Manžel neumí komunikovat s naší dcerou
Máme osmiletou dcerku a řeším problém, který mne hodně trápí. Tím je manželův přístup k dceři. Dříve to tak nebylo, ale poslední půlrok to vnímám čím dál víc a hrozně mi to vadí. Bohužel, manžel jakoukoli chybu na své straně nepřipustí, ani kdybych mu vymluvila díru do hlavy.
Jde o to, že s ní vůbec neumí komunikovat, normálně se s ní bavit. Pořád ji shazuje, dává najevo netrpělivost, někdy se jí i vysmívá. Kačenka je z toho vždycky nešťastná a mám dojem, že už se otci vyhýbá a nerada s ním mluví.
Je to malé dítě, chodí teprve do druhé třídy, je jasné, že její vyjadřovací schopnosti se teprve vyvíjejí a nemůže držet krok s dospělými. Když nám něco vypráví, dlouho jí trvá, než najde a poskládá ta správná slova. Ale člověk přece musí být trpělivý, ona za to nemůže. Manžel si však myslí, že když ji bude na chyby upozorňovat, tak se dcera bude víc snažit. Že je to blbost a naopak v ní vzbudí nejistotu a strach z komunikace, není schopen si připustit.
Podle něj jsem jako matka příliš ochranitelská a on jako otec to musí zachránit, protože v životě se s holkou taky nikdo mazlit nebude. Už ani nevím, kolikrát jsme se kvůli tomu pohádali.
Kačenky je mi moc líto. Přijde za námi s nějakou příhodou, o kterou se chce podělit, a během vyprávění jí manžel několikrát velmi důrazně naznačí, aby si napřed rozmyslela, co chce říct, a pak teprve mluvila. Opravuje ji pořád a často, když Kačka skončí, často celé vyprávění shodí tím, že si to všechno vymyslela a že to není pravda.
Nechci manželovi nabourávat autoritu a někde stranou se s Kačenkou pokoutně bavit, ale přiznám se, že už to začínám dělat. Když není manžel doma, snažím se povídat si s ní co nejvíc, aby mi stihla všechno sdělit všechno, co chce, dřív, než přijde on. Zajímavé je, že když se spolu bavíme jen takhle samy dvě, vyjadřuje se mnohem plynuleji a vyzráleji, než když mluví před svým otcem. To je důkaz, že on jí nepomáhá, jak si naivně myslí, ale naopak jí velice škodí.
S mužem není řeč, mé argumenty neposlouchá nebo je nebere vážně. Vždycky to otočí tak, že já dceru rozmazluji, zatímco on se stará, aby z ní skutečně něco bylo.
Jsem v koncích, vím, že mi tady asi těžko někdo poradí. Ale kdo ví, možná má někdo z vás zkušenosti s takhle zabejčeným chlapem. Co s ním?
3.2.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel neumí komunikovat s naší dcerou
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Místo aby svou dceru v klidu vyslechl,tak ji chuděru malou shazuje,co je tohle za otce?
Grainne: to neni o bojeni se... to je o tom vyzkouset na co ten druhy slysi... ja mam hodne tvrdohlaveho chlapa, ne zrovna co se tyce chovani k druhym, to je zlatej, ale v momente, kdyz je v necem presvedcenej o svem nazoru a ja o svem (a pripada mi, ze mu proste musi byt jasne jak to je, vzdyt to tak vidi vsichni, vsude se to treba pise atd.), tak na nej rozhodne raznost neplati... pokud jsem razna, bejci se jeste vic 
Me se prave osvedcila metoda "spojence"... taky je pravda, ze nekdy dojdu k tomu, ze nakonec jeho pravda je lepsi, nebo spolu nakonec dojdeme k necemu uplne jinymu... ale taky vim, ze kdyz tohle nepomuze, necham ho byt a cekam... vetsinou pak s necim prijde sam... 
.gif)
Viv :o): já znám tenhle systém a jediné, co na takové platí, je tvrdá ruka. Znám jich několik, poté, co se rozvedli se svou milou, hodnou manželkou a pořídili si ženu takříkajíc "od rány", jsou z nich najednou vychovaní a milí muži. Nikoliv pod pantoflem, vesměs jsou to ženy, které mají své práce a svých zájmů dost na to, aby někoho musely drtit, ale prostě vymezí striktně harnice a NEBOJÍ SE.
Grainne: nojo, ale jak donutit chlapa, aby respektoval neco, co respektovat nechce... je hezke rict MUSI respektovat... ale jak ho k tomu dokopes, kdyz s nim nic nehne? Kdyz nechce, tak nebude... a ty s tim nic nenadelas...
Ja teda nevim, ale jestli je zabejcenej jak Helena pise, tak s nim nehne nic... jesti je to arogantni egocentrista, ktery haji za vsech okolnosti svou pravdu, tak se s Helenou budou akorat hadat... pokud se s nim neda normalne bavit, jakoze asi neda, clovek hleda klicky... kdyz nepomuzou klicky, tak neni z toho cesta ven... myslim, ze je docela tezke prinutit dospeleho, aby neco delal - nedelal, choval se - nechoval... pokud on sam nechce, tak se jinak chovat nebude... ja nevim, ale ja opravdu neznam zpusob jak donutit nekoho, aby se choval tak jak ja si myslim, ze je spravne, pokud on sam nechce... a Helenin manzel evidentne nechce... proto bych volila taktiku, aby chtel 
až začne mluvit on na tebe, skač mu do řeči s tím, ať mluví k věci, vyjadřuje se jasně, že mu není rozumět....
A to se tak chová ke všem lidem, tedy i dospělým chlapům, kteří se nedokáží hned vymáčknou nebo použijí jiná slova než on? Nebo si svoji převahu dokazuje jenom na svojí dceři? To mi teda přijde celkem zvrácené. Možná to na dceři nezanechá až takové následky, ale rozhodně si to ponese po zbytek života a být já jeho dcerou, tak vnoučata k němu nepustím, dokud nebudou aspoň v pubertě. Sám si tím ničí vztah se svým dítětem a aby se jednou nedivil, až nebude moct třeba chodit a ona oplatí stejnou mincí a řekne, ať si dojde třeba nakoupit sám, že s ní se taky nikdo nemazlil. Tatínek je trochu despota, ne. Já bych byla určitě na straně dcery, za každou cenu.
myše: správně, ještě jsem schopna připustit napomenutí ve stylu:"Chovej se slušně, když druhý mluví". Šéfovi by do řeči neskákal.
tatínek by se měl naučit slušnému chování - NIKOMU NESKÁKAT DO ŘEČI. Není to vůči dceři fér, ji neustále přerušovat a opravovat. At počká, až domluví a pak jí vysvětlí co řekla špatně. Myslím, že je příliš netrpělivý, zkuste mu udělat totéž jako on své dceři. Chytrému napověz, hloupého...
Chlapi jsou někdy zabednění
.jpg)
Grainne: 
naprostá pravda - polemika o ničem - jasná pravidla
Viv :o): on to vůbec nemusí uznat, on to musí respektovat. Tady jde o právo dcery na normální, zdravý vývoj. Tímhle způsobem jí ho znemožňuje.
Nějaká moje pravda, tvoje pravda v bitvě o zelené, nebo červené hrnky by mě nechala v klidu. To jsou stejně blbiny, na které muži zásadně reagují pouze v případě, že je seznámíme s úmyslem, že udělémě zmenu. Když ženská jde a koupí hrnky, nevšimne si toho a není třeba to řešit.
Navíc, tam nezazněla rad o hádání, tam je jasně řečeno - ihned eliminovat, tedy okřiknout.
Viv :o): nemyslela jsem to obecně, ale v případě, že normální domluva nezabere - prostě v každém případě, pokud mám někomu podkopnout sebevědomí - nesmí to být dítě, pokud chlap nechápe, je mi líto ale nic se nedoví
s pravekym
Grainne: kdyz ma manzela z pravekym myslenim, nic jinyho ji nezbyde... jde o to, aby s tim prestal, jestli ji jde vic o dceru nez o prava... jestli ji jde vic o prava, tak se budou hadat... to nicemu nepomuze... kdyz s druhou stranou neni rec, na dustojnost se muze vykaslat... a furt mi lepsi prijde tohle nez se hadat o svou pravdu... on to neuzna i kdyby se Helena na hlavu postavila a usima od zeme odrazela...
Od lesa? To snad žijeme ve středověku, abych se dovolovala manžela, vymýšlela lsti a já nevím, co ještě, abych mohla chránit své dítě?
Zřejmě vyrostl v prostředí otcovské autority, tak je třeba mu oznámit, že tady nic takového nebude.
Tak snad když jde o dítě, postavíme se k tomu čelem, takové fígle a finty jsou jednak nedůstojné a jednak jen utvrzují muže, že má z pozice muže větší práva. Nemá, má jen to, co mu dovolíme.
