Vánoce jako rodinná slavnost aneb Velká večerní nebo tepláky?
Ač se někdy snažíme tomu nepodléhat a být tak zvaně „nad věcí“, kouzlo Štědrého večera většinu z nás stejně dostane. Je v něm cosi magického, nepojmenovatelného. Něco, na co se buď zcela otevřeně, či alespoň v skrytu duše těšíme. V těchto chvílích vnímáme a prožíváme vše mnohem intenzivněji než jindy. Lásku k rodině, pocit sounáležitosti, ale také bolest při vzpomínce na ty, kteří s námi ke štědrovečerní večeři již usednout nemohou.
Každá rodina má svůj vlastní rituál, podle kterého se tento výjimečný večer odehrává. Žádný jednotný model neexistuje, důležité je, aby se všichni zúčastnění cítili dobře a příjemně. A k tomu potřebuje každý něco jiného.
Někdo si štědrovečerní atmosféru nedokáže představit bez dokonale prostřeného stolu, ke kterému rodina usedá oblečena do slavnostního šatu, jiný dává přednost poněkud ležérnější formě a cítí se uvolněněji v běžném, domácím oblečení.
Když jsem byla malá, patřili jsme v tomto ohledu nejspíše k nějaké střední cestě. Stůl se prostřel slavnostněji, než tomu bývalo obvykle, a i my děti jsme dostaly limonádu ve skleničce na víno, což pro nás byla nevýslovná čest. K večeři jsme se převlékali z domácího oblečení do „něčeho slušnějšího“. Mužská část rodiny si vzala tmavé kalhoty a košili, ženská sukni a halenku, případně šaty.
V rodině mé kamarádky prožívali Štědrý večer velice intenzivně, řekla bych doslova vyšperkovaně. Maminka se oblékala do dlouhých večerních šatů a tatínek do obleku, dcera do slavnostnějších šatů a malý bratr měl na bílé košili kolem krku uvázanou sametovou stužku. Na stole se skvěl „hodobožový“ porcelán a broušené sklo, používané jen v tento jediný den v roce.
Znala jsem i rodinu, kde slavnostní vánoční atmosféra spočívala pouze v tom, že byl na jídelníčku kapr a salát, ovšem servírovaný na odřeném igelitovém ubruse. Proč ne? U slavnostní tabule by se patrně necítili dobře a tato forma štědrovečerní večeře pro ně byla příjemná a přirozená.
Jak je to u vás doma? Dáváte si záležet na slavnostním průběhu se vším všudy, nebo je vám příjemnější uvolněnější a ležérnější atmosféra?
16.12.2013 Rubrika: | Komentářů 40 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vánoce jako rodinná slavnost aneb Velká večerní nebo tepláky?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
dadka: To se na to schválně převlíkali do pyžama? 
U nás je taky zlatý střed, oblečeni jsme sice svátečněji, ale nedovedu si představit, že bych běhala po bytě v lodičkách a manžel v polobotkách. Extra servis nevlastním, nádobí máme běžné, jen dám vánoční ubrus a nějakou dekoraci. Ráda bych to všechno prožívala víc svátečně, ale bohužel manžel mi hned na začátku našeho soužití dal najevo, že vánoce moc nemusí, a i když se kvůli nám snaží, je na něm vidět, že to nějak neprožívá a nejvíc se těší, až bude po všem. Mrzí mě to, ale už ho asi nepředělám. Tak hlavně, jak píše Linda, klid a pohodu.
.gif)
Zlatá střední cesta.
dadka: Myslím že ti co určují trendy se možná doma chovají a oblékají úplně normálně.
Ostatně, chtěla bych vidět, spíš slyšet v panelákovém bytě s plovoučkou jak tam ženská chodí v lodičkách na podpatku. A taky mi není jasné kde dnes ty moderní rodiny mají schovanou veškerou slavnostní "výbavu", když obávák má minimum nábytku, nejsou už sekretáře či obývací stěny plné prosklených prostorů s vystaveným servisem.
Zlatá střední cesta. Porcelán máme bílý, sklo hladké, takže nějaké vánoční doplňky, adventní věnec, svícen. Už jsme všichni dospělí, tak spíš je to takový klidný večer. Po večeři jdeme na chvíli na zahradu "popřát psům" a protože vidíme ze zahrady okna nemocnice, tak vždycky zavzpomínám na ty, co slouží i na ty, co tam leží. Dáme si pár drobností užíváme si klidný večer. Oblečení jsme sice podomácku, ale slavnostněji - a ano, můj muž má ke kalhotám a košili trepky.
U nás to byla taky taková střední cesta - oblečení trošku lepší, muži kalhoty a košile, ženy sukně a halenka, na stole vánoční ubrus, vánoční ubrousky, ale nádobí normální, máme pěkné, žádné otlučené kousky. K večeři jsme si vždycky zapálili svíčky, pustili koledy, prostě svátek, ale v mezích normy.
Moje kamarádka, když se vdala, tak musela svého manžela učit, jak se trošku normálně chovat u slavnostního stolu, protožeu nich v rodině na Štědrý den dostali na talíř kapra a salát a v pyžamu se uvelebili u televize a jedli. každý talíř v ruce.
Oblečení jsme normálně, manžel nějaké kalhoty a košili, já nějakou hezkou halenku nebo tričko a společenské kalhoty. Žádné lodičky, jak doporučovali v nějakém pořadu v TV.
Na prostírání si ale dávám hodně záležet. Mám starožitné vyšívané čistě bílé obrusy i ubrousky, kazetu se stříbrnými zdobenými příbory a příslušenstvím , starou polévkovou bílou mísu, bílou soupravu talířů s vínově červeným zdobením. Všechny skleničky, držák na ubrousky, solnička a misky na ovoce jsou broušené. Jinak mám už všechno broušené sklo zabalené ve sklepě, v bytě mám jen to, co opravdu používáme. Doplňky na stole jsou taky vínově červené...svíčky, květina, střední pás. Nad jídelním stolem na lustru mám připevněnou větev z jedličky, ozdobenou bílými háčkovanými andělíčky a zvonečky.Máme svoje zvyky, jako že nikdo nesmí vstávat od stolu kromě hostitelky, krájíme jablka, loupeme ořechy, jíme oplatky s medem. Potom zazvoní zvoneček a jdeme z jídelny do obýváku rozbalovat dárky.
Je to moc pěkné a už se těším.
.jpg)
Zatim se snazim nejak vsoukat do vanocni nalady, do toho pocitu povznesenosti nad veci a slavnosti....zatim se nedari 
. jak rada bych prozila neco z clanku, nemyslim zrovna oblek a plesove saty, ale porste neco slavnostnejsiho. BOhuzel to je jenom muj sen! A letos to opet vyupada spis na seslosti nekolika cirkusu nez na rodinnou vanocni pohodu 
.
Kdyby bylo po mym tak slavnostne prostreny stul, mam po babicce nadherny servis zlate malovany tak bych ho vytahla (byt nemuze do mycky 
). Prevliknout se do neceho trosku jinyho nez dziny a tricko v klidu se najist, v klidu rozbalit darky, popovidat si, mozna zahrat nejakou hru nebo najit nejaky pekny film a hlavne KLID.
popsanou střední cestou,jídelní souprava normální,hrníčky s talířkem na kafe sváteční a skleničky na pivo,víno a šampusky broušené starožitné ale i když už okolo 110 let staré,tak stále jako nové,jsou po prabábě paní mlynářce z Hronětic
mimo to jsem měl k těm skleničkám na pivo v soupravě krásný broušený dvoulitrový džbánek (ten jsme nepoužívali) ale jednou když bylo přes 30°C tak v něm paní donesla pivo,džbánek byl na balkoně na sluníčku,tak ho položila na zem na chladné dlaždičky a zazněla rána a džbánek se rozlítnul na tisíc kousků,tím jak se rychle ochladil a to mi za něj jeden známej kterej sbírá sklo nabízel 8 000 a se skleničkama 20 000 a já mu to neprodal
Vzhledem k možnostem našeho bytu i našeho věku se snažím o maximální pohodlí při zachování maximální čistoty a úpravnosti.
Přesně, jak Meryl popisuje tu střední cestu. Myslím, že je to nejčastější model, alespoň lidi, co znám, to mají podobně.
.gif)
Přitopíme :-D, takže kluci a manžel tříčtvrťáky-rifle a košile (kostkované s krátkým rukávem), já chca-nechca asi sukni a tričko, nebo šatovku..
Velkou večerní nemáme ani jeden, ani bych se v ní necítila dobře.
Po večeři a nadílce jdeme do tepláků, přece se nebudu válet u Popelky v šatech :-D
