Lesk a bída těhotenství
Je tomu víc než patnáct let, kdy jsem jednoho dne usoudila, že je můj život tak trochu nudně jednotvárný, a pojala jsem úmysl rozšířit dvoučlennou domácnost o dalšího do počtu. Manžel sice utrousil něco o mém nejblbějším nápadu za poslední desetiletí, nicméně poddal se hrubému nátlaku a pustil se radostně do výroby. Nešlo to tak, jak jsem si vysnila. Především se v mé hloubi ne a ne nějaký ten plavec uchytit, ač jsem post coitum prováděla krkolomné doporučované polohy, měřila interní teplotu, počítala dny nebo obětovala výrobě veškerý volný čas. Trvalo dlouhé tři roky, než jeden plavec z těch zúčastněných miliard protrhl cílovou pásku, leč nebylo mu souzeno dospět a po dvou měsících jsem se rozloučila i s ním. Jaký to mělo dopad na moji už tak nervově labilní psychiku, netřeba dodávat. Naštěstí tím ale došlo k jakémusi „pohnojení pole“ a následující semínko se uchytilo hned na první pokus. I začalo tedy klíčit…
A mně začalo být špatně. Ne že bych co ráno vyklopila žaludeční šťávy do domácího tobogánu, mně se prostě jenom houpal žaludek, což jsem shledávala velice komplikujícím vzhledem k vyčteným moudrům o tom, jak kvalitně by se měla budoucí matka stravovat, aby ve svém nitru vyrobila zdárně fungujícího jedince. Fakt jsem se snažila, ale již jen vůně zdravého teplého pokrmu mě uvedla do stavu obav, že mi krkem vyskočí celé tlusté střevo. Smrdělo mi úplně všechno kromě piva, které bych lemtala po litrech, kdybych se nebála o zdraví toho nebohého zajatce mých útrob.
Přežila jsem první tři měsíce mého rizikového těhotenství na suchých těstovinách, rohlících, mléku a suchých bramborech. Zhubla jsem dvě kila, a místo vystouplého zakulacujícího se bříška mi byla vidět vystouplá, 
obnažující se žebra. Do tohoto radostného období vstoupilo i první ultrazvukové vyšetření, na které velice ráda vzpomínám – pohled na toho malého nádherného červíka na obrazovce mě dojal a rozeštkal takovou silou, že venku čekající manžel při pohledu na mé krokodýlí slzy zesinal hrůzou, že je zase něco úplně špatně.
Jako mávnutím kouzelného proutku se mi čtvrtý měsíc žaludek uklidnil a já už mohla myslet pouze na samé hezké věci, jako třeba na svůj ochromující strach o miminko, o sebe, o manžela, o budoucnost, o důchodkyni z druhého poschodí i o stav vody na lucemburských tocích. Děsilo mě úplně všechno a mé hysterické sklony (vzhledem k osamělosti domácího vězení) dostaly spoustu prostoru pro své rozvíjení. Taktéž jsem odmítla provozovat cokoliv tělesného, co by mohlo onu klíčící fazolku ohrozit, což zahrnovalo i manžela a jeho pudy. Vydržel. Je to statečný gentleman. Do té doby se také datuje počátek mého bezbřehého obdivu k němu, neboť každý den a každou minutu byl připraven chlácholit tu ubulenou trosku, co bývala jeho veselou ženou, odpovídat na její idiotské švitoření při jasnějších stavech mysli nebo obětavě shánět venku všechny ptákoviny, které si vymyslela.
Pátý měsíc byl konečně ve znamení mého návratu do práce a já se trochu uklidnila. Bříško mi začínalo být vidět a já jsem rozkvetla. Čím dál víc byly cítit pohyby miminka a já si to užívala plnými doušky. Hladina hormonů v krvi mi úspěšně narůstala, takže jsem i nadále dojetím bulela u televizních reklam na prací prášek nebo při Kouzelné školce. Zakoupila jsem stohy mateřské literatury a plánovala se státi supermatkou na plný úvazek. Studovala jsem pilně až do porodu. Všechno jsem měla promyšlené do detailu – jak budu klidně, zodpovědně a přirozeně rodit, kojit i vychovávat. Všechny ženy kolem mě to dělaly špatně, chovaly se zbaběle a neekologicky. Já to vezmu pevně do rukou a bude to úplně jiné a dokonalé.
Samozřejmě to dopadlo zcela odlišně, ale o tom až příště. A jak jste snášely těhotenství vy?
7.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 45 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lesk a bída těhotenství
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Křeček: mezi mateřskou a demencí je ještě přechod, jsi zapoměla...
Johanka74: jenom jestli vy Johanko neděláte něco špatně 
www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/208281-radim-uzel-oralni-sex-zvysuje-sanci-na-otehotneni.html
.jpg)
No tak u mě to je téměř 29 let, potažmo 26 a 21. Už nikdy mi nebude tak dobře jako v těhotenství, při každém jsem přibrala nejvýš 10 kilo neboť tlustá jsem zásadně mimo těhotenství. Nevím, co je to ranní nevolnost a těhotenské chutě, zato vím jaké to je v 9 měsíci přelézat plot, vydat se na třídní sraz 100 km daleko nebo skákat přes švihadlo a předvádět dětem, jak se skáče vajíčko pozpátku. Taky jsem strávila odpoledne na jezdících schodech v OD Máj a vylezla na třešeň. Takový nádherný tlak jsem od té doby neměla. To bude asi tím, že místo přikázaného jednoho kousku mám tři na vlastní nebezpečí a užívala jsem si to 
Jé, kde ty loňské sněhy jsou! Už je to 25 let.
Mně bylo u obou těhotenství děsně špatně do konce 4. měsíce, budila jsem se i v noci a musela jít zvracet. Pak už mi bylo dobře. Taky jsem přibrala 22 kilo. Ale měla jsem úplně nádherné vlasy, téměř se mi nemastily, byly husté a krásně kaštanově zbarvené. Po šestinedělí to bohužel přešlo a zas mám své mastné myší ocásky.
Žádné hormony se mnou necvičily, nebulela jsem vůbec, sexovala až do porodu. Měla jsem jedinou úchylku: děsně jsem milovala skřípavý zvuk štěrku při chůzi a vůni prachu při zametání. A nenáviděla jsem smrad mandarinkového mýdla (tehdy byla ovocná mýdla děsně v módě).
Sofffie: Tak ten je hodne dobrej. To pretlumocim dneska vecer manzelovi. Ovsem ten se me uz nikdy nedotkne...... Ja se obavam, ze ma tzv. komplex madonny... Vidi ve me predevsim ted budouci matku jeho ditete. Jsem pro nej jako posvatna krava..... Je fakt, ze si to uzivam do posledniho. Doma na nic nesahnu, zasadne se nechavam obskakovat a kdyz to na me prijde tak mu zacnu nadavat, aniz by se branil a oponoval..... No a jak rikam, doufam, ze se to vrati po porodu do normalu. Uvidime....
lonkue: 
Ubodal k smrti... To mi připomíná jeden krásný vtip:
Narodí se geniální dítě. Hned, jak ho přiloží na sále mamce k prsu, povídá "jé, ahoj maminko, mně u tebe bylo tak dobře!" Potom se usměje na doktora a povídá "pane doktore děkuju, že jste byl na maminku hodný!" A pak přijde na sál tatínek. Dítě se strašně zamračí a když se k němu tatínek sehne, dítě se natáhne a prstíčkem ho začne píchat do očí, do ucha, do brady a křičí "Tak co, ty úchyle, je ti to příjemný? Je ti to příjemný?"
Aach Soffie.... Ani nevis jak jsi me potesila. Prave si prochazim necim velmi podobnym.... Jsem ted temer v 7. mesici. Moje tzv. ranni nevolnosti presly teprve pred 2 tydny! Blila jsem jako amina porad a kdyz jsem zrovna nezvracela tak se mi uplne ze vseho navalovalo. Parada! Pri tom jsem ovsem dale pracovala ( a porad pracuji) a taky hodne cestovala, coz moje prace vyzaduje. Asi si dokazes predstavit, co s tebou takovy let letadlem udela....
. Nicmene na rizikovem me tady nikdo nenechal s tim, ze tehotenstvi neni nemoc . A priznam se , ze ac jsem mnohdy hodne bojovala s rannim vstavanim do prace, tak jsem nakonec rada, ze jsem vydrzela a porad makam. Psychicky jsem docela ok. Jenom jsem mela par rvacich vystupu u cetby knih pro tehotne. Obzvlaste me dostaly kapitoly o porodu a o tom co prijde pote . Manzel vzdy poslusne naklusal a ujistival me dlouhe hodiny, ze to zvladnu a kdyz ne ja tak kdo by tedy mel.... A jeste dodaval priklady nasich mene "dospelych" znamych a rikal - kdyz to zvladla, Marley, Susan, Lucie, atp... tak to zvladnes i ty.... A sex.....? No kdyz ted konecne pominuly ty silene stavy nevolnosti a jinych problemu a ja bych mela opet chut tak zase manzel nemuze, protoze se boji, ze by dcerku ubodal k smrti...... Fakt! Ja jen doufam, ze to prejde az bude mala venku pac zit zbytek meho zivota v celibatu nehodlam.... A s tim pivem jsem to mela uplne stejne. Ac pred tehotenstvim jsem byla absolutni nepivar, tech prvnich 5 mesicu jsem si tajne kupovala obcas nejaky lahvac, aby manzel nevedel..... Pripadala jsem si jak alkoholik.... Plizila jsem se s pivem domu, nez se prisel z prace, pivo jsem rychle vypila a lahev rychle vynesla do kontejneru.....
Mě nebylo celá těhotenství vůbec nic,do 5,5 měsíce nebylo ani nic vidět....S dcerou jsem v 5. měs. ještě měřila jeřábovou dráhu ve výšce cca 10 m,bez jištění....Ale pak bohužel tvrdili,že mám moc vysoký tlak a dokonce jsem byla i dost dlouho v nemocnici....a oba porody byly děsné....
tornado-lou: 
Nezbývá, než Ti to přát. Ale s tou dědičností najisto počítej ! 
Děti zpravidla podědí po svých rodičích všechny nežádoucí vlastnosti, neduhy pak i po strýci z desátého kolena.
Překvapivě pak z těch "zmetků" vyrostou báječní lidé.
teda, jak vás tu čtu, připadám si až blbě. V těhotenství, 2x, jsem neměla celkem žádné potíže. Sice mi ze začátku bylo párkrát blbě a při druhém jsem 1x z ničeho nic omdlela, naštěstí doma a byl doma manžel, takže se nic nestalo, ale jinak pohoda. Žádné urputné nevolnosti se nekonaly. Při prvním jsem byla ke konci jako koule, ale brzo jsem to shodila. Při druhém jsem tolik nepřibrala. Jen jsem pořád čekala pokaždé na ty chutě, jak mi popisovaly kámošky, co už to měly za sebou, chuť na kyselé okurky nebo rybičky, šlehačku se salámem a podobné nechutnosti, ale nedostavilo se mi to. Jedla jsem normálně bez zvláštních chutí. Jen jsem v obou případech nemohla cítit ty nasládlý parfémy a vůně, kterými se kdysi, před cca 30 lety tehdy dámy vonívaly. Z toho se mi vždycky začala děsně točit hlava.
Při prvním jsem zvracení zaháněla jídlem.Jakmile se ozval žaludek,šup do pusy kus rohlíku.Docela to šlo,jinak bych nedošla do práce.Vadila mi vůně pečeného masa,bažanta na víně nepozřu dodnes.Milovala jsem čokoládu "nugátová pochoutka" s rohlíkem a oplatky Bravo /pamatuje si někdo?/.Kolegové se mi posmívali,že se mi narodí černé dítě. Byla to holka jak malina.Otěhotněla jsem hned napoprvé,když manžel ve slabé chvilce přikývnul,že teda to dítě bysme už mohli...Podruhé jsem otěhotněla spíš nechtěně,po celonočním udobřování.Žaludek chtěl opět protestovat,ale při péči o roční dítě neměl šanci a zase se nechal obalamutit.Chutě opačné-nakládané okurky a čalamáda.Chtěla jsem holku,ale podvědomě jsem cítila,že to bude kluk,i dost divoký byl. Manžel když mě opouštěl v porodnici,tak si přál,ať je to kluk, prý my profíci máme od každého druhu jedno. Jojo,povedlo se mu to.Na porody vzpomínám ráda,až sestry na novorozeneckém byly neskutečné semetriky.Dneska před důchodem se klepou o místo a jsou prý jak med.
fakt blbe mi bylo jenom jednou jedinkrat, ale to jsem jeste nevedela, ze sem tehotna, podezirala sem rybickovou pomazanku. nezvracela sem vubec, bylo mi jen parkrat trochu soufl z hladu, ale ve srovnani s tim, jak je mi normalne blbe v aute to byla lambada. babicka taky tvrdila, jak prozvracela vsechny tri tehotenstvi a kdyz sem ji rekla, ze me je dobre, tak mi to zavidi jeste ted po 60letech
vlastne dokud se mimino nezacalo hybat, tak sem o nicem prakticky nevedela. a ted akorat vim, ze se hybe. nadale mi neni vubec nic a jeste me vsichni obskakujou takovyhle tehotenstvi fakt muzu akorat doporucit.
tak doufam, ze se me osud nesnazi ukolebat pred nejakou pohromou.... treba pred ditetem, ktery bude po mne.....
.gif)
Sofffie: Dík, to je dobrý, jen to ze sebe občas potřebuju vyzvrátit
Add vnoučata, víme jak to je, k tomu se nedá nutit, jen doufám, že nebude mít stejný problémy jako já 
Hlavně ještě nechci vnouče teď 
Při prvním těhotenství jsem měla ve 2-4 měsíci žaludek jako na vodě, živila jsme se převážně suchými rohlíky, tak 2 za den, k tomu byl problém cokoli pít, protože se mi dělalo špatně i když jsem si dala víc jak 2 hlty vody. Pak jsme objevila jakousi neznámou kojeneckou vodu v lahvích, kterou měli jen v makru, proti té se žaludek nebouřil. Dodnes nechápu, jaký je v těch vodách rozdíl, připadají mi všechny stejné, ale bylo to tak a nepátrala jsme po tom proč.
Navíc, nevím, jestli je to dědičné (moje maminka to měla taky tak), ale když jsme čekala syna, nemohla jsme pozřít cokoli sladkého, ani ochucené pití, ani ovocný jogurt. Mé oblíbené čokoládové bonbony smutně čekaly v ledničce, ani jsem se jich nedotkla.
Naopak při těhotenství s dcerou jsme měla neskutečnou chuť na sladké a denně jsem snědla tabulku čokolády Ovšem aniž by se to nějak projevilo na mé postavě. Až do 6 měsíce jsem nepřibrala ani deko navíc.
Dcera sdílela bratrovy názory na pití, takže se mi opět dělalo špatně ze všech nápojů, tentokrát kromě coly a piva. No, něco pít člověk musí a nezdá se, že by to na ní zanechal nějaké následky.
mam-ča:
