Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Já tedy můžu těžko radit, ale co vím, tak já byla v tom věku strašná a máti to vyřešila jediným možným způsobem - řekla, ať si dělám, co chci, ale nesmím udělat ostudu a z průšvihů mě tahat nebude. Znala jsem ji, věděla jsem, že to nejsou plané výhrůžky, tak jsem si dávala majzla, i když jsme spolu možná dva roky skoro nemluvily.

Markýza: no právě a pokud jí sprostě nadává apod. tak ji těžko bude poslouchat, když mu udělá bububu tytyty

Gedžitka: jo jo, když jsem měla pocit, že na mne rodičovstvo moc "tlačí", okamžitě jsem šla do opozice

tvrdá ruka při výchvě mi připomíná Werichovu písničku o štěněti

jupii: ani já nemám čas

jupii: no já bych se ti v pubertě na nějakou pevnou ruku víš co. A to zas není tak dávno, abych si to nepamatovala . Ale zas sem měla povinnosti odjakživa, matka pak doma spíš nebyla, tak nám holt nezbylo, než se těch povinností ujmout samy. Jde to i po kamarádsku. I kámoši by k sobě měli mít jakejsi respekt nebo jak to napsat, pokud jsou opravdový kámoši. A pokud nebude cítit tu ruku nad sebou, spíš se podvolí.

kareta: Jak jsi na tohle přišla? Alkohol a tabákové výrobky se snad nesmí prodávat mladším 18 let.

Taky si myslím, že to chce trochu víc věřit a povolit otěže. Jestli mu dáváš najevo nedůvěru, přestože ses několikrát přesvědčila, že mu věřit můžeš, nediv se, že mu to vadí. Přestaň ho vyslýchat. Jestli tě zajímá, kde byl a co dělal, zkus si s ním o tom normálně pokecat. Dejte si spolu třeba kafe, vyprávěj mu, co jsi ten den dělala ty a zeptej se ho, co zajímavého zažil on. Netahej z něj za každou cenu všechny detaily, když ti je nepoví sám. Taky má právo na soukromí. Souhlasím i s tím, přidat na druhou stranu víc povinností, dát mu zodpovědnost. A hlavně nečekej okamžitou pozitivní reakci. Budeš muset vydržet, než změnu zaznamená a začne se podle toho chovat, teď je totiž nejspíš tak nastavený, že automaticky reaguje agresivně.

Gedžitka: já nevím, prostě mě poslouchá:-)) . Ví , že po něm nechci blbosti ani ho neprudím.
Fakt kamarádit se neosvědčilo- s kamarádem můžeš diskutovat do alelujá a stejně si nakonec uděláš co chceš. V článku se píše, že je na ni sprostý - tam to chce pevnou ruku, žádný kamarádění .

Ota: Jasně,že opatrně a pomalu.Mladej náš nezletilej na pivko zdrhal.Ale když byl doma sám,tak nakonec naštípal do zásoby dříví,umyl nádobí a koukal na televizi,ani do hospůdky nezašel.
jupii: Dobrý!Ale s někým to tříská víc a s někým míň - mýmu je taky 19 a už zklidnil.

jupii: mě by zajímalo, jak donutíš velkýho chlapa, aby tě poslouchal. Když nebude chtít, neposlechne, navíc ti třeba klidně i odejde z domu a nenaděláš nic.
Pokud s ním bude spíš jako kamarádka, časem pochopí, že ji má "poslouchat" a bude se spíš cítit jako chlap v rodině a chtít jím být - dělat ty chlapský práce a bejt zodpovědnej.

Qwea: jen by to měla udělat opatrně ... ne moc náhle napřed jeden dva w-e a pak teprv zařadit delší etapy ... aby synáček nezavětřil manipulaci ....

Co já sem se namodlil aby rodiče někdy odjeli a nechali mě byt.... a když se to konečně stalo tak sem hlídal doma mladší sourozence

Ale já mám 19 letého kluka, a jsem v pozici vedoucí, jsem ochotná s nimi podiskutovat , co je lepší ,ale v důležitých věcech rozhoduju já. V 17 mi začal přechodně blbnout, viz článek a pomohlo fakt ujasnit , že jsem matka mám ho ráda a proto mu nemůžu dovolit všechno a on mě bude respektovat ikdyž nemusí vždycky souhlasit. A taky děda pomohl, pořešili to spolu jako chlapi :-)).

Ota: Tohle s tím odjezdem je fakt dobrý.Kluci se v tomhle věku potřebujou otřískat a m.j. se i párkrát pořádne namazat.To k tomu patří.
A když jsem se tajně klepala,co kde syneček v 15 -16ti vyvádí,tak jsem si vždycky vzpomněla na sebe,svoje spolužáky i ty o pár let starší kluky odsud,pár úletů a špatný lidi z nich nevyrostli.Ty rostou z těch,jejichž rodiče (bez rozdílu sociálního postavení)si jich moc nevšímají,nebo naopak je až moc hlídají a cepujou.

Markýza: dneska na tě nemám čas sorry, jindy

myslim, že by ses měla poradit spíš s nějakým odborníkem, jak na to. těžko můžeš najednou začít bejt bezva kámoška nebo se s ním domlouvat na nějakých pravidlech.... kluk ti nevěří, má tě za hysterku, udělal by vše na světě, kdybys mu už dala pokoj. každá tvoje snaha něco násilně zlepšovat přijde vniveč - kluk se bude uzavírat víc a víc do sebe. však si dobře pamatuju svoje dospívání . tak nevim, jdi do nějaký poradny pro rodiče puberťáků nebo nevim.

Kamilo - trochu uber strachu, Tvůj syn už opravdu není žádné mimino Musíš mu dát najevo, že víš, že dospívá a tím mu nenápadně šoupnout povinnosti (jak už bylo řečeno). Na oplátku mu třeba můžeš začít trochu víc věřit, co se kamarádů týče - přeci jen snad má nějaké, které jsi schopná přežít - tak ať si je přivalí domů. Návštěvy mé dcery mě také moc netěšily, tak jsme to řešily tím, že volný pobyt byl jen v dětském pokojíku a ostatní místnosti byly tabu, WC pod dozorem a basta.