Učitelé. Na některé vzpomínáme s láskou, na jiné... radši vůbec.
Blíží se začátek školního roku a já si vzpomněla na synkovu třetí třídu. To byl nájezd na nervy jako vyšitý. Synek prošel první i druhou třídou a do té třetí vstupoval se stejnou nechutí jako do těch předešlých. Co naplat. Studijní typ on nikdy nebyl.
První školní den byl ve znamení seznamování. Bývalá třídní učitelka odešla do zasloužené penze a její třídu přebrala mladá kolegyně po mateřské dovolené. Drobná osůbka s přísným obličejem dávala tušit, že tady končí legrace. Po prvním dnu syn na dotaz, jak se mu paní učitelka líbí, odpověděl: „Nelíbí. Sebrala mi svačinu.“ Zarazilo mě, proč mu třídní bere sváču. „Že tys jedl při hodině?“ „Ne,ne! O velký přestávce,“ odporoval synek. Rozhodla jsem se, že na třídních schůzkách se zeptám, jak to bylo.
Druhý den jsem si v notýsku přečetla literární dílko paní učitelky o tom, jak mám každý den napsat do notýsku, že jsme četli, jak dlouho + podpis. A tak jsem zapisovala časy a podepisovala jako divá. Když jsem však pod svým podpisem našla červeně: „Piš lépe“, padla mi brada. Začínala jsem docházet k tomu, že učitelka je mírně přidrzlá. Školní sešity se barvily do ruda, žákovská knížka mohla být z fleku vydána coby román. Přišel den třídních schůzek.
Sešli jsme se v hojném počtu a atmosféra ve třídě by se dala krájet. Rodiče se ptali na důvody poznámek svých dítek, na učební metody, na konkrétní případy učitelčiných rozhodnutí. Když došla učitelka ke mně, spustila: „S vámi jsem chtěla mluvit mimo jiné o svačinách.“ „To já také. Syn tvrdí, že jste mu už několikrát sebrala svačinu.“ „No samozřejmě. Vy nevidíte, že váš syn má nadváhu? A vy ho cpete houskami! Včera jsem mu vyhodila dokonce celý tlustě obložený chléb. Děti mají mít ke svačině ovoce nebo zeleninu!“
Náš rozhovor se přenesl o několik decibelů výš a přilákal do třídy další učitelky. Paní třídní jsem doporučila nehrabat na synkovy svačiny, jinak přejdu od slov k činům a fakticky bude zle. Jaksi jí mozek nebral, že nechodí na obědy a jako dojíždějící se domů místo na dvanáctou dostane až na půl třetí. A tak měl jednu housku na svačinu a jednu po vyučování.
Další perličkou bylo zůstávání po škole. Když poprvé synek nepřijel včas domů, začala jsem plašit. Na vlakáči ho nikdo neviděl, starší děti o něm nevěděly a ve škole nikdo nebral telefon. Sedala jsem do auta a vyrážela směr město. Tam mi uklízečka oznámila, že už tam nikdo není. Tak na nádraží. Tam taky nic. Tak zpět domů. Synek právě přicházel od vlaku. Proč byl po škole? Protože neměl v notýsku zapsáno, že četl. Ano, zapomněla jsem. Druhý den jsem vysvětlila učitelce, že tohle bylo naposledy. Pokud bude kluk po škole, tak já o tom budu informovaná. Mé vysvětlení si pamatovala přesně týden. Pak byl opět synek po škole. Tentokrát za to, že přišel pozdě do školy. Co na tom, že vlak měl skoro hodinu zpoždění a přišly tak i děti do ostatních tříd.
Běžná byla pravidelná kontrola aktovek a batohů a zabavení „nepomůcek“. Při jednom zabavování skončila v šuplíku i synkova průkazka na vlak. Jel domů načerno a druhý den si musel koupit další jízdenku. Důvod zabavení? Obrázky autíček, které měl v pouzdře u průkazky, nepatří do školy.
Na dalších třídních schůzkách mi došlo, že nejsme zdaleka jediní, kdo dostává sáhodlouhé poznámky, tresty a výtky.Jeden prudší tatínek dokonce nespisovně sdělil, že s takovou krá.ou se dál bavit nebude, a šel věc řešit s ředitelem. Nikdy bych nevěřila, jak může být školní rok dlouhý. Když konečně nastaly prázdniny, měla jsem ještě několik dní tendenci podepisovat se do notýsku.
Další školní rok byl ve znamení nové třídní. To byla paráda. Rozumná, tolerantní a milá učitelka. Na třetí třídu ale nikdy nezapomeneme.
21.8.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 42 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Učitelé. Na některé vzpomínáme s láskou, na jiné... radši vůbec.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Nejde vždy vše vyřešit. Syn měl na základní škole učitelku angličtiny, příšernou babu. Stěžoval si na ni, ale netušila jsem, že je situace tak vážná. Pak začalo skoro každodenní zvracení, každou chvíli byl nemocný... Než mi došlo, že to je psychosomatické a že to souvisí s onou angličtinářkou, byla půlka školního roku pryč. Na třídních schůzkách jsem zjistila, že problém má celá třída. Hádali jsme se s tou učitelkou, stěžovali si ni, žádali přidělení jiné učitelky. Bohužel jediné, čeho jsme se u ředitele domohli, bylo konstatování, že o problému ví, ale paní učitelku propustit nemůže, protože její manžel dělá na ministerstvu školství. Nebyla možnost dát syna do jiné školy a tak to musel přetrpět tři roky, než šla ta kráva do důchodu... Zkazila mu chuť k učení a vůbec pohled na školu jako takovou...
a co s takovou učitelkou, která si na třídní schůzce, kdy syn navštěvoval osmileté gymnázium, stěžovala, na neustálé vyrušování v hodině. Na odpověď "tak mu přidejte práci od se nudí" odpověděla: tak od toho já tady ted nejsem !?!
.jpeg)
Ale abych se vrátila ktématu, kromě té 1. třídy jsme měli na učitelky/e štěstí. Jedna dokonce zastávala názor, že co se děje ve škole je její věc a pokud to jsou běžné přestupky, vyřeší je na místě, což jsem přijala s vděčností, protože nás nebombardovala přihlouplými poznámkami typu: "Při hodině dělá auto, když ho napomenu, přidá plyn!"
HelenaPa - nic ve zlém,ale ty jsi buď učitelka nebo nemáš školní děti a pokud ano, tak aby jsi nebyla rodič:"Na mého miláčka mi nesahejte"
Ale spíš jsi už mladší generace,která si nenechá nic líbit
kominice - naprosto tě chápu. Já jsem z generace, kdy pro nás byl učitel Pán Bůh. Kdybych doma řekla, že jsem dostala ve škole pohlavek,určitě bych dostala i doma minimálně jeden, protože mi bylo řečeno, že pro nic za nic to určitě nebylo.
Takže jsem u syna nezareagovala ani na konci 1. třídy, když nám na třídní schůzce paní učitelka oznámila, že všem dětem snížila schválně o stupeň známku,protože odchází do důchodu, tak aby ji její kolegyně nepomluvili,že je nic nenaučila. Do dnes mě to strašně mrzí a sama sebe nedokážu pochopit,ale nereagovali ani ostatní rodiče, je fak, že to bylo v roce 1990,čili těsně po revoluci. Ono nám dost dlouho trvalo, než jsme se vymanili z toho totalitního chování - držet hubu a krok. A kajícně se přiznávám, že já s tím mám problémy do dnes
.jpg)
Holky, dneska už na to koukám s odstupem několika let. To víte že jsme tenkrát byli za ředitelem, za zástupkyní. Výsledek byl ten že paní učitelka má své metody, že má výborné výsledky a v nejlepším případě, že jí pan ředitel domluví. Chvíli byl klid a pak se jelo ve starých kolejích.
Rozhodně nejsem ušláplá puťka co by si neuměla dupnout, tenkrát jsem byla ve škole věčně. A nejen já. Střídavě snad 80% rodičů.
Naštěstí má jinak synek štěstí na bezva učitelky. Na tu školu jsem chodila i já. Znám tam hodně vyučujících- a proto jsem se bránila tomu syna přeřadit na jinou školu.
taky jednu takovou kravku měl syn v 1. a 2. třídě ZŠ. Je to už hodně dlouho, protože byl dyslektik a měl mírnou formu hyperaktivity, sice se tomu tak dřív neříkalo, ale z pedagogickopsychologické poradny dali doporučení na tzv. vyrovnávací třídu, kde bylo méně dětí a učitelka prý má víc možností se dětem individuálněji věnovat. Cha chá... Tahleta soudružka si hnedle udělala selekci, oblíbila si pár holčiček a kluků, putiček, kteří se i báli hlesnout víc nahlas a kluky typu našeho mladého, věčně deptala a před třídou se jim i smála, když něco popletli. Kluka to trápilo. Stěžovali jsme si na ni, nejen já, ale ještě maminky dalších, myslím 4 kluků, ale soudruh ředitel stál při ní, bábě už v podůchodovém věku a ona měla pořád navrch. Nešlo kluka přeřadit jinam, tenkrát se muselo do školy podle místa bydliště, výjimky se nepovolovaly. Ty poznámky a litanie v deníčku by šly vydat jako perličky, bohužel vždycky když byl deníček skoro popsaný, tak ho zabavila a odmítla nám ho vydat. Tak jsme přetrpěli všichni 2 roky, kdy kluk chodil do školy s odporem a doma se odmítal učit cokoli, co učitelka zadala. No zvládli jsme to a od třetí třídy už to bylo celkem v pohodě, jen ty začátky doháněl trochu dýl.
.gif)
HelenaPa:
Jo a ještě jednu věc - učitel nesmí bez povolení vlézt žákovi do věcí. Pokud mám podezření, že např. má žák v tašce drogy (např. "se všeobecně ví", že je na škole distribuuje, jen ještě nebyl chycen při činu), tak nesmím sama udělat prohlídku jeho věcí. Musím přivolat policii, která toto za asistence rodičů provede. Takže prohlížení tašek a vybírání věcí nepatřících do školy je opět porušení předpisů.
.jpg)
Kominice mám pochopení, podobný exemplár ucitelky jsme meli poslední 3 roky. Z nedostatku respektu od detí se taky vypisovala do notýsku - to byly nekolika stránkové romány, nepomáhaly domluvy s ní, stíznosti na reditelství skoly (ta se jí vzdycky zastala), dcera není andel, ale z kazdé pitomosti udelala ucitelka horor, ale kdyz opravdu byl pruser, tak ho zametla pod stul. To byl 3-letý ocistec a ne skolní docházka, na kazdé prázdniny jsem se tesila snad víc nez dcera. Byla to 4-6.trída. Letos dostali novou trídní, má je dovést az do devítky, zatím na první info schuzce vypadala jako rozumná zenská, starsí dcera jí mela vloni a i ona byla shopna s ní vyjít, tak tise doufám ,ze se situace zlepsí. Nakonec snad zadná ucitelka nemuze být horsí nez Anja.
Souhlasím, že jste to měli řešit dřív. Kdyby mladej přišel domů, že mu učitelka sebrala svačinu, hned bych volala do školy, co to jako znamená. A pokud bych nepořídila u učitelky, obrátila bych se rychle i na ředitele. Pokud bych neuspěla ani tam, tak bych si stěžovala u zřizovatele, coš u ZŠ je obec.
Učitelka nemá nárok vzít žákovi cokoliv. Maximálně zabavit věc potenciálně nebezpečnou - zbraň, zápalky, drogy, alkohol - tyto věci bývají vyjmenovány ve školním řádu. A pak na vyžádání rodičů jim bezodkladně vydat. Zabavení do konce roku nebo nadosmrti je nepřípustné.
Stejně tak je protiprávní nechávání dětí po škole bez předchozí informace rodičů - tj. jeden den něco provede, učitelka může napsat rodičům, že druhý den od - do bude po škole. Pokud rodiče nevyjádří nesouhlas, může být dítě po škole.
Poznámkami se sice občas ŽK plní (je samozřejmě důležité, jestli jsou "k věci" nebo kraviny), ale to je nutnost. Učitel má povinnost rodiče informovat o chování jejich dítěte. Navíc pokud je chování natolik nevhodné, že to vypadá na kázeňský postih (důtka, snížená známka z chování), je nutné mít k tomu v ŽK podklady. Pokud udělím někomu důtku tř. uč. , má rodič právo požadovat podklady - kde jsem ho o nevhodném chování informovala, aby mohl zjednat nápravu. Takže pokud bych si to s žáčkem vyřídila "ručně stručně" (taky nepřípustné, ale někteří rodiče to požadují místo poznámek), tak pak bude mít žáček "zcela čistý štít", byť třeba šikanoval spolužáka.
I mezi učiteli, jako ve všech profesích se najde ........ také se divím, proč se situace neřešila hned - až skoro na konci roku, když i jiní rodiče měli problémy..
argument jednoho tatínka, že je kr.... je možná výstižný, ale situaci vůbec nevyřešil, nyní je tato debata - co a jak řešit, je zbytečná - učitelé byli vyměněni,
nevím, co to je za školu - když po "Náš rozhovor se přenesl o několik decibelů výš a přilákal do třídy další učitelky.", nebyla snaha pedagog. sboru řešit, možná to ostatní p.učitelky viděly jinak ..
.gif)
Ja bych to s reditelem resila uz na zacatku. Divim se, ze jste tak dlouho cekali a nechali si ..... na hlavu.
