Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mno, jestli jste jako můj manžel a pomoc v domácnosti jí nabízíte slovně pokaždé když už je uklizeno, tak to je. Radši nic neříkejte, vezměte vysavač, hadr nebo žehličku a udělejte to. A pozor na uklízení nádobí a prádla, to nechte raději na ženě. Mě to vždycky manžel tak zpřehází, že to pak týden hledám. Ale souhasím, že jsou to hormony, mě taky hráblo a trvalo to dva měsíce, malej naspal za den a noc max. 8 hodin, já měla halucinace, že vedle mě leží v krvi, nebo že prostě hednou vstanu a uškrtím ho. Nakonec jsem ještě ztratila mlíko a bylo úplně vymalováno.. Po dvou měsících jsme se uklidnili. Takže vydrž prťka vydrž

Taky mě napadlo, že když jste Karle na miminko tak dlouho čekali, tak teď se ozývají známí a příbuzní, aby Vám zdůraznili, že teď musíte být opravdu šťastni, když se miminko narodilo. A ono se těžko přiznává, že jsme šťastni ale...
- vyspat se aspoň 4 hodiny v kuse
- být pořád ve střehu
- nekonečný koloběh kojení a přebalování
a tohle má být štěstí?? Takže pokud slyší tvoje žena z více stran jak je a má být šťastná a ona by nejraději 48 hodin v kuse spala, tak je to sice normální, ale domácí pohodě to nepřidá. Vem si kočárek s miminem na procházku, pokud nebude mrznout, Ať může manželka na chvíli vypnout.

Šťastná Baronka: nemáš náhodou doma moje vlastní dítě jen tak o 20 let mladší???

treperenda: já nespím doteď od narození dceruška dobře spí, občas se válí v pelechu až do 10h dopoledne jak paša ale já v noci stále mám tendence se při padnutí peříčka probrat jak při ráně z děla a hned kontroluju, jestli je vše OK a při tom malá nevinná sladká Baronka chrááápe na zádech, ruce za hlavou, občas si prdne a vypadá jak z hyeronimboschského obrazu válející se přežraní pánové pod stolem s hostinou

Taky jsem blbla, když se první syn narodil. Záchvaty pláče už v porodnici. Nemohla jsem spát a pořád poslouchala, jestli malý dýchá. Když víc plakal, myslela jsem že je nemocný, když hodně spal, zdálo se mi to taky divné. Pak jsem byla tak utahaná, že bych mohla spát i ve stoje, něco se zlomilo a najednou to šlo. Jak říkala kamarádka, když chodila s břichem tak si přála ať už je mimčo na světě a po 14 dnech s miminem zjistila, že nejlíp jí bylo s břichem. Aspoň se vyspala. Mateřská je totiž jedna nepřetržitá 24 hodinová směna a možná tohle vědomí na tvoji ženu dolehlo plnou silou. Pomáhej jí bez řečí. A to co je na životě s dětmi nejhezčí je to, že jak rostou, tak je každý rok trochu jiný. Zkrátka co je bavilo letos s tím už příští rok neuspěju. Možná kdyby byl internet, když jsme měli děti malé, tak by tam taky manžel chodil s tím, že jsem prostě nemožná matka. Překonáte tohle období a bude líp, věř mi.

Jo, a Karle, vydrž, ono se to zlepší - mně v šestinedělí taky totálně hrabalo. Jak říká můj muž - on byl v klidu, dítě naprosto spokojené a pohodové, dokonce babička jezdila pomáhat s úklidem, jen já jsem se mezi nimi plácala s pocitem, že je všechno špatně a nic není tak, jak by mělo.... Hormony jsou mrňaví hajzlíci

catcat: Ona ji "na něj nevysazuje", ona ji "nad ním přidržuje".... to je rozdíl I novorozence můžeš držet v náruči a nad něčím držet, ne? Jojo, taky jsem o téhle metodě uvažovala - přešlo mne to po dvou dnech.....

Jedna technická: jak je možné měsíční dítě vysadit na nočník, vždyť ještě nesedí!!!!Vždyť tak akorát drží hlavičku

rozveď se. bude hůř.

Divím se, co se dnes děje, ještě jsem o bezplenkové metodě neslyšela.Myslím si, že je to opačný extrém k ponechávání dětí v úžasných
plenkových neprosakujících kalhotkách celé hodiny.Bohužel v šestinedělí má žena hodně změněné vnímání a je někdy jen vlásek od zbláznění.Sama jsem
od prvního dítěte chtěla utéct, protože nespalo,ani ve dne ,ani v noci ,já byla na vše sama,žádná pomoc manžela ani babiček.V každé elektrické zásuvce na mě koukal dětský obličej...no děs.Ale taky jsem to vydržela a přežila.Rozhodně jsem se neobtěžovala zbytečným uklízením, na to jsem už neměla sílu.Myslím si, že by manžel měl hodně moc pomáhat, aby zmizel ten pocit, že je žena na vše sama.A umožnit hodně spát, mezitím dítko hlídat v jiné místnosti nebo venku.Je to těžké, člověk má neustálé obavy, jestli se mimču něco neděje.Ani u druhého dítěte to není o moc lepší na začátku....

no pokud jste na dítě čekali dlouho, asi má teď snahu vše dělat dokonale, navíc pod vlivem hormonů
Asi je třeba počkat, až se z toho zhroutí, pak bude přístupná se zklidnit
Teď vážně, asi s tím neuděláš nic moc, zejména ze začátku, než se zklidní hormony. Snažit se jí pomáhat dál, pobavit se s ní, proč chce vše dělat sama, že jsi tu i ty, dítě je i tvoje...

Kotě: a třetí bude už naprostá pohodička ... jen z toho druhého bude prostřední a to je maso

Ota: souhlasím. Nebyla jsem tak extrémní, ale taky jsem měla u prvního dítěte veliké ambice v různých věcech, byla jsem mnohem úzkostlivější a náročnější. Druhé dítě mám mnohem víc na háku a je to pro všechny zúčastněné strany mnohem větší pohoda.

Chtěla bych jen dodat, že šestinedělí nemusí vždy skončit úderem toho šestého týdne....ale může trvat i déle...chce to čas a trpělivost, vaše žena se vám vrátí, ale vždy už to bude a je především máma vy budete a jste především táta a to je to podstatné . Možná pokud by jste projevil snahu a zkusil s vaši Adélkou vy sám, kdy chce čurat (třeba o víkendech), vaše žena si k vám zase najde cestu

holky mají pravdu a tvoje žena je bohužel obětí hormonální bouře a podle tvého popisu i zákeřné mediální masáže "dokonalá ale pokroková máma".

Musím říci, že při prvním dítěti moje žena také zkoušela různé úchylné metody sloužící k produkci intelektuálského superdítěte co už ve 5 měsících kaká a čůrá jen když se mu chce a nočník je v dohledu.... to ovšem u druhého a třetího zcela přešlo

Smiř se s tím všechno co uděláš/neuděláš bude jistou dobu špatně...