Potkan jako domácí miláček. Nevěříte?
Dcera si krátce před koncem školního roku přivezla mládě potkana. I přes mé protesty a výhružky, že půjdou z domu spolu, se u nás ten potkaní potěr usídlil. Přiznávám, byla jsem měkká. Druhý den jsem jela koupit klícku a domeček, aby Sťuinka nebydlela potupně v krabici. Dcera totiž tvrdila, že je to 100% potkaní holčička.
Pravda, bylo divné, že má ke svému malému tělíčku veliké boule pod ocáskem, ale když prodavač tvrdil, že je to samička, tak proč o tom pochybovat. Vesnické očkování psů nás všechny vyvedlo z omylu. Martina to ráno sbalila Sťuinku a vydala se k veterináři. Ten chvíli nechápavě mžoural, co se to krčí v maličké přepravce, ale nakonec, proč prý ne. Už mu na očkování psů přivedli i kozu, tak proč ne potkana.
„Pane doktore, Sťuinka má nějakou bouli pod ocáskem. Co to je?“ „Sťuinka?? To je samec! A má koule jak starosta!“ řehtal se veterinář. Starosta stojící opodál se chechtal taky. A tak se ze Sťuinky stal Sťuart.
Trvalo několik týdnů, než mu k obřím kuličkám dorostlo i tělo. V praxi to znamenalo, že běžel Sťuínek a za sebou táhnul svoji chloubu. Všude budil zasloužené pozdvižení. Jak šel čas, Sťuík vyrostl v krásného potkaního kluka, který svoji mladou paničku nadšeně vítá a nejraději spí u ní v kapuci nebo za krkem. Chodí spolu venku, naučil se přebývat ve fóliovníku, a tak jen se ráno otevřou vchodové dveře, Sťuart seskáče jako kaskadér ze schodů a peláší pod okurky. Tam vydrží celý den.
U Sťuíka se ale projevila dost nevšední diagnóza – kleptomanie. Je schopný se dřít přes půl bytu s propiskou, jenom aby si ji mohl nacpat do domečku. Krade úplně všechno, co není přišroubováno nebo přilepeno. Korálky, řetízky, šroubky, klacek od nanuku, sáček od čaje. Všechno si nacpe do baráčku, a protože už se tam pak nevejde, spí na střeše. Snaží se stáhnout z prstu prstýnky, a když mu to nejde, staví se do bojové pozice. Taky tkaničky od bot touží mít ve svém příbytku. Smůla byla, že si vybral botasku, a tak se dřel, že po pár centimetrech znaveně usnul.
Sťuart se prostě u nás dokonale zabydlel. Kouká na televizi s pánem domu, když se holka koupe, on běhá po okraji vany a snaží se utéct se žínkou.
Nikdy bych nevěřila, že se jeden potkaní kluk takhle zabydlí v našich srdcích.
17.8.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 41 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Potkan jako domácí miláček. Nevěříte?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.jsem z nich tak zběsilá, že i píšu, jak podělaná - omlouvám se....
kominice: člověk by si potkana v tvém podání opravdu zamiloval ale já mám z myšoidů opavdckou fóbii, chce se mi čurat, jen když je vidím na obrázku - naož aby mi běhal po bytě navíc náš Berník by ho překousl
BRRRRR,ani se na ty fotky nemůžu podívat,hnus
Bridgetj: Já mám potkany dva - Alfu a Romeo a sou to TAKOVÉ prasata že to až pěkné není... Bohužel poruce nemám žádné fotky...
Mě tedy myšky křečci ani potkani nevadí, ale z principu jsem domů nic nechtěla. No a tenhle černobílej kleptománek se jenom koukne a já kmitám pro dobrůtku nebo alespoň podrbat za ušima
Moje neteř má taky potkana - Cherryho - a musím říct že je to mazlíček. A je opravdu čistotný. Není to takové prase jako mám já papoucha. Když jedou na dovolenou tak ho hlídám. Pokaždé jim ho nechci vrátit.
Krásně jsi to napsala, ale tahle zvířátka , jednou jsme měli morče, moc se mi to nezamlouvalo. Následně jsem přežila asi 2-3 roky křečíky, ti byli milí, ale požírali své dětičky
Pak následoval jeden , další a teď máme třetího. Málem bych zapomněla na andulku, ta ráno nadělala randálu, když se pustila voda
potkan - kleptomanto musí být úžasné
u nás zatím zvířátko být nemůže, páč máme "školkovou" hafku, ta by takový přírůstek nevydýchala, stačí, když k nám přijde na návštěvu psí kamarádka a hafka má týden deprese
ale dovedu si takového kamaráda představit
musel byt zlaty ako zaspal pri vytahovani snorky z botasky.Ale keby mi chcel uchmatnut prstienky to by ma naserinkal....ale mame v byte macku a ta tiez robi niekedy podarene kusky...myslim ze by som aj potkana "rozchodila"
Taky jsem omdlévala nad dětskými tužbami... nakonec jsem od kamarádky přinesla 2 mini-křečky, přibyla ještě jedna křečice, protože byla krásná a tlusťoučká a přímo se k nám "tlačila"... když se syn odstěhoval od své holky zpět do rodinného sídla, přivezla mu dívčina zapomenuté trenky a 3 čtyřnohé kočky... a tak se nám domácí zoo nějak rozrůstá..
Jen si představím a omdlévám .Nikdy by Stuart nebyl můj kamarád .