Těhotenství není nemoc, tak makej
.jpg)
Chtěla bych svým příběhem varovat všechny ženy, které se vrhají do vztahů s muži jenom proto, že mají pocit ujíždějícího vlaku. Přesně to se totiž stalo mně a teď sklízím, co jsem si zasela. Nejhorší je, že jsem si to způsobila sama a moc dobře si to uvědomuji.
Jsem v sedmém měsíci těhotenství a budu se rozvádět. Důvodem je můj manžel, který se čím dál více projevuje jako nevyzrálý sobec, myslící jen sám na sebe. Ale popořádku.
Do svých třiceti let jsem prožila několik vztahů, které nedopadly zrovna dobře. Když se mi překulila třicítka, začala jsem panikařit a propadala beznaději, že už zůstanu navždy sama. Hlavním důvodem těchto obav byl strach, že nikdy nebudu mít dítě. Po dětech jsem toužila vždycky, řekla bych až chorobně. Nakukovala jsem do kočárků, občas si zašla do obchodu s miminkovským zbožím… Možná jsem byla trochu blázen.
Když jsem v jednatřiceti poznala Michala, bylo mi moc dobře. Po předchozích zkušenostech s muži mi bylo jasné, že prince na bílém koni asi nepotkám, a rozhodla se, že budu maximálně tolerantní a shovívavá. Každý přece máme něco a nikdo nejsme bez chyb. A tak jsem spoustu věcí přehlížela a nepřikládala jim zásadnější význam. Byla to chyba. Varovat mne mělo přinejmenším to, že mému příteli je osmatřicet, nikdy nebyl ženatý a ani s žádnou ženou nežil. Bydlel v rodinném domku s rodiči a vyhovovalo mu to. Alespoň do té doby, než se Alzheimerova choroba jeho otce zhoršila natolik, že vyžadoval větší péči.
Když jsme se poznali, zřejmě se i on nacházel ve fázi, kdy chtěl na svém životě něco změnit. Dnes už vím, že si potřeboval především s někým založit vlastní zázemí, aby se dostal od rodičů, kde začínalo být soužití komplikované. Na samostatný život se necítil, byl zvyklý, že se o něj někdo stará.
Tohle všechno vidím až teď s odstupem, tehdy jsem si to takhle dešifrovat nedokázala. Naivně jsem žila v přesvědčení, že jsme přesně ti dva, co se hledali a co k sobě patří. Když jsem otěhotněla, byla jsem štěstím bez sebe a i přítel projevil jakési nadšení, i když mohlo být poněkud vřelejší. Mrzelo mne to však jen chvíli, brzy nás pohltily starosti se svatbou, bydlením, hypotékou atd.
Když jsme se nastěhovali do našeho společného bytu, začalo mi postupně docházet, že jsem se do toho všeho vrhla neuváženě, bez důkladné rozvahy. Zjistila jsem, že svého muže prakticky neznám a on mne čím dál více nemile překvapoval svým chováním, životním postojem a sobectvím.
Veškeré zařizování a zajišťování čehokoli leží zcela na mých bedrech. On se v podstatě jenom veze, zato však umí velice trefně zkritizovat vše, co není podle jeho představ. Odmítá se podílet na běžném chodu domácnosti, a to včetně nákupů. Není mu hloupé, že já, jako pracující a navíc těhotná, tahám těžké tašky a doma vše obstarám. Když se ohradím a požádám ho, aby se zapojil, prohlásí, že těhotenství není nemoc a nevidí tím pádem důvod, proč bych nemohla zvládat vše tak, jako ostatní ženy. Až se prý dítě narodí, taky to budu muset všechno zvládnout.
Předminulý týden jsem se cítila opravdu hodně unavená a doktor mě nechal pár dní doma, abych si odpočinula. Rozhodla jsem se, že budu opravdu „nemocná“ a veškeré domácí práce včetně vaření jsem vypustila. Manželovi jsem to oznámila s tím, že to bude na něm. Doufala jsem, že pochopí a začne se konečně chovat jako dospělý muž. Spletla jsem se. Nejenom, že není ochoten nakoupit, ani cokoli udělat, ale ještě mi vyčítá, že se doma válím. Na jídlo chodil ven.
To byla ta poslední kapka. Uvědomila jsem si, že tento exemplář nepřevychovám, ani nezměním jeho léty zažité návyky. A také to, že nechci, aby naše dítě mělo jako mužský vzor líného a sobeckého člověka, který myslí jen a pouze na vlastní pohodlí.
Teď akorát řeším, jak se co nejelegantněji se vším vypořádat. Samotný rozvod je to nejmenší, větší problém vidím se společnou hypotékou a bydlením. Zatím nevím, jak to zvládnout. Manželovi už jsem řekla, že se hodlám rozvést, že naše svatba byl omyl. Neřekl na to nic, možná tu informaci zatím zpracovává, nevím.
Já jsem se dočasně přestěhovala k rodičům, abych si alespoň zbytek těhotenství a porod užila v klidu. A ačkoli se na miminko (bude to holčička) strašně moc těším, přesto v sobě mám pocit hořkosti a vzteku sama na sebe, že jsem si takhle zbytečně a neuváženě zkomplikovala život.
27.7.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Těhotenství není nemoc, tak makej
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
rozhodovat se "v nouzi není dobré"
přesto výrok "když jsem otěhotněla" o něčem svědčí - neotěhotněla jste honem, honem více méně jen o vlastní vůli, bez souhlasu toho "mamánka"?
nějak se mi nechce věřit, že s jeho postojem k životu on by také s dítětem souhlasil
každopádně jste si ho měla ve společném soužití aspon rok "otestovat"
já myslím, že ideální stav je, když je muž zaměstnancem ženy, pokud nepomáhá, nedostane osobní ohodnocení a nařídí se mu přesčasy
.gif)
Kotě: já toužím být Pepička Vejvarová 
Vejvara nepochybně nebyl žádný boháč, ale na pomocnici v domácnosti i jako úředník vydělal a Pepička se měla a že mu musela rovnat trepky, to bych asi taky kousla 
Ba ne, nechci být Pepička, ale taky nechci chlapa jako byl Vejvara...
teoretik: on je ale setsakra rozdíl mezi tím, pokud doma standardně málo pomáhá, ale zabere v "krizi", a tím, pokud v nemoci ženskou nechá doma samotnou a odejde do hospody... První exemplář mám tak trochu doma a může mě to sice štvát, ale nebudu se kvůli tomu rozvádět, jen občas si zvrtnu nohu , mít ten druhý, tak se rozvedu, protože takový člověk není ani opora do krize a to je fakt naprd...
.jpg)
trošku mi to připomíná pohádku, jak dědeček měnil až vyměnil... ale nic není tak hrozné , jak se na počátku zdá, je jasné, že tě nečeká bezstarostná budoucnost ale jedna ženská jedno dítě v pohodě zvládne, pokud máš podporu u rodičů, tak jsi na tom dobře
držím vám oběma palečky a nenech se ukecat - evidentně sis vzala parazita, kterej nikdy nebude pečující manžel a otec
Člověk který do 38 vydržel parazitovat na rodičích asi nikdy extra úžasný patrner nebude. Už je dost starý na změnu, k pokusu došlo a nepovedlo se. Taky nevidím budoucí společný život moc nadějně.
Teoretik: no, a takhle by se sama starala o tři.
Bez něj to bude mít jednodušší, aspoň ji nebude nikdo ponižovat. Vážně si myslíte, že jen proto, že on se také podílí na platbě hypotéky, by si ho měla začít vážit? Potom by to muselo platit i opačně, ona ji také platí a dělá navíc mnoho dalších věcí, ale evidentně to tak nefunguje
Zcela souhlasím s tím, že těhotenství není nemoc. Rovněž tak mě zkušenosti naučily, že chtít někoho předělávat je nesmysl. Další pravdou je také to, že manželství převrátí život mladším, natož lidem po třicítce, kteří si zvykli o volnost a možná i trochu lenost. A to prosím u obou pohlaví. To že někdo bude obskakovat včelí královnu je nskromný požadavek. Maminka to asi napraví. A to je ten výsledek. Kdybyste neměla kam odejít, nikdo vás neobskakoval, ještě byste si možná začala svého muže vážit, určitě platí spolu s vámi tu hypotéku. Jestli si myslíte, že tímto krokem uděláte terno, pak vzhůru do toho. Budete mít dítě a to buď odložíte u rodičů, nebo vám nastanou trpké chvíle, protože i tak se budete sama starat o 2. A věřte, že to není vůbec jednoduché. Přeji hodně stěstí.
Já myslím, že chlap, kterýmu onemocní žena a on si sám odejde napapat se do hospody a jí tam nechá na pospas, ať se o sebe sama postará jak umí (když ho ta líná potvora odmítla obsloužit), nezaslouží nic jiného, než shodit do rokle.
Jakýpak názor asi ta protistrana může mít?
Pomalu maká? Bramboráky jsou málo bramborový? Musel jsem na oběd čekat celých deset minut, protože se s tou taškou brambor do schodů vlelka moc douho? Neposlouchá na slovo? Zbičovat by za to zasloužila, že slouží špatně a ještě má kecy
Kotě: no právě, a to je jeden z důvodů proč Tereza udělala dobře
geliva: myslím, že tomuhle exempláři je blaho nějakého potenciálního mimina, které stejně jen ohrožuje jeho pohodlí, víš kde
Lubar: možná bychom měli přeskočit ty poválečné generace a vrátit se ideově zpět k dobám, kdy milostivá paní měla kuchařku, služku, chůvu a hospodyni a NECHODILA do práce 
sharon: máš pravdu v tom, že postaru se žít nedá, ale k tomu patří taky to ,že muž není pánem tvorstva a měl by se zapojit do chodu domácnosti.
těhotenství sice není nemoc, ale pokud lékař uznal, že má být doma a šetřit se, tak k tomu má asi nějaký důvod a manžel by si měl uvědomit, že pokud ho bude obskakovat, tak to mimi může taky ohrozit.
sharon: myslím, že tady nejde o to, jestli má moderní matka větší komfort než matky staršího ražení. Můj muž by mě nenechal tahat těžkou tašku nikdy, bez ohledu na to, zda jsem těhotná nebo ne. Chlap, který by mi řekl, ať si laskavě poradím sama, by letěl. Vlastně ono se to fakt stalo - chodila jsem s jedním mladíkem, který, když jsem se ho odvážila požádat o pomoc s přetěžkou tažkou, mi na to řekl: no, když jste si vy feministky vybojovaly všechna ta práva, tak si poraďte samy. Záhy jsme se rozešli.
sharon: jenže na komunikaci vždycky musí být dva a musí mít tu vůli oba dva (nicméně souhlasím, že řešit všechno hned rozvodem není dobrá cesta).
Těhotenství není nemoc, ale domácí práce ani pána tvorstva nezabije.
Po pravdě si myslím, že generace našich maminek a babiček to dosti zavařily... začaly ve velkém z nutnosti chodit do práce a doma dál chtěly zvládat všechno jako dřív, když do té práce nechodily. A tak se mohly strhnout a chlap semo tamo udělal tu chlapskou práci - výměna žárovky či kliky, a ženská jede a jede a jede. A bohužel ve vnímání chlapů to vypadá, že tak to má být, a co je ještě horší, myslí si to i leckterá ženská.
Nechci teď být za dokonalou, protože taky mám máslo na hlavě, taky jsem teď při mateřské dost věcí doma převzala, a teď mi to pod vlivem okolností začíná přerůstat přes hlavu. A protože jsem si to uvědomila, tak se mi můj čerstvě vyvrtnutý kotník hodí a nutím manžela dělat věci, které by měl dělat automaticky i v normálním stavu, jako vyndat a nandat myčku, dát špinavý prádlo do koše a podobně. A on tady chodí a pofňukává, že je z toho borčusu tady už unavenej, ale zatím ještě ne tak, aby vzal vysavač a vyluxoval, vzal hadr a umyl koupelnu. Tak holt ještě nebudu pár dní chodit
.gif)
bohunka: bohužel tu čteme jen Terezky názor, zajímal by mě i názor druhé strany.......
