Vánoční pohádky a já
Když jsem byla malá, připadalo mi naprosto normální proležet Vánoce u televize, ačkoliv zdaleka nebyl tak pestrý výběr pořadů jako dnes. Vždycky to začalo už týden předem. Táta vstával nechutně brzy, aby byl mezi prvními ve frontě na Týdeník Televize (z nějakého záhadného důvodu jich soudruzi dodávali na každý PNS stánek závratných dvacet kusů). Potom jsme se sestrami porvaly o to, kdo se první pokochá výběrem pohádek, a následně jsme strávily velice plodné dopoledne kroužkováním těch, které prostě MUSÍME vidět. Přestože byly pouze dva programy, vždycky se něco překrývalo, takže odpoledne bylo vyplněno dohady o to, čemu dát přednost. Dost často se u této diskuse aktérky zákeřně tahaly za vlasy (nejstarší sestra) či kousaly protivníka do končetin (moje nutná obrana).
Pak nastal dlouho očekávaný okamžik. Otevřely jsme krabici s bílými salonkami a pustily televizi. Gauč po celé Vánoce okupoval táta a my tři sestry jsme měly k dispozici pouze dvě křesla. Opět tedy propukala bouřlivá výměna názorů, tentokrát ohledně umístění diváků. Zpravidla jsem to byla já (již vysílená předchozími boji), kdo skončil v poloze ležícího střelce na zemi. Leč nevadilo mi to, i tak jsem si to dokázala užít.
Milovala jsem Mrazíka, kterého dodnes umím nazpaměť, Pyšnou princeznu, kde jsem vášnivě záviděla Krasomile, Princeznu se zlatou hvězdou, tam jsem zase záviděla Ladě, a nejvíc ze všech jsem měla ráda nejkrásnější českou pohádku Tři oříšky pro Popelku. Ostatní pohádky tehdejší doby mi moc nepřirostly k srdci, to až později například:
- Strach má velké oči s neuvěřitelnou Ivou Janžurovou,
- geniální dílo S čerty nejsou žerty, které se dodneška cituje napříč diváckým spektrem,
- Jak se budí princezny s výborným Vladimírem Menšíkem,
- O princezně, která ráčkovala s naprosto příšernou Dádou Patrasovou, ale velice chytlavými písničkami,
- další perla české kinematografie Lotrando a Zubejda,
- pohádka Princové jsou na draka, která je také úžasná od začátku do konce…
Jo, to byly časy. Teď už nade mnou pohádkový démon nemá takovou moc a pečlivě si vybírám, co zhlédnu. Nevím proč, ale ty nové pohádky, které dávají v posledních letech na Štědrý večer, se mi moc nelíbí. Příběhy Zdeňka Trošky nemusím a ty ostatní mě ničím nezaujaly. Asi jsem bohužel dospěla do věku, kdy dám před pohádkami přednost lahvi bílého a partičce žolíků s rodinou.
A co vy a pohádky? Těšíte se? Máte také svoje favority?
21.12.2010 Rubrika: Tradice a lidové obyčeje | Komentářů 43 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- "Nesnáším Vánoce!" Životní postoj, móda, nebo póza?
- Vánoce přicházejí - na co se nejvíc těšíte?
- Vánoční cukroví. Váš nejoblíbenější recept.
Diskuse ke článku - Vánoční pohádky a já
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
My jsme měli dětství bez TV (bylo mi 14,když se pořídila první bedna na multiservis...).Stromeček jsme strojili dopoledne,u toho bylo ticho,povídali jsme si s tátou,kterého jsme jinak skoro nevídali-ráno chodil po páté do práce a domů chodil asi tak v 10 večer,to už jsme spali...a voněl františek a purpůra...Po obědě jsme si poslechli pohádku z rozhlasu podrátě,pak šli mladší sourozenci ven s tátou a já s mámou dělala večeři.Byla tak asi v pět-šest hodin,děsně jsme se těšili,co asi dostanem(i když jsme o mnoha dárcích věděli předem-neb jsme šmejdili a našli...).Táta schválně stále jedl a přidával si...Konečně zaznělo cinkání rolničky a my se vrhli ke stromku...No většinou bylo zklamání,neb tam nebylo to vytoužené,ale povětšinou "měkké" dárky....Ale pak nastal zlatý hřeb vánočních svátků:mohli jsme si hrát se starými kamennými stavebnicemi,jen v tyto dny,jinak byly uklizené na půdičce.Jen tak ale tyhle starožitnosti mohly přečkat tolik generací,že se s nimi tak jemně zacházelo...Dodnes máme o Vánocích doma spíš ticho,moc nečumíme na bednu a více si čteme knížky,co nám Ježuch nadělil....
Moj favorit je rozhodne film Tri orisky pro Popelku, to je proste klasika, ktora musi byt. hoci v dnesnej dobe DVD ju pozerame s mojimi dcerami nielen na vianoce 
.
ale aj ostatne ceske klasiky ako pysna princezna, byl jednou jeden kral, princezna so zlatou hvezdou su absolutne uzasne.
s tych sucasnych sa mi tiez velmi paci Andel pane, velmi dobra rozpravocka je to.
a zo slovenskych vedie Perinbabaaaaa
Pohádky celý Štědrý den, ale večer ne, to byla tv vypnutá. Miluju klasiku, to, co se natočilo po mé pubertě, už pro mě nemá to kouzlo. Vyjma tedy pohádky Anděl Páně, ta je dokonalá 
Ale miluju S čerty nejsou žerty, Šíleně smutnou princeznu, Princové jsou na draka. A ten Strach má velké oči, to je bomba! Janžurka s hrušínským, to je koncert, i když je to jen studiovka
jednoznačně Princezna ze mlejna/ale jen ten první díl/,O štěstí a kráse,Královna koloběžka,Anděl Páně,Princezna se zlatou hvězdou,Hrátky s čertem,Dalskabáty hříšná ves....je jich moc 
letos se chystám na 26.12.na pohádku Vodník a Karolínka..
Hrátky s čertem, Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert, Obušku z pytle ven, Dařbuján a Pandrhola - prostě ty nejstarší. Novější modernější už mě tolik nebavily, zvlášť když z toho byl muzikál, děje pramálo, a proto ho museli nastavovat písničkama. Kvůli tomu mě nikdy nebavila Šíleně smutná princezna, kde jsem taky nemohla strávit o hlavu menšího Neckáře
dodnes vzpomínám - ráno kakao a vánočka (vyjímečně jsme mohli v obýváku jíst) a už to jelo....já bych byla pro i ted, ale nejde to - nekdo musí zajištovat servis
a tím, že to pro deti není taková vzácnost - pohádka v tv, tak není ten správný klid
, ale jednou..... 
tak u nás pohádky k Vánocům také patří 
Týdeník Televize si dodnes z nostalgie kupuji právě jen s programem na vánoční svátky, je to něco jako moje malá tradice. Ovšem jako jedináček jsem byla ušetřena bojů o místo před televizí.
Ze současných pohádek se mi líbí třeba Anděl Páně. Ze starších Tři oříšky a Dařbuján a řada dalších - a to jsem si určitě na hodně hezkých pohádek jen momentálně nevzpomněla. Trošku mám ráda, ale jeho pohádky mi přijdou moc ukřičené, o Kameňáku nemluvě. 
My měli letos na svatbě na CD písničky z pohádek a jak jsem koukala, tak většinu z nich budou teď dávat.
Nesmrtelná teta a "Myší kožíšek" No a samozřejmě Dařbuján a Pandrhola 
pouštěly jsme si pohadky dopoledne ke zdobeni stromecku. dopoledne a vecer uz tolik ne. a dneska me to fakt nebere. pohadky hezky, to jo, nektery, ale je to kazdy rok totez a dokonce i tri orisky pro popelku naposeste ztrati kouzlo, natoz napodvacate.
U nás byla klasika na štědrý den dopoledne strojit stromeček a přitom pohádka nemohla chybět... dělávali jsme to s bráchou (je o dost starší, takže výběr pohádky byl jeho věc... tady by nestačilo ani kousání do končetin) a bylo to úžasné.
Pohádky miluju a třeba melodii z pohádky Jak se budí princezny mě dovedla k oltáři.
Tak nevím, asi jsem byli nějaká divná rodina, ale u nás na Vánoce pohádky nikdy nehrály, vlastně ani televize.
Nikdy jsme nebyli zvyklí pouštět televizi přes den, takže ani na Vánoce nebyla změna, po nadílce jsme si zalezli s dárky a rodiče si možná pustili film, to už šlo mimo mě.
Když jsme byli starší, tak jsme jezdilik babičce, tam byla televize v obytné kuchyni, kde ovšem byl na Štědrý den největší šrumec, natož ji ještě zapínat. A já jsme stejně každoročně strojila stromek ve vedlejším pokoji.
Takže ne, Vánoce a pohádky, tohle propojené nemám, znám to jen z doslechu. Teď si sice sem tam něco pustíme, ale asi už jsem prošvihla to období, kdy se vytvářel Pavlovův reflex, je to marné
Tak měla většina lidí krásné prožití svátků Vánočních. Pohádky byly hlavní kulisou k přejídání se cukrovím.
Jasně že jsem pohádky taky milovala. U TV vždy jeden z nás dětí držel službu a volal ostatní na ty nejkrásnější scénky, které jsme milovali.
Teď už je to všechno jinak - více než TV se věnujeme sportu.
Posledních cca 5 let jsem Mrazíka neviděla, nějak mě po těch 30? letech přestal bavit. Strach má velké oči mi nic neříká, ale jinak všechny pohádky co jsi napsala mám ráda. Ještě k nim přidám Třetí princ, Večernice, Nesmrtelná teta.
