Učitelé. Na některé vzpomínáme s láskou, na jiné... radši vůbec.
Blíží se začátek školního roku a já si vzpomněla na synkovu třetí třídu. To byl nájezd na nervy jako vyšitý. Synek prošel první i druhou třídou a do té třetí vstupoval se stejnou nechutí jako do těch předešlých. Co naplat. Studijní typ on nikdy nebyl.
První školní den byl ve znamení seznamování. Bývalá třídní učitelka odešla do zasloužené penze a její třídu přebrala mladá kolegyně po mateřské dovolené. Drobná osůbka s přísným obličejem dávala tušit, že tady končí legrace. Po prvním dnu syn na dotaz, jak se mu paní učitelka líbí, odpověděl: „Nelíbí. Sebrala mi svačinu.“ Zarazilo mě, proč mu třídní bere sváču. „Že tys jedl při hodině?“ „Ne,ne! O velký přestávce,“ odporoval synek. Rozhodla jsem se, že na třídních schůzkách se zeptám, jak to bylo.
Druhý den jsem si v notýsku přečetla literární dílko paní učitelky o tom, jak mám každý den napsat do notýsku, že jsme četli, jak dlouho + podpis. A tak jsem zapisovala časy a podepisovala jako divá. Když jsem však pod svým podpisem našla červeně: „Piš lépe“, padla mi brada. Začínala jsem docházet k tomu, že učitelka je mírně přidrzlá. Školní sešity se barvily do ruda, žákovská knížka mohla být z fleku vydána coby román. Přišel den třídních schůzek.
Sešli jsme se v hojném počtu a atmosféra ve třídě by se dala krájet. Rodiče se ptali na důvody poznámek svých dítek, na učební metody, na konkrétní případy učitelčiných rozhodnutí. Když došla učitelka ke mně, spustila: „S vámi jsem chtěla mluvit mimo jiné o svačinách.“ „To já také. Syn tvrdí, že jste mu už několikrát sebrala svačinu.“ „No samozřejmě. Vy nevidíte, že váš syn má nadváhu? A vy ho cpete houskami! Včera jsem mu vyhodila dokonce celý tlustě obložený chléb. Děti mají mít ke svačině ovoce nebo zeleninu!“
Náš rozhovor se přenesl o několik decibelů výš a přilákal do třídy další učitelky. Paní třídní jsem doporučila nehrabat na synkovy svačiny, jinak přejdu od slov k činům a fakticky bude zle. Jaksi jí mozek nebral, že nechodí na obědy a jako dojíždějící se domů místo na dvanáctou dostane až na půl třetí. A tak měl jednu housku na svačinu a jednu po vyučování.
Další perličkou bylo zůstávání po škole. Když poprvé synek nepřijel včas domů, začala jsem plašit. Na vlakáči ho nikdo neviděl, starší děti o něm nevěděly a ve škole nikdo nebral telefon. Sedala jsem do auta a vyrážela směr město. Tam mi uklízečka oznámila, že už tam nikdo není. Tak na nádraží. Tam taky nic. Tak zpět domů. Synek právě přicházel od vlaku. Proč byl po škole? Protože neměl v notýsku zapsáno, že četl. Ano, zapomněla jsem. Druhý den jsem vysvětlila učitelce, že tohle bylo naposledy. Pokud bude kluk po škole, tak já o tom budu informovaná. Mé vysvětlení si pamatovala přesně týden. Pak byl opět synek po škole. Tentokrát za to, že přišel pozdě do školy. Co na tom, že vlak měl skoro hodinu zpoždění a přišly tak i děti do ostatních tříd.
Běžná byla pravidelná kontrola aktovek a batohů a zabavení „nepomůcek“. Při jednom zabavování skončila v šuplíku i synkova průkazka na vlak. Jel domů načerno a druhý den si musel koupit další jízdenku. Důvod zabavení? Obrázky autíček, které měl v pouzdře u průkazky, nepatří do školy.
Na dalších třídních schůzkách mi došlo, že nejsme zdaleka jediní, kdo dostává sáhodlouhé poznámky, tresty a výtky.Jeden prudší tatínek dokonce nespisovně sdělil, že s takovou krá.ou se dál bavit nebude, a šel věc řešit s ředitelem. Nikdy bych nevěřila, jak může být školní rok dlouhý. Když konečně nastaly prázdniny, měla jsem ještě několik dní tendenci podepisovat se do notýsku.
Další školní rok byl ve znamení nové třídní. To byla paráda. Rozumná, tolerantní a milá učitelka. Na třetí třídu ale nikdy nezapomeneme.
21.8.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 42 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Učitelé. Na některé vzpomínáme s láskou, na jiné... radši vůbec.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
i přes to, že je to hodně dávno, nezapomenu na paní učitelku Hrdličkovou , která nás učila od 1. - 4. třídy. Milá hodná, plna porozumění, nikdy nezapomenu.
Pak bylo ještě pár učitelů, na které dodnes vzpomínám, ale druhá taková už nebyla
Něco podobného bylo u nás.Starší syn nastoupil do prvnít řídy a až do druhé třídy je měla hodná starší paní uč..Do školy se i těšil ve třetí třídě je dostala mladá paní uč.Žákovská knížka byla samá červená barva a to nemluvím o stavu notýsku tam poznámky formulovány tak ,že by se nemusel ani pan Izer stydět.Při tom syn bez problémový a klidný.Paní uč.zjistila ,že polovina dětí v její třídě jsou údajně dislektici.Tak chudiny matky šly se svými dětmi do ped. psych.poradny a jaké bylo zděšení p.uč. když se děti vrátily zpět do její třídy.Věděla jsem ,že můj syn dislektik neníJsem sama uč.a myslím si,že s touto vadou mám bohaté zkušenosti tudíž bych to na svém potomkovi poznala.Po čase paní uč. vyměnili za jinou a bylo vše v pořádku.
.jpeg)
Jarka7 - ano i v mém životě je pár učitelů, na které ráda vzpomínám a opravdu to jsou ti, kterých jsme se vlastně báli pro jejich přísnost, ale byli spravedliví a naučili.
Na druhou stranu jsem na vlastní kůži zažila i šikanu od profesorky a to už na střední škole. Tenkrát jsem si to neuměla pojmenovat,ale když se podívám zpět,tak to jinak nelze nazvat. Když někdo neuměl, zesměňovala ho před celou třídou, byla arogantní a jízlivá a prakticky všichni až na pár vyvolených jedinců jsme u ní byli blbci a neinteligenti nehodní její pozornosti. Strašně jsem ji bála a při každé hodině mi bylo fyzicky špatně, nebyla jsem schopná si vzpomenout ani jak se jmenuju, natož pak na nějaké učivo,čímž jsem ji v jejím názoru o pitomci a nevzdělabnci jen utvrzovala. Vzala mi 4 roky života a zbytek sebevědomí. BABA!
Mě taky v 1.a2.třídě učila kráva, což je urážka toho užitečného zvířete. Potom jsem už měla samé dobré účitelky jako třídní, štěstí. Jenže tuhle jsem šla se psem, když jsem byla u rodičů a zašla se podívat na školní vývěsku a ta kráva tam pořád ještě učí. Kdyby se měla chovat k mému dítěti jako ke mně, asi bych ji fyzicky inzultovala.
PEGG: Díky. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že tyto kantorské osobnosti nechali vyrůst velké množství mladých v další osobnosti.
Také za nás byla hrůza darebáků, nedoštudovanců, kariéristů a hlavně pokrytců. Ale student má velmi přesnou rozlišovací schopnost, kdo to s nimi myslí dobře, i když je přísný a tvrdý.- A na ty kantory se vzpomíná stále a nejraději.
.jpg)
Tohle nemůže být pravda. Taková učitelka by dneska, kdy rodiče každé zvýšení hlasu považují za šikanu jejich miláčka a běží do školy, vydržela ve službě tak týden
Jarka7 - moc hezky napsané, ano všechno je v lidech a nejhorší srážka je s blbcem.
Křeček: děvče, já na debilní poznámky v synově sešitku odepisovala, snažila jsem se to zlehčovat a mezi řádky bývalo, že soudružka není až tak normální, ale výsledkem bývaly zase jen litanie z její strany, kdy brala vážně mou nadsázku a prostě nebyla šance. Takže s některýma se prostě nedomluvíš 
Když je dnes tak významný den (hlavně pro nás, kteří roky 1968,9 a těžkou normalizaci) prožili na školách jako bezbranní studenti, ráda bych poděkovala těm svým kantorům, kteří bez ohledu na vlastní ohrožení své existence, zachovali rovnou páteř a zůstali osobnostmi.V té době jsem byla studentkou gymnázia a poté VŠ a musím říct, že se v každém ročníku i semestru našla kantorské osobnost, "kvůli které "stálo za to do školy chodit". Bohužel, mnozí z nich či většina, se již dívá na dnešní mé datlování z kantorského nebe, ale i tak jim patří chvála a úcta.I v těch hnusných dobách to byli lidé, za kterými mohl študák přijít se svými problémy a poradili, a co hlavní, vše si nechali jen pro sebe.- Věřím a budu stále věřit, že vše je jen a jen v lidech.
kominice:
Jedna moje známá měla takového profesora na ymplu, jednou jí napsal do studijního listu: Vaše dcera se kamarádí více s chlapci než dívkami, otec odvětil, že je mu to známo
.JPG)
No kominice, proč jsi jí na ty debilní poznámky v notýsku neodepsala něco trefného? Talentu máš na rozdávání
.jpg)
LenkaT: mám pocit, žes psala o mým synovi takovéhle zážitky z jeho 3 třídy, kdy prostě simuloval bolesti břicha, jen aby do tý blbý školy nemusel a to neměl v podstatě s učením žádný problém - ale nosil do školy autíčka, o přestávce běhal po třídě, jedl o malé přestávce a ne o velké, no ještě dneska se mi otvírá kudla v kapse, když na pančelku vzpomenu, prostě ho nemohla ani vidět, nakonec jsem nevydržela a šla za ředitelem, kde jsem se dozvěděla, že rodiče spolužáků-kluků už tam všichni byli a já jsem poslední, kantorce nakonec doporučili změnit místo - tak šla dělat k manželovi do právní poradny 
doufám, že klienti byli tiší a neběhali a nejedli mimo stanovené hodiny, jinak by jim určo napsala poznámku
synek přešel na jinou školu a bylo to v pohodě až do devítky 
Ty uole!!!!!! Co to bylo za pipku????
No ode mě by si taky vyslechla pěkných pár slůvek navíc a že né moc slušných
Jinak my máme dobrou zkušenost s učitelkami......jen teď, co nejstarší půjde do pátý třídy, se jí mění třídní, páč její třídní se této třídy zřekla...důvod??? Nejhorší třída na celé škole!!! Takže jsem velice překvapená, kdo to bude......ale vím jistě, že to je učitelka, na kterou se pějě né sice chvála, ale rodiče ju mají rádi.Tak doufejme, že ju to nesloží, protože tato třída je opravdu "exot" třída
Já si ještě počkám, než i dítko půjde do školy. Ale s láskou vzpomínám na mojí třídní pro první stupeň, která se naopak snažila z dětí dostat to nej. Dnes bych se řadila di škatule nadané dítě, ale tenkrát jsem měla smůlu. A tahle učitelka mým rodičům říkala od začátku, že mě mají raději přeřadit ne jinou školu, než zakrním.. Když to našim došlo, už bylo pozdě, takže jsem v 7 třídě přestupovala jinam a už jsem všechno nedohnala.. Obzvlášt chemikářka na druhé škole si na mě smlsla a já měla první čtyřku, podruhé se mi ji podařilo opravit na naléhání rodičů, že mi nemůže zkazit vysvědčení důležité pro přijímačky.. No užila jsem si dost a dodnes na spoustu věcí nerada vzpomínám. Doufám, že dnes je školství daleko lepší, protože se zdá, že syn bude po mě, tedy ve verbálních schopnostech nadprůměrný, ale v manuálních bohužel podprůměrný. Tak se mám na co těšit..
