Asi mám krizi středního věku a nevyznám se sama v sobě
.jpg)
Nevím, jestli některá z vás prožila něco podobného, nejspíš tady nějakou spřízněnou duši najdu. Ani nevím, jestli je na můj problém nějaká rada, možná by mi pomohlo, kdybych viděla, že to, co prožívám, není nic výjimečného. Asi mne totiž postihla manželská krize, nebo spíš něco jako krize středního věku..
Ta krize je totiž jednostranná, manžel je pořád stejný, takový, jaký byl vždycky. Ale se mnou se stalo něco divného, co si neumím vysvětlit. Posledních několik měsíců ve mně neustále sílí pocit, že je v mém životě něco špatně, nebo jak bych to řekla.
Je mi třiačtyřicet, máme dvě děti, dvacetiletou dceru a sedmnáctiletého syna, které nás už prakticky nepotřebují. Obrazně řečeno, samozřejmě. Stále s námi bydlí, oba studují, takže určitá závislost tady je. Ale jinak si žijí své životy, mají přátele, hodně aktivit mimo domov, už ani nejezdíme na společné výlety jako dřív, letos nám dokonce zbojkotovali i letní dovolenou, pojedou si sami po své ose se svými známými. Co nadělám, to je život, nijak se z toho nehroutím.
Jenže se stalo i něco dalšího. Mám pocit, jako bych najednou přestala mít ráda svého manžela. Všechno mi s ním připadá stále stejné. On je hodný, chodí do práce, slušně vydělává, i doma mi hodně pomáhá. Už vás slyším, jak říkáte, co bych, proboha, chtěla a že si nevážím dobrého bydla. Máte pravdu, ten rozpor si uvědomuju, ale ty moje vnitřní pocity jsou neodbytné a já si sama se sebou nevím rady.
Každý den je stejný, jeden jako druhý. O práce, z práce, večer u televize, víkendy doma. Já bych i někam šla, ale manžel o to moc nestojí. Kdybych řekla, šel by se mnou klidně do divadla nebo do kina, ale vím,že by to jen přetrpěl kvůli mně. Občas si vyjdu s kamarádkou, ale to jen tak jednou do měsíce.
Nevím, jak to mám popsat, prostě mám najednou pocit, jakoby se ze mě něco vypařilo, připadám si nějaká bez života, bez emocí, bez náboje. Žiju den za dnem jak plyne čas, s manželem doma se nudím, milování přetrpím. Nebaví mě to s ním, je to pořád stejné, přesně vím, jak začne, co udělá, jak dlouho to bude trvat, že pak půjde do koupelny… Někdy mi připadá, že na něj začínám být snad alergická. Vadí mi, co říká a jak to říká, přesně vím, co v jaké situaci udělá, co a jak okomentuje.
Přitom mi v podstatě nic nechybí. Jak jsem psala, je hodný, pracovitý, nesekýruje mě, nevyžaduje kdovíjaký servis. Peněz máme přiměřeně, nouzí netrpíme, děti jsou hodné, syn tedy trochu jančí díky pubertě, ale není to nic zásadního.
Asi mi chybí ten dřívější šrumec, když byly děti menší, odvézt je na kroužky, zorganizovat víkendovou zábavu, dělat s nimi úkoly, to všechno jsem vždycky dělali všichni společně jako rodina. Je to nějaké divné vzduchoprázdno, v čem jsem se teď ocitla. Přitom nemám myšlenky na rozvod, nebo na nějakého milence, to opravdu ne. Jen nějak nevím, co se se mnou děje.
Prožila některá z vás něco podobného? Je to normální, když děti vyrostou, že se žena začne cítit jako bezprizorní a může se to odrazit i ve vztahu k manželovi? Přejde to? Připadám vám jako blázen?
14.6.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Asi mám krizi středního věku a nevyznám se sama v sobě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
ked deti odrastli a zistila som, ze ma uz tak velmi nepotrebuju, zapisala som sa do kurzu tarotu, .. a nasla som si aj nove kamaratky.... pomoct moze aj pes, ak bude aj partner suhlasit... budes sa mat o koho starat a dostanes sa z domu kazdy den... ved nikde nie je napisane, ze manzelia musia robit spolu vsetko... alebo treba oprasit stre priatelstva.. ved deti odrastli aj im
Prostě se nudíš.-....to není nic jiného, přestal ti ten šrumec....
Najdi si koníčka, zábavu a klidně i s manželem, sama vím, že chlapy JSOU schopni se změnit, můžete si najít společnou zábavu....znovu se spolu vrátit do mládí, znovu se zamilovat...ač to zní jako utopie, i to lze...vím to z vlastní zkušenosti. 
Přestan hledat hnidy a dělej co tě těší, víc se usmívej, bud se sebou spokojená.....
Když to máte v posteli stejné, převezmi otěže ty...v čem je problém? Uvidíš, že i manžel bude rád, že má doma aktivní milenku
stonozka01: 
Kdo nemá co na práci, rýpe se v blbostech. Když ti chybí šrumec, tak si nějaký zařiď. Co ti brání v tom po práci někam vyrazit, naplánovat program na víkend. Kdo jiný by to měl udělat když ne ty? Trčet doma a vyplňovat čas úklidem, toho by byl otrávený každý.
To, že se člověk omezuje kvůli dětem, když jsou malé, by mělo být dočasné, dáno pouze skutečně nutností, ne si z toho udělat životní program a pak ještě litovat, že to pominulo.
Manžela klidně vypusť, ty se totiž nenudíš s ním, ale sama se sebou a nikdo jiný než ty sama tomu nepomůže. Takových lidí je hodně, kteří si sami se sebou nevystačí a potřebují jiné lidi, aby jim naplnili život, v podstatě je mi takových líto. Takoví pak často opouštějí "nudného" (=věrného a stálého) partnera, užijí si "dobrodrůžo" ... a časem se zase začnou nudit. Jak už bylo napsáno, pálí tě dobré bydlo. Alergie na manžela? Jasně že po letech se leccos přejí, ale nezapomeň, že lidi, se kterými musíme vydržet musejí zároveň taky vydržet s námi.
.gif)
Radko, rozhlédni se kolem sebe...a važ si toho co máš !
Co jinýho ti napsat.......
Docela chápu, taky jsem si po odjezdu nejmladšího řekla "sakra co já budu dělat?". Mladý šel na internát, dcera se vdala a nejstarší kluk staví barák .... Takže jsem začala chodit 2x týdně cvičit ( pokud nepomáhám na stavbě ), chodím do knihovny, začala jsem se zase učit němčinu, jezdím do divadla - a pořád nějak nestíhám. Děti jsou vlastně pořád pryč a já stejně nestíhám - konečně dělám co sama chci. Zkus se zamyslet, konečně máš čas sama na sebe.
.gif)
Johanka74:souhlasím,člověk by měl být trochu sobec,já mám taky svoje zájmy a mám i dítě a myslím si,že ho nějkak nezanedbávám,i když si to mnohé pardon,,kvočny matky,, myslí
nestojím mu věčně u zadku,stejně tak jako on na mě není přilepenej,to bych se asi zbláznila...je to můj miláček největší,dala bych za něho život,ALE mám taky svý
...to už sem odbočila,ale myslím si,že tady bude kámen úrazu,Radka byla až moc fixovaná na svoje děti a za ty roky už to nedokáže změnit
Je to divné,ale vkrádá se mi výrok "pálí ho dobré bydlo"....Nezakřikněte si tu domácí pohodu nějakým bájením o tom,že když se nic neděje a vše jde ve svých (dobrých) kolejích,je to nuda.....Tak nějak mi v pozadí vašich stesků bliká,že kdyby se objevil "princ na bílém koni",tak rázem bude vše krásné,nové,plné života,ale zrovna tohle by vám mohlo všechno zničit a velice rychle!!!
.gif)
myslím, že to postihuje jen ženy "slípky" - bez urážky - takové ty, co se "obětují" rodině a dětem, pak děti odrostou, nedej Bože si manžel najde jinou a žena s velkým Ž se hroutí, protože jí nikdo najednou nepotřebuje
Chce to být sobec, mít svoje (jenom svoje) zájmy, kamarádky a podobně. Já mám taky dítě z domu,ale doma tři psy a neustálej přísun knížek, takže buď jsem venku se psama nebo ležím v knížkách a opět koketuju s myšlenkou vejšky. Jen neustrnout a nedat prostor nudě a hořekování nad mládím v prdeli a důchodem v nedohlednu
magda28: 
Ono není nad to, když je ženská tak trochu sobec (podle názoru "správných" matek a manželek 
) a nesoustředí se jen na děti a manžela, i když jsou děti ještě malé, ale udržuje si nějaký prostor čistě pro sebe a své zájmy. Jednak jsou pak všichni samostatnější, dotyčná se necítí jako služka všech a když děti odrostou, jen si ten prostor rozšíří a necítí se pak nepotřebná, nevyužitá a k ničemu.
A to venčení psů v útulku můžu vřele doporučit. Když jsem to doma navrhla, tak manžel to přijal celkem vlažně, spíš jako možnost k následným výletům, ale teď je z toho stejně nadšený jako já, a dokonce i dcera, která normálně veškeré výlety bojkotuje, se tam těší už týden dopředu. A na těch pesanech je okamžitě vidět, jak jsou rádi a že to má smysl.
.gif)
Také si myslím,že jen malá krize ve streotypu všedních dní...chce to dovolenou nebo prostě změnu,divadlo atd..
Je mi o 2 roky méně děti mám stejně staré.Na rodinné dovolené s námi nejezdí už od svých 15.let.Oba studují a bydlí s námi. Takže stejné.Akorát stím rozdílem, že spíš nestíhám.V každém období života je něco když byli děti malé tak jak píšete škola kroužky společné výlety a pod. Teď jsou velké a je třeba najít si něco jiného. A záleži jen na Vás co to bude.Upevněte vztah s manželem a zkuste najít nějaký společný zájem,třeba kolo.A ač to zní otřepaně tak nějakého koníčka. Co jste měla ráda ,ale k vůli dětem na to nebyl čas. Mi si pořidili psa beagla je to velmi svérázné plemeno s kterým určitě stereotyp nezažijete a o zábavu je postaráno na celý den.
.jpeg)
Radko, já tě naprosto chápu. Přesně vím co cítíš, člověk ví, že to je špatně, že by vlastně měl být šťastný, protože rodině se daří, všichni jsou zdraví, manžel je hodný,co si víc přát. Jenže si nemůže pomoct, prostě to tam sedí a hlodá. Já bych radila vydržet a víc aktivně se zapojit jak v jakékoliv činnosti, tak v posteli. Najít si společného koníčka, být spolu,myslet pozitivně. Prostě se nějak zaměstnat, nemít čas na přemýšlení o blbostech. Víš, zažila jsem něco podobného a kdybych byla věřící, řekla bych, že jsem se rouhala a Pánbůh mi to vrátil i s úroky. Pak jsem litovala, že jsem si neužívala toho klidu a pohody a pořád řešila kraviny a byla naštvaná kvůli naprostým blbostem. Nechal mě spadnout hodně hluboko a stálo mě to moc sil, abych se vyškrábala zase zpátky. Teď vstávám s pocitem, že je krásný den, že se těším do práce, že se odpoledne půjdu podívat do lesa nebo vyrazím na kolo nebo budu jen tak lenošit a číst si, ale vím že to budu dělat ráda a jsem vlastně šťastná. Ono nikdy není nic na 100%, mě teď hodně trápí zdravotní potíže dcery a pevně doufám, že to je jen přechodné a bude dobře, pak už budu jen šťastná.
Člověk pořád na něco čeká a nežije teď a tady. Jenže on jiný život nepřijde, máme jen tenhle jeden pokus a když si ho zkazíme, opravky se konat nebudou.
dadka:
to si,ale nemyslím,že by chtěla Radka dělat všechno s manželem společně,ono by jí stačilo asi jenom něco málo,ale CO?to je právě ta otázka,kterou musí vymyslet jedině oni dva spolu
