Jak se zbavit dotěrné známé?
.jpg)
Potřebovala bych od vás nějakou radu, jak se zbavit doslova vlezlé známé. Už si s ní nevím rady, veškeré moje snahy, jak ji odkázat do patřičných mezí, zabraly vždycky jenom na chvíli. Asi jsem si to tak trochu zavinila i sama, byla jsem k ní zpočátku dost vstřícná.
Před půl rokem jsme s manželem kupili byt v paneláku na jednom sídlišti. Stěhovali jsme se sem, když jsem byla v sedmém měsíci těhotenství, než se malá narodila, akorát jsme stihli všechno zařídit a přichystat.
Nikoho jsem tady neznala, a jak jsem pak byla doma s malou, začalo mi být docela smutno, že tu nemám žádnou kamarádku. Pak jsem se seznámila s jednou maminkou v poradně u dětské doktorky. Byla tam se svou holčičkou, která je asi o tři měsíce starší, než ta moje a ještě s chlapečkem, teď čerstvě tříletým. Daly jsme se do řeči a docela jsme si sedly.
Začaly jsme chodit na společné procházky s kočárkem a bylo to fajn. Bydlí na stejném sídlišti, jako já, o pár domů dál. Jednou nás přepadl déšť zrovna když jsme šly kolem našeho domu a já je pozvala k nám. A to asi byla chyba. Její návštěvy se od té doby staly skoro pravidlem. V té době už jsme na sebe měly vyměněné i telefonní čísla a ona mi začala volat a oznamovat, že jdou k nám.
Nejdřív jsem to nepovažovala za nějaký zásadní problém, ale postupně mě to začalo čím dál víc udolávat. Ona je schopná mi sem přijít klidně už ráno po deváté hodině a vydrží tu dřepět až do dvanácti. A pořád mele a mele. Vykládá mi všemožné historky z jejího života i z života celého příbuzenstva. Mně to vůbec nezajímá, ty lidi neznám, nechci si tím zatěžovat mozek.
Navíc její chlapeček je docela dost živé dítě a pokaždé, když odejdou, je to tady jak po výbuchu, dokonce nám už zničil i nějaké věci, počmáral třeba zeď apod.
Už mockrát jsem jí řekla, že na návštěvy moc nejsem, že občas, proč ne, ale takhle skoro denně mi to narušuje můj vlastní režim s dcerkou. Ona to vždycky odkýve, týden se drží zpátky a pak začne pomaloučku polehoučku nanovo. V posledních dnech tady byla několikrát i večer, to přišla bez předchozího upozornění, že prý dostala od manžela vycházky a ví, že můj muž je v práci, tak si aspoň můžeme popovídat v klidu, bez dětí. Když přišla takhle večer podruhé, řekla jsem, že mám práci a nemám na ni čas a ona jen mávla rukou a řekla, že práce nemá nožičky a neuteče mi. A drze se mi vetřela do bytu.
Začínám z toho být zoufalá a nevím, co s tím. Bohužel, nemám povahu na to, co by asi bylo nejlepší, natvrdo jí říct, že ji u mě doma na návštěvě prostě nechci. Snažím se to různě naznačovat a tak, ale ona to evidentně nechápe.
Nesetkala se někdy některá z vás s podobně náruživou navštěvovačkou? Existuje nějaký způsob, jak se jí nějak šetrně a přitom jednou provždy zbavit?
28.4.2014 Rubrika: | Komentářů 44 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak se zbavit dotěrné známé?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
od lidských upírů je vždycky dobrý držet se co nejdál, a když to nejde po dobrým, holt to musí bejt po zlým...člověk si nevybere příbuzný, tak by se aspoň neměl "ze slušnosti" bavit s nepříjemnýma nepříbuznýma. mám několikrát vyzkoušeno, že některý lidi jsou neskutečný vyžírači energie, podáš prst a sežerou tě i s rodinou a někdy mi přijde, že tenhle druh lidí přitahuju, proto si už dávám sakra pozor, koho si pustím k tělu.
.jpg)
já Pavlínu chápu. Co se týče třeba těch nákupů jak píše dadka, tak to jsem v pohodě, někoupím co nechci,mobilní operátoři, pojištění, elektrika a všechnomožný prostě ne. Ale jinak jsem spíš jako Pavlína 
Třeba ve středu přijde kamarádky syn, který dělá někde u pojišťovny, ona mi psala jeslti mu může dát moje číslo, že by si se mnou domluvil schůzku a já ač na takový věci nejsem, jsem to neodmítla. Tak jsem zvědavá, jestli mu dokážu aspoň říct, že si ho vyposlechnu, ale tím končím... Nejradši bych to odmítla, ale nedokážu to. Jak si říkáme s kamarádkou v práci....hodná až blbá (obě dvě). Třeba v té práci...dostala jsem za "úkol" dohlédnout na dvě věci a psát o tom tabulky (výsledky).Vše máme dělat všechny, já vést tu tabulku. Jednu věc děláme (já tedy víc než kolegyně) všechny a jde to tak nějak postupně, takže co udělá jiná se mě neotevře, takže tam to jde. Ale druhou věc...než abych holky honila do toho to dělat, dělam to sama abych mohla napsat výsledky do tabulky a ač mě to děsně štve to dělat sama, stejně to dělám 
Já umím zahrát výstup "zlá (ale celkem slušná) domovnice "....Vždycky,když potřebuju,aby se někdo chytil za nos,tak ho seřvu protivným domovnickým hlasem...Dokonce se někdy někdo ptal manžela,jestli jsem taková "baba" furt,i doma.Na hrubý pytel-hrubá záplata.Jestliže někdo je stále slušný a vychází vstříc až moc,tak akorát je zneužit a využit !!!
Stejně jako některé diskutérky žasnu, co dokážou mít lidi za pseudoproblémy 
Proboha, kde je v tomhle nějaká potíž? Jde snad o něco? Nejde vůbec o nic, ta ženská je cizí člověk, jeden z davu, i kdyby se k smrti urazila, copak na tom záleží? Komu a proč? Ať se klidně třeba vztekne nebo zblázní nebo cokoliv, no a co? Když se neumí chovat, je to čistě její problém a může si za to sama.
Napíšu, jak jsem si s podobnou nevychovanou známou kdysi před lety poradila já. Byla podobně vtíravá, neustále mi lezla do soukromí a velmi nepříjemně mi narušovala můj osobní život. Chvíli jsem jí to trpěla, říkala jsem si, že chudinka je v háji z toho, že sama žádný osobní život nemá, a tak je ráda, že může žít aspoň ten můj. A že se třeba dá časem dohromady. Nedala, bylo to čímdál horší, skoro jsem čekala, kdy mi oznámí, že se k nám stěhuje 
A tak jsem jí to jednoho dne řekla. Že mám jejího chování plné zuby, že takhle jsem si naše přátelství nepředstavovala a že všechno má své meze. Chvíli to vypadalo, že pochopila. Jenomže pak opět přešla do té nesnesitelnosti. Tak jsem jí říkala, že nemám čas (i když to nebyla pravda), že nejsem doma a dlouho nebudu, odmítala jsem i její pozvání ven, cokoliv. Večer jsem jí nebrala telefon, na nepřijaté hovory jsem nereagovala a na dotěrné e-maily a esemesky neodpovídala nebo odpovídala tak, jak ona rozhodně nechtěla. Tohle by nikdo nevydržel věčně, takže ani ona. Po pár týdnech dala pokoj a už jsem o ní nikdy víc neslyšela. Zaplaťpámbů! 
A jestli se urazila? Jestli mě od té doby nenávidí? Jestli mě všude pomlouvá? Tak ať si to užije, je mi to úplně volné. Když mám starosti, tak důležité, nevychovaní lidé mi skutečně těžkou hlavu nedělají.
.gif)
ploduska: to je taky pravda , možná se přihrne s nějakým repelentem...
evropka: vera333: přesně tak jak píšete obě ...na hrubý pytel patří i hrubá záplata, nejsem trubka která by na sobě nechala dříví štípat....
sharon:
s blechama -začne pomáhat s hubením - ona podle mne vůbec nechápe , že dělá něco divného, nepříjemného.
osobně bych taky z toho byla nervozní a nedokázala ani na ni být zlá - snažila bych se to dostat do nějakých mantinelů buď humorem nebo tak, že zítra nechoď musím to a to ...
Deafina: zrovna jsem se chtěla zeptat, proč tedy Pavlína zase nechodí k ní?
Já bych zkusila navrhnout, abychom se navštěvovaly na střídačku. Tím, že bych se u ní objevila jen jedinkrát a dost, by musela pochopit, že o žádné navštěvování nestojím. A pokud by přesto ona zvonila u nás, odkázala bych ji na to, že já k ní nechodím.
Výkouvy mají být výmluvy. Píši to na mobilu, tak to také vypadá
Le Já si o s obě také myslím že jsem velmi slušná, přesto bych nedokázala se n ě komu cizímu zbytečně podřizovat. Spokojená s tím nejste, tak musítejednat. Když jasně řeknete své požadavky a budete na nich trvat , jste slušnější, než když budete mluvit a psát o tom, že vás někdo obtěžuje nebo využívá. Můj názor na různé výkouvy je ten, že je to pokrytectví. Možná jsem to napsala tvrději než jsem měla v úmyslu, ale každá se někdy setkáme s něčím co není příjemné ,ale musíme to řešit
.jpg)
nemám slov..stačila by jedna věta a byla bych s každým nevychovancem hotová raz dva!!!
.jpg)
Ono se tezko radi - za predpokladu ze dokazeme poslat lidi do haje se muze stat:
1) ze je posleme pryc a oni tam zustanou (velice prijemne, ale bohuzel plati tak na 1 z milionu)
2) posleme je do haje a ony nas odbydou stylem "ale me to nevadi" nebo " vzdyt je to tak prijemne takhle se schazet a popovidat / spolecne neco delat apod" a kaslou z vysoka na nase pocity
3) lze poslat do haje, dotycny se urazi a da nejakou dobu pokoj a opet prileze az se vody zklidni - viz Pavlinina znama
4) lze poslat do haje, dotycny se urazi a za chvili prileze zpatky s tim ze ON ma pravo / narok na stykat se synem (viz ma tchyne), nebo ze deti maji pravo na spolecny cas se stryckem / sestrenicema (viz ma svagrova)
Ve vsech techto pripadech nezbyva nez skripat zuby, protoze clovek vyhodi dotycneho dverma a on vleze zpatky oknem
A jeste horsi situace nastanou pokud nejsme vyhazovaci typy, ale tzv. slusne damy. Viz moje mama, tý jsem vzdycky predpovidala, ze ta na svoji slusnost jednou umre vycerpanim, protoze nedokazala nikomu nikdy rict NE a DOST!
Já to zas chápu. Nenávidím konflikty a neumím být asertivní, jsem až příliš slušná. Na mě se takhle na mateřské nalepila jedna mladá žena, která byla baptistka a chtěla asi získat novou ovečku. Já se nechtěla dotknout jejího náboženského cítění a ona měla asi pocit, že bych byla i náchylná k tomu přejít na víru, ale udělala chybu, když jednou přišli i s jejím manželem - také věřícím - večer k nám domů. Diskutovat s mým ex byla totiž lahůdka - on si to vyloženě užíval. Seděli jsme snad do tří do rána, až je zahnal naprosto do kouta a oni už neměli čím argumentovat. Paní si uvědomila, že mě nezláká, tak mě přestala navštěvovat a když jsem ji venku potkala, téměř ani neodpověděla na pozdrav.
Pavlíně nedokážu poradit, protože na slušnost ta její známá nereaguje a pavlína není ten typ, aby něco řešila razantně.
dadka: přesně ani já to nechápu....řeknu věci na rovinu ať se to líbí nebo ne......
