Očkuje proti mně naše dcery
Po patnácti letech manželství se rozvádíme. Žádost jsem podala já poté, co jsem již nemohla trpět manželovy opakované nevěry. Vždycky slíbil, že se polepší a zahýbat mi nebude, ale nikdy to nedodržel. Po nějakém čase se opět provalila nějaká jeho aférka a mně došla trpělivost.
On se rozvádět nechtěl, nedivím se, asi mu tento způsob života vyhovoval. Milenek měl několik, i v současné době nějakou má, ale pokud vím, do vážnějšího vztahu se s žádnou z nich nehrnul. Tím mi taky zdůvodňoval svůj odpor k rozvodu. Já prý jsem ta jediná, se kterou chce žít, ty „mimo“ má jen pro zábavu a rozptýlení. Nemám si to prý tak brát, protože většina mužů je nevěrných. Apeloval na naše dcery, kvůli kterým bych se měla snažit zachovat rodinu. Nějak nechtěl pochopit, že to nejsem já, kdo ji svým nezodpovědným chováním rozbil.
Když jsem se definitivně rozhodla, že se rozvedu, a on zjistil, že to myslím vážně, začal kolem sebe kopat. Nějaké handrkování o majetek bych asi překousla, ale co mi vadí, je, že proti mně začíná očkovat naše dcery. A to velmi vydatně. Je jim 13 a 9 let, samozřejmě, že když jsme jim o rozvodu řekli, nesly a stále to nesou obě velmi těžce. Tatínka zbožňují a za každou cenu nás chtějí mít oba dva. Když jim tedy táta řekl, že on se rozvádět nechtěl, že to já… okamžitě se obě holky otočily proti mně. Hlavně ta starší tím, jak je už v pubertě, se chová nesnesitelně. Absolutně mne odmítá poslouchat, obviňuje mě z rozpadu rodiny a ze sobeckosti. Když se jí snažím celou záležitost vysvětlit, zacpává si uši, prý nechce slyšet žádné ošklivé věci na tátu. Dokonce mi řekla, že jestli se opravdu rozvedeme, půjde bydlet k němu.
I ta mladší má k našemu rozvodu a hlavně ke mně podobný postoj, i když není tak vyhrocený. Spíš je uzavřená do sebe a hodně pláče a dennodenně mne prosí, abych se nerozváděla, že tatínek je přece hodný a má nás rád.
Jsem v koncích. Cítím to jako obrovskou křivdu, protože to skutečně nejsem já, kdo rozpad naší rodiny zavinil. Ale jsem přece člověk, mám nějakou svou důstojnost, kdo nezažil, neví, jak strašně ponižující je život s člověkem, o němž víte, že vás při každé příležitosti podvede. Z manžela se stal snad erotoman, či co, jakoby si dokazoval, jak je pro opačné pohlaví neodolatelný. Já už jsem s ním pak nemohla spát, hnusily se mi i jakékoli jiné intimnosti včetně polibku. Copak jsem povinna něco takového trpět jen kvůli tomu, abych nerozbíjela rodinu?
Strašně moc bych chtěla dcerám všechno vysvětlit, ale nemám šanci. Jsou tatínkem dokonale zpracované a vlastně ani nevím, jestli bych je do toho všeho chtěla ještě víc zatahovat. Ale když nic neudělám, budu to v jejich očích jenom já, kdo nese vinu na našem rozvodu. Je mi ze všeho zle a nevím, jak z toho ven.
28.2.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 43 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Očkuje proti mně naše dcery
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Když se naši rozváděli, bylo mi 10 a hodně dobře jsem všechno chápala... možná jsem byla nucená rychleji vyzrát, protože doma to idyla nebyla. Ale myslím že 9ti letá dcerka může mnohé pochopit. Teď je taková, protože se jí zhroutil svět (a možná i ta starší?), ale časem se s tím srovná. Možná že jste neshody drželi dobře pod pokličkou a neměly ani zdání že se něco děje...
Rozveďte se, ať si dcerunka jde k tatíkovi. On čas ukáže.
.gif)
To je fakt zajímavé...řešit takovou věc s dětmi a neříct jim o co vlastně jde? Z vlastní zkušenosti vím, že za dva tři roky, až alespoň ta první začne přemýšlet jako ženská, bude mít jiný názor než teď. Ať si klidně jde s tatínkem bydlet, zkusí si to a ještě ráda se vrátí a přehodnotí své názory.
Otec na tebe nasazuje a ještě přitvrdí! Klidně dotáhni rozvod do konce, ty s takovým člověkem žít nechceš a dcery to časem pochopí.
.jpeg)
Nejlepší by bylo sednout si k jednomu stolu a dát dětem prostor na otázky. Vysvětlit jim, že je budete mít oba rádi až do smrti, na tom se nemůže nic změnit, ale taky jim vysvětlit, že vy dva s tatínkem už se prostě rádi nemáte, to se občas stává. A myslím, že by měly vědět pravý důvod rozvodu, možná to nepochopí,ale za pár let se jim to v hlavě srovná. Proč bys to měla nechávat na sobě. Sice bych zastávala variantu, neházet na něho špínu a před dětmi o něm mluvit slušně,ale nedělat ze sebe viníka, jen aby děti neměly šrám na duši, ten totiž už mají. A i když tě to bude bolet, dej jim možnost se rozhodnout s kým půjdou, myslím, že v konečné fázi o ně stejně tatínek moc stát nebude, protože děti jsou veliká starost a neměl by čas na svoje "aktivity" On má teď jednoduché, ví že je o děti postaráno a není problém se někde zdržet, ale to by pak nešlo!
Ale rozhodně neustupuj, nenech si ubližovat
.jpg)
Linda: souhlas 
sednout si i s tatínkem a říct pravdu určitě to pochopí a hlavně nic neuspěchat
.jpg)
Na tvém miste bych bývala vydrzela pár roku pres nejhorsi pubertu, ne jako manzelka a osetrovatelka, ale proste aspon zdani pro deti... vim ze za tento názor me tu ostatsni ctenárky roztrhaji, ale vim co dokáze puberta a já v tom obdobi nemela silu jeste resit rozvod!
Uz si podala zádost, vzit ji zpátky nelze, takze sednout si s holkama a nekydat spinu na tatinka svatouska, ale po pravde jim rict, ze proste nebudes hrat druhy housle. Aspon ta starsi by to mela pochopit, urcite kdyz si s klukem dá nekde za skolou pusu neomdli stestim, kdyz druhy den uvidi kluka libat se se spoluzackou. a neboj ve 13 letech bude vedet o cem mluvis. A nakonec odstehovat se po rozvodu k tatinkovi neni spatny nápad. Driv nebo pozdeji se ti nastehuje zpátky, oni ji kazdy tyden jiná pani nebude vonet a navic nebude servis. Klidne bych to riskla, vyjdes z toho nejlip ty. Zádny trucovani nebo naschvály, ale chces bydlet s tátou, prosim muzes jit. A nakonec manzel pubertacku a povinnosti kolem ni moc dlouho taky nevydrzi, mozná prvni mesic, ale pak driv nebo pozdeji mu rupnou nervy. Neboj dej tomu cas. Nakonec holky tátu neztráceji, to bych jim zduraznila.
PS. s tema milenkama + praci jak moc se tatinek vyskytoval doma? Pokud se objevil 2x v tydnu k veceri a obcaso vikendu tak nakonec po rozvodu kazdy druhy tyden u otce - to si ho holky uzijou vic nez ted.... taky argument ktery muzes pouzit a vyjde ve tvuj prospech 
. A takovych urcite najdes vic.
Ví dcery přesné důvody rozvodu? Napsala bych jim dopis, jestliže se nechtějí o tom bavit. Manžel je citový hulvát, kdo by to trpěl? Mnohé ženy z důvodu peněz, ale musí to pěkně hrát na nervy a někde se to potom odrazí, většinou ve zdravotním nebo psychickém stavu ženy a ještě manžel má argument, že k vůli tomu tohle dělá.
.gif)
děti od dvanácti let mají možnost se sami rozhodnout s kým budou bydlet.
Rozveď se, dokud je čas.
Líp nebude. Ani nvíš, jak chápu Tvoje dcery - byla jsem v jejich kůži. Neustálé nadávky maky na otce vedly akorát k tomu, že s ní dnes nevychází. S tátou ano.
Celou pubertu a ještě dneska! poslouchám kecy o tom, jaký byl táta K... a jak si chodil 
jinam...
No jo no, ale zážitků z dětství s ním mám víc ak s mámou.
Dneska už spolu nejsou. Máma žije s přítelem, táta je sám. Máma žije s přítelem, se kterým se začala tajně tahat před dvaceti lety (jenom já blb slepej a hluchej k okolí jsem se to dozvěděla až vloni
... a to se ti tak srovná spousta věcí, najednou nechápu jedinou věc: proč od sebe nešli už před dvaceti lety???
A víš co mi na tohle řekla máma? protože trpěla kvůli mně a ségřa aby nám dopřála kompletní rodinu
sallie: ano, taky bych jí dala možnost volby. Protože dokud ví, že bude u mámy, tak ji může taky pěkně týrat. Ve třinácti je člověk skoro hotový, na vrcholu inteligence prý bývá v 15. (No, občas mám pochyby, ale vědci to tak vybádali).
Takže když s ní není řeč, dej jí na výběr. Bude-li vidět, že nemluvíš do větru, začne uvažovat rozumněji. Možná. Každopádně nejsi povinna snášet manželovy úlety, navíc znásobené chováním dětí, které navádí. Mladší děvčátko ještě nemůže situaci posuzovat objektivně. Nevím, jak to dnes je, ale domnívám se, že do toho má co mluvit i dětský psycholog, ne? A k manželovi: vybavil se mi starý vtip - co je největší drzost? "Vys*at se domovníkovi před vrata a požádat ho o papír". Tak nějak mi připadá chování manžela - v rodině nadělá peklo a chová se, jako by to měla být norma.
Pro "záchranu rodinu" udělá cokoliv. A přitom je to jedna rána pod pás za druhou. Když ustoupíš vydírání VŠECH, co přijde potom?
Asi bych pozvala tatínka a dcerunky ke stolu. A povídaly bychom si, protože jedině tak Tě bude nejst. dcera vnímat. A pěkně bych jim řekla, že pohodlný model rodinný je příjemný pro ně, ale nikdo z nich nebere ohledy na Tebe. ...
Ve třinácti se může už dcera sama rozhodnout s kterým rodičem chce žít. Bude to bolet, ale nechala bych jí jít pokud bude chtít k tátovi. S tím, že u tebe má vždycky dveře otevřené.
Ale nejdřív bych tohle všechno konzultovala s nějakým dobrým psychologem který má s podobnýma situacema zkušenost. Myslím, že reakce holek jsou dost normální, zvlášť pokud s nima otec takhle manipuluje. Chtělo by to někoho kdo to uvidí zvenčí a dokáže dát nějaké konstruktivní rady.
Dětem bych řekla pravdu - rozvádím se proto, že tatínek má milenky. Starší dceři bych s radostí sbalila kufříček a ať si jde za tatínkem - schválně jak dlouho jí bude bavit dělat tatínkovi hospodyňku a trpět jeho milenky (případně jeho nepřítomnost, když on si bude někde
.JPG){kind=avatar}
Mladší dcera si určitě ještě nechá vysvětlit, že tatínek má rád ji, ale že nemá rád mě a že ho uvidí, kdykoliv na ni bude mít čas. Starší bych řekla, že já už nemohu žít s mužem, který mě podvádí, že mi je líto, že chce žít s ním, ale že jí v tom bránit nebudu a že kdykoliv si to může rozmyslet a jít bydlet ke mně. Jasně, že se to manželovi líbí tak, jak to je. Doma servis, křehulím nabulíkuje, že se nemůže rozvést kvůli dětem. Jak se po rozvodu bude bránit těm, které chtějí bydlet v páru?
