Jaká matka, taká Katka, a jaký otec, takový syn?
Mám přítele, chodíme spolu rok a půl. Mezi námi je všechno v pořádku. Co mi dělá starost, je chování jeho otce. Abyste mi rozuměli – mám strach, aby se Honza jednou nezačal chovat jako on. Moje máma mě před tím varuje, většinou to tak prý bývá, že děti se v dospělosti chovají stejně jako jejich rodiče.
Honzův otec je totiž despota a hulvát. Pokaždé, když k nim jedeme, mám žaludek až v krku a celou návštěvu se tam necítím dobře. Maminka je hodná, pečlivá, pracovitá, pořád něco dělá, vyváří, všem podstrojuje. A za to má jenom pohrdání a urážky Její manžel se k ní vůbec nechová pěkně. Pokřikuje na ni jako na nějakou služku, sám si nepodá ani noviny, dokonce ani kafe si sám neosladí. Honzův mladší bratr už se chová skoro úplně stejně.
Honza ne, alespoň to na něm nepozoruji, ale jsem ostražitá a pořád ho sleduji. Stačí málo, nějaký bezvýznamný konflikt nebo něco, co mi trochu připomene jeho otce, a propadám panice.
Několikrát jsem s ním o tom mluvila, chtěla jsem znát jeho názor na to, jak to u nich doma chodí. Ujišťuje mě, že to, jak se otec chová, nesnáší už od dětství.
Co myslíte? Nemůže se třeba v budoucnu, za pár let, stát, že ten otcův model chování nějak nevědomky převezme? Je mi 22 let, vdávat se zatím nechci, jen o tom přemýšlím. Jestli je to pravidlo, že se děti chovají stejně jako jejich rodiče, jak tvrdí moje máma.
30.8.2007 Rubrika: | Komentářů 41 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jaká matka, taká Katka, a jaký otec, takový syn?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
takže ted k tomuhle článku:
nebála bych se, že bude za pár let stejnej. když říká, že otcovo chování nesnáší, tak si bude setsakra dávat pozor na to, aby se tak nechoval. navíc pokud k tomu nebude mít živnou půdu, tak se to nestane. jeho maminka je s prominutím kravka, když si nechá takhle kálet na hlavu a skáče kolem něj jak služka.... může si za to sama.
kamarádka ze základky má otce, kterýmu vždy u nedělního oběda musela dosolovat polívku. vždy zahlásil: jano, dosolit. a ona musela vzít tu slánku, která byla uprostřed stolu a nasypat tam tu sůl. občas jí pak seřval, že mu to přesolila 
. no ale když ho nechali - mám na mysli kamarádky matku - co by se hulvátek zakomplexovanej neroztahoval
šmarja, koukám, že diskutuju vedle - to mělo bejt ke smradlavým nohám :))
chytrájakrádio: 
to ten smrad prosákl až sem? 
A jak se projevuje maminka? Protože můj bratr v převážné míře převzal její chování. Zato já zase otcovo.
V tomhle Ti dá správnou odpověď pouze čas. Nic není pravidlem. Snad nebude tak zle. 
a co to zkusit probrat s tím kolegou? zeptat se ho (ne před manželem), jestli by se nemohli scházet někde jinde, třeba čas od času u něj, že máte malej byt, že máte malý dítě a že chceš mít taky trochu soukromí.
s těma nohama - žádnej citlivej způsob neexistuje. až příště přijde, tak mu normálně řekni, že se ti to nepříjemně říká, ale že mu hrozně smrdí nohy, jestli by si je nemoh jít umejt do koupelny. myslim, že to zase taková tragédie nebude. tipovala bych to, že se zasměje, řekně něco ve smyslu "já vim, to je z těch bot" a ochotně se půjde vydrhnout
Můj otec je docela rodinný diktátor a brácha je takový podpantofelník... Ale u něj je to z pohodlnosti, páč co by se vzrušoval...
No nemusí se potatit,ale jestli je jeho otec hulvát a on v tom prostředí vyrůstal,tak je tam větší riziko,že se tak bude chovat.můj tchán je podobný,týrá psychicky svojí rodinu,všichni okolo jsou ticho.Manžel s ním naštěstí nevyrůstal celé dětství,ale když jsem se kdysi pozastavila nad tchánovým chováním,tak mně sice chápal,ale jemu to nepřišlo až tak hrozné.Časem se začal pomalu a plíživě chovat podobně a nepomohlo nic.Až když onemocněl,tak se mu rosvítilo (naštěstí!) v hlavě a je z něho zlatíčko a nechápe ,jak mohl být tak hnusný ke své vlastní rodině.Tak taky radím-dát si velký pozor.a nenechat se,dokud to ten kluk vidí,jak je to hnusné.
.gif)
Já mám teda zkušenosti opačné. Manžel měl otce vulgárního a agresivního alkoholika a sám byl téměř abstinent. A přítelův otec byl dost drsoň, despota... a taky to po něm nemá. Takže si myslím, že úplně pokaždý se kluci "potatit" nemusej.
Tvé obavy jsou částečně na místě. Člověk ať chce nebo ne, vzor chování v rodině vnímá a částečně přebírá. Ale nic není uzavřeno...
Takže jak radí ostatní, zkusit žít ve společné domácnosti a řešit problémy, které nastanou... Změnit se nedá nikdo, ale přizpůsobit ano...
Vztah je o kompromisech a budeš muset ustoupit i Ty.
Jinak můj manžel taky kritizuje svého tátu za kdeco. Má většinu povahy po mamince, ale něco mu z tatínka zůstalo, tak to prostě je... Musela jsem se s částí věcí vyrovnat a část mu vrátit s tím, že takhle teda NE! (občas je hysterický, občas vzteklý) Tak to ho většinou zastavím a prohlásím, chováš se stejně jako Tvoje mamka, to je fakt hrůza, zvlášť když se Ti to na ní nelíbí! Zatím to funguje...
tornado-lou: souhlasim naprosto... aneb jak kriticky rika moje tchyne.. jemne vychovavat a jasne urcit hranice...
neb to co jsou... jsme z nich udelaly my zensky... maminky, babicky , partnerky... berecer nad rozlitym mlekem pak nema cenu....
ja si bohuzel myslim, ze se deti projevuji po rodicich. vzor chovani, ktery vidis od mala te proste ovlivni, at tak nebo tak. nicmene jak uz tu padlo, dovoli si k tobe jen to, co ty dovolis, aby si dovolil. myslim, ze spousta zen udela tu chybu, ze v pocatcich vztahu (tesne po sestehovani) udelaji milemu cokoliv co mu na ocich uvidi a pak se divi. maji to tezky, ale bohuzel si za to muzou samy.
tak nevim, mam bohuzel tu zkusenost , ze vetsina chlapu se va manzelstvi projevuje, tak jak to odkoukali doma...
mno.. tchynka byla svobodna matka, tchana jsem tudiz nikdy nepoznala.. ani nikdy nerekla, kdo to vlastne byl...takze manza vyrustal s muzskym vzorem kterym je jeho deda, dokonaly gentleman, ktery je ochotny i schopny doma pomahat ( jasne, musi se mu rict... ale to mi zas az tak nevadi,vzhledem k tomu, ze vyznavam heslo "lina huba, hole nestesti")
na druhou stranu mam i znameho, ktery mel otce skvelho , hodneho a mirneho, zato ma protivnou despotickou mati... a on je cely po ni.. dokonce vim, ze jeden cas na svou zenu vzahnul ruku.. a kdyz ten hajzl zjistil, ze by to bylo videt, nici ji jinak
.JPG)
Poznám veľá ľudí čo sú kópie svojich rodičov, ale a veľa čo to majú na míle ďaleko.
Po 25 letech manželství mám tento názor : Po pár letech se stejně alespoň částečně projeví jako vlastní otec. Na mém manželovi to mám vyzkoušené, ten pro změnu převzal chování po svojí matce - v dobrém i ve špatném. Svojí dospělé dceři říkám, podívej se k nim domů a máš jasno do budoucna. Žádný člověk nemůže za geny od svých rodičů a genetika se vážně ošálit nedá. A navíc rodinné prostředí nás ovlivní v dobrém i špatném. Holky držte se a mějte oči otevřené !!!
Synům známých už je 35 a 39,takže se povahy vykrystalizovaly.(Znám je odmala)a jeden je lehce arogantní vyčůránek,který si nenechá nic líbit,jako táta a druhý hodný,jemný a pořád trochu naivní,jako máma.Povaha se pořád vyvíjí,kdoví,co bude za dvacet let,ale každej vztah je stejně sázka do loterie.Snad bude ten tvůj víc po mámě.Souhlas s holkama,jak něco,okamžitě se ohraď.
