Jak máme říct adoptovanému dítěti pravdu?
Stojím před velice závažným rozhodnutím a nevím, jak se správně zachovat, abych své malé holčičce nějak neublížila. Ani psycholog mi nedokázal jednoznačně poradit, rozhodla jsem se proto, že zkusím svůj příběh napsat na tyto stránky, možná mi postřehy zdejších čtenářek pomohou.
Je mi 37 let, mám čtyřletou dcerku. Respektive máme, žijeme s manželem ve velice spokojeném vztahu, který nám před třemi a půl lety obohatila naše vytoužená holčička. Vlastní děti jsme mít nemohli, roky jsem se léčila, bohužel bezvýsledně. Po dlouhém uvažování jsme se rozhodli pro adopci a po nekonečných peripetiích a čekání bylo naše úsilí korunováno tím nejkrásnějším dárkem. Když jsem poprvé držela v náručí tehdy tříměsíční Janičku, cítila jsem se neskonale šťastná a věřím, že mé pocity byly téměř totožné s těmi, které prožívá každá žena po porodu.
Naši holčičku oba dva s manželem doslova zbožňujeme. Je úžasná. Zpočátku jsme sice řešili udivené pohledy okolí i velice nejapné narážky, ale většinou si všichni brzy zvykli. Janička je totiž Romka. Bylo nám hned zpočátku jasné, že jednou přijde chvíle, kdy jí budeme muset říct o jejím původu pravdu. Až dosud jsem to moc neřešila, užívala jsem si své mateřské štěstí. Jenže čas je nemilosrdný a Janičce budou za chvíli čtyři roky. 
V září nastupuje do školky a je mi jasné, že do té doby by měla znát pravdu. Jinak se o to postarají ostatní. I malé děti si všimnou, že má naše dcerka tmavší pleť než my.
A my teď s manželem stojíme před velice těžkým rozhodnutím. Víme, že musíme Janičce vše povědět, víme, že k tomu musí dojít velice citlivě a ohleduplně. A jsme v koncích. Připadá nám totiž, že ať to řekneme jakkoli, vždycky to bude pro Janičku rána. Napadlo nás zaonačit to do nějaké pohádky, ale tady si zase nejsme jistí, že by to malá správně pochopila.
Chodím si sem na magazín číst už roky. Je jeden z mála, kde dokážou čtenářky ostatním opravdu poradit a nad daným problémem se zamyslet. Bez výsměchu a zbytečného moralizování. Proto jsem se rozhodla požádat vás o radu i já. Jistě chápete, že vzhledem k tomu, že je moje dceruška Romka, mám obavy psát o tom kamkoli jinam. Ošklivých reakcí a odsuzujících poznámek jsme si užili opravdu hodně.
Ráda bych vás, čtenářky, poprosila – nenapadá vás nějaká vhodná forma, která by byla únosná pro čtyřleté dítě? Jak máme naší Janičce říct, že vlastně „není naše“? Všem vám předem moc děkuji.
25.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 43 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak máme říct adoptovanému dítěti pravdu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Bellana: Tereza Boučková?
něco mi to říká,ale co....?
PEGG: Asi tak.
.JPG){kind=avatar}
Víte, že budete muset řešit ještě jeden problém - rasismus. Tereza Boučková není ten správný příklad, ta k tomu přistupovala příliš romanticky, pak není div, že byla zklamaná. Mám dojem, že ani její vlastní děti nejsou zrovna nenápadné. I když ty stránky rodina.cz nemám ráda, protože koncentrace Matek je tam příliš vysoká, je tam jedna žena, kterou velmi obdivuji, má nick Maceška a jako pěstounka vychovala mimo jiné i několik romských dětí. Myslím, že stojí za to přečíst si o jejích zkušenostech a o tom, jak řešila problémy ona.
Jedna kolegyně to taky adoptovanému synovi vyprávěla docela brzo, jako pohádku. Bylo mu sice trochu líto, že nebyl v bříšku u maminky jako sestřička, ale asi to vzal docela dobře. Později je to o něco těžší, a když se to někdo dozví v patnácti, je to dramatické, dítě třeba utíká z domova, nebo chce hned najít biologické rodiče. Jsem pro to, říct to co nejdřív.
Myslím,že jste od malinka měli holce vyprávět,jak to bylo....Neznamená,že když je "ještě malá",že to nevstřebá....Z mého pohledu je krásné se starat o romské dítě,ale do budoucna to nemusí vyjít,stačí si přečíst Boučkovou...a já též bohužel mám na mysli jeden špatně skončivší příběh....Tím vám nechci brát naději....
.jpeg)
Jestli jste si malou přivezli z kojeňáku, udělejte si tam výlet, jak radí modroočka a řekněte, ta k tady ses narodila a protože ses nám moc líbila, tak jsme si tě vybrali a vzali domů. Vím, že to není lehké,ale teď to ještě nebude brát tragicky,je na to moc malá,aby všechno domyslela. Určitě se časem začne ptát, určitě ji dávejte pravdivé odpovědi, měla by znát pravdu co nejdříve. Víte máme smutný příběh v rodině, moje teta si vzala dvě děti,ale neřekli jim to,až se o to postarali cizí lidé,ale to už byly děti dospělé a jedno z nich tu informaci neuneslo a uteklo z domova. Do dnes s rodiči moc nemluví a do té doby dobrý vztah se tím nenávratně zbortil. 
Rozhodně to neodkládejte, myslím, že už dávno jste o tom měli mluvit,jako o něčem normálním. Myslím,že tak malé dítě stejně ještě nemůže všechno najednou pochopit, ale rozhodně bych se vyvarovala formulace "nejsi naše"
Je vaše,jen se narodila jiným lidem,ale rodiče jste VY!
Přeji hodně 
.jpg)
Vyspat se s nekým a "vlítnout" do toho umí kazdý blbec, to nedelá z cloveka rodice. Rodicem se stávás postupne po stovkách probdelých nocních hodin, pri kazdém kriku, problému i radostech a to hned tak nekdo nedokáze, Ty a Tvuj manzel jste to dokázali!!!!.....to si v duchu zopakuj pokazdé kdyz se na vás nejaký pablb blbe podívá a bude mít chytré poznámky 
A Vás problém bych resila jako dalusa, po internetu taky urcite najdes spoustu lidí ve vasí situaci, na rodina.cz píse jedna paní svuj zivot - osvojují si deti z DD a mají i romskou dívku, jestli se dobre pamatuji píse pod jménem Maceska, zkus najít její clánky, mozná je tam nekde i kontakt na ní. A osobne pokud by mi psycholog nedokázal poradit tak bych sla k jinému, protoze tohle je jedna ze situací pro kterou by mel mít odpoved.
no nemáte na to moc času.... holčička se jeste neptala, jak přicházejí deti na svet? škoda, přes to by se to taky dalo.
dalusa:
souhlasím - jsou určitě lepší stránky na toto téma.
a pokud nechceš probírat svuj příběh moc v Česku, zkus třeba babetko.sk
Přece existuje spousta krásných pohádek, kdy rodiče touží po dítěti a marně. Určitě jí nějaké před spaním nebo jindy čtete, zkuste polehoučku navodit situaci, jak je strašné, když dítě nepřichází a na druhé straně když je dítě bez rodičů, které by si novou maminku s tátou tolik přálo. Kouzelná víla zasáhne, seznámí je a je to! Jestli je Janička chytrá holka, je lepší poučit ji včas, než to udělá nějaký buran ve škoce. To už by se napravovalo hůř.
no, v tomto věk se děti ptají, jak přichází na svět, tak bych to rozvedla a vysvětlila při té příležitosti, že je vybraná. Necvrlikala bych, že je nejkrásnější, nej a nej a nej, je to další způsob jak mít děti- při umělém oplodnění taky nejsou oba rodiče často biologičtí...já to takto vysvětlila svým dětem- i když jsou naše vlastní, aby věděli o všech možnostech co existují.
.gif)
jinak na netu najdeš určitě diskuzní stránky rodičů, co mají adopčátka, tam určitě najdeš rady a zkušenosti ostatních maminek
já bych to řekla asi nějakým příběhem, třeba, že jste si s tatínkem moc přáli holčičku a byli jste moc smutní, že ji nemáte a pak jste jednou jeli kolem krásného domu, šli jste dovnitř a tam bylo spoustu miminek. A najednou jste uviděli Janičku, která byla se všech nejkrásnější. A když tě Janička viděla, tak volala máma máma a tak jste se všichni našli. Hlavně aby věděla, že jsi ta nejšťastnější maminka na světě
takhle nějak bych to řekla já, ale rozhodně bych se radši poradila s psychologem, pokud ten tvůj nedokázal poradit zkus ještě jiného, nebo bych zkusila najít jiný pár, co vychoval adoptované dítě a poradila bych se
Milá čtenářko,
napadla mě tata myšlenka. Co si udělat výlet do města, kde je baby box, podívat se na miminka a potom ji říci, že i ona tak se dostala k Vám? To by určitě maličká pochopila.
A co se týká barvy pleti... konkrétně chci psát o Romech. Jsou to lidi jako všichni ostatní. Jen udržují podivné tradice, které je svazují, blokují. Děti nemají ten správný základ, který dávají jiné maminky svým dětem. Díky tomu jdou jejich děti do školy nepřipravené. Učitelky nemají tolik času, aby se jim věnovaly. Rodiče nic takového nepoznali, a proto ani netuší, co všechno je třeba dělat.
Kéž bys Ty byla tou, která dokáže, jak důležitá je práce maminek s dětmi.
A neboj se, všechno dobře dopadne.
