Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ve všech moudrých příručkách se radí ve vztahu, v jakémkoliv vztahu a v manželství zvlášť, komunikovat. Nikde se člověk nedozví, co je komunikací myšleno. Ale pokud je pod tento pojem zahrnuto i ”hmm”, kroužení očima a popřípadě myšlenky typu ”ta moje ženská se zase zbláznila”, tak jsem tento víkend komunikovala s manželem. Hurá!

Jsme vlastníky domečku, v kterém se mimo jiné nachází i tzv. technická místnost. Je tam umístěna spousta trubek ke všemu v baráku, plynem začínaje, přes elektrické vedení a vodou konče. A bydlí tam i pračka se sušičkou, mrazák, botník, nějaké to nářadí, psí žrádlo, sem tam pixla barvy a samozřejmě i křidélko od letadýlka se tam najde. Prostě všehochuť. Tato místnůstka má jednu fantastickou vlastnost. Má dveře, a tudíž se ten bordel dá zavřít a nevidět. Jenže! Ano, ještě vlastníme i dva krapátko zvědavé pejsky – no co by člověk čekal od jezevčíků. Denně jsou několik hodin samy doma (jsou to fenky) a takový přívod vody k pračce, botka či křidélko jsou vítaným zpestřením dne. OK, zavřeme dveře. Ještě že se otvírají dovnitř a ty potvory chlupaté se je naučily otvírat, přece je taková drobnost, jako jsou dveře, neodradí od tak fantastického hřiště plného zábavy. No, mají smůlu, jsem nedemokratický člověk a práva zvířat na zábavu jdou stranou. Přestěhovala jsem pelechy, dovolené hračky a misku s vodou do předsíně, tam holky chlupatý bydlejí, když jsou samy doma, je to ”jejich pokojíček” a my používáme technickou místnost jako předsíň.

Slečny pejskové si zvykly a vyspávají tam do růžova ve starých peřinách, aby nabraly sílu a energii, až někdo z nás dorazí domů. A mně čím dál tím víc leze na nervy bordýlek v technické místnosti, protože jaksi zavřít dveře a nevidět nefunguje, když je místnost používaná v podstatě nepřetržitě. A napadlo mě geniální řešení. Všechno vedení k topeni je zabudováno ve skříňce – něco jako jsou spodní skřínky v kuchyních. Když zakoupím dvě až tři skříňky stejného typu, ale závěsné, můžu je zavěsit na zeď nad pracku a sušičku a všechno do nich zavřít, eventuelně nějaké křidýlko nebo jiný kus vznášedla se vždycky dá uklidit nahoru na skříňky. Bude permanetně uklizeno, nenaprášeno, víc místa, navíc bude možno odložit si tašku na pracovní desku (tam je momentálně basa od piva, několik prázdných krabic od pizzy, pracovní rukavice a pozůstatek jakéhosi lepidla). A když už budu v akci a všechno bude rozstěhováno, proč rovnou i nevymalovat. Začala jsem měřit, přepočítávat, projela internet a našla vše potřebné.  

I když my máme domeček proto, abych se já nenudila a nevymýšlela si zbytečnosti, které by znepříjemňovaly život Vikingovi, čili mému manželovi, přece jenom jsou akce, o kterých bych ho měla informovat. A tak jsem v neděli odpoledne v pauze mezi jakýmsi převelice důležitým závodem automobilů vzala Vikinga kolem ramen a, stojíc v kuchyni s výhledem do technické místnosti, předložila myšlenku.

Následující rozhovor mě položil na lopatky.

- To je děsný bordel v technický, tak mě napadlo s tím něco provést.

- Hmm.

- Víš, kdybych koupila závěsné skřínky, šedesátky se tam vejdou tři (je to od rohu zdi ke karmě 1,92 m), tak bychom do nich mohli všechno nacpat a bude permanentně uklizeno. Zvlášť když to teď používáme místo předsíně a někdo přijde a nemá ani kam odložit tašku nebo rukavice.

- Vždyť jsem to včera uklízel.

- No vidíš, ty ses s tím uklízel a stejně to vypadá jak po výbuchu. Metr na přeměřeni jsem hledala půl dne.

- Hmm.

- Víš koupila bych stejné skřínky jako je ta vedle pračky s topením.. Na internetu je mají.

- Ach jo.

- Když je pověsíme do stejné výšky jako je karma, tak to bude vypadat pěkně. Karma je 90 cm a skřínky jsou kolem 70 cm na výšku, takže bude i dost místa pod nimi na pracovní desce.

- Hmm.

- A když už budu v ty stěhovací akci, co takhle to celý vymalovat? Ta bílá je už pěkně zašmudlaná.

- Ne aby tě napadlo vymalovat na černo!

- Na černo? Něco světlýho – smetanová, písková nebo tak.

- Hmm.

- Hele a jen tak mimochodem, souhlasíš se mnou, že je více než nepravděpodobný, že by v tý zdi mohlo něco vést?

- V který zdi?

- No v tý, na kterou chci zavěsit ty skřínky místo tý černý police.

- Co???

- No něco …..co já vím voda, elektrika a tak.

- Co by to tam prosím té dělalo?

- Fajn.

 

Pokračování za dvě hodiny:

- Kolik ta pitomost vůbec stojí?

- Skřínky do 1700 a barva stačí obyčejná ze stavebnin.

- Ty ses zbláznila, za to bych mohl mít celýho Spidera a nebo aspoň křídla k Niveru.

- To je ta oranžová potvora, cos koupil v Holandsku za 450 Euro?

- Jo.

- No tak místo křídel budeš mít místo, abys je měl kam položit.

- Hmm.

- Tak mi to kup k narozeninám a Vánocům dohromady (mám narozeniny v polovině prosince)

- Hmm.

 

Za další hodinu:

- Ale to nejde zabalit.

Já už byla v té době myšlenkami někde jinde…

- Co, jak, proč, nejde zabalit?

- No tvůj dárek, to nebudeš mít žádný překvapení.

- Aha! Takže jsme zajedno, že s tou technickou by se mělo něco udělat?

- Hmm.

 

Tak co, drahé šťastné ženy, přiznejte barvu, taky občas “komunikujete” se svými drahými polovičkami?