„A co když se mi bude chtít na záchod?“
.jpg)
„A co když se mi bude chtít na záchod?“ nerozhodně kňučela máma. „Tak si dojdeš. Tam budou na každém rohu.“ „Jo. A budou špinavý. Jako tady,“ snažila se vzdorovat a vyhnout se tak naplánovanému výletu. Bylo to tehdy poprvé, kdy jsem se rozhodla vyvenčit mámu, která se za celý život nedostala dál než dvacet kilometrů za hranice východního Německa.Oznámila jsem jí, že po prázdninách odlétáme na dva dny do Paříže.
Máma se vrátila nadšená. Nejenom, že se jí Paříž líbila, ale záchodky tam opravdu byly na každém rohu, byly čisté a byly zadarmo. Od té doby se nebojí opustit domov a nadšeně křižuje Evropu jako starý korzár. Zjistili jsme, že opravdu málokde mají horší sociální zařízení než u nás. Naopak. Leckde jsou to zařízení tak sofistikovaná, že je nedokážeme správně použít.
První setkání s fotobuňkou mi důkladně omylo záda. Druhé mne okradlo o patnáct minut času, kdy jsem marně hledala splachovadlo nebo senzor, ohmatávala jsem zdi kolem sebe a teprve, když jsem se v zoufalství rozhodla odejít a nechat své pozůstatky osudu, aktivovalo ho otevření dveří od kabinky.
Další záchodek byl ještě chytřejší. Po zavření dveří od kabinky se celá místnost osprchovala a vyfénovala. Byla bych z toho jistě nadšená ještě víc, kdybych bývala nechala svého předchůdce ty dveře nejprve zavřít, než jsem tam v záchvatu akutní potřeby vklouzla. Vypadala jsem vážně podezřele, když jsem suchá vešla tam, zatímco ven vyšlo něco jako vodník, který čvachtal při každém kroku.
Na jiných záchodcích byly skleněné dveře. Lidé tam chodili s rozpaky a jen ti s nejurgentnějším problémem našli odvahu je vyzkoušet. V tu chvíli jim bylo už všechno jedno... A tak tam seděli a koukali na sebe a tvářili se divně. Všichni. Pak už nebylo úniku a musela jsem také. Ze zvyku jsem dveře zamknula – a čiré sklo se změnilo v mléčnou hmotu. V klidu jsem vykonala svoji potřebu a v duchu se smála těm, které zamknout vůbec nenapadlo. Bodejť by ano, vždyť všichni viděli, že je tam obsazeno.
Říká se, že kultura národa se pozná podle sociálních zařízení. Horší záchodky než u nás jsem občas potkala snad už jen při svých cestách Jižní Amerikou. Tam mne dokonce jednou oficiálně za poplatek poslali do křoví. Na druhou stranu, nebyl v něm smrad a bylo čisté. A pak samozřejmě ve východních a jihovýchodních státech našeho kontinentu. Proč se vlastně to Bulharsko nad Entropou tak pohoršovalo? Vždyť ten jejich turecký záchod byl úplně čistý!
A co vy? Jaké máte zkušenosti s návštěvou sociálních zařízení?
30.7.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 42 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - „A co když se mi bude chtít na záchod?“
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
A máte taky problémy s tou jednou společnou rolí hajzlpapíru v umývárně? Já si vždycky zapomenu natrhat předem a s přesvědčením, že vedle záchodu budu mít roličku vejdu dovnitř a vykonám potřebu. A pak se divím, že se nemám čím utřít
sharon: ten je pro máčky, atlet uteče, popř. přepere a zakousne
.gif)
dadka: s NDR máš pravdu....
Kawa: Tak mně to jedno není. Když se to dá vydržet, tak to rozchodím, nebo jdu někam do lesa.
Ještě za totáče jsme často jezdili do NDR. Tam mě vždycky uchvátily záchody, bylo tam čisto, voňavo, po každém použití vešla paní, WC utřela, vydesinfikovala. V místnosti před WC sedačka, toaletky, mýdlo, no paráda. Jen jsme přejeli hranice k nám, děs běs. To jsem raději šla do lesa.
Dnes, když jezdíme po světě opravdu mohu říci, že u nás je to nejhorší.
Však už se tady psalo o tom, co musíme dělat při návštěvě našeho WC! Nesednout si, nepoložit do toho sajrajtu na zemi tašku, držet dveře, umět využít do posledního milimetru ten kousek toaletního papíru a nedej bože, když nám zazvoní mobil!
Kawa: tak to mě teda fuk není...to jdu radši do přírody....
kareta: a chyběl klacek na odhánění vlků.....
nejhorší wc jsem měla já!!!!
na atletickém soustředěníbyla 150m v lese vykopaná jáma, sbité klády cca 3m dlouhé, aby mohlo konat potřebu víc atletů, přikryté černou igelitovou plachtou a na stromě před TÍM otáčecí prkýnko holky- kluci- volno, aby bylo vidět, jestli tam není zrovna příslušník jiného pohlaví
.JPG)
A mně je docela fuk jestli sou hajzle čisté nebo špinavé (když teda není vyloženě zaneřáděné prkno)... Naopak ty výdobytky, které žijou vlastním životem (splachují samy, suší se samy) ty mi vyvozujou žaludeční potíže a strachem pak mám problem se vyto...zlaté staré latriny u lesa...holt jak říkám trpím hajzlofobií - strachem z cizích novodobých záchodů...
sharon: no ja byla takhle ted o vikendu po deseti letech.. a dalsich deste let me nikdo na podobnou akaci nedostane.. teda.. kamosce, co me do toho uvrtala jsem nato, ze pojedem pristi rok znova ekla, at mi teda objedna hotel ( zadny spani pod stanem) a kopi holinky.. areal priserny.. poradatele na to kaslalai a jak prselo v sobotu, jsem se brodili po kolena v bahne... fakt nevermore...
Stanik: to nebyl a ani nebudu.....já už tak do krematoria a ne na fesťák
Ota: zajimavy, mam zkusenost, ze pansky WC jsou vzdycky cistsi , nez ty damsky... je to sice strelba do vlastnich rad.. ale zensky jsou fakt prasata...
sharon: asi jsi nebyla na fesťáku, kde je 25 tisíc lidí.. a i když se pořadatel snaží a co dvě a půl hodiny vyváží.. nestačí to...
.jpg)
didier: už je tam nové .... teda myslím to v té nové budově ...
nejhorší wc na světe bylo na konečné athéhnského metra Pireaus ....
Tam měli dokonce nadlepčení v tom, že u dámské části bylo v několika jazycích napsáno zvoňte, ale dáma pak byla rečckorómskou hajzbábou slavnostně uvedena v pánskou část, kde kabinky měly cca 65 cm vysoké dveře jako bonus bylo za 100 drachem ještě cca 100 much na kubík prostoru..... peklo na zemi
Stanik: já mám s Toi TOi dobré zkušenosti.......u nás když se postavil Globus a zaskladňoval se, tak jsem tam krátký čas pracovala, WC tam nefungovalo, ale bylo plné parkoviště TOi záchodků a přesto, že byli na slunci, vůbec tam nebyl smrad a byli čisté, udržované.....firma se starala !
