Rodinné rituály. Jaké jsou ty vaše?
Každá rodina má své vlastní rituály, drobnosti, které vytvářejí tu správnou rodinnou pospolitost. Naše rodina také. Jeden z nich je takový... no, až infantilní, ale velice milý. Mávání na rozloučenou.
Začala s tím kdysi dávno moje sestra. Každé ráno o půl sedmé máma odcházela na autobus a před odchodem budila sestru do školy. Ta hned z postele běžela k postrannímu oknu, kterým viděla na ulici, a mámě mávala. Stal se z toho zvyk. Máma se otočila, zamávala zpět, ušla pár kroků, opět se zastavila, otočila a zamávala, a tak pořád dál, dokud nezmizela sestře ze zorného pole. Později to vypilovaly a mávalo se z přesně daných stanovišť: u naší brány, u sousedovic auta, na rohu pod pouliční lampou a pak ještě naposledy mezerou mezi dvěma smrky. To už máma siluetu sestry za oknem spíš jen tušila, než viděla.
Někdy to přinášelo humorné situace. V zimě byla ještě tma, ulice liduprázdná, máma se u brány otočila a zamávala - a zjistila, že na rohu ulice se objevil nějaký muž. Ten nemohl tušit nic o sestře schované za záclonou bočního okna. A máma mávala. Jednou, podruhé, potřetí... Když se pak s pánem sešli na stejné autobusouvé zastávce, díval se na ni velmi, velmi podezřívavě.
Postupem času začali mávat i ostatní členové rodiny. A běda, když se zapomnělo. To si pak ten, který odcházel na autobus a marně hledal za oknem mávače, hlasitě stěžoval na sklerózu všech členů rodiny. Z mávání se stal skutečný rituál.
Nedávno se situace změnila. Sestra se provdala a odešla z naší rodinné bytovky. Rituál postupně upadal, zapomínalo se na něj. Až teď se mávači vrátili. Každé úterý večer utíkám na vlak, abych se od těch mých pokladů odreagovala při orientálním tancování. Když se na setmělé ulici otočím, vidím tři nosíky přitisknuté na sklo a šest pacek, které zuřivě mávají mámě na rozloučenou. A tak se obracím a mávám. U naší brány, u sousedovic auta, u pouliční lampy na rohu a mezerou mezi dvěma smrky. Jsem ráda, že si od nich můžu na chvilku odpočinout, vypnout, myslet jen na sebe a na tancování, ale stejně jsem šťastná, že se k nim můžu vracet.
Protože víte co? Nejhůř na tom budeme, až nám nebude mít kdo zamávat.
Jaké byly nebo jsou vaše rodinné rituály?
24.3.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 44 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rodinné rituály. Jaké jsou ty vaše?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Nevím, jestli se to dá nazvat rituálem,ale když nemám stažený rolety na oknech v pokoji,kde spíme(nemáme záclony,neb to nepotřebujeme,naproti nám nikdo cca 800 m nebydlí),nemohla bych usnout,protože mám pocit,že by na mě koukali mimozemšťani.Nejdřív se mi doma smáli,ale už si zvykli....
my se taky "jen" pusinkujeme, na odchodnou, na přivítanou, při přání dobré chuti, před spaním...samý pusinky
swiss: moje segra měla jednu dobu,ještě v pubertě kámošku...ta nezdravila nikdy a nikoho....otec pak segře řekl,že pokud neumí pozdravit,tak at k nám nechodí...
já se řídím heslem,že radši desetkrát pozdravím,než ne...ale je to asi tím,že jsme s vesnice a tady se lidi zdraví víc,jako ve městě
Lubar: jéé, tys mi připoměla rituál..večerní s dětma...pokaždé je pohladím, 3x.. na každou tvářičku a čelíčko, řeknu dobrou noc, hezky spinkej, oni mi odpovídají, papapa čau (ty malé) ten velký dobrou noc..a běda když bych zapomněla..už nadávají...vlastně mi vždy nastavují hlavičku když jdou hajat
Lenniss: Přítele rodina se taky pořát zdraví. Když jsem s nim začínala chodit byli jsme u nich, tak jsme většinou chodili do obchodu my. A to bylo - ahoj, neshledanou, ahoj dobrý den. A já je takhle zdravila asi 10 denně. Když si to řikali oni tak mi to tak divný nepřišlo, ale když jsem je měla takle zdravit, tak to mi přišlo trochu na hlavu..
Moc pěkně napsaný....my se u nás porád zdravíme,dělali jsme to tak už doma s našima...jdu do obchodu,řeknu ahoj...vrátím se za 10minut,řeknu ahoj...jdu k sousedce na kafe,rozloučím se...vrátím se,zase se s manželem pozdravímeMě to přijde normální,ale někde se nepozdraví za celý den vůbec....což nechápu...taky pusa,když přijde manžel s práce a večer před spaním...malej dostává večer před spaním pusu a říkáme mu...dobrou noc,pěkně se vyspinkej...Mám Tě rád-ráda...on odpovídá...já Tebe taty,aji tatinta...mamintu
Na tvář se líbáme s příbuznýma a známýma,co se dýl nevidíme
Nádherný článek
My máme rituál večer před spaním - nejenže děti dostanou "opravdovou" pusu, ale ještě jí musím před zavřením dveří jednou poslat vzduchem... jak to neudělám, je "oheň na střeše"
talenka: tak to je nas vic.. proto tohle praktikuju opravdu jen s velmi blizkymi lidmy... v tomhle jsem desna, nesnasim, kdyz na menekdo cii saha, takze pro menepripdajai v uvahu veci jako je masaz, kosmeticka, nebo kadernice
My se pusinkujeme - s dětma a manželem, na rozloučenou, na přivítanou a když ráno odchází Kuku se Šímou do školky tak je s Agátou opusinkujeme a musíme si ještě plácnout. To by jinak Šimon neodešel
Večer mám s dětma rituál po čtení pohádku jdou do postelí, dostanou pusu, řeknu dobrou noc a pak ode dveří musím ještě houknout "koukej dělat hají!" a oni se chechtají
Stanik: My máme na zahradě, když nikdo není doma, ale jak se vrací někdo první z práce, tak její rytuál je, že si vytáhne deku z boudy a maže s ní ke dveřím. Asi jako že si balí věci a dneska už tam nejde. Jinak pravidelně vyhlíží v hodinu, kdy se vrácíme.
talenka: jo přejde ale vlastně je to škoda náš mladej měl mazlicí období mezi 14 a 17 rokem, až jsem se bála, že není úplně v pořádku ale přešlo ho to a mě se ulevilo
My jsme také mávací a běda když nezamávají,tak mám špatný den,
že se nerozloučili.Přistěhovala se nová sousedka a jedou
nakupovat a máváme .Vždyť je to pěkné
Stanik: tak to není případ té tety, to je pusa pořádná, mlaskavá
S líbáním na tváře mám problém, není mi to přirozené. ALe rozmáhá se to čím dál víc. Řeším to tak, že se dotknu tváří na tvář.
Obecně nemám moc ráda narušitele osobní zóny...
talenka: n je fakt, ze s nejlepsima kamardam a kamradkama se olibavame, tak jak to delaji rancouzi, lehka pusa na obe tvare...
taky mávame , a pusinku na přivitanou od vnoučat i na odchodu to je ritual