Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Umění degustace není vrozená dispozice. Nepřichází samo od sebe, je potřeba se mu učit. Pokud se této činnosti věnuje náležitá péče, stane se požitkem a uměním zárověň. A o degustaci čokolády to platí dvojnásob.

Při seznamování se s pravidly degustace čokolády obecně platí dvě důležité zásady: zaprvé, čím víc toho víme o druhu čokolády, která leží před námi, tím víc si ji užijeme. A zadruhé, nevychutnáváme pouze ústy, ale všemi pěti smysly, tedy zrakem, hmatem, čichem a dokonce i sluchem.

Co se týče druhů čokolády, je dobré se seznámit alespoň s těmi nejdůležitějšími: „Jen základních kategorií, do kterých se dají tabulkové čokolády dělit, je celá řada,“ vysvětluje Martin Richter, projektový manažer společnosti Čokoláda.cz. „Kromě známých rozdělení, jako hořká a mléčná čokoláda, existují například čokolády s přísadami, ochucené čokolády nebo bio čokolády. A každá z nich má svá specifika, která při degustaci oceníme,“ dodává Richter.

Hořká čokoláda musí mít minimálně 35 % kakaových součástí, mléčná obsahuje navíc sušené či kondenzované mléko a procent musí mít alespoň 25. Nejuznávanější hořké tabulky mívají mezi 60 a 70 % kakaa. Čistá hořká čokoláda je vůbec královská kategorie mezi čokoládami, nejlépe u ní vynikne to nejdůležitější, totiž kvalita a původ kakaových bobů.

Čokolády s přísadami jsou rovněž velmi rozšířené. Obsahují přímo kousky přísad, nikoliv pouze příchuť, a nejčastěji v nich najdeme ovoce, ořechy nebo koření.

Ochucené čokolády jsou rovněž zajímavé alternativy. Jako ochucovadlo je velmi populární zejména ovoce a exotické koření, ale napoříklad i květiny.

Bio čokolády patří v současnosti k velmi žádaným. Jsou vyrobeny výhradně podle pravidel ekologického zemědělství a neobsahují dochucovadla ani umělá barviva, což neznamená, že mají slabou chuť. Právě naopak: stále více a více exkluzívnějších čokolád splňuje požadavky bio ocenění

Po seznámení se s druhy čokolád můžeme přistoupit k degustaci samotné.

Klíčovým smyslem je jistě chuť. Chuťové buňky jsou v ústech rozloženy po stranách jazyka. Sladkost, slanost, kyselost či hořkost tak nejlépe oceníme, když kousek čokolády co nejdéle podržíme na jazyku, jemně jím pohybujeme a soustředíme se na to, jestli a jak se chuť proměňuje.

Vložení do úst však následuje až na konec celého smyslového procesu. Ze všeho nejdřív totiž čokoládu prozkoumáme zrakem a pokocháme se celkovým tvarem, barvou a tzv. texturou hmoty, tedy jeho zrnitostí, porézností, robustností atd. Ne nadarmo se říká, že pochutnat si musí i naše oči, proto zrak nemůžeme vynechat!

Následně je vhodné čokoládu prozkoumat hmatem. Tak nejlépe oceníme její hladkost, teplotu či tvrdost a porovnáme s dojmem, který jsme předtím získali zrakovým vjemem.

Čokoládu si následně poslechneme. Nejedná se o pouhou metaforu: lupnutí, které tabulka při lámání vydá, může být slabé jako vánek či naopak silné jako výstřel. Zvlášť silné je u hořkých čokolád, které obsahují vysoké procento kakaových částí.

A konečně čich: jedná se o velmi silný vjem, který obsahuje nejbohatší škálu smyslových variací a kombinací. U čokolád bez přísad a bez ochucení oceníme zemitosti a syrovosti bobů, u ochucených čokolád zase vychutnáme vůni koření, ovoce či karamelu.

Umění degustace je možné se naučit i pod odborným vedením. „Pro začínající i pokročilé milovníky čokolády jsme připravili sérii speciálních sezení, kde si každý na nejkvalitnějších čokoládách může vylepšit své degustační schopnosti a vychutnat si úžasné chuti těch nejlepších čokolád,“ vysvětluje Richter.

Více o čokoládě a degustaci na www.cokolada.cz.