„A co když se mi bude chtít na záchod?“
.jpg)
„A co když se mi bude chtít na záchod?“ nerozhodně kňučela máma. „Tak si dojdeš. Tam budou na každém rohu.“ „Jo. A budou špinavý. Jako tady,“ snažila se vzdorovat a vyhnout se tak naplánovanému výletu. Bylo to tehdy poprvé, kdy jsem se rozhodla vyvenčit mámu, která se za celý život nedostala dál než dvacet kilometrů za hranice východního Německa.Oznámila jsem jí, že po prázdninách odlétáme na dva dny do Paříže.
Máma se vrátila nadšená. Nejenom, že se jí Paříž líbila, ale záchodky tam opravdu byly na každém rohu, byly čisté a byly zadarmo. Od té doby se nebojí opustit domov a nadšeně křižuje Evropu jako starý korzár. Zjistili jsme, že opravdu málokde mají horší sociální zařízení než u nás. Naopak. Leckde jsou to zařízení tak sofistikovaná, že je nedokážeme správně použít.
První setkání s fotobuňkou mi důkladně omylo záda. Druhé mne okradlo o patnáct minut času, kdy jsem marně hledala splachovadlo nebo senzor, ohmatávala jsem zdi kolem sebe a teprve, když jsem se v zoufalství rozhodla odejít a nechat své pozůstatky osudu, aktivovalo ho otevření dveří od kabinky.
Další záchodek byl ještě chytřejší. Po zavření dveří od kabinky se celá místnost osprchovala a vyfénovala. Byla bych z toho jistě nadšená ještě víc, kdybych bývala nechala svého předchůdce ty dveře nejprve zavřít, než jsem tam v záchvatu akutní potřeby vklouzla. Vypadala jsem vážně podezřele, když jsem suchá vešla tam, zatímco ven vyšlo něco jako vodník, který čvachtal při každém kroku.
Na jiných záchodcích byly skleněné dveře. Lidé tam chodili s rozpaky a jen ti s nejurgentnějším problémem našli odvahu je vyzkoušet. V tu chvíli jim bylo už všechno jedno... A tak tam seděli a koukali na sebe a tvářili se divně. Všichni. Pak už nebylo úniku a musela jsem také. Ze zvyku jsem dveře zamknula – a čiré sklo se změnilo v mléčnou hmotu. V klidu jsem vykonala svoji potřebu a v duchu se smála těm, které zamknout vůbec nenapadlo. Bodejť by ano, vždyť všichni viděli, že je tam obsazeno.
Říká se, že kultura národa se pozná podle sociálních zařízení. Horší záchodky než u nás jsem občas potkala snad už jen při svých cestách Jižní Amerikou. Tam mne dokonce jednou oficiálně za poplatek poslali do křoví. Na druhou stranu, nebyl v něm smrad a bylo čisté. A pak samozřejmě ve východních a jihovýchodních státech našeho kontinentu. Proč se vlastně to Bulharsko nad Entropou tak pohoršovalo? Vždyť ten jejich turecký záchod byl úplně čistý!
A co vy? Jaké máte zkušenosti s návštěvou sociálních zařízení?
30.7.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 42 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - „A co když se mi bude chtít na záchod?“
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
copak ve městech a zvlášť v těch větších tam se vždycky WC najde, horší pro mě bylo, že mě to chytlo v autobuse na dálnici po cestě z Paříže....to byl masakr
po celkovikendovem festaku, kdy jsem jednou bohuzel musela vyzkouset Toi toiku... jsem se vzdala piva... a vzdycky si radeji vycekala forntu, zaplatila petikacku za zachod, v mistni hospudce, ktery byl ovsem cisty jako sklo a tekla tam tepla voda, bylo mydlo a papirove rucniky... no ehm.. jsem jedina kdo z nasi bandy, co jsme tam byli, nemel strevni problemy po navratu... tak asi tak
Nikam daleko nejezdím
, jelikož mám nemocné bříško ( ulcerozní kolitidu) a pokud mě to ,,chytí" musím i 20x za den. A to je mi nejlépe doma.I dovolenou už plánuji tak, abychom měli chatku s vlastním WC. Ale protože na nákupy se občas musí 
, tak v blízkém městě mám záchody opravdu zmapované, např. v Penny bývá WC často zamčené, ale v Tescu je to radost, WC je čisté, dokonce to tam voní 
.
Já zase v Římě nemohla najít cestu ven ze záchodků,tam to šlo snadno,vhodila jsem svých 50 centů a všechno se přede mnou otvíralo samo,uvnitř přepychová čistota.Ale když jsem chtěla ven,tak jsem se dostala jen do předsíně obložené mramorem a zrcadly a nic.A zrovna nikdo nešel.Tak jsem ohmatávala stěny,hledala nějakou kliku,knoflík,nebo cokoliv,co by mě pustilo ven.Asi po pěti minutách se jedno zrcadlo odsunulo,vyběhnul odtamtud malý,proplešlý a vzteklý Ital,něco na mě ječel a zmáčkl tlačítko na sloupku,kolem kterého jsem pořád nevšímavě chodila.Dveře se otevřely,povídám Italovi : danke , a důstojně jsem odplula v naději,že si bude myslet něco o blbé němce.Tak jsem zachránila čest národa
Audrey: nevím, jak daleko od Louvru jste měli povolené vycházky, ale prakticky všude na těch hlavních třídách byly takové ty kovové oválné budky, na kterých nahoře svítil zelený nápis WC.
A všechny byly zadarmo. Teď jsem si ještě schválně otevřela fotky, a na náměstí před Louvrem (place du Palais-Royal) je rozcestník, ne kterém je i šipka s panáčkem, kam jít
Když člověk musí,tak hlavně ,že to je nějaký záchod...S tureckým záchodem jsem se setkala poprvé v r.1978 v Bulharsku a byl to pro mě takový šok,že jsem se tam nemohla ani...na velkou 2x za 14 dní...hrůza.Neumím u toho dřepět.Později jsem takové viděla ve Francii u pumpy,u těchto dveří nebyla žádná fronta,ale po zjištění,o co jde,jsem raději vystála frontu.Myslím,že se kultura WC u nás o hodně zlepšila,ale bohužel,na některých úřadech to pokulhává a nemají tam ani papír...
větší hnus a smrad než wc hlavní autobusové nádraží Florenc nikde nenajdete
joo, Majucho, já potkala horší toalety než u nás leckde. Naposledy ve Francii. Když jsme jeli do Provence, nechtěla jsem čurat "u Italů", že si počkám "na civilizaci". A šla jsem hned po přejezdu it-fr hranic. Strašný. Díra v zemi a nic víc. A rozhodně to nebylo exra čisté a rozhodně to nebylo ojedinělé 
Já mám z Paříže jiné zkušenosti s WC než vy. V sobotu večer nás vysadili kousek od Louvru a do 21 hod. jsme měli čekat na objednanou plavbu lodí. No jo, jenže my jsme museli na záchod a v sobotu večer bylo najednou těžké nějaké WC najít. Záchody v metru byly otevřené jen do 19,30 h. tak jsme utíkali do Mekáče, ten byl zavřený kvůli rekonstrukci, v restauracích kupodivu WC neměli, jiné byly zavřené, tak jsme pořád hledali a hledali a já už jsem myslela, že to nevydržím a vyčůrám se někde za rohem na chodník. Pak jsme náhodou procházeli kolem divadla, kde měla představení nějaká slavná herečka, tak jsme se tam nějak vmotali a spěchali na WC. Bylo to ovšem tak, tak ;o) uff
Z Egypta mám zkušenost, když jsme jeli na výlet do Káhiry. Zastavili nám na benzínce a když jsme šli na WC museli jsme zaplatit 1 egyp.libru, tolik tam stál i 1 litr benzínu, ano 1 libru - dobrý že?
Ve státech jsme narazili na zrcadlové záchody, pozor, ale byly zrcadlové jen zvenku a když jsem vešla dovnitř, viděla jsem všechno venku-najednou to bylo jako sklo. Šílené!! Ale když člověk musí, tak musí ....
V Itálii na různých nádražích mívali v devadesátých letech jenom záchody turecké, možná se situace už změnila, nevím. Ale po několika epizodách kdy jsem v této zemi cosi špatného snědla a skončila na několik hodin na nádraží běhajíce na záchod a zpět, musím říct, že ty turecké záchodky jsou výborný vynález. 
Když jsem jela do Anglie, tak jsem taky zažila ty samočistící záchody. Byla jsem z toho dost na budku. Pořád jsem hledala splachovadlo a ono nic. Tak jsem vylezla ven a že se zeptám tety. Naštěstí mě rychle chňapla, zavřela dveře - čištění začalo akorát probíhat. Jináč jsem taky vypadala jak prolítnutá bazénem A v Paříži to bylo docela v pohodě. Je fakt, že záchodů tam mají víc než u nás. Kde bych nešla na záchod - i kdybych se měla počůrat - tak v brněnském průchodě na vlakové nádraží. Tam je to o život. Když musím, navštívím Mekáče.
Tak můj 
by jistě řekl, že moje zkušenosti jsou časté, neboť při delších cestách prý nemineme pumpu bez zastavení na WC. 
Ale zas až tak často nechodím, to ne. 
O záchodech na fotobuňku a o prosklených jsem slyšela, ale ještě se s nimi nesetkala. Takže zatím největších zážitkem se záchody byl ten turecký - později se ukázalo, že to byl jediný v celé budově, že na ostatních byly klasické mísy, ale holt akutnost byla přednější a fronta za mnou nedovolila otálení.
Každopádně jsem minulý týden narazila na článek od Mladé fronty mapující záchodky při cestě do Itálie, tak jsem porovnávala zkušenosti.
