Vzala jsem si mamánka
Jsem skoro dva roky vdaná a už teď toho lituji. Každým dnem očekávám narození našeho miminka a čím víc se to blíží, tím větší mám hrůzu. Nikoli z porodu, ale z toho, co bude následovat potom ze strany mého manžela a jeho matky. Ale popořádku.
Vyrůstala jsem v rodině, kde byl otec tou nejhlavnější osobou. Jeho slovo bylo zákon, jeho přání rozkazem. Na slovo ho poslouchala maminka i mí dva starší bratři. Ti také začali hodně brzy tátův model chování napodobovat a naše rodina žila jako někdy před sto padesáti lety. Možná to někomu bude připadat přehnané, ale u nás se opravdu dodržoval patriarchát. Co jsem se jenom nabrečela nad různými příkořími. Zastání jsem nenašla ani u mamky, která byla se vším tak nějak divně smířená. Možná to bylo tím, že vyrůstala v dětském domově a o tom, jak funguje normální rodina, neměla ponětí.
Já jsem ale tím, jak to u nás chodí, velmi trpěla a nepřála si nic jiného, než hned jak dostuduju, odejít a osamostatnit se. Ve třetím ročníku na střední škole jsem poznala Marka. Je o pět let starší než já a úplně mne oslnil svým galantním chováním, pozorností a ohleduplností. Když mě pak představil svým rodičům, připadala jsem si jako v pohádce. Působili dojmem harmonické rodiny, kde si jeden druhého váží a navzájem se respektují.
Byla jsem nezkušená, a tak jsem nepoznala, že ve skutečnosti je to jinak. U nás doma byl uctíván otec, u nich matka. Ta je u nich tím nejdůležitějším a rozhodujícím článkem všeho. Jenže já jsem tehdy viděla jenom to, co jsem vidět chtěla. Že se k ní všichni členové rodiny chovají slušně, oslovují ji maminko, když něco chtějí, poprosí, poděkují, atd. Něco takového jsem z domova neznala.
Měla jsem pocit, že jsem poznala muže svých snů. Představovala jsem si, jak spolu budeme žít jako dva rovnoprávní lidé ve vzájemné úctě. Když jsem odmaturovala, vzali jsme se a koupili si malý byt, na který nám dali jeho rodiče. Pořád bylo všechno v pořádku, klapalo nám to. Zařizovali jsme si společné bydlení a mně ani nevadilo, že nám jeho maminka často radí a rozmlouvá to, co jsme si sami naplánovali. Byla vždycky milá.
Po roce jsem přišla do jiného stavu, což jsme oba přivítali s nadšením. A právě v té době to začalo. Připadá mi, jako bych dítě nečekala já, ale tchyně. Ona je ta hlavní, nakupuje výbavičku, rozhoduje, jaký kočárek máme pořídit, postýlku, kterou jsem si vybrala, zkritizovala a donutila manžela, aby koupil jinou. Pořád mě sleduje, co jím, jestli dodržuji životosprávu, neustále mi vypráví průběh svých dvou děsivých porodů, při kterých málem umřela. (Myslím, že přehání.) A taky plánuje, jak bude chodit naše malé koupat, vozit na procházky, jak si ho pěkně obleče. Ona se na to dítě těší, což chápu, ale vadí mi, že si ho přivlastňuje.
Řekla jsem o tom manželovi. Vysvětlila jsem mu, že si nepřeju, aby nám jeho matka takhle všechno organizovala. Nepochodila jsem. Jemu na tom nepřipadá vůbec nic špatného. Prý to myslí dobře, chce nám pomoct, chce být něco platná. A i kdyby jí něco řekl, stejně by to bylo k ničemu, protože ona si vždycky prosadí svou. A že se s ní nemíní hádat, když nic tak hrozného nedělá.
Zbabělec! Bojí se vlastní mámy. Prý si mám zvyknout a uleví se mi. Jenže já si na tohle zvykat nechci. Mám obavu, že až se mi miminko narodí, oni mi ho „ukradnou“. Že budu postavena do pozice nějaké nesvéprávné bytosti, která nesmí o ničem rozhodovat. Nevím, co mám dělat. Nejradši bych se sbalila a odešla, ale nemám kam. Domů jít nemůžu, protože to bych se dostala z bláta do louže.
Jsem zoufalá. Co si mám počít? Kamarádka mi poradila, ať ztropím pořádnou scénu, jenže to já neumím. Mám problém se ozvat, radši se stáhnu a tiše trpím. Už to, že jsem byla schopná manželovi říct, co mi vadí, byl na mě velký výkon. Něco bych asi udělat měla, jenže nevím co.
18.6.2007 Rubrika: | Komentářů 45 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vzala jsem si mamánka
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ona si stejně musí Terka uvědomit, jestli má manžela ráda a chce s ním být a vadí jí jen ta tchýně, nebo vlastně už ani nechce v tom vztahu pokračovat, tak hledá nejrůznější záminky a tchýně-generál je v tu chvíli se hodící...
Ota: Třeba jí to pomůže se sebrat a jednat. Léčba šokem 
Já vím, jsem zloun, ale ono mazat někomu med kolem huby bývá na dvě věci. 
.jpg)
Meander: Šmankote na prince jsem zapoměl ... tak to je v háji ...
Mě to jen přišlo smutný to sem napsat, protože Tereza to čte a to nálady v těhotěnství rozhodně nepřidá.
Statistika je, bohužel , na vaší straně .......
Terezo, hlavně nečekejte na nic a určete pravidla HNED...až se miminko narodí, nebudete mít dost elánu ani chuti na hádky s tchýní...já počkala až se malej narodil a musela jsem svést hodně těžký boj, než tchýně pochopila, že to není její dítě a že mi nebude určovat, co bude malý nosit a co bude jíst...a hlavně...vezměte jí klíče od Vašeho bytu (pokud je má). Nedovolte ,aby k vám chodila jako domů (a to i přesto, že vám byt dali manželovi rodiče). Tohle je hodně rizikové pro vaše manželství a kdo nezažil, nikdy nepochopí...seberte všechny síly, co máte a dejte jí jasně najevo jaká budou pravidla...a jaká budou, záleží jen a jen na vás...
Ota: Pesimismu? To je realita. Brali se v kuřecím věku, ona pohotově zabřezla, má sotva po maturitě, nic neumí, tchýně jí vadí, manža je stejné kuře jako ona a navíc ještě mamánek, takže autorita nulová... Z domova je zvyklá, že vládne chlap, kdežto její manžel je hlavně poslušný synek. To ji brzy přestane bavit, i nejspíš skočí na špek dalšímu princi - zachránci.
Ota:
Meander: trochu moc pesimismu no ne ?
Tak jestli Tereza má manžela ráda...tak by se přece rozvádět nemuseli...kvůli tchýni...
Však je to jedno. Stejně se rozvedou.
Nechápu, proč předem odmítáš pomoc- je-li dítě u mě, rozhoduju já, má-li dítě na starosti babička, stará a rozhoduje ona. A chlapa do toho netahej, dospělé ženské si to snad umí vyříkat spolu samy. Co se kočárku týká- kdo jezdí častěji rozhoduje. Já dostala kočárky, které jsem si nevybrala, od našich- první vybírala mamka, druhý manžel s mým otcem- BYLY ODPORNÉ. Naopak tchyně navrhovala úžasný skvost proti těm křápům, co mi vnutili chlapi
. Oblečení- však poznáš sama
mam-ča: tepláky ?
Jezusmarjá ta by šla .... u nás by si do skříně nedovolila vlézt.
Pravdou je ,že moje matka je až chorobně nevlezlá a manželčina maminka byla s dceruškou poněkud na kordy ohledně domácnosti.... to jste neviděli jaké bylo čoro-moro když k nám přišla poprvé do bytu.
Žena ji tak sjela když osahavala poličky ,že se její maminka zbalila a odešla pravíc " navždy" ...
Dneska je to v pohodě ..... ale stejně si s ní víc pokecám já - o kuchyni a zahrádce - to jsou její témata a mojí ženu upřímně nezajímají.
Pokud mohu ještě jednu radu ...
Terezo počkejte až se miminko narodí .... pak prostě suše převezměte vše na svůj befel ! Možná ztratíte budoucí pomocnici ale to jsou kdyby...
Jako čerstvá matka prostě budete rozhodovat co dítě bude nosit, jíst a pít, v čem a kam bude jezdit a čím se bude zabývat, co mu bude slušet a co bude dítěti nepohodlné a nevhodné . U tchýniny postýlky vás budou bolet záda, malé v ní bude neklidné šprcle budou řachtat, matrace bude evidetně nepohodlná atd atds... kreativita 
Vaše tchyně nebude mít ani za nehet šanci s tím něco udělat, takový čerstvý otec nezná krom manželky hrdinky nic jiného .
Pokud nebude u porodu může Tereza klidně tvrdit že její porod byl ještě horší než tchyniny dva dohromady 
nejlepší je dle mého rada psychology,mě moc pomohli,tchyně bývalá byla zlá,krutá,manžel stál při ní,ale po návštěve psycholožky hodně pochopil,což jsme udělali dobře,držím palce
Ota: Mám zkušenost, že tchýně se svého trůnu jen tak nevzdá. Zrovna o víkendu mě moje milá tchýně sprdla, že neskládám tepláky na puky.
Za mlada jsem jí chtěla občas zabít 
, teď doufám, že už dojde sama.
mam-ča: Výstižně a přesně!
Juana: Aby to taky nebylo tak,že manžel bude nejen poslouchat,ale Tereza bude muset všechno zařizovat,o všem rozhodovat a za všechno zodpovídat a o všechno se starat.
