Jsem vrahem kytiček
Možná mi někdo z vás dokáže poradit. Můj problém není nijak zásadní ani životně důležitý, přesto mi to vrtá hlavou. Jde totiž o můj vztah nikoli s mužem, ale s pokojovými květinami.
Když jsem se před dvěma lety stěhovala do svého vysněného pidibytečku, byla jsem šťastná jako blecha. Ohromně mě bavilo zařizování, vymýšlení, tvoření. Podařilo se mi vytvořit prostředí, ve kterém se cítím báječně. Všechno mi ladí přesně podle mých představ, a i když to není vyložený luxus, mám to doma pěkné a útulné.
Jen jedna věc mi k úplné dokonalosti bytu chybí. Květiny. Moc se mi líbí krásně naaranžované pokojové květiny, mám jasnou představu, kde by která kytička měla být. Bohužel, nedaří se. Každá pokojovka, kterou si přinesu, mi za pár týdnů zajde. Nevím, čím to je. Starám se o ně podle návodu, zalévám, hnojím, rosím... Výsledek je vždy stejný. Po nějaké době začne kytka odspodu usychat, odpadávají listy a celkově působí nezdravým dojmem.
Jediné, co si mi podařilo udržet, jsou dva kaktusy, kterým se u mě vyloženě líbí, a jeden mi dokonce vykvetl. Jakmile si však koupím ibišek, diefenbachii, nebo i obyčejnou voděnku, je konec. Ty kytičky u mě prostě nechtějí být.
Netušíte, čím to může být? Byt je orientovaný na jih, dostatečně světlý. Nechápu to. Přitom když si nějakou polomrtvou chuděru odnese moje máma, kytka se během dvou, tří týdnů vzpamatuje a vyloženě se jí daří. Jakmile si ji přenesu zpátky, začne zase chřadnout.
Mrzí mě to, protože opravdu netuším, v čem by mohl být zakopán pes. Někdo mi říkal, že na kytky působí i fluidum, které z člověka vyzařuje. To mě tedy moc nepotěšilo. Jestli to tak skutečně je a mé osobní fluidum vraždí květiny, tak to pro mne moc příjemné není.
Najde se mezi vámi nějaká náruživá kytičkářka, která by mi uměla poradit? Předem moc děkuji.
18.6.2008 Rubrika: Náš domov | Komentářů 43 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem vrahem kytiček
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Holky moc se s nima patláte. Já mám doma botanickou zahradu, hnojivo vidí tak 1x do roka a zalévám je pokud si vzpomenu a to je obvykle az kdyz se mi zdá, ze je nejak podezrele moc listu po zemi. Nedávno jsem byla mesíc pryc a poprosila jsem kámosku o vybírání schránky. Kdyz se me ta dobrá duse zeptala, jestli nechci zalívat kytky, nechápala jsem proc by nemely prezít bez vody. A samozrejme kdyz jsem prijela, tak polovina kytek byla polomrtvá, protoze kámoska poctive zalévala kazdý týden a na takovou péci ty moje holky nejsou zvyklé 
. Naopak cokoliv vyseju ven na záhony zhyne, vloni se mi dokonce podarilo zahubit jahody, které normálne rostou jako plevel. A rybíz po 3 letech dorostl do nevídaných 40 cm a DOKONCE má pár kulicek a z trech jabloní jsem vloni mela 4 jablka.
.JPG)
Ivuska - problém je ten, že když přemokřím kaktusa, tak má taky listy povadlé 
Fakt jsem to vzdala - ani už si je nekupuju.
Doporučila bych poptat se v květinářství po nenáročných květinách - např. Zamioculcas je hodně nenáročný.
Já taky zalévám až když poznám na listech, že jsou povadlé, ale kytky mi jdou doma i v práci. Voskovka, která nemá vůbec žádnou zem, v malém květináči kvete jako blázen. Z čeho žije nevím. Asi z vody - budu si muset vzít příklad.
Mě jde všechno ostatní, jen kaktusy nee.
Ono je to asi tím, že mám strach, aby kaktus neměl žížeň a tak ho, chudáka, utopím.
Jestli to není přílišnou péčí? S kytkama jsem začala od tý doby, kdy jsem nastoupila do práce. Máme pěknou slunnou kancelář, kde mi kytky parádně jdou. Nějak přehnaně se o ně nestarám, zalévám jednou týdně, v létě i dvakrát, občas přihnojím - když si vzpomenu.
Já jsem taky vrah kytek, takže doma přežívají jen ty nejodolnější druhy - tchýniny jazyky, zelenec a potos.
moje kamarádka prodává v květinářství a já tam za ní strašně ráda chodím, kochám se kytkama, čuchám k nim, no je tam krásně....teď tam má krásný orchideje, tak jsem se jí ptala, co bych s tím musela dělat, aby mi to rostlo a nezdechlo (čistě teoreticky, pro případ, že bych chtěla vyhodit pětikilo za kytku, která může být do týdne mrtvá )...docela jsem ji zmátla, povídá "no co bys s tím chtěla dělat...stačí zalejvat, hnojit..."....takže je mi jasný, že orchidej si nekoupím 
kat: "Dobrý den,chtěl bych kytku pro svou dívku."
"A k jaké příležitosti?"
"K svátku?"
"Nene,já myslím - když ji chcete líbat, koupíte jí růži, když ji chcete hladit, koupíte narcis..."
"No..., já vím přesně, co s ní chci dělat...koupím jí kaktus..."
Vítám tedy v klubu Mně rostou jen kaktusy a fialky, obojí ukázkově, zbytek bohužel časem svou péči přivedu do záhuby...
Teď jsem dostala jakousi trávu, která je ráda ve vodě, tak tu mám tři měsíce a zatím dobrý
tak to jsme dvě ,já ti neporadím,ale taky by se dalo napsat,že se nedovedu postarat o květiny
naštěstí je nemusím ,takže mě stačí umělá a k narozeninám všichni ví,že jsem stokrát radši za bonbonieru,to si aspon mlsnu
sweet: míša: tak to už jsme tři- taky se tu daří jen kaktusům (že bych byla tak pichlavá?) že se zrovna jim u nás líbí?
Chvíli tu vše jakžtakž vydrží růst ale do roka odejde každá..a to se o ně fakt starám- kde je chyba netuším...
Míšo, vypadá to, že máme stejný problém - u nás doma přežívá jen voskovka (odborný název neznám) a fialka, kterou jsem dostala od mamky krásně vypěstovano....ovšem když jsem se pokoušela ji namnožit, tak jsem neuspěla 
, čili současný počet kytek: 2ks
čím to je, čím to je???? 
jinak ale květiny miluju a přála bych si mít byt jako zelenou oázu...mimochodem, mé matce by vykvetlo i koště
...nepsala jsem to náhodou já?
