Koloběh aneb Jsem stejná, jako moje máma
.jpg)
Když jsem byla malá, maminka mi říkávala: „Zastrč si to triko, ať ti netáhne na záda!“ „Neseď na těch studených schodech, budeš nemocná!“ a já protáčela oči a myslela si, jak je máma nemožná a jak prudí. Říkala jsem si, že já taková nikdy nebudu.
Čas letí, voda plyne a já mám děti v pubertě. Vůbec se mi nelíbí, že dcera má holá záda, posedává na schodech, hrbí se. Přistihla jsem se při tom, jak přesně jako moje maminka stojím opřená ve dveřích a hlásám moudra: „Neseď na těch studených schodech, budeš marod.“ A dcery oči letí do vývrtky. Co si myslí, vím úplně přesně.
Spolužačku její maminka vždycky upravovala tím stylem, že jí vytáhla kalhoty až pod prsa a do nich nacpala tričko i svetr. Jitka to nesnášela. Nedávno jsme se potkali ve městě. Vedla za ruku dcerku a co nevidím. Malá měla gumu od tepláčků div ne až u krku. „Jíťo, mámovatíme viď?“ „To mi povídej!“ smála se Jitka. „Táta nedávno kroutil hlavou, že prý jsem to samé co mamina. Říkám mu, aby nesrkal kafe, manželovi beru noviny a psovi říkám mrcho špinavá. Vůbec nevím, jak jsem k tomu přišla. Jako dítěti mi to šíleně lezlo na nervy a dneska je to pro mě normální.“
Nedávno přijela sestra a vyprávěla, jak uštrikovala fusekle. Maminka nikdy nepletla, vždycky štrikovala.
Taky máte pocit, že to, co dělali vaši rodiče a vám to připadalo divné, děláte teď sami?
Co jste nevědomky převzali?
6.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 45 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Koloběh aneb Jsem stejná, jako moje máma
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sofffie: jj, to lego je všude :-D I u nás, ale klučím to, musí si to uklízet.
Andula: Jo, to mám podobně . nejhorši byly ty srážecí a pohrdavé řeči, a to se fakt hodně snažím nedělat.
Ale přistihla jsem se, jak na synkův dotaz "a co mám uklidit" ječím "ježiš co - válí se ti tu ponožky, knížky, pastelky" a to úplně stejně blbě v množným čísle V pubertě jsem mámě ječela v odpověď "je tu jen JEDNA knížka a JEDNA pastelka!!!" a většinou jsem vzápětí dostala přes držku. 
Mimochodem jediná věc, která se u synka válí v neuvěřitelném množství, je lego, které má samo o sobě číslo jednotné. Ale zato je úplně všude. 
Almega: hm, tak to mně na mámině chování vadily úplně jiné věci, než to, že jsem musela doma něco dělat - na to už si skoro ani nepamatuju. Blbě jsme nesla různé řeči, shazování, hysterické scény, nedostatek podpory. V tom se snažím být jiná.
Ale pracovat děti doma musí - když já vařím, oni dávají nádobí do myčky, když nejsme doma, tak ho ručně myjí, doma věší prádlo, skládají a uklízejí vyprané a to nejen svoje, ale včetně našeho, chodí pro dřevo, uklízejí dvorek, vyklízejí nádoby s tříděným odpadem a chystají ho k odvozu, jasně, že ne vždy, ale co to jde. Plus samozřejmě jejich pokojíček, to mají holt smůlu
tornado-lou: 
koukam, ze manzel je podobneho razeni, jako ten muj 
martuš: To je výchova (národní) dítě se nesmí k ničemu co samo nechce nutit a to jim říkají už ve školce, tak se nediv.
jako dite sem nenavidela prace na zahradce a chozeni na hribky. ted to miluju. kazdopadne spoelcenska nebezpecnost je zatim porad jeste nizka. aktivne se snazim neprebirat uklidove navyky (viz vedle) a zatim to zvladam, ale zajimalo by me, jak mi s tim zatoci potomci.
uklidnuje me jedine to, ze manzel slibil, ze jestli to presahne unosnou miru, tak me v sebeobrane zastreli.
Já se přistihuju při tom, že v průběhu let používám stejné hlášky jako moje matka, např. Já bych nejradši to špinavý nádobí prohodila zavřeným oknem....
Linda:
.jpg)
Když jsem byla malá,musela jsem čistit boty pro všechny a zarovnat do botníku,dnes když jdu poslední domů a boty jsou naházené jedny přes druhé,chytá mě stek a boty rovnám.Když byli hoši malí a nevypucovali si boty,tak jsem je házela k sousedům přes plot,museli po žebříku pro ně.Dneska jeden rovná v své domácnosti boty a druhý je bordelář,který slyší mámu pořád řvát,že je hodí k sousedům.Vše se dědí.
Nejsem po rodičích, takový vliv na mě zas neměli. Ale pamatuji si, co mi říkali učitelé. Bez maturity dnes nejsi nic atd....úplně mě mrazí. Tehdy jsem to považovala za frázi. Ale návštěva na UP mě ujistila v tom, že něco na tom bylo.
Linda:
Táta říkal bráchovi, že to odnese cikánům. Holky jsou na své věci háklivé, takže popelnice zabrala. Ale paradoxně si po sobě neuklízí jen ta starší. Ta mladší (5) je poklad a když táhně hračky do obýváku předem hlásí, že si je uklidí 
Zato ta potvora starší. Když jsem ji prohlížela tašku(původně to měla na starosti s tatínkem) tak jsem vzteky vycházela hromadu papírů-pak se učitelce pokorně omlouvala, že jsem vyhodila i učební pomůcky(byly to kopie stránek). Teď to má nastavené tak, že kontroluji poznámky o tom, co nepřinesla/neuměla a dle toho dostává týdně kapesné
No já si docela dost pamatuju z dětství, co mě vadilo, i ty pocity si pamatuju. Se spoustou věcí jsem nesouhlasila a nesouhlasím s tím dodnes. Někdy se mi to stane, že se mi podaří taky dětem říct něco, co říkali rodiče, ale většinou si to uvědomím a klidně se dětem hned omluvím a řeknu, že já jsem to taky nesnášela.
.jpg)
martuš: mutace . Osobnost slecny dcery si vysvetluji jako muj trest za neco z predchozího zivota, kdo ví treba jsem byla sadistický masový vrah nebo tak neco 
Plánovitě se snažím být úplně jiná,než moji rodiče.To,co jsem na nich nesnášela,nikdy svým dětem nedělám.Nenutím je ani přehnaně uklízet,mýt nádobí a spoustu dalších zbytečných činností.Stejně tomu v životě neujdou,a mě to nyní není zatěžko udělat za ně.Nepředstavujte si,že za ně dělám úplně všechno,ale tyto výše uvedené často.A zbytečných řečí se snažím vyvarovat,u nás mohly děti odmala mít ke všemu připomínky,takže je jen málo nějakých sporů.Hlavně jsem je nikdy netloukla, já sama jsem byla bita jak žito od rodičů za každou blbost a hlavně za školní prospěch a poznámky....takže děti ukázaly notýsky a vždy jsme vše vyřešili v klidu .
Linda:
Jenom dotaz: po kom to dítě je??? Po tobě nebo vikingovi ?
