Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem,
Už několikrát zde byl článek na téma kolik jazyků ovládáte a jak moc se v zahraničí domluvíte / nedomluvíte. Mě by ale dneska spíš zajímalo, jak jste ke svým znalostem neznalostem přišli. Upřímně dámy, ruku na srdce, i znalosti “domluvím se rukama/ nohama / pomocí papíru a tužky” jste se musely někdy někde nějak naučit. A začnu u sebe.
Někdy počátkem minulého století se moji předkové rozhodli odejít za prací do tehdejšího hlavního města Rakousko-Uherska Vídně. O pár roků později se jim zde narodila dcera (moje babicka) a o dva roky později i syn (muj prastrýc). Když se po letech vraceli zpět do rodné hroudy neměly děti o čestině ani potuchy. Prastrýc se česky doučil velice rychle a dobře, dokonce v dospělosti vyučoval češtinu a dějepis. Babička sice dochodila v Čechách tehdejší povinnou školní docházku, ale následovně několik let pracovala jako sekretářka v německé firmě a po provdání zůstala po zbytek života v domácnosti, tudíž zůstala zakeřnostmi české gramatiky nedotčena.
Moje máma byla meziválečné dítě a většinu své školní docházky se povinně učila německy. Což na ni zanechalo jizvu v podobe, že se sice německy velice slušně domluvila (určite i zásluhou babičky), ale bojkotovala tento jazyk jak mohla. Po válce studovala na institutu moderních jazyků, kde ziskala základní znalosti italšťiny a francouzšťiny a perfektně se naučila anglicky. Díky těmto znalostem později pracovala jako průvodkyně v cestovní kanceláři a procestovala celou Evropu křížem krážem. Nějakým, mě neznámým způsobem, se jí podařilo vyhnout se zcela rušťině.
Máminým snem bylo, že bude doma s námi dětmi komunikovat anglicky. Vzhledem k máminýmu pracovnímu vytížení nás většinu volného času hlídali babička s dědou a tak jsme my děti vyrostly mezi babiččiným karfiolem a gemysovou polífkou a školní rušťinou. Máminy anglické snahy nás míjely obloukem. Nejstarší bratr se obvykle učil jen to co potřeboval k dalšímu studiu a ne co chtěla máma, ruský slovník měl polepený tahákama, německý obrazkama lehce odených slečen a anglicky se naučil velice dobře nadávat. Prostřední bratr zastával názor, že učení je ztráta času, co si pamatuje ze školy je dostatečné. A dostával matku do kolen logickou úvahou, že když se trojka jmenuje “dobrá” tak to musi být dobrá známka. Navic on se jazyky učit nepotřeboval, se svým osobním esperantem a vyzbrojen poznámkovým notýskem s tužkou se dodnes lehce domluví všude a s každým. A tak máma upnula všechny své snahy na mou osobu. Osud ji sice po skoro čtyřicátém roce života dopřál vytouženou holčičku, ale pouze na papíře. Holčička byla shopna sepsat logaritmus anglického jazyka, ale po všech matčiných několikaletých snahách se naučila tak maximálně pozdravit a poděkovat v několika evropskych jazycích s dovětkem , že je přece slušná a co víc by si rodič mohl přát.
Povinná školní docházka mě v 5. třídě seznámila s rušťinou. V duchu “je to slovanský jazyk”, jsem ji občas krapátko počeštila ci poslovenšťila, ale nějakým záhadným způsobem jsem se ji přeci jenom velice slušně naučila. Na střední škole se naší peredavatelnicí stala osoba s ruským rodným listem, která ani po 20-ti letech v Praze negavarila po-česki. Později po sametové revoluci vyučovala angličtinu, naštěstí ne naší třídu, protože my jsme v té době uměli anglicky už lépe než ona sama.
A v té době se mámě splnil sen – najednou se v mém rozvrhu objevily 2 hodiny angličtiny týdně. Sakra 4 roky s pozdravem a barvami nevystačím, budu se muset něco naučit. Následující tři roky jsem uváděla naši profesorku angličtiny Lucinku na pokraj zhroucení a pomocí taháků předstírala jakés takés znalosti. Sametová revoluce mě potkala ve třetáku a způsobila mimo jiné, že najednou maturita z ruštiny nebyla povinná a přivedla k nám na školu americkou černošskou studentku Grace, která nás měla naučit anglické konverzaci. Maturovala jsem z matematiky, aspoň na jeden předmět jsem se nemusela učit. S Grace to bylo podstatně horší. Nikdo jsme ji nerozuměli, ona nerozuměla nám a tak anglická konverzace probíhala s křídou na tabuli a vzájemně jsem si nasledující rok kreslili.
Následující tři roky jsem se protloukala jak to šlo, o práci v oboru nezavadila, a co jsem si vydělala padlo na cestování. Z mých jazykových znalostí jsem nejvíce uplatila kreslení, neudělala jsem krok bez zápisníku a propisky a vděčně vzpomínala na rok s Grace.
A pak jsem jednoho dne potkala vikinga (pro neznalce mého života toť můj dánský choť). On česky nekváknul ani slovo (ne že by se na tom do dneška něco změnilo), dánšťina se nikdy nevyskytovala v matčině zorném poli, tudíž jsem neuměla ani pozdravit, natož něco víc. Naštěstí on uměl více než dobře anglicky a já vlastnila matčin starý anglický slovník, zakoupený někdy v meziválečném období. Neuvěřitelné kam až se da dojit se slovníkem, byť fráze typu ”Portýre, podržte dámě dveře” či ”Kde seženeme drožku?” se ukázaly krapet nepoužitelné. Ovšem během nekonečného listování ve slovníku se mi v hlavě začaly více a častěji zjevovat fráze a obraty, které jsem někdy v životě už potkala a čím více jsme si dopisovali a potkávali se, tím více se mi rozsvěcovalo. Takže po necelém půl roce jsem se vdávala s poměrne plynou (byť gramaticky krapatko nemocnou) angličťinou na rtech.
Tak a teď je řada na Vás. Jen se pochlubte, jak jste se dorozumívali s domorodci na letošní dovolené a hlavně kde a jak jste k těmto znalostem přišli/-y.
23.10.2014 Rubrika: | Komentářů 45 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem,
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
YXH: ve škole zas docela ruština mezi mladejma frčí. aspoň teda na naší škole hodiny s ruštinou u denních studentů prázdný teda nejsou.
oni už to berou jinak než my a myslím že je to dobře.
Já to třebas pořád beru jako jazyk násilím vnucený a oni asi jako že je to zajímavý a co si budem nalhávat, pomalu se to zase docela hodí.
Známé dcera na vysoké studovala obchodní ruštinu a angličtinu a zatímco angličtinu moc neužije, tak díky ruštině si mohla vybírat práci v několika bankách.
YXH: 15. 30 
krasaka: Rustinu asi zacnu asi zase sprtat abych se domluvila az v cervnu pojedu do svych rodnych Karlovych Varu. 
V Mariankach se nastesti domluvim nemecky a v Praze si vystacim s cestinou ci anglictinou
krasaka: Ono je jednodussi rejpat nez napsat takovy bezva clanek jaky Linda napsala. Nikdo si neuvedomuje ze nad tim stravi plno casu nekolik lidi, nez se uvadi tady. 
Sorry - dvakrát to být nemuselo
My jsme maturovali z ruštiny, pak snaha dítěte o němčinu + francouzštinu současně, což byla chyba
Rodiče doma hovořili německy, ale ne s námi dětmi /další velká chyba/. Po otevření hranic pár km od Bavorska to nějak samo naskákalo do hlavy, co jsem v rychlosti neuměla pojmenovat, pomohla jsem si příkladem. Vůl = Stier ohne Kugeln, slepice = Frau von Kokl ! Na každou dovolenou byla přibrána "konverzační příručka" - protože se sluší aspoň pozdravit a poděkovat v řeči domorodců
Nyní ve španělském království velmi postrádám angličtinu, protože aspoň pobřeží jsou zřejmě anglickou kolonií a je spousta restaurací a obchůdků, kde se španělsky domluvit nedá, ba i v supermarketu u kasy - pokud nevypadáte ryze španělsky - vás automaticky osloví anglicky. Takže je otázkou, kde lze našprtaná španělská slovíčka vůbec využít
Protože zde žijí tisíce Rusů a Ukrajinců, mohu si aspoň po 50létech zažvatlat tím světovým jazykem
,jenž byl zastrčen dosud v některé mozkové hemisféře
magatao : logicky uvažující člověk si všimne, že všechny příspěvky Lindy jsou psány bez české diakritiky, protože zřejmě v Dánsku nevyrábějí PC s českými háčky a čárkami /tak jako píší i jiná děvčata z Itálie a ze zámoří ./ Tudíž je jasné, že každý její článek musí být pracně převeden a v tom případě se může chybička vloudit, ať už programem nebo jinou osobou.
To jen pro vysvětlením rejpalům
magatao : logicky uvažující člověk si všimne, že všechny příspěvky Lindy jsou psány bez české diakritiky, protože zřejmě v Dánsku nevyrábějí PC s českými háčky a čárky /tak jako píší i jiná děvčata z Itálie i ze zámoří ./ Tudíž je jasné, že každý její článek musí být pracně převeden a v tom případě se může chybička vloudit, ať už programem nebo jinou osobou.
To jen pro vysvětlením rejpalům
Ruština od 5. třídy, od 7. dva roky němčina, maturita v 89 z ruštiny, pak 3 roky Aj na jazykovce, pak rok v práci, firma nám ji platila. Pak jsem změnila místo a AJ potřebuji tak 2 x ročně, když k nám přijede vedení z Finska, bych vycenila zuby a přivítala se nimi.
Na dovolených jak kde - hodně jezdíme do Itálie, italsky tak pozdravím, poděkuji a napočítám do deseti, trochu německy, když mě někdo zaskočí, tak smatlám němčinu s angličtinou a letos na Djerbě mi stačila čeština
magatao: no vidíš, nebýt Tvého upozornění, tak jsem si toho vůbec nevšimla. Asi mi šlo obsah a ne o formu. Většinou si gramatických chyb všímám, ale tohoto opravdu ne. Je to i velikostí písma, ten háček u souhlásek se tam ztratí.
Linda: pekny clanek
na letni dovolene se domluvim super - jezdime k nasim na Moravu 
jinak - zakladka .... rusky a pak sedma a osma trida anglicky - ale nepamatuju si nic 
stredni skola - pokrac. rusk. jazyka + maturita ...a nemecky ...ale to uz jsem taky nejak zabuuudla 
italsky jsem se naucila sma po prijezdu do IT .... nebot jsem hned nastoupila pracovat .... a tak bych rekla, ze do tri mesicu jsem rozumela a do 6 mluvila ....
a ted rozumim dobre i dialekt .... to jsou uplne jine slova, nez je normal. italstina .... nekdy ho i mluvim.... a jsem k smichu protozwe oni nechapou jak cizinec mluvi jejich dialekt
mladsi syn se uci anglicky od skolky a tri roky spanelsky a rekla bych, ze opravdu na jazyky moc neni ...
starsi se domluvi - anglicky, spanelsky, francouzsky a cesky rozumi dost
Linda: V závěru článku se ptáš, jak jsme se letos domlouvali na dovolené. My byli v Německu, takže základy bez problémů, ale když se nás ptal průvodce v Muzeu Beatles v Halle, v jaké řeči chceme provázet, řekla jsem po pravdě: Tschechisch. Dostali jsme v češtině natištěného průvodce a spokojenost byla na všech stranách.
.jpg)
Jarča*: kdyz jsme byly doma samy tak cesky, kdyz jsme jezdily do cech tak u mych rodicu taky jenom cesky, a kdyz byl manza doma tak on na ne dansky a my spolu anglicky, starsi sla do skolky s anglictinou ve trech letech, danstinu se doucila az ve skolce a to hodne rychle. Mladsi se ucila od ni, ale taky nejvic anglictila az do skolky, pak nastoupila danstina a ja taky zacala dansky, takze anglictina zmizela a ukazala se az kdyz ji starsi s ni zacala zase ve 4. tride.
Linda: díky za odpověď. Asi ta dánština není pro našince žádná sranda. Ještě by mě zajímalo, jak jsi na holky mluvila, když byly úplně malinké - česky, dánsky, anglicky, nebo od všeho trochu?
magatao: vidíš, taky jsem si toho ani nevšimla
magatao: klidne si rejpej, takova drobnost, ja dokazu napsat vetsi zhovadilosti
Jaguška: Jarča*: ucim se porad a na 101% ji asi nebudu umet nikdy, ale domluvim se, poctu si, rozumim lidem i televizi - proste tak nejak jsem se dostala na uzitecnou rovinu. A trvalo mi to asi tak 10 roku nez jsem se se sem dopracovala , do jazykovky jsem chodila na vecerni kurzy asi 2x v tydnu 3 mesice, pak jsem mela danstinu na stredni prvni rok (skola byla 2,5roku) a jinak tak nejak sama. A jsem shopna vytvorit jeste horsi hrubky nez v cestine hacek pred i .
A holky? Co ja vim. Prectou si jidelni listek, koupi zmrzlinu, pry rozumeji konverzaci kdyz s nekym mluvim, starsi snad rozumi pointe v psanem textu ...skutecne netusim jak moc jsou shopny se domluvit, mozna kdyby musely
magatao: Tady není lingvistický kroužek, tady se jen svěřujeme, jak se domluvíme nebo nedomluvíme za hranicemi. Přiznám se, že toho háčku jsem si nevšimla.
