Potkan jako domácí miláček. Nevěříte?
Dcera si krátce před koncem školního roku přivezla mládě potkana. I přes mé protesty a výhružky, že půjdou z domu spolu, se u nás ten potkaní potěr usídlil. Přiznávám, byla jsem měkká. Druhý den jsem jela koupit klícku a domeček, aby Sťuinka nebydlela potupně v krabici. Dcera totiž tvrdila, že je to 100% potkaní holčička.
Pravda, bylo divné, že má ke svému malému tělíčku veliké boule pod ocáskem, ale když prodavač tvrdil, že je to samička, tak proč o tom pochybovat. Vesnické očkování psů nás všechny vyvedlo z omylu. Martina to ráno sbalila Sťuinku a vydala se k veterináři. Ten chvíli nechápavě mžoural, co se to krčí v maličké přepravce, ale nakonec, proč prý ne. Už mu na očkování psů přivedli i kozu, tak proč ne potkana.
„Pane doktore, Sťuinka má nějakou bouli pod ocáskem. Co to je?“ „Sťuinka?? To je samec! A má koule jak starosta!“ řehtal se veterinář. Starosta stojící opodál se chechtal taky. A tak se ze Sťuinky stal Sťuart.
Trvalo několik týdnů, než mu k obřím kuličkám dorostlo i tělo. V praxi to znamenalo, že běžel Sťuínek a za sebou táhnul svoji chloubu. Všude budil zasloužené pozdvižení. Jak šel čas, Sťuík vyrostl v krásného potkaního kluka, který svoji mladou paničku nadšeně vítá a nejraději spí u ní v kapuci nebo za krkem. Chodí spolu venku, naučil se přebývat ve fóliovníku, a tak jen se ráno otevřou vchodové dveře, Sťuart seskáče jako kaskadér ze schodů a peláší pod okurky. Tam vydrží celý den.
U Sťuíka se ale projevila dost nevšední diagnóza – kleptomanie. Je schopný se dřít přes půl bytu s propiskou, jenom aby si ji mohl nacpat do domečku. Krade úplně všechno, co není přišroubováno nebo přilepeno. Korálky, řetízky, šroubky, klacek od nanuku, sáček od čaje. Všechno si nacpe do baráčku, a protože už se tam pak nevejde, spí na střeše. Snaží se stáhnout z prstu prstýnky, a když mu to nejde, staví se do bojové pozice. Taky tkaničky od bot touží mít ve svém příbytku. Smůla byla, že si vybral botasku, a tak se dřel, že po pár centimetrech znaveně usnul.
Sťuart se prostě u nás dokonale zabydlel. Kouká na televizi s pánem domu, když se holka koupe, on běhá po okraji vany a snaží se utéct se žínkou.
Nikdy bych nevěřila, že se jeden potkaní kluk takhle zabydlí v našich srdcích.
17.8.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 41 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Potkan jako domácí miláček. Nevěříte?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Johanka74: tak ten je správně hnusný... btw. takovehle deky už sem ušila ze čtyři a ty bestie si z toho pokaždé udělaly trhací kalendář, tak od té doby chrápou ne mřížích...
žirafkaa: já taky doufám, ale jeden nikdy neví, že jo?
LenkaT: já doufám,že je plyšovej
Johanka74: no prima, ale ten chudák na kapotě, je živý? A jak to prosímtě snášel?
Johanka74: úžasnýýýýýýýýýTo by mě ale manžel vyexpedoval z domu
kominice: nádhernej
já mám doma osmáka,mé přání,potkan by nebyl dovolen
Tos mi promluvila z duše
My už máme doma 17 kousků..Mají venku velkej baráček
Náš Kojak
Holky v hamace
No a jelikož jsme se velmi nedávno brali, ani na svatbě potkan nechyběl
kamarádka taky měla potkaního kluka. Jmenoval se Kouloň
(kdoví proč?
kominice: Je krásnej, ale manža to nechce, mě to neva
Jako malá jsem měla několik psů..cca 4-Toby, Čert, Nelinka, Peggyna a Danny...takže 5 K tomu jsme měli papagáje 3 Ferdu a Filipa a andulku Máňu, pak ještě 3 křečky, morčata, zakrslího králíka a s bejvalým ještě rybičky...
No, a teď máme psa, křečka, morče......chtěla bych papagáje, jenže majitel ee, tak holt musímke si počkat do vlastního bydlení..
Jo, a v minulým podnájmu ještě kotě, ale to jsme museli podarovat, nesnesla jsem ju, byla jsem těhu a dělalao se mi zle
No, hiolky by chtěly ještě želvu, tak přemýšlím......no, nejní nás málo
Jako malá jsem měla tančící myšku
kominice: Potkyš je nádhernej
kominice: Ten je naprosto boží
kominice: neteřinka má celýho černýho. Proto mu říká Cherry
Kawa: No, asi se předhánějí kdo udělá větší bordel
ten je krásnej, a jaký má ouška a ručičky!
Tak jsem si vzpomněla, že jsme i my měli
krásného bílého potkana, donesla si ho ta
nejstarší dcera, ale stejně mám raději toho
svého minikřečka