Rodinné rituály. Jaké jsou ty vaše?
Každá rodina má své vlastní rituály, drobnosti, které vytvářejí tu správnou rodinnou pospolitost. Naše rodina také. Jeden z nich je takový... no, až infantilní, ale velice milý. Mávání na rozloučenou.
Začala s tím kdysi dávno moje sestra. Každé ráno o půl sedmé máma odcházela na autobus a před odchodem budila sestru do školy. Ta hned z postele běžela k postrannímu oknu, kterým viděla na ulici, a mámě mávala. Stal se z toho zvyk. Máma se otočila, zamávala zpět, ušla pár kroků, opět se zastavila, otočila a zamávala, a tak pořád dál, dokud nezmizela sestře ze zorného pole. Později to vypilovaly a mávalo se z přesně daných stanovišť: u naší brány, u sousedovic auta, na rohu pod pouliční lampou a pak ještě naposledy mezerou mezi dvěma smrky. To už máma siluetu sestry za oknem spíš jen tušila, než viděla.
Někdy to přinášelo humorné situace. V zimě byla ještě tma, ulice liduprázdná, máma se u brány otočila a zamávala - a zjistila, že na rohu ulice se objevil nějaký muž. Ten nemohl tušit nic o sestře schované za záclonou bočního okna. A máma mávala. Jednou, podruhé, potřetí... Když se pak s pánem sešli na stejné autobusouvé zastávce, díval se na ni velmi, velmi podezřívavě.
Postupem času začali mávat i ostatní členové rodiny. A běda, když se zapomnělo. To si pak ten, který odcházel na autobus a marně hledal za oknem mávače, hlasitě stěžoval na sklerózu všech členů rodiny. Z mávání se stal skutečný rituál.
Nedávno se situace změnila. Sestra se provdala a odešla z naší rodinné bytovky. Rituál postupně upadal, zapomínalo se na něj. Až teď se mávači vrátili. Každé úterý večer utíkám na vlak, abych se od těch mých pokladů odreagovala při orientálním tancování. Když se na setmělé ulici otočím, vidím tři nosíky přitisknuté na sklo a šest pacek, které zuřivě mávají mámě na rozloučenou. A tak se obracím a mávám. U naší brány, u sousedovic auta, u pouliční lampy na rohu a mezerou mezi dvěma smrky. Jsem ráda, že si od nich můžu na chvilku odpočinout, vypnout, myslet jen na sebe a na tancování, ale stejně jsem šťastná, že se k nim můžu vracet.
Protože víte co? Nejhůř na tom budeme, až nám nebude mít kdo zamávat.
Jaké byly nebo jsou vaše rodinné rituály?
24.3.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 44 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rodinné rituály. Jaké jsou ty vaše?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stanik: 
nevypadají na to - ale třeba jsou ve střehu 
Stanik: hlídači par excellence 
monja: kominice: takže to přejde, jo? 
kominice: Máme tetu přes koleno a ta je "líbací" Když se setkáme, víme, že není úniku
. Jedinej, kdo se vzepřel, byl můj muž. Poprve po svatbě z té líbačky byl perplex a pak to utnul. Teď přijela na jeho narozeniny a jak ho viděla, volala: Dneska mi neunikneš!
ritulay samozrejme ty pusy, jako u sweet, a taky pesetum se kazdy den rano rika mezi mazlenim "hezky tu cekejte a hlidejte"... no cekaji hezky.. celej eden chrapou v posteli.. ale hlidaji .. no ehm... tohle je fotka z webkamery, kterou je pres den smirujem.. vypada to, ze hlidaj? 
.gif)
Jo a taky ještě máme s přítelem že si musíme dát pusu před spaním, při vstávání, při odchodu a při příchodu. To maji i moji rodiče. 
.jpg)
monja: blaží mě že nejsem sama.
Puboše zajímá jenom to jestli se OPRAVDU nevrátím dřív než jsem řekla.
.jpg)
talenka: hezký článek, úplně se mi vybavilo, jak mi děti mávaly, když byly malé a jak dneska holka leží jak volskej hnát a nevyleze aby mi zamávala
Když odcházím do práce, s přítelem si také máváme
Jen ještě musím doladit stanoviště
Moc hezký článek
Já si ted žádný rituál nevybavím,ale když ano, tak přijdu a napíšu
Nám taky naši vždycky mávali z okna (teď už jen maminka) 
A když u ní necháváme malou, mávají obě, i kocouři se jdou podívat na okno 
kominice: 
U nás je to taky mávání.
U nás byl kdysi dávno odporný rituál
Když přijely tetičky tak mě každá oběma rukama chytla za tváře a dostala jsem "štípanou" pusu. Mám z toho vosypky ještě dneska
Mluvíš mně z duše. Mávání máme taky ve zvyku.Když od nás odchází dcera s rodinou, musíme s manželem stát u okna a mávat, než zajdou za roh. A zeť se i několikrát vrátí a ještě mává. Nejstarší vnuk na mě ještě na chodbě volá "babi, zamávej mi, jo?"
.gif)
