zámek a alespoň ze začátku dodržovat pravidla jako s cizími (návštěvy domlouvat předem, zvonit atd.)
V okamžiku, kdy budete mít zavedená pevná pravidla, tak se slevit dá vždycky, ale naopak to jde těžko.
A snaše bych dala šanci... třeba se jen pod vlivem historek o příšerných tchýních děsně bojí... a nejspíš má ze sestěhovávání se stejný strach jako ty...
.JPG){kind=avatar}
Třeba není povýšená, třeba je jen nekomunikativní. Pokud do toho půjdete, je třeba předem stanovit pravidla a trvat na jejich dodržování. Už jste měli nájemníky, takže víte, jaké to je mít v domě cizí lidi. Proberte to se synem a dohodněte dobu, po kterou jim ten azyl budete ochotni poskytovat a co za to očekáváte na oplátku. Hlavně je třeba jim připomínat, že pány domu jste vy a že vy rozhodujete, pokud je ta žena opravdu povýšená a panovačná. Ono je to těžké, ať se rozhodnete jakkoliv. Když se nastěhují, může docházet ke konfliktům. Když se nenastěhují, můžete se odcizit. Nelehká situace.
